Jel jsem do práce. Jako pokaždé jsem, ještě s posledními sny na očích, došel na zastávku, abych počkal na tramvaj. Bylo krásné jarní ráno. „Kytky tu smrdí a ptáci tu řvou!“ přišlo mi na mysl to známé pořekadlo.

Kousek ode mne stála hezká blondýnečka, kterou jsem tu ještě neviděl. „Sním, či bdím?“ sám sebe jsem se otázal a protřel si oči, abych lépe viděl. Ale na prohlížení nebyl čas. Přijela tramvaj a otevřely se dveře. Blondýnečka se snažila dostat dovnitř. Celým tělem jsem se jí opřel do zad a snažil se jí nacpat do toho prostředku hromadné dopravy.

Moje úsilí bylo konečně korunováno úspěchem. Dveře se zavřely a tramvaj se dala do pohybu. Jak jsem se k ní tisknul, v kalhotech docházelo k povstání. Asi to cítila, protože pootočila hlavu a usmála se. „Promiňte!“ omluvil jsem se a modlil se, aby nedošlo ještě k něčemu horšímu. Byl jsem tehdy mladý kluk...

Tramvaj začala brzdit a nás to tlačilo dopředu. „Promiňte!“ znovu jsem se omluvil, když jsem byl nucen obejmout jí. Znovu se usmála a mojí ruce nebránila, aby jí dál objímala. Měl jsem pocit, jako kdyby se mi schoulila do náruče.

Při pohybu tramvaje se mi do dlaně dostalo její ňadro. Jasně jsem ho cítil pod lehkou blůzkou. Nesnažila se ucuknout, ale spíš jakoby se k mé ruce ještě více tiskla. „Ona nemá podprsenku!“ uvědomil jsem si. Tehdy to bylo něco tak nezvyklého, že se ve mně začaly bouřit hormony. A to jsem ještě cítil, jak jí bradavka začíná tvrdnout.

„Na shledanou!“ jenom nerad jsem jí pouštěl, když tramvaj zastavila u fabriky. K mému údivu vystoupila také. „Já dnes nastupuji v účtárně! A jmenuji se Květa!“ znovu se usmála a na chvilku se zastavila, aby mi mohla podat ruku. „Já jsem Bob!“ také jsem se představil.

„Nepočkala byste na mne odpoledne u vrátnice? Mohli bychom jít třeba na procházku.“ nechtělo se mi pouštět její ruku. „Ráda!“ odpověděla a zmizela u píchaček. Hned jsem musel na záchod, abych si ulevil od toho přetlaku.

Celý den jsem na ní musel myslet. Sotva zahoukalo, odpíchnul jsem si a vyhlížel jí. Konečně jsem jí uviděl. Za denního světla byla snad ještě krásnější, než za ranního šera. Ňadra, která jsem si ráno osahal, se jí dmula spěchem. Z krátké sukýnky vykukovaly hezké nožky, které jí právě nesly ke mně.

„Ahoj! Tak kam půjdeme?“ s úsměvem mi podávala ruku. „Chtěla bys do kina, nebo raději do parku?“ ptal jsem se. „Radši do parku!“ odpověděla. „Tak jdeme!“ chytil jsem jí za ruku a namířil k parku. Než jsme si stačili říct pár slov, už jsme procházeli mezi rozkvetlými stromy, na nichž bzučely včely.

Radostně poskakovala a trhala kytičky, k nimž čichala, aby nasála jejich vůni. Procházeli jsme se a povídali si a čas letěl jako splašené spřežení.

„Jééé! To je hodin! Já si musím ještě nakoupit!“ vyjekla při pohledu na hodinky. Museli jsme skoro klusat, aby nám nezavřeli. Pomohl jsem jí s taškou, tak jsem zjistil, že bydlí jenom o dva domy dál. Dlouho jsme se loučili, ale těšili jsme se na ranní cestu do práce.

