Stalo se v době, kdy se obilí sekalo kosami a snopy se vázaly povřísly. Přijel jsem na prázdniny ke strýci a jednoho dne jsme šli pomáhat sousedovi, který měl dceru Marušku...

„Maruško, ten tvůj zadek mě tak vzrušuje!“ řekl jsem jí, když se ohnula, aby sebrala slámu a udělala povříslo. Byl jsem také ohnutý, tak jsem viděl, že pod sukní má růžové kalhotky.

Ale nebyly takové, jako dnes. Byly to poctivé kalhotky, jejichž nohavičky sahaly skoro ke kolenům.

Když uvázala další snop, postavili jsme panáka. A jak jsme za ním byli schovaní, sáhnul jsem jí pod sukni a stáhnul jí kalhotky. „Néé...nnnne..“ chtěla se bránit, ale vtom se ozval hlas její matky, která nás popoháněla.

Tak jí nezbývalo, než z kalhotek vystoupit a ohnout se pro další stébla, aby udělala povříslo. Přivoněl jsem si ke kalhotkám a schoval je do kapsy.

Maruška byla celá nervozní, zvláště, když se každou chvíli ozýval hlas její matky, která se divila, že nám to tak dlouho trvá. Zavolal jsem na ní, že já nemám tu praxi, tak jsem pomalejší. „No jóó, měšťák!“ řekla a už se o nás nestarala.

Mohl jsem tedy vždy, když se Maruška ohnula, vzít klas a pošimrat jí po té chlupatici. „Nééé...nech toho...“ tiše kvílela a já viděl, jak jí po nohách začínají stékat ty výborné šťávičky, co jsem měl tak rád.

„Dojděte pro oběd!“ znovu se ozval hlas Maruščiny matky, když jsme postavili dalšího panáka, který hodně zaostával za ostatními.

Otočili jsme se a běželi k lesu, kterým jsme museli projít, abychom se dostali k vesnici. „Dej mi ty kalhotky!“ škemrala Maruška, sotva jsme zmizeli z dohledu. „Ne, nedám...“ uskočil jsem za první strom. Maruška se mě snažila chytit, aby si ty kalhotky vzala třeba násilím.

„Ukaž, jak ti to teče!“ zvednul jsem jí sukni. „Néé....to néé...“ zakvílela, ale už nebyla schopná se bránit. Obejmul jsem jí a zatímco se můj jazyk snažil dostat se jí do úst, prst se snažil proniknout těmi zmáčenými chlupy, aby se dostal tam, kam jsem si přál.

Jindy tak silnou Marušku náhle neunesly nohy a padla do mechu. Líbal jsem jí a druhou rukou stále prohraboval ten prales, co měla mezi nohama. Bylo tam stále větší mokro, až mi náhle ruku sevřela nohama a roztřásla se...

„Ne! Teď ne!“ ucukla, když jsem se prstem snažil dostat do té – dosud panenské – kundičky. Vyskočila a kousek popoběhla. Přizvedla sukni a přidřepla. Zvědavě jsem koukal, jaký se z ní vyvalil proud a vpíjí se do jehličí. „Nekoukej se tak!“ skoro zavzlykala.

„Když to je tak krásné...“ vzdychnul jsem a naznačil, že si osahám otvor, ze kterého to prýštilo. Prudce vyskočila a sukně zakryla to, co mě tak zajímalo...

Došli jsme k okraji lesa, co přiléhal k vesnici. Znovu jsem jí obejmul a zatímco můj jazyk dováděl v jejich ústech, ruka šmátralka se opět dostala pod sukni.

„Nééé....dóóst...“ roztřásla se a snažila se mě od sebe odstrčit. Povalil jsem jí do mechu a přisál se k tomu zázračnému otvoru.„Nnnn...eee...nnn..eee...“ třásla se, ale z toho otvůrku vytékaly tak lahodné šťávičky...

Otočil jsem se a stáhnul kalhoty. Můj tvrdolín se jí ocitnul přímo před obličejem. „Néé...nééé...“ znovu se mě snažila odstrčit. „Vezmi si ho do pusy, mě to už moc bolí...“ zaskučel jsem a Maruška otevřela pusu.

Sotva se jí ocitnul mezi rty, vytryskl z něj úplný gejzír. „U..hh.. hhh...“ nevěděla, co má dělat. Ale pud sebezáchovy jí přikázal polykat. I z ní cosi vystříklo...

Uspokojeni jsem se rozběhli k vesnici. Maruška zatopila a ohřála připravené jídlo. Nandali jsme ho do hrnců a obalili je ručníky, aby nevystydlo. Dali jsme to do nůše, do další chleba, lžíce, talíře...Hodili jsme si nůše na záda a spěchali k poli. Skoro celé už bylo osázeno panáky a tak jsme vše připravili, abychom mohli podávat oběd.

Viděl jsem, jak matka cosi říká Marušce. Ta nejprve zrudla, ale potom rázně zavrtěla hlavou a odsedla si od ní. Na tváři matky se rozhostil úsměv...

Po obědě nám Maruščina matka přikázala vše vše uklidit a odnést. Co víc jsme si mohli přát. Vše jsme uložili do nůší a vydali se na zpáteční cestu přes les... Abychom se nevraceli úplně s prázdnou, přidali jsme do nůší houby. Maruška umyla všechno nádobí a já se snažil pomáhat jí utírat ho a uklízet.

