Pokud něco Leu opravdu nebavilo, bylo to chození do školy. No, když se podíváme na její “zářivé“ studijní výsledky, není se čemu divit. Ne že by se tu a tam nějaká dvojka neobjevila. Ale vesměs to bylo za tři až čtyři. Pětka se tu a tam našla taky, ale nikdy nepropadla. Učitelé si vždy včas stačili uvědomit, že to by znamenalo potkávat se s touhle dívkou ještě jeden rok navíc. A po tom toužil málokterý. To platilo nejen na základce, ale i když máma rozhodla, že se půjde učit na kadeřnici. Mistrová odborného výcviku záhy pochopila, že téhle dívce jsou nějaké účesy dokonale fuk a půjčit jí do ruky nůžky je nebezpečné nejen pro zákazníka, ale i pro ni.

Lee by se líbilo dělat manekýnku. Podle jejích představ si žije jak vepřík v žitě, všichni se o  ni pečlivě starají, tu a tam ji houf specialistů načančá a ona se projde po  molu, obklopeném módychtivými zákazníky. Ti budou obdivovat její půvaby a krásu předváděných modelů, ona se projde s maximální snahou nezakopnout, bude si jezdit po světě s nekonečným nožstvím peněz na kontě a užívat si života. To, že se svou hovorovou češtinou se domluví tak maximálně dvěstě kilometrů kolem rodného města, nějak moc neřešila a čtverka z angličtiny byla obvyklým standardem. 

I když čtení ji moc nebavilo, dozvěděla se někde z mobilu, že v jednom z místních lepších hotelů probíhá módní  přehlídka. Pravda, vstupné bylo daleko za hranicí jejích finančních možností. Ale co kdyby se jí nějak podařilo se tam vetřít a podívat se, jestli náhodou nepotřebují ještě jednu modelku s nehynoucími půvaby a ochotou se vystavit ? Jenže ti pánové ve slušivých oblecích u dveří neslyšeli na nic jiného, než na zakoupené vstupenky a jedno šestnáctileté trdýlko jim bylo dost fuk. Tak postávala ve vestibulu a přemýšlela, jestli by se nějak nedalo dostat do zákulisí  a prohlídnout si všechnu tu záhadnou nádheru z blízka. Jenže kdo by se vyznal v nekonečné spleti chodeb, průchodů a menších konferenčních místností ?  Přesto to zkusila. 

A zrovna když si myslela, že jde správným směrem, objevil se proti ní nějaký starší pán v montérkách. „Co tady děláš ?“ začal otázkou. „Sem je nepovolaným vstup zakázán !“ „Když já …“ „Chceš se dostat na přehlídku bez lístku, že jo ?“ odhadl přesně. Mlčela a provinile koukala do země. Podle předpisu by ji měl hned vyhodit a doprovodit až před hotel. Jenže se tak trochu zahleděl. Vůbec nevypadala špatně. Docela štíhlá, ale prsatá, delší vlasy, sice v provedení vstala a šla, dlouhé nohy, krátká sukýnka, no a ten ksichtík taky stál za pohled. Že by zkusil trochu štěstí ? Občas se s chlapy od techniky takhle bavili. Když už se jim okoukaly všechny polonahé modelky ze šatny, našli si jednu z těch, co neměly na vstupné a byly ochotné něco za něco poskytnout. Jenže tahle bude asi nejmladší z těch, co tady za poslední měsíce měli.

Pár otázkami zjistil, že dívka o modelingu netuší vůbec nic. On taky nebyl expert, ale šikovný elektrikář leccos okouká a nebo si domyslí. Navíc začínat  skoro v sedmnácti je už skoro pozdě,  většina holek přichází tak kolem čtrnácti, nejpozději v patnácti a ještě k tomu s maminkou v zádech. Tahle by mohla být, beze doprovodu, snadný úlovek. Odvedl ji do šatny techniky a odešel poshánět kamarády, že bude něco legrace. Pan vedoucí svlíkl obnošený plášť a vytáhl ze skříně sako, ať vypadá jako šéf. Ostatní apartní oblečky neměli, tak zůstali v montérkách, ve kterých celé dopoledne nosili praktikábly, montovali oktanorm, natahovali elektriku a rozmisťovali světla. 