„Hurá! Zítra nemusíme do práce!“ radovali jsme se v pátek, když skončila směna. Sluníčko se snažilo trhat rekordy, tak jsme opět namířili do parku. Zavedl jsem jí do té části, kam nikdo nechodil. Natáhli jsme se do trávy a užívali si těch teplých paprsků.

Když jsem pootevřel oči, viděl jsem, jak se jí bradavky snaží propíchnout tenkou látku blůzičky. Natáhnul jsem ruku, abych je pohladil. Ztvrdly a vypadalo to,jako kdyby tam měla nějaké ostré kužely.

„Nééé...“ zachvěla se, ale jinak nic nenamítala proti dalšímu laskání. Pomalu jsem rozepínal knoflíček za knoflíčkem, až se ten klenot objevil. Přisál jsem se k té tvrdé bradavce a začal jí dumlat. Naskočila jí husí kůže a tiskla se ke mně.

Moje ruka šmátralka jela pomalu dolů, až se jí dostala mezi nohy. „Nééé! To nesmíš!“ odstrčila mi jí, ale sání bradavky se nebránila. Rozepnul jsem zip šortek, abych osvobodil toho povstalce, co tam byl uvězněný. Chytil jsem jí za ruku a vtisknul jí ho do dlaně. „Nééé...to nééé...“ snažila se rukou ucuknout.

„Neboj se!“ stále jsem jí držel, aby ho nepustila. Smířila se s tím a tak jsem její rukou pomalu hýbal. Náhle z něj vytrysknul bílý gejzír. Ohromeně na to koukala. Kousek jsme se odvalili, abychom se neupatlali.

Lehnul jsem si tak, aby ho mohla zkoumat zblízka. Nejprve se tomu bránila, červená až ke kořínkům vlasů, po kterých jsem jí hladil. Ale po chvíli natáhla ruku, aby mohla prozkoumat i ty nejmenší detaily.

Ten můj průzkumník náhle vyrostl a ztvrdnul. Koukala na to s otevřenými ústy. Lehce jsem jí zatlačil na hlavu, až zajel mezi rty. „Nééé...nééé...“ znovu vykřikla, jako kdyby se teprve teď vzpamatovala. „Neboj se!“ znovu jsem jí zatlačil na hlavu.

Nechala žalud vklouznout do pusy a jazykem ho převalovala po patře. Nesměle ho sála a bylo vidět, že to dělá poprvé. „Nééé... nééé...“ zase kvílela, když jsem jí zvednul sukni. Lehce se mi do čuráka zakousla, snad aby si byla jistá, že ho nebudu strkat jinam.

Lehce jsem jí hladil po promáčených kalhotkách, až se roztřásla a kalhotky jí zvlhly ještě víc. Asi proto se trochu přizvedla, abych je mohl sundat. Ale zuby měla stále zatnuté těsně pod žaludem, až jsem se bál, aby mi ho neukousla.

Rozhrnul jsem jí chlupy a vcucnul poštěváček. „Úúúúúúúú!“ zakvílela a pootevřela ústa, až jsem jí málem zajel do krku. „Ghhg hh...“ nestačila polykat to, co se mi z něj vyřítilo. I z ní vytrysknul pramen a já měl co dělat, abych to stačil polykat.

„Nééé...to néééé...“ trhla sebou, když jsem jí chtěl zajet prstem do té prolákliny. Ale i tenhle letmý zásun mi prozradil, že je ještě panna. „Prosím, nespěchej...“ začala vzlykat. Nohy, které předtím křečovitě stiskla k sobě, uvolnila a nechala si lízat kundičku, co se chvěla nedočkavostí.

„Neboj se, až na to budeš připravená, tak si řekni!“ zamumlal jsem, jak jsem se snažil zasunout jazyk co nejhlouběji. Uvolnila se úplně a za chvilku se zase roztřásla.

Otočil jsem se a roztáhnul jí kundu. „Neboj se, jenom ti tam budu takhle projíždět!“ vtisknul jsem ho do té brázdy a začal jí tam projíždět. Zase se uvolnila a nechala ten horký kůl, aby jí projížděl mezi pysky. Cítil jsem, že už dlouho nevydržím, tak jsem jí převrátil na bok.

