Stalo se to před mnoha lety, když jsem chodil do osmé třídy. Jako každý rok jsme jeli na školu v přírodě a jako každý rok v zimě. Nevím, jestli to bylo specifikum naší školy či okresu, ale rok co rok jsme jezdili do ŠvP v zimě nebo brzy na jaře, kdy bylo ještě všude plno sněhu. A jezdili jsme na tři neděle s výukou od pondělí do soboty, aby škola končila ještě před obědem a po obědě mohly být dlouhé zimní organizované procházky na čerstvém vzduchu. Nevím, jak to působilo na ostatní, ale já jsem takovou změnu pravidelně alespoň několika dny odstonal.

Tak se stalo i tentokrát: Třetí den pobytu jsme vyrazili na návštěvu k pohraničníkům, kteří svými životy a zbraněmi chránili naši socialistickou vlast před piklemi imperialistických diverzantů, již se k nám snažili pronikat skrz bezpečně zadrátovanou železnou oponu. Poté, co jsme vyslechli hrdinské historky od chudáka v zeleném, který nás dostal na starost, doobdivovali protiletadlové čtyřče i předváděnou osmapadesátku, vypravili jsme se nazpět a do pavilonového objektu ŠvP v hlubokých šumavských hvozdech jsme dorazili až za tmy po mnoha hodinách v zasněžené přírodě zmrzlí jak sobolí trus. Už ráno druhého dne jsem se probudil s bolestí v krku, ke které se během několika hodin přidal i kašel. Jak se dalo čekat, místo do školy jsem putoval na marodku.

Ačkoli naše škola nepatřila k nejmenším a do ŠvP vyrazil celý druhý stupeň, objekt měl asi o něco větší kapacitu, protože některé pavilony zely prázdnotou. V suterénu jednoho z nich (s okny jen na jednu stranu) se nacházela i marodka skládající se z vyšetřovny, pokoje pro zdravotnici, tří dvojlůžáků pro marody, záchodu a sprchy spojených chodbou. První den, poté, co mi stanovili diagnózu, jsem proležel v posteli se zvýšenou teplotou na kromě mě a zdravotnice zcela liduprázdné marodce. Ta mě chodila kontrolovat co tři hodiny. Další den však přibyla na vedlejší pokoj obdobnými zdravotními obtížemi stižená Soňa ze sedmičky.

Já byl osmák a za normálních podmínek bylo pod mou úroveň zajímat se o holky z nižších tříd, ale po několika dnech nám oběma otrnulo a pro nás oba byla lepší společnost, jež se nabízela, než žádná společnost. Přeci jen ve dvou se dá hrát „prší“, dáma i spousta dalších her. Brzy jsem zjistil, že Soňa je vlastně docela fajn holka: Kromě toho, že měla příjemnou, kamarádskou, nekonfliktní povahu, měla tahle holka do nepohody taky hezká modrá kukadla, moc pěkný úsměv a pěknou tvářičku, rámovanou do půli zad dlouhými rovnými vlasy barvy někde na hranici mezi tmavě blond a světle hnědou. Navíc na jejím hrudníčku už pučela hezká malá ňadra.

Semleli jsme živé mrtvé, dozvěděli jsme se toho o sobě navzájem dost, abychom věděli, co koho baví a čím se zabývá. Soňa mi byla čím dál sympatičtější a já jsem si uvědomil, že jsem se do ní zakoukal. Měl jsem pocit, že by to mohlo být vzájemné, ale jistý jsem si tím nebyl – třeba byla jen kamarádská… Jednou večer, když se Soňa sprchovala, jsem šel na velkou. Záchod byl v místnůstce hned vedle koupelny. Chvíli jsem ještě slyšel přes zeď crčet vodu ze sprchy (představoval jsem si, jak asi vypadá Soňa nahá), za chvíli ale proud vody ustal a vedle bylo ticho. Myslel jsem si, že Soňa už vedle skončila, takže když jsem i já skončil, šel jsem si do koupelny umýt ruce. Jaké bylo mé překvapení, když jsem ve sprše (sice s konzolí, ale s chybějícím závěsem) spatřil nahou mydlící se Soňu. Než stačila vypísknout, řekl jsem: „Promiň,“ a okamžitě vypadl ven. Její malé kozičky a ledva ochmýřená pipina se mi však stihly vypálit hluboko do mé pubertální paměti. Šli jsme spát a já nejprve nemohl, kvůli tomu, co jsem viděl, spát, později, když jsem konečně usnul, se mi pro změnu o tom zdálo. Kdybych v tu dobu věděl, co je to masturbace, asi bych si ho před spaním vyhonil, jenže o ní jsem se dozvěděl až o nějaký rok a půl později – paradoxně z časopisu „Věda a technika mládeži“ čili VTM, který jsem odebíral. Takhle jsem se jen v posteli převaloval, třel se nevědomě penisem o prostěradlo a myslel na ni.

