Ráno se holky začaly nějak chrout. Nejprve Alena a hned za ní i Marie vystartovaly na záchod. Když už mě probudily, také jsem se šel vyprázdnit. Vaška to také probudilo a tak i on musel na onu místnost. Holky se ještě nějak motaly, ale byly schopné udělat snídani. Sedli jsme si ke stolku na zahradě a nějak zapomněli na oblečení. Vrhli jsme se na vše, co nám holky připravily a najedli jsme se.

„Večer jsme zapomněli u ohýnku tu lahev!“ vzpomněl jsem si a zvednul se od stolku. Zatímco holky uklízely nádobí, dali jsme si s Vaškem „za korunu z flašky“, abychom se trochu vzpamatovali.

„A udělejte něco dobrého k obědu! My jdeme makat!“ zavolal jsem na holky a připravovali se k práci. Rozdělali jsme maltu a začišťovali vše, co jsem tak pracně vysekal. Začali jsme v kuchyni, aby holky měly klid na přípravu krmě. Potom jsme pokračovali dál. Byli jsme na to dva, tak práce šla od ruky tak, že když holky hlásily, že je oběd, jsme byli hotovi.

Umyli jsme si ruce a zasedli ke stolku. Holkám se oběd opravdu povedl, tak jsme si nacpali břicha. Alena řekla, že se musí trochu projít. Oblékla se, vzala vozík, naložila na něj obě basy s prázdnými lahvemi a vyrazila k hospodě.

Marie si asi konečně všimla, jak je Vašek oholený, tak ho vzala za ruku a zatáhla ho do chalupy. Já jsem se sebral a šel k rybníčku. Vzal jsem si dva lahváče, abych náhodou neumřel žízní. Bylo tam nádherně. Zaplaval jsem si a potom se natáhnul na trávu na břehu. Ani nevím jak, zavřely se mi oči.

„To je tady zase ten hladový pes?“ vrátil se mi ten hrůzný sen, když jsem cítil, jak se mi cosi zakouslo do mého největšího bohatství. Vytřeštil jsem oči, ale před očima jsem uviděl ten zázračný otvor, ze kterého už začalo kapat. Tak jsem se nerozmýšlel a také se k němu přisál.

„Bože moj, oni tuná jebú!“ uslyšel jsem tu známou hlášku. To přicházel Vašek s Marií, kteří si už užili a tak si zahráli na kazišuky. S Alenou jsme oba vyprskli tak, že bylo po sexu. Skočili jsme do chladivé vody a chvilku tam dováděli. Potápěli jsme se, cákali po sobě, zkrátka dováděli jsme, jak malé děti.

„Já mám hlad!“ vykřikl jsem, když jsme se dost navyváděli a vylezli z vody. Marie se uvolila, že dojde něco připravit. Chvíli jí to trvalo, ale potom přinesla tác s jídlem. Namazané chleby byly pokladeny salámem a na talířku byly nakrájené kyselé okurky. „Jéééé....to je fajn!“ zajásal jsem a všichni jsme se na to vrhli.

Alena skočila do sklípku pro pár piv. Sice nebyly „ze sedmého schodu“, ale i tak nám pomohly zahnat žízeň. Potom jsme znovu skočili do vody, protože sluníčko se asi rozhodlo, že nás upeče zaživa. Zbytek odpoledne jsme strávili čvachtáním v rybníčku a smažením se na břehu. Teprve k večeru, kdy se slunce začalo klonit k západu, do nás zase vjel život.

Začala to Alena. Když viděla, jak se mi ztopořil čurák, přikulila se ke mně a hladově ho polkla. Musel jsem se usmát, když jsem uviděl, jak Vaškovi zaskočil hlt piva.

Když to uviděla Marie, sklonila se do Vaškova klína a přisála se k jeho chloubě. Ano, mohu plným právem říct chloubě, protože ho měl o poznání větší, než já. To oholení ho ještě zvětšovalo. A to jsem si do té doby myslel, jak ho mám velkého! Do Mariiny roztažené kundy se hodil, ale byl jsem zvědav, zda mu ho dokáže i polknout.

Zapomněl jsem na to, co Alena právě dělá a pozorně sledoval Marii. Dva – tři pokusy a náhle ho také polknula. Viděl jsem, jak Vaškovi málem vypadly oči, ale potom doslova zařičel a myslel jsem, že Marii rozmačká hlavu.

Několikrát se zachvěl a my jsme si domysleli, co se v té chvíli děje. Ale Marie mu ho ještě chvíli svírala zuby, i když se snažil vytrhnout se jí. Viděli jsme, jak jí poskakuje ohryzek a Vašek už málem omdléval. „Máma je dobrá!“ zašeptala Alena a přitiskla se ke mně.

Přitáhla si moji hlavu mezi nohy a já se nenechal přemlouvat. Pilně jsem vylizoval ten nektar, co jí odtud prýštil. Alena se ke mně přisála jako chobotnice a také můj žalud jí skončil málem až v žaludku.