Elektrikář se vrátil k Lee. „Tak dívko, něco bych pro tebe mohl udělat. Ale měla bys vědět, že modeling není žádná brnkačka. Náhodou je tady velký šéf modelek a ten je ochoten si tě prohlídnout. Sice má málo času, ale za minutku by si chvilku udělal. Zatím tě nechám kouknout do šaten.“ Koukala docela vykuleně, protože většina těch různě starých, nebo spíš mladých slečen, byla v lepším případě v prádle, tu a tam zůstaly jen v kalhotkách, to když si oblékaly modely, co se nosí bez podprsenky. A mezi tím pobíhal houf mužů i žen, poznala, že ti s kufříky šminek asi budou vizážisté, s hřebeny a laky kadeřníci, k tomu ti, co pečovali o jednotlivé modely oděvů. Dívky bez znaku emocí se tu svlíkaly, tu oblíkaly, nechaly si nanášet tělku a pudr tam, kde to pleť vyžadovala. Krvavě jim záviděla, protože ony byly tam, kde by ráda byla ona. Nikdo si jí nevšímal a mohla koukat na co chtěla.  Napadlo ji, že asi bude muset ještě trochu zhubnout, protože dívky byly v naprosté převaze zoufalé vychrtliny. Ale zase tím pádem měly menší a hůř formovaná prsa. Její hrudník se dmul daleko výrazněji a boky přece jen připomínaly ženskou. A její skromně zaoblená lýtka rozhodně nepřipomínala klacky na dráždění opic.

Do toho se jejímu průvodci ozval telefon. Párkrát hmkl a zakončil její fascinované zírání. „Tak konec zábavy, jdeme k šéfovi.“ Málem se jí třásly nohy. Že modelky nemůžou být moc cimprlich na své tělesné půvaby, vcelku tušila. Ovšem když to teď viděla v praxi, přece jen to působilo jinak. A co od ní bude chtít šéf vidět ? Kupodivu jí nepřikázal hned u dveří se svléknout. „Tak slečno, máš s sebou knihu ?“ zeptal se samozřejmě. Co blbne ? Ona, která doma obchází v obýváku knihovničku málem štítivě, by měla mít nějakou knihu s sebou ? A jakou ? Teprve po chvíli se dověděla, že jde o soubor fotografií, kde je ukázána její postava ze všech stran, detailní obličej, záběry z absolvovaných předváděček a ateliérových focení. Slyšela o tom poprvé v životě a samozřejmě neměla nic. Šéf to přešel bez údivu. „Tak budeš muset předvést svoji postavu in natura,“ řekl. Netušila, co by to mohlo být in natura, ale doprovázející člověk v montérkách ji popohnal. „No tak se svlíkni, ať se může pan šéf kouknout. Čas jsou peníze.“ 

A byo to tady. Ne že by snad byla poctivá panna. Na pár mejdanech se už s někým spustila, ale nikdy se neodhalovala ve větším kolektivu. No, když jde o životní štěstí, snad ty dva chlapy vydrží a začala ze sebe soukat minisukýnku, halenku, punčocháče a zarazila se jen tak v prádle. „No pohni si. Mělas mít fotky. Ty ti stejně budeme muset pořídit,“ pokračoval elektrikář. Tak ono ji snad čeká i focení ! Nestačila se divit, sáhla si za záda na zapínání podprsenky, zabořila prsty do gumičky kalhotek a zůstala stát před oběma muži úplně nahá. Trochu se choulila, jako kdyby těch pár centimetrů prohnutí mohlo zachránit její cudnost. Ruce podél těla držela tak trochu násilím, nejeradši by si jimi přikryla intimní místa. Ale tušila, že právě ta by měla být vidět a tak se snažila. 