Ráno po snídani, kterou nám z jídelny přinesla služba, a poté, co nás zdravotnice zkontrolovala (takže jsme věděli, že teď za námi opět přijde až kolem jedenácté – to už jsme měli vyčíhnuté), si Soňa sedla vedle mě na mou postel a řekla: „To není spravedlivý, že tys mě viděl nahou a já tebe ne… Taky to chci vidět… Ukaž mi ho!“

Sotva to dořekla, mě se můj šulín ztopořil a udělal mi bouli na kalhotách od pyžama. Styděl jsem se, ale v duchu jsem uznal, že má pravdu. Tak jsem po kratším váhání vzal za gumu od kalhot a na pár okamžiků odhalil atributy svého budoucího mužství.

„To bylo strašně rychlý,“ nestačilo to Soně.

„Já tě taky viděl jen na chvilku – hned jsem přece vypad.“

„Tak já se ti ještě ukážu, ale ty mně taky…“ navrhla evidentně zvědavá Soňa.

„Dobře. Tak společně!“ kladl jsem si podmínku, ale v duchu se radoval z příslibu věcí příštích.

Ne, že bych ještě nikdy neviděl píču: Těsně před začátkem školní docházky a během první třídy jsme si hrávali s kamarádkou nikoli na doktory, ale na manžele, takže jsem měl obsah holčičích kalhotek celkem nastudovaný, kromě toho jsem tehdy narazil ještě na několik dalších zvědavých holek ochotných se dohodnout na „něco za něco“ a jednou, o něco později, když k nám na přespání dorazili příbuzní a museli jsme se na noc nějak poskládat, mou o dva roky mladší sestřenici uložili ke spaní ke mně do mé postele – počkal jsem, až sestřenka uondaná dlouhou cestou autem tvrdě usne a pak jsem se vydal na hloubkový průzkum jejího mezinoží. (Až po letech se mi přiznala, že jí to vzbudilo, ale nejdřív nevěděla, jak reagovat, a pak to bylo tak příjemné, že radši dělala „mrtvýho brouka“, abych hned nepřestal.) Takže nějaké zkušenosti jsem měl, ale už to bylo několik let a já se během té doby z malého suveréna proměnil nesmělého výrostka. Proto jsem se nyní nemohl dočkat toho, jak a kam se to vyvine. O existenci sexu jsem věděl mnohem dřív, než jsme to probírali v sedmičce v příroďáku, ale je fakt, že mé představy o sexu v té době, o níž píšu, byly velmi mlhavé…

Začali jsme se svlékat a nemohli vzájemně ze svých těl spustit oči. Byla nádherná a taky ochotná natočit se tak, abych líp viděl, na požádání roztáhla od sebe nohy a tak a já také plnil její přání bez výhrad. Byl jsem u vytržení, jak se říká…

Už nevím, kdo z nás dvou odvážně udělal první krok, ale u koukání nezůstalo. V tu chvíli v tom nebyla žádná něha, jen zvědavost a chtíč. Brzy mi ohmatávala čuráka a prozkoumávala pytlík, zatímco já jednou rukou mačkal její prsíčka a druhou raboval její klín, přičemž jsem prstem vnikal do její zvlhlé pochvičky (se štěstím začátečníka jsem se trefil do té správné dírky).

Nakonec přeci jen něha probublala ne povrch a my se začali objímat a pusinkovat – řekl bych líbat, ale tohle bylo opravdu spíš pusinkování, protože o francouzácích ona nevěděla nic a já se o tom jen doslechl od rádoby zkušenějšího spolužáka, avšak vystrašen tím, že se to musí umět, jsem se o nic takového raději vůbec nepokoušel. Zato jsme se brzy pusinkovali nejen na rty, ale i na mnohem zajímavější místa. O hymenu jsem taky věděl kulový, takže mě překvapilo, když jsem do ní nečekaje žádnou záludnost vnořil najednou dva prsty, když bolestivě (naštěstí však potichu) sykla, odstrčila mě a prudce se od mé zkoumající ruky odtáhla. K mému překvapení byly mé prsty zbrocené světle červenou krví.

