Matylda byla kost. Hrdě si nosila vše, co k ní patřilo. A že toho nebylo málo! Velká prsa jí napínala svetr – její nejoblíbenější oblečení – a bradavky se snažily propíchnout ho. Samozřejmě, že chodila bez podprsenky. „Nebudu svá prsa týrat nějakými opratěmi!“ bylo její časté rčení. Na jejím štíhlém těle prsa obzvlášť vynikala a proto nebylo divu, že se za ní každý - nejen muž – otočil.

Pod krátkou sukní byl tak nádherně tvarovaný zadek, že jsem neodolal a každou chvíli jí ho musel pohladit, nebo poplácat. A z něj vyrůstaly nohy, co také byly hodné obdivu. „Ty vole, ta má vysoké chcaní!“ občas jsem zaslechl, když nás míjeli nějací puberťáci. Samozřejmě, že nenosila ani kalhotky. Prý kunda musí větrat, aby se nezapařila.

Byla to hodná holka a jenom ke mně nebyla lakomá. Dala mi, kdykoli jsem si řekl. Protože jsme s tím ani jeden neměli problém, nevadila nám ani menstruace. Ale při té jsme to většinou provo­zovali v její velké koupelně, aby to kolem nás nebylo jako na jat­kách. Ale jinak jsme sex raději provozovali v ordinaci.

Zapomněl jsem říct, že Matylda byla zdravotní sestra a v příze­mí svého domku měla gynekologickou ordinaci. Lékařka tam byla tak na dvě - tři hodiny denně a zbytek dne byla ordinace volná. A jak jsme toho využívali. Mnohdy byla dlouho připoutaná na gyne­kologickém stole a já na ní zkoušel nástroje, sloužící k vyšetřování a různým zákrokům. Někdy přivedla i kamarádku, která se také chtěla nechat „vyšetřit“, nebo v této poloze provozovat sex se mnou, s Matyldou, či oběma.

Jednou, když jsem měl Matyldu pevně upoutanou, se široce roztaženýma nohama, mě něco napadlo. Vzal jsem gynekologická zrcadla té největší velikosti a vrazil je Matyldě do kundy. Protože to byla kovová, mohl jsem použít dost velkou sílu na rozevření, až křičela bolestí. Utáhnul jsem šroub, který zaaretoval rozevření a nechal jsem jí, aby se jí kunda roztáhla.

Odskočil jsem si a když jsem se vrátil, měl jsem natažený pre­zervativ. Ale nejen na čuráku! Byl v něm schovaný i pytel s kou-lema. Z lékárničky jsem vytáhnul úzkou náplast a pevně s ní obto­čil prezervativ u kořene čuráka, aby mi nespadnul. Prezervativ jsem hadičkou trochu přifouknul, aby v něm měl čurák volno.

Postavil jsem se mezi Matyldiny nohy a vyndal z ní zrcadla. Do té díry jsem vrazil čuráka, oblečeného do prezervativu. Zarazil jsem ho, jak nejhlouběji to šlo. I když měla kundu roztaženou na maximum, pytel s koulema se tam nevešel. Přitlačil jsem se k ní, až jsem jí málem posunoval.

„Ááá...ááá!“ náhle jsem oba vykřikli. Jedna koule do ní vklouzla a hned vzápětí i druhá. Znovu jsme vykřikli a Matyldina kunda se začala svírat tak, že jsem se jenom stěží ovládnul, abych z ní čuráka nevytrhnul. Měl jsem pocit, že mi rozmačká koule na kaši! Ale jsem rád, že jsem to vydržel, i když mi čurák bolestí splasknul!

Kundí svaly pracovaly tak, jako kdyby mi chtěly polknout ču­ráka až po kořen. Vsávaly mi ho hlouběji a hlouběji, až jsem měl pytel natažený snad na samou mez pevnosti. Ale tím se i uvolnil tlak na koule a bolest polevila. Čurák zase ztvrdnul a snažil se Matyldě propíchnout pochvu.

„Áúúúú...!“ kvílela a snažila se mi čuráka vytlačit. Zkusil jsem čuráka povytáhnout, ale sevřela mi ho kundími svaly tak, že jsem ho rychle zarazil zpátky, aby mi nerozmačkala koule. Znovu jsem se ho pokoušel vytáhnout, ale kundí svaly se opět sevřely...

