Byla jsem zamilovaná, byla jsem blázen, byla jsem vystrašená – vystrašená, že mi nezavolá, že jsem pro něj byla jen úlet na jednu noc. Vždyť by mohl klidně být ženatý… Rodičům jsem nic neřekla, tedy přesněji zalhala jsem jim, že jsem přespala u Anežky. Moc často jsem nelhala, byla jsem ráda, že na mě nic nepoznali.

Zavolal ještě ten den odpoledne a zval mě na rande. Nechtěla jsem, aby mě vyzvedl před domem, nechtěla jsem, aby se o něm prozatím naši dozvěděli. Dobře jsem věděla proč, ale vůbec mi nedocházelo, že by to pro mě měl být red flag. Proč by se jim měl můj vztah s Robertem nelíbit? Proč by proti němu měli něco mít? Nechtěla jsem si připustit možnost, že jejich argumenty, které jsem v duchu slyšela, by mohly mít racionální důvod…

Jak jsme se domluvili, vyzvedl mě ve vedlejší ulici. Přijel modrým vytuněným mustangem, jehož burácení bylo slyšet už z dálky a určitě porušovalo vyhlášku o nadměrném hluku.

„Nasedej, kočko!“ vyzval mě skrz stažené okénko nepouštěje volant. Nadšeně jsem otevřela dveře a naskočila na sedadlo smrti.

Jeli jsme do zatopené pískovny a celé odpoledne jsme se koupali a milovali. Tentokrát jsem trvala na kondomu, než si nechám napsat prášky, a pro jistotu jsem krabičku se třemi kousky vzala s sebou, protože jsem správně tušila, že on by se s něčím takovým neobtěžoval. Nadšený z to ho nebyl a zkoušel mě přemluvit k sexu bez gumy, ale když jsem nepovolila, smířil se s tím.

K večeru mě zavezl k sobě a cestou koupil na pumpě krabičku s gumičkami, protože nám na pískovně došly. Měl garsonku, která by potřebovala pořádně vygruntovat. Znovu jsme se pomilovali – dnes už počtvrté.

Potom mi řekl s takovým tím důrazem v hlase, kterému jsem nedokázala odporovat: „Nastěhuj se ke mně, bude nám tu fajn.“

A já pitomá zamilovaná jsem s nadšením souhlasila.

Odvezl mě před dům – teď už jsem se nebála, co na to naši řeknou – vždyť jsem se stěhovala k němu…

Odešla jsem do svého pokoje a začala si balit kufr. Mamka za mnou vešla a napůl naštvaně se ptala, co je to za auto před domem a za libovýho frajera v něm. Tak jsem jí řekla, že je to Robert – můj kluk – že ho miluju a že se k němu chci ještě dnes nastěhovat.

Mamka mi řekla, že to naprosto nepřipadá v úvahu.

Já jí zase řekla, že jsem plnoletá, že je to moje věc a že si do toho od ní nenechám mluvit.

Otočila se a vyšla z pokoje volajíc tátu coby posilu, ale já majíc už sbaleno jsem na nic nečekala, vklouzla do bot a utekla i s kufrem ven. Než za mnou stihli vyběhnout, už mě Mustang mého miláčka unášel na jeho hrad.

Mamka mi vzápětí volala, co jsem si to dovolila, ale já na její bandurskou reagovala prostě tak, že jsem jí zavěsila a odmítla další tři pokusy o spojení. Pak už jen následovala esemeska, ať nepočítám, že by mě za této situace živili. Ale já se nebála. Robert přeci vydělává, má svůj byt, a dokonce silné auto – můj princ se o mě jistě dobře postará…

Tu noc jsem si opravdu připadala jak princezna unesená princem na jeho hrad. Tu noc jsem chtěla být jen jeho a chtěla jsem mu dopřát všechno co chtěl – tedy kromě toho, že bych ho nechala se znovu vystříkat do mé prcinky. Ale pod dojmem okamžiku jsem se přeci jen nechala ukecat na sex bez gumy s jeho slibem, že si dá pozor.

Když mě položil na své rozkládací lůžko v místnosti, která přes den sloužila jako obývák a přes noc jako ložnice, opět se jeho ruce rozeběhly po mém štíhlém těle působícím kvůli mým lentilkám místo prsou téměř pubertálním dojmem a jeho prsty začaly brnkat o můj poštěváček. Nepřivedl mě k vrcholu, ale vzrušil mě natolik, že jsem zvlhla a on mohl do mě snadno proniknout. Pohyboval se ve mně dravě a vášnivě. Z misionáře mě přetočil na bok, požádal mě, ať na něj vyšpulím prdelku, a pak mě prcal zboku zezadu. Když to na něj přišlo, vytrhl svůj kolík z mé prcinky a bez ptaní mi ho asi ze třetiny vrazil do zadečku a vzápětí mi ho vystříkal řka: „Takhle tě aspoň nezbouchnu…“

Vyhrkly mi slzy. Naprosto jsem to nečekala a bolelo to mnohem víc, než když mi bral mé panenství. Rozbrečela jsem se. Hlavou mi letělo, že jsem udělala strašnou chybu, když jsem mu dovolila, aby se mě kdy dotknul. Chtěla jsem se v tu chvíli sebrat a utéct, ale s hrůzou jsem si uvědomila, že nemám kam…

Když viděl, že pláču, asi mu došlo, že to přehnal, a začal se mi omlouvat a konejšit mě, ale první trhlinu v mé naivní důvěře v jeho city ke mně se mu zcela zacelit nepodařilo…