„Teď dej ruce za hlavu a pořádně se vypni, ať jsou ti viět prsa,“ vymýšlel si šéf. Poslechla a v tom to s ní cuklo, protože dveře se bez klepání otevřely a vešli další dva muži v montérkách. „No necukej se. Vždyť jsi viděla, že v šatně modelek jsou holky jen v prádle nebo úplně nahé. A jdeš předvádět své tělo, ne prodávat rohlíky. Tak musíš předvést, co nabízíš. A musíš se taky rozhodnout, co cheš dělat. Až půjdeš na focení, tak si sice můžeš vybírat, co chceš ukazovat. Ale pochop, když začneš střečkovat, že tohle né a tam to taky né, tak tě pošle fotograf domů, protože potřebuje holku ochotnou fotit vše a ne místo ní volat další. A když začneš vysvětlovat firmě, že se stydíš předvádět prádlo, už si tě víckrát nepozvou. Buďto všechno, nebo nic. Ale to  by sis měla rozmyslet teď, jestli chceš do modelingu vůbec jít.“ 

Vše bylo tak kásně blízko a najednou se objevila taková hromada problémů, která by člověku zkazila náladu. Ale co, nesmí to vzdávat. Tak stála s vyšponovanou hrudí, s rukama za hlavou si držela svoje delší vlasy a ukazovala, vše co šlo.  Oba noví pánové k ní přišli blíž a prohlíželi si j z blízka.  Jeden z nich jí stiskl půlku zadečku a spokojeně zamručel. „Je to pravé a festovní. Z té by mohlo něco být !“ Brala to jako pochvalu svých půvabů, uprostřed všech těch  neblahých zvěstí. „Trošku zkus zapózovat,“ vymýšlel si šéf dál. Prkenně se snažila trochu pohnout tělem a vytvořit na obličeji nějakou jinou grimasu. „Pořádně, neflákej to. Jednu nohu na židli, loktem se o ni opři, když se ti trochu prověsí prsa, budou vypadat větší,“ radil elektrikář. Snažila se, co měla sil. 

Ovšem donutit prsa v necelých sedmnácti, aby se prověsila, není zase taková sranda. Musela se předklonit pořádně, aby cítila, jak se jí trochu natáhla. Jenže jak se věnovala svému poprsí, neuvědomila si, že nohy jsou dost daleko od sebe a kundička už není tak úplně uzavřená a schovaná. Pohled na růžové lupínky se pánům zřejmě líbil a tak se snažili rozšířit její pózu, aby bylo vidět víc. Nakonec si svoji polohu uvědomila, protože ucítila na sliznici studený vzduch. Ale bála se nějak zakrýt.  No co, snad to vydrží. Dovnitř jí vidět není a pohled z venku asi bude muset absolvovat ještě mockrát. Naštěstí se předevčírem oholila na tenoulinkou čárku chloupků nad venušiným pahorkem, takže ještě nebylo vidět čerstvé strniště. Muži to sice nekomentovali, ale všimli si toho všichni. Tak si moct líznout, když je vše tak krásně holé. Ale když si počkají, určitě se toho dočkají. Neboť s touhle mladinkou kočičkou jde všechno jako po másle.

„Už jsi toho nastála dost, teď by to chtělo se trochu pohnout, ať vidíme, jak budeš vypadat na mole,“ žádal šéf. Rozpohybovat tuhle  krásnou prdelku bude určitěš zážitek a kozičky se jí budou nádherně natřásat. Lea rázovala po kanceláři, jak voják na execíráku a snažila se vypadat co nejpřitažlivěji, dokonce si znovu obula boty. Byla to dřina, protože trochu přirozeného dívčího půvabu v sobě měla. Ale to určitě na manekýnu nestačí. A uprostřed dívčích snů se nikdy nedostala do realizační fáze, že by se začala něco z modelkovských dvedností učit. A ono i zakrorutit boky je dovednost, která se musí umět. A placaté podrážky u módních balerínek postavě taky moc nepomohou.

