Když doznělo cinkání lahví ve vozíku, Marie vykoukla z okna a potom padla na kolena. Při tom pohybu mi zároveň stáhla trenky. Můj protahovák se postavil, aby zjistil, co se to děje. I já jsem ztvrdnul a očekával, co se bude dít.

„Máme asi tři čtvrtě hodiny času!“ řekla Marie a přisála se k tomu kůlu. „Ježíši! Ona mě snad spolkne!“ chtěl jsem ucuknout, když ho polkla až po koule. Chytila mě za pytel, snad proto, aby mě opravdu nespolkla.

Stačil jsem postřehnout, jak jí druhá ruka kmitá mezi nohama, ale to už se ze mne řítilo to, co tam bylo nastřádáno. Marie to spolykala a snažila se vysát i tu poslední spermii.

Když viděla, že to pro mého kundobijce byla jenom taková rozcvička, lehla si na stůl a zvednula sukni. Vyvalila se na mne chlupatice, která byla zmáčená šťávami, co z ní v hojném množ­ství vytékaly. Ani jsem nestačil postřehnout, kdy si sundala kalho­tky.

„Pojď!“ přitáhla si mě a nekompromisně si ho navedla do té houštiny. Dala mi nohy na záda a prudce přirazila. Zajel tam tak prudce, až jsem ucítil, jak narazil na dno. „Ááááá... ááááá....“ vy­křikla, ale tím víc mě k sobě tiskla. Kundími svaly mi ho stiskla tak, až jsem si pomyslel, že mi ho chce rozdrtit.

„Dělej! A ne abys ho vytahoval!“ povolila stisk, abych se mohl hýbat. Několikrát mě znovu přirazila tak, že zakřupaly kosti. A po­tom mě pustila úplně. Rozjel jsem dílo. Připadal jsem si jako šicí stroj. Naplnil jsem jí a jen, co polevil orgasmus, jsem znovu řádil tak, až to z ní stříkalo.

„Nééé...už dóóst...“ kvílela, když jsem do ní bušil. Znovu se vzbouřily spermie a vyrazily k útoku. Opět jsem jí naplnil a ona mě odstrčila. „Já už nemůžu!“ kousek se posunula, aby si mohla dát chodidla na okraj stolu.

Pozoroval jsem, jak jí z té chlupatice vytéká sperma, smíchané s jejími šťávičkami. Napadlo mě, že jsem to ještě nikdy neo­chutnal, tak jsem natáhnul ruku a nabral na prst. Chytila mě za tu ruku a vedla si jí k ústům. Olízla prst a stlačila mi hlavu k slintají­cí mezinožce. „Lízéééj.... lízéééj...“ kvílela jako v tranzu a tlačila mi hlavu k tomu prameni.

„Nééé.... už dóóóst....!“ odstrčila mě, když jsem jí vysával tak, že se znovu zachvěla a vystříkla z ní jakási tekutina. Zůstala bez­vládně ležet. Chvíli trvalo, než se vzpamatovala. Unaveně slezla se stolu a belhala se k tomu, čemu říkala koupelna. Natočila vodu do lavoru, přidřepla nad něj a umývala si rozpálenou kundu. Sko­ro bych byl ochoten přísahat, že to zasyčelo.

„Musíme pokračovat, aby Alena nic nepoznala!“ jenom těžce se z toho zážitku vzpamatovávala. Ale po chvíli zase jela, jako kdyby se nic nestalo. I já jsem bušil do majzlíku, až se celá chalu­pa otřásala. Přeslechli jsme proto, že se vrátila Alena s pivem.

„Tak chce někdo to pivo?“ ozval se nám za zády výkřik, až jsme se lekli. „Nech tady dvě a ostatní dej chladit do sklípku!“ otočila se Marie. Alena otráveně odešla a slyšeli jsme, jak cinká lahvemi.

Chtěl jsem pokračovat v práci, ale Marie mě zadržela. „V klidu se napij a já jdu udělat večeři!“ vzala si jedno pivo a odešla. Tak jsem si sednul a přiložil hrdlo k hrdlu. I když pivo nemělo tu správnou teplotu, řekl jsem si, že je lepší teplé pivo, než studená voda.

Za chvilku volala Marie, že večeře je hotová. Polknul jsem po­slední hlt a hnal se do kuchyně. Když jsem vešel, Alena seděla u stolu a tvářila se otráveně. Dloubala se v jídle, jako kdyby neměla hlad. Já už jsem dojedl a ona se v tom pořád rýpala. „Ty to ne­chceš? Tak já to dojím!“ natáhnul jsem se k jejímu talíři. „Nech toho!“ ucukla s talířem a rychle to začala do sebe cpát. Viděl jsem, jak se Marie usmála.