Když jsme byli hotovi, sáhnul jsem jí pod sukni a s potěšením zjistil, že je stále bez kalhotek. Položil jsem jí na stůl, pokrčil a roztáhnul jí nohy a potom už jenom zbývalo upíjet jí z té studánky...

Několikrát si zakřičela, ale když jsem stáhnul kalhoty a chtěl do ní vniknout, rázně mě odstrčila. Ale aby mi nebylo špatně, vzala ho do ruky a pohybovala s ní. Cítil jsem, že už k tomu dojde a tak jsem jí ho dal před ústa. Otevřela je a spolykala vše, co z něj vytrysklo.

Běželi jsme na pole, abychom pomohli se zbytkem práce. Samozřejmě – když jsme procházeli lesem, znovu jsme ztratili nějakou tu chvíli.

Na pole jsme doběhli, když už bylo všechno hotovo a všichni nasedali na žebřiňák. Tak jsem si sedli k nim a nechali se dovézt k domovu. „Po obědě přijď k rybníku!“ stačila mi Maruška pošeptat.

Večer jsem se šel projít, ale to jsem neměl dělat. Sotva jsem vyšel z domu, kohout právě obskakoval slepici. Cítil jsem, jak se mi v kalhotech cosi děje. Začaly mi být nějak malé. Popošel jsem kousek dál a tam zase pes skákal na fenu. To se nedalo vydržet.

Sedl jsem si do trávy a uchopil ten tvrdý kousek mého těla do ruky. Vyřítil se z něj bílý proud. Zachytil jsem ho do ruky a slíznul. Všimnul jsem si, že ze sousedního stavení vychází Maruška s kosou, hráběmi a nůší.

Vyskočil jsem a běžel za ní. Pomohl jsem jí posekat a shrabat trávu. Naložili jsme jí do nůše a potom jsem Marušku povalil. „Néé...prosím, nespěchej...“ jenom stěží se ovládala, když jsem na ní chtěl nalehnout. Zvednul jsem jí sukni a ona opět neměla kalhotky. Tak jsem se obrátil, aby měla mého tvrdolína před ústy a já jí mohl lízat mezinožku, ze které úplně teklo.

Přisál jsem se k ní a ona mě cucala. Zacukala se, tiše zakvílela a polkla to, co se jí vyřítilo do úst. I z ní vystříklo cosi, co mi chutnalo...

„Já už musím...“ namáhavě se zvedla, nasadila nůši a vyrazila k domovu. Sledoval jsem jí zrakem, dokud nezmizela za stodolou. I já jsem se vydal k domovu.

Nemohl jsem se dočkat, až bude po obědě. Oblékl jsem si plavky a vyrazil k rybníku. Stále jsem vyhlížel, až se objeví Maruška. V rákosí už jsem stačil vyšlapat místečko, kde nás nikdo nemohl vidět. Ale u rybníku nikdo nebyl. Všichni měli co dělat na poli...

Konečně jsem uviděl, jak se blíží Maruška. Vyskočil jsem a táhnul jí do rákosí. Lehnuli jsme si na připravené místečko a přisáli se k sobě ústy.

Položil jsem jí ruku na prsa a Maruška se nebránila, i když jsem jí zajel do podprsenky. Má ruka šmátralka jela níž, až se dostala do kalhotek. Maruška se jenom zachvěla, ale roztáhla nohy, abych se tam lépe dostal.

Sundal jsem si plavky a začal je stahovat i Marušce. Zachvěla se, ale potom se trochu přizvedla, aby mi to usnadnila. Konečně se její chlupatá slintalka ocitla na sluníčku. Hladil jsem jí, až roztáhla nohy a přitáhla si mě mezi ně.

„Prosím, buď opatrný...“ zašeptala a ještě více roztáhla nohy. Vzal jsem mého průzkumníka do ruky a začal jím projíždět zarostlou brázdu, která byla čím dal vlhčí...

Zarazil jsem ho do té bažiny a Maruška vykřikla. Objala mě a nohama se snažila přitisknout mě ještě více k sobě. Svaly, jimiž svírala tu nejdůležitější část mého těla, jí vibrovaly tak, že jsem se musel vymanit z toho sevření a rychle se přetočit tak, abych ho Marušce mohl zarazit do pusy. Ani si nestačila všimnout, jak je zkrvavený...

Zasunul jsem jí prst do otvoru, právě zbaveném panenství a pilně lízal vše, co z něj vytékalo. I když nejsem upír, její panenská krev mi moc chutnala.

Pevně přitisknuti k sobě jsme chvíli odpočívali. Vysával jsem vše, co z Marušky ještě vytékalo. Kundička se jí znovu rozvibrovala a já jsem vystříknul další dávku do jejích úst. Otočil jsem se, abych se mohl přisát k jejím ústům...

Chvíli jsme odpočívali a potom se vrhli do rybníku, abychom se sebe smyli všechny stopy toho, co se událo. Chladná voda nás navracela do reality a tak jsme se vrátili do ostrůvku v rákosí...

Přitiskli jsme se k sobě a nevadilo nám ani sluníčko, které se do nás opíralo ze všech sil. Po chvíli jsme se znovu museli ponořit do vlnek rybníku. A to nejen proto, že jsme byli skoro přehřátí. Ještě několikrát jsme se pomilovali, což na našich tělech nechalo stopy...

Když se u rybníku začaly objevovat další osoby, raději jsme si oblékli plavky a skočili do vody.

Bobr

©

2014