Pánové se vynadívali na svěží mladé tělo, což je příjemně naladilo, takže popojedem, bratře Žižko ! Jeden z nově příchozích sáhl do větší papírové tašky a podával Lee huňatý froté župan. „Půjdem do fotoateliéru, tak ať tady po chodbách neblejskáš zadkem,“ vysvětlil jí. Byla mu za to velice vděčná, protože zachumlání do poměrně velkého županu ukončilo její nahotu. Přitáhla si jej k tělu a poslušně cupitala za prvním, který vedl celý průvod někam dál do hloubi budovy. Ateliér byl v jakési dvorní přístavbě, pro provoz hotelu jinak nevyužitelné. A fotoraf se s pány dobře znal. Nejen proto, že tu a tam potřeboval něco od nich dostavět nebo upravit. Dost výrazně se podílel na veselicích s předchozími slečnami. A pokud se jim chlapi dostali do kundičky, byla to hlavně jeho zásluha.

Už cestou Lee vysvětloval jeden z mužů, že teď jde o všechno a když pan fotograf uzná, že může předvádět, určitě se jí poštěstí. Ale musí počítat s tím, že hned na začátku nemůže čekat žádné horentní sumy  a když fotograf řekne, že schopná není, těžko by někdo mohl jeho vrok změnit. Už zase se jí skoro třásly nohy nervozitou. Už se dostala takhle dleko, tak nesmí nic pokazit. Na její nahotu dnes koukal takový houf chlapů, pravda, žádní mladíci, nejmíň půlka z nich starší než táta. A neubylo jí. Ono to zase není tak moc strašné, když si ji někdo prohlídne i tam, kde se to obvykle neukazuje. Hlavně nic nepokazit u fotografa, když tam jde o všechno.

Že musí odložit župan, to čekala. Ale následný výslech byl dost náročný. „Už šukáš normálně, nebo jsi poctivá panna ?“ začal dotazy pan fotograf. Málem jí z toho zaskočilo. Po zámlce nesměle a polohlasně špitla : „nejsem“.  „No to je dobře,“ pokračoval fotograf. „To jsi tím pádem použitelná pro všechny práce a když nebudeš upejpavá, budeš brzy vydělávat víc neš oba rodiče dohromady.“ Musí si na jeho otevřené řeči zvyknout. „Takaže abychom se přesvědčili, co dovedeš, trochu si porajcuješ pičku a pak dostaneš robertka. Máš ráda větší nebo menší ?“ S takovou věcí se zatím setkala akorát tak na obrázku a nevěděla co odpovědět. „Vidím, že s tím asi moc zkušeností nemáš. Tak poprosíme pana šéfa, aby ti trochu pomohl.“ Lea se děsila. Oni jí tam snad budou chtít předevšemi něco strkat ? „Tak si lehni tady na to vyvýšené lehátko a dej nohy pořádně od sebe,“ poroučel si fotograf dál.  Co jí zbývalo? Sice červená až na zadku, ale odevzdaně se nasunula zadkem na lehátko a položila se, zatím s nohama u sebe. „Pořádně se roztáhni a sáhni si do ní, ať nejsi suchá. To by se ti asi moc nelíbilo. A v objektivu by to bylo vidět.“ 

Její prsty se v těch sliznicích trochu zamotaly, tak použila druhou ruku k roztažení velkých pysků. „Tak, to je ono,“ liboval si fotograf a jak studem zavírala oči, neviděla těch několik mužských hlav, které se opovážlivě přiblížily do jejího klína, aby bylo lépe vidět, co se tam děje. Už tady měli lecjakou modelingu chtivou dívku, ale tahle byla zatím suverénně nejlepší.  Třeba to bylo jejím mládím a tím pádem i větší naivitou. Ale zatím souhlasila se vším.  A když šéf jejich party údržbářů vybral vibrátor tak akorát, ani moc velký, ani malý a začal jí ho tlačit do příslušných míst v kundičce, nejraději by si začali leštit piškoty. Ovšem v tomhle stavu rozrajcování by asi dloiho nevydrželi a to by byla škoda. Třeba schovávat síly na skutečnou soulož. Že k ni dojde, nikdo z přítomných nepochyboval, snad kromě Ley. Ta teď měla starosti, aby v pořádku pojala zatlačovaného robertka a snažila se rozpoznat, jestli je to taky alespoň trochu zajímavé. No, přiznejme, že moc nebylo. Těch rušivých momentů bylo příliš moc, aby se mohla soustředit na nějaké blaho.