„Nééé...to se přece nedělá...“ znovu kvílela, když jsem ho naslinil a opřel se jí o zadní dírku. „Áááá...ááá..“ překvapeně vydechla, když se po chvilce uvolnila a žalud překonal odpor svěrače a zajížděl stále hlouběji.. „Nééé...to je...“ chtěla něco říct, ale slova jí uvízla v krku.

Hladil a trochu jsem jí kroutil bradavkami, až se roztřásla a sevřela mě, jako kdyby mi ho chtěla uštípnout. Přesunul jsem ruku na kundičku, co se třásla a teklo z ní.

„Néé....pusť mě!“ náhle se mi vytrhla a skočila za nejbližší keříček. „Pojď, tamhle se umyjeme!“ dovedl jsem jí k potůčku, který byl skoro ukrytý za stromy.

Svlékli jsme se a vstoupili do potůčku. Smývali jsme vše, co nám ulpělo na tělech. Chvilku jsme poskakovali na břehu, abychom oschnuli a Květa zatím kontrolovala sukni i halenku, zda někde není ušpiněná. S potěšením jsem pozoroval její postavu, za níž by se nestyděla ani nějaká modelka.

„Nekoukej se na mne tak!“ snažila se zakrýt, když viděla můj zvědavý pohled. „Když ty jsi tak krásná, že bys mohla stát modelem i tomu nejslavnějšímu sochaři!“ lichotil jsem jí. Dala ruce dolů a otočila se, abych si jí mohl dál prohlížet. A bylo věru na co koukat. Až z toho zase bylo vzbouření.

„Nééé...už nééé...“ zase se cukala, když jsem k ní přistoupil a chtěl jí hladit po těch zajímavých místech. „Tak alespoň do ruky!“ loudil jsem. Ostýchavě ho znovu uchopila a pozorovala, jak jí mizí a zase se objevuje v dlani. Až z něj vystříkl gejzír...

Fascinovaně na to koukala. „Nechceš ho zasunout tam, kam patří?“ zeptal jsem se. Bylo na ní vidět, jak bojuje s pokušením. „Ale jedině s gumou!“ vyhrkla a zrudla. „Tak pojď ke mně!“ chytil jsem jí za ruku.

„Neblázni! Nejdřív se musíme obléknout!“ vyškubla se mi, když viděla, že jsem schopen táhnout jí přes půl města jen tak, bez šatů.

„Tak pojď dál!“ otevřel jsem dveře aby mohla vejít. Nejprve se zarazila, jako kdyby si to rozmyslela, ale potom udělala první krok dovnitř. „Chceš si nejprve dát sklenici vína?“ zeptal jsem se, když jsem viděl, jak je napjatá.

Sedla si a uchopila sklenici, jako kdyby se za ní chtěla schovat. Chápal jsem, že asi ještě není rozhodnutá, tak jsem nepospíchal. Když jsem se obrátil, abych podal něco k sezobnutí, obejmul jsem jí zezadu a hladil prsa.

Zachvěla se a nechala si rozepnout blůzičku. Hladil jsem jí prsa a pomohl jí zvednout se. Když jsem jí halenku sundaval, trochu mi s tím pomohla a potom vystoupila ze sukně. Položil jsem jí zády na stůl a roztáhnul nohy.

„Já tě nejdřív oholím, abych viděl, kam ho mám vlastně zasunout!“ otočil jsem se k lince a připravil vše potřebné. Jednou rukou jsem jí držel roztažené nohy a druhou jí mydlil tu strašnou houštinu.

Vzal jsem do ruky břitvu a Květa zatajila dech. Ale netrvalo dlouho a vykoukla na mne krásná kundička. Omyl jsem jí a přisál se k tomu holátku. Po malé chvilce se roztřásla, tak jsem neváhal a zasunul ho tam, kam patří. Jenom tiše vykřikla a už jsem byl tam kde ještě nikdo nebyl.

„Vezmi si gumu!“ zakvílela a pak už vnímala jenom to krásné.

Bobr © 2015