Tak jsem jí takhle lehce pomrdával, až mě zase něco napadlo... Vzal jsem nůžky, čuráka povytáhnul, co to šlo a chytil prezervativ za část, kterou držela náplast. Opatrně jsem zastrčil nůžky co nej­hlouběji, abych Matyldě neublížil a stříhnul. Bylo to jako výbuch!

Prezervativ prasknul až k samé špičce a já byl náhle v její kun­dě „in natura“! Čurák i koule náhle měly o hodně víc místa a bo­lest zmizela kamsi do nenávratna. Zato jsem ucítil hebký povrch vnitřku její kundy a to mě vzrušilo tak, že bych jí nejraději udělal z kundy trhací kalendář!

„To je nádhera!“ vykřiknul jsem a odpoutal jí nohy i ruce. Zvedl jsem jí z vyšetřovacího lůžka, chytil vozík s pomůckami a řítil se k lehátku. Matylda se zahákla nohama za mými zády, aby to vydržela. I mně mezi nohama vystřelila bolest ze zmáčknutých koulí, ale zvládnul jsem to, než jsme padnuli na lehátko.

Když jsem se z toho vzpamatoval, trochu jsem se nadzvedl a znovu zkoušel mrdat jí. Už to šlo o trochu lépe. Kunda jí krásně čvachtala a tak se mi – i přes bolest – dařilo stále víc vytahovat čuráka. Skoro se mi stalo, že mi pytel s koulema málem vystřelil ven. Cítil jsem, že mám orgasmus nadosah, tak jsem přestal.

Místo toho jsem jí chytil za nohy a opatrně jí je dával k sobě. Měla je dlouho široce roztažené, tak jí ten pohyb donutil ke kví­lení. Ale netrvalo dlouho a nohy měla u sebe. Sevřela mi pytel tak, až jsem si myslel, že mi ho utrhne! Přitisknul jsem se k ní a ta bo­lest pomalu ustupovala.

Natáhnul jsem se a se stolku vzal jeden z řemenů. Spoutal jsem nás kolem pasu a vzal další řemen. Spoutal jsem nás těsně pod zadkem. A posledním jsem nás spoutal v podpaží. Oba jsme z toho byli tak unaveni, že jsem přetáhnul přes nás deku a oba jsme usnuli.

Nebylo to zrovna pohodlné, tak jsme se po chvíli vrtění probu­dili. Oběma se nám chtělo močit, tak jsem se snažil dostat nás do svislé polohy. Po chvíli námahy se nám to povedlo. A co teď? Ne­chtělo se mi rozvazovat nás, tak jsme – za stálého úpění – došli na zahradu.

„Tak už to pusť!“ vykřikl jsem. Kroutila se a kvílela, že to nejde, ale po chvíli jsem na vlastního čuráka ucítil ten horký proud. Vzrušilo mě to natolik, že jsem jí naplnil kundu semenem. A potom se konečně uvolnil svěrač a začala do ní proudit i moje moč.

„Nééé... néééé...!“ začala křičet. „Vždyť mě to roztrhá!“

kvílela. I já jsem cítil, že moč už nemá kam odtékat. Ten tlak v kundě stále sílil. Pomalu mi to vytlačovalo čuráka i pytel z kundy. „Áááá... áááá...!“ vykřikli jsme oba, když tlak dostoupil takové úrovně, že mi to doslova vystřelilo čuráka i pytel z toho krásného hnízdečka.

A za ním se vyvalilo vše, co tam měla. Šplouchlo nám to na nohy. Povolil jsem řemeny a Matylda vysíleně padla na zem. Pad-nul jsem jí mezi nohy a vylizoval zbytky toho, co z ní ještě vytékalo. Ale potom jsem i já podlehl únavě.

Sluníčko se už klonilo k západu, když jsem se probudil. Obličej jsem ještě měl přitisknutý k její kundě a tak se probudil i můj ču­rák. No a co s tím...Zasunul jsem ho do té kouzelné studánky. Ten­tokrát už samotného, bez pytle. To si zopakujeme někdy jindy...

Vzal jsem hadici, abych z nás smyl všechny zbytky toho řádě­ní...A zbývalo už jenom pořádně se najíst a napít, abychom doplnili síly...

Bob z Brd

©

2014