Přestal jsem sledovat ty dva a užíval si toho, co se mnou Alena prováděla. Snad ve stejné chvíli se ze mě vyřítila záplava toho, co ve mně bylo nashromážděno a zároveň se totéž vyřítilo z Aleny.

Alena to měla snazší. Moje sperma jí prýštilo přímo do žaludku. Ale já jsem jenom stěží stačil polykat to, co se z ní řítilo. Teklo mi to koutky úst a stékalo kamsi, kam jsem neviděl.

Oba jsme z toho byli tak vydrážděni, že jsme unaveně spadli a zůstali ležet vedle sebe. Ani jsme nevnímali, co dělá Marie s Vaškem. Když jsme se probírali, slyšeli jsme nějaký tichý smích. Otevřeli jsme oči a Marie s Vaškem seděli, s očima upřenýma na nás a usmívali se.

„Já si musím zaplavat!“ těžce jsem se vzpamatovával a klopýtal do vody. Když jsem se ponořil do těch chladivých vlnek, vzpamatoval jsem se. Za sebou jsem uslyšel další žbluňknutí. Ani jsem se nemusel ohlížet. Byla to Alena i Marie s Vaškem.

Ve vlažné vodě rybníčku jsme se vzpamatovali a po chvíli dovádění jsme znovu vylezli. Sluníčko se už klonilo k západu a tak jsme se odebrali na zahradu. Usoudili jsme, že by bylo dobré zase naplnit žaludky.

Začalo se ochlazovat, tak jsem na sebe natáhli nezbytné oblečení, abychom nenastydli. Zatímco holky připravovaly krmi, já jsem připravil ohýnek a škrtnul sirkou. Vtom přišla Marie s Alenou a nesly jídlo. Vrhli jsme se na to jak hladoví psi a za chvilku byl tác prázdný.

Alena i Vašek seděli na židličkách z polínek a koukali po sobě. „Na to zapomeň!“ přitočil jsem se k Aleně. „Viděla jsi to! Ten by se do tebe nevešel! Udělal by ti z kundy trhací kalendář!“ Alena se nervozně usmála, ale potom se ke mně přitiskla a políbila mě. Sáhnul jsem jí mezi nohy, které okamžitě ochotně roztáhla.

„Omrdej mě!“ stáhla tepláky a padla na záda. Vůbec mě nepřekvapilo, že pod těmi tepláky už nic neměla. Trochu jsem jí natočil a zarazil ho do té bažiny. „Úú....úú..úú...!“ kvílela Alena do rytmu přírazů. A potom se něco podobného začalo ozývat vedle nás. Ale to už jsem nevydržel a musel jí vykropit.

„Néééé....už dóóóst!“ začala křičet Alena, když jsem jí vzal pod koleny a zvednul jí zadek, abych se mohl přisát k tomu prameni. Nasál jsem co nejvíc té podivuhodné směsi, která v ní vznikla a posunul se nahoru, aby se o ní mohl s Alenou podělit v polibku. Viděl jsem, že Vašek to udělal stejně.

„A jdeme se vykoupat!“ shodil jsem tu trošku oděvu, co jsem ještě měl na sobě a nezapomněl přihodit pár polínek na oheň, aby nám nevyhasnul. Vzal jsem Alenu za ruku a táhnul jí k rybníčku. Skočili jsme do vlahé vody a chvíli tam dováděli, jak malá děcka.

Když jsme vylezli, podívali jsme se po sobě a vypukli v hurónský řev. Samozřejmě – zase si nikdo z nás nevzpomněl na ručníky! Nebyla zase taková zima, tak jsem běželi k ohýnku, abychom se osušili v teple jeho plamenů a mohli se obléknout.

„Já dojdu pro ty buřty!“ zvedla se Marie Než přišla, zatím jsme všechno připravili a potom si už jenom opékali. Když jsme zkonzumovali první buřt, byli jsme opět přepadeni žízní. Přehodil jsem přes sebe bundu a vyrazil ke sklípku.

Vytáhnul jsem vozík a jako minule – pro nás basu piv, pro holky raději už dvě lahve vína – a nezapomněl jsem ani na to, co Marie přivezla – tranzistorák! Když jsem to přitáhnul k ohýnku, sedli jsme si, svlažili si hrdélka a za zvuků, linoucích se z toho moderního zařízení, se také dali do zpěvu.

Nevím, co nás rozehřálo víc, zda alkohol, nebo ohýnek, ale z a chvíli jsme kolem něj křepčili bez kousku oděvu.

Ale jak jsme tancovali kolem ohýnku, tělo přilepené na tělo, došlo k tomu, co bylo nevyhnutelné. Jak se říká : „spořádaná soulož se změnila v nevázanou mrdačku“.

Ohýnek už dohasínal, tak jsme si ještě jednou zaplavali, abychom nemuseli plýtvat vodou v koupelně. A potom jsme utíkali k chalupě, abychom se uložili ke spánku.

Bobr

©

2015