„Za chvíli si půjdeme udělat ohýnek!“ řekla Marie, když umyla nádobí. „Já bych se nejdřív vykoupal! Mám ten prach všude!“ od­pověděl jsem. „Tak půjdeme k rybníčku! Je hned za zahradou!“ řekla Marie. „Hurá!“ vykřiknul jsem a vyskočil od stolu.

Marie se zasmála, odložila utěrku a sundala zástěru. „Tak pojď!“ vyrazila k opačnému konci zahrady. Spěchal jsem za ní a Alena se loudala za námi. Otevřela vrátka v plotě a otevřel se nám pohled na malý rybníček.

„To je fajn!“ už za běhu jsem se sebe sundaval tričko i trenky. Marie se nejdřív zarazila, ale potom také shodila vše, co měla na sobě a skočila za mnou. Alena postávala na břehu a zaraženě se koukala, jak dovádíme ve vodě.

Když jsme se otočili, uslyšeli jsme šplouchnutí a Alena také žbluňkla do vlnek. S Marií jsme dováděli jako děti, až jsme na Alenu cákli. Urazila se a se slovy „já tady nebudu“ plavala ke bře­hu. Pár tempy jsem jí dohonil, abych jí v tom zabránil. „Co blbneš, vždyť je taková krásná voda!“ řekl jsem jí. Ale to už byla na místě, kde dosáhla nohama na dno.

„A nedívej se!“ velkopansky si poručila. „A budu!“ zasmál jsem se. Stála po krk ve vodě a nevěděla, co má dělat. „Tak pojď už!“ obejmul jsem jí zezadu a tím jí chytil za prsa. Co si to dovo­luješ?!“ zaječela a snad mi chtěla dát facku. Ale na to jí nezbyl čas.

Odrazil jsem se ode dna směrem ke středu rybníku a jí nezbylo nic jiného, než plavat, aby se se mnou na zádech neutopila. Ale když jsem viděl, jak těžko to zvládá, pustil jsem jí. Proplavala ko­lem Marie a asi se snažila obeplavat rybníček. Plaval jsem za ní a občas jí sáhnul mezi nohy.

„Co si to dovoluješ?!“ znovu zaječela, ale nevěděla, zda má plavat, nebo se bránit. „Přestaň blbnout a já tě nechám!“ přemlou­val jsem jí. Asi to bylo účinné, protože se už nesnažila za každou cenu dostat na břeh.

Náhle se zapojila do našich her, kdy jsme po sobě cákali a děla­li různé jiné skopičiny. Už jsem jí netrápil, jenom Marii jsem ob­čas sáhl mezi nohy a ona se vždy na chviličku přitiskla k mé ruce.

Ale dovádění nás udolalo, tak jsme plavali ke břehu. „Ale za­pomněli jsme na ručníky!“ řekla Marie, když jsme vylézali na břeh. „To je jedno, je to jenom pár kroků!“ zasmál jsem se a vyle­zl jako první z vody.

Marie vylezla hned za mnou a vystavila své tělo posledním paprskům zapadajícího slunce. Alena se ještě chvíli rozmýšlela, ale potom také vylezla. Ale Marie vzala i její šaty a šli jsme k chalupě. Alena se snažila rukama skrýt svou nahotu, ale nějak se jí to nedařilo.

„Ukaž, kde máš toho protivu!“ polechtal jsem jí na žebrech. „Nééé!“ zaječela a utíkala k chalupě, až jí prsa poskakovala. Utíkal jsem za ní a když jsme byli z dohledu Marie, obejmul jsem jí a políbil. „Nééé....“vytrhla se mi a utekla do chalupy. Počkal jsem na Marii a vešli jsme do chalupy spolu.

Vzala ručník a začala mě utírat. Obejmul jsme jí, abych jí také utřel. Kde jinde, než mezi nohama. Moje ruka šmátralka jí znovu zajela do kožíšku. Ale to už jsme slyšeli, jak přichází Alena. Utřel jsem Marii záda a ona mi podala hromádku oblečení, které pro mne měla přichystané. Oblékli jsme se a šli udělat ohýnek.

Opekli jsme si buřty a Alena začala zívat. „Já půjdu spát!“ se­brala se a odešla. Marie si sedla blíž a přitiskla se ke mně. Hladil jsem jí prsa a moje ruka sjížděla níž a níž. Padli jsme na zem. Stáhnul jsem jí tepláky i s kalhotkami a ona roztáhla nohy. Byla tam mokrá a nebylo to od vody. Naplnil jsem jí a ona poodešla od ohniště, aby to ze sebe vypustila.

Ještě chvíli jsme seděli a potom i nás přemohla únava. Marie mi ustala v kuchyni a sama si lehla k Aleně do manželské postele. Ani nevím, zda jsem se přikryl...

Bobr

©

2015