„Vidím, že umělák ti moc k duhu nejde,“ hodnotil fotograf. „Požádej někoho z pánů, jestli by ti nepomohli svým přirozením. On koženej je koženej.“ Už zase nevěděla jak dál. Zatím muže brala jako určitou masu, půvabům obstarožních jednotlivců moc nevěnovala pozornost. Ostatně v jejich věku je měla všechny za dědky. Elektrikář se cítil jako její objevitel a tak si rozepnul kalhoty. „No pojď, snad to spolu nějk zvládnem.“ Po odstranění uměláka se do ní zapasoval a začal přirážet v rytmu. Když do ní zprudka narážel, všichni se kochali, jak jí poskakují prsa. Bradvky měla jak dvě jehličky, štíhlé a tuhé. Nejmladší z party nevydržel a vzal jí je mezi rty. I tenhle malý počin znásobil její začínající vzrušení a začalo se jí to vše docela líbit. Jenže pak se málem osypala hrůzou. Jestli to takhle půjde dál, mohla by se udělat ! Zatím tu trochu blaha znala jen ze sprchy a když si kundičku dráždila před spaním. Aby tady nezačala nějak nepatřičně vzdychat nbo se jinak hlasitě projevovat. 

Její obavy byly dost naivní. Matka příroda si obvykle moc nenechá poroučet a když se došplhala na vrchol, poprvé s mužským, ani nevěděla, jestli křičí nebo jen vzdychá. Byla úplně mimo, protože tohle ještě nikdy nezažila. A když muž po chvilce pkračoval, vzdychala blahem už zcela bez studu a snažila se nastavit tak, aby ten krásný pocit přišel alespoň ještě jednou. Přišel, ale to až když se do ní zabořil druhý a snažil se nepřilepit na jezírko spermatu na jejím břiše. A pak třetí, čtvrtý, bylo to nádherné, jen jí v tom pilnu nedošlo, že vlastně nikdo nefotí. 

Po nějakých dvou hodinách už nemohla. Bylo toho na ni příliš moc. Dosavadní milování s vrstevníky bylo takové uspěchané  a vždy jen jednou. Dokonce po diskotéce se kdysi nechala doprovázet a její společník ji v parku, opřenou o statný kaštan, ojel bez toho, že by si svlíkla kalhotky. Jen nadzvedl sukýnku, odhrnul kalhotky na stranu a už tam byl. Tady byla úplně nahá, roztažená na maximum a pinďoury se v ní střídaly, jako kdyb to nemělo nikdy přestat. „Už dost !“ zaprosila.“Já už nemůžu.“ Pánové se zachovali slušně a další už nenastoupil. „No dobrá, pro dnešek tě necháme,“ řekl fotograf. „Ale zítra odpoledne nastoupíš a zkusíme, co by s tebou šlo udělat. A když budeš dobrá, další přehlídka je za týden. Asi  nebudeš ta hlavní hvězda, ale možná bys mohla něco odšlapat. A za peníze !“ 

Lea se vracela domů s hlavou v oblacích. Ráno ještě obyčejná holka,teď má před sebou hvězdnou kariéru manekýny. Netušila ve své prostotě, že všechno nemusí být tak, jak to na první pohled vypadá a to předvádění příští týden by taky mohla být jen malá úlitba organizátorek kamarádům z techniky. Dívka ostatně chápala, že být modelkou není žádná brnkačka. I když se snažila, co měla sil, přes to  všechno šla dost zeširoka a ty původně krásné pocity v kundičce už teď nebyly nic moc. A to měla štěstí, že ji pánové ohleduplně brali jen zepředu. Netušila, že pozítří si nebude moct ani pořádně ve škole sednout, až jí načnou její půvabný zadeček.