Lekl jsem se, že jsem jí ublížil a začal se o ni strachovat: „Ublížil jsem ti?“

„Asi jsi mě odblanil…“ vzdychla.

„Cože?“ vyděsil jsem se, protože odblanění jsem měl doposud spojené jen s porcováním masa.

„Počkej chvíli!“ řekla, a pak si s rukou na pipině došla na záchod pro toaletní papír, aby zabránila tomu, že by výsledek mé nepromyšlené akce po sobě na prostěradle či na zemi zanechal nějaké stopy.

Když se vrátila, všechno mi ohledně panenství vysvětlila.

„Bála jsem se, jak to poprvé bude bolet, tak teď už se asi bát nemusím,“ konstatovala pragmaticky, pak k mému úžasu pokračovala: „Chceš mi ho tam strčit?“

Pyj, který mi během předchozího extempore starostí o Soňu klesl, opět náhle trčel jak stanový kolík. Samozřejmě, že jsem souhlasil.

Lehla si tedy na záda na mou postel rovná jako svíčka s nohama u sebe. Taky nevěděla jak na to. Lehl jsem si na ni a zkoušel se dostat do ráje. Po nějaké době jsme zjistili, že takhle to asi nepůjde. Já byl ale povahou badatel a nechtěl jsem se vzdát po prvním neúspěchu. Pak mě napadlo, ať zkusí dát nohy od sebe, ale pořád jsem se nějak nedokázal trefit. Kdyby mi ho co chvíli nepomuchlala ve své dlani, asi bych už kvůli frustraci dávno ztratil erekci.

Nakonec jsme na to metodou pokus-omyl přišli. Když nohy pokrčila v kolenou a ty kolena dala co nejdál od sebe, konečně jsem získal přístup k jejímu pokladu. Po chvíli hledání se mi podařilo do toho správného místa zastrčit žaluda. Ale její kundička pořád kladla odpor. Buď jsem to odblanění odbyl, nebo to nebyla jediná překážka. V té době jsem ještě nevěděl, že před prvním stykem je pochva sevřena a klade odpor, a já Soně nechtěl po předchozí krvavé zkušenosti způsobit bolest, tak jsem netlačil dostatečnou silou. Pak jsem zaslechl klepání a hluk, jak se otevřely dveře z chodby ošetřovny na hlavní chodbu pavilonu. Někdo přišel…

Rychle jsme od sebe odskočili, Soňa bleskově vklouzla do noční košilky a já se cpal do pyžama. Úplně jsme zapomněli na čas. Na chodbě se služba ohlásila zdravotnici a my pochopili, že nám nesou svačinu. Než se otevřely dveře do pokoje, seděli jsme naproti sobě u stolu a já míchal karty.

Kvůli strachu z přistižení jsme se během dne už neodvážili pokračovat. Já si ale schválně zdříml odpoledne, takže po večerce jsem vydržel vzhůru. Když nás zdravotnice v půl jedenácté zkontrolovala, šla sama spát. Byla starší a v noci dost chrápala. Protože se její pokoj nacházel až za ošetřovnou, tedy o tři zdi dál, nijak nás to ve spánku nerušilo, ale teď, když jsem napínal uši, jsem jasně poznal, kdy ta její cirkulárka spustila.

Vykradl jsem se na chodbu, kde svítilo noční osvětlení, a v tichosti jsem vlezl do Soninýho pokoje, který se nacházel na opačné straně než ošetřovna a sousedil s koupelnou. Vklouzl jsem k Soně pod deku a vzbudil ji polibkem. Nespala nijak tvrdě – ačkoli jsme se na ničem nedomluvili, doufala, že ji v noci navštívím.

Začali jsme se opět pusinkovat a mazlit a mě opět kokot ztvrdl na kámen. Když mezi stydkými pysky zvlhla, zkusili jsme pokračovat, kde jsme přestali. Pokusil jsem se do ní prodrat a snad proto, že to nebyl první pokus, snad proto, že mě Soňa k sobě za zadek přitáhla, najednou jsem byl uvnitř. Poprvé bylo mé péro obklopeno svírající těsnou kundou. Oba jsme byli překvapení, ale taky šťastní. Třel jsem se zevnitř o její píču čurákem jako včerejší noc o prostěradlo, ale tohle byl úplně jiný pocit. Užíval jsem si to a podle tichých mimovolných vzdechů, které unikali z její krásné pusinky, jsem poznal, že i jí se to líbí. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale určitě ne déle než deset minut, a zachvátil mě do té doby nepoznaný pocit a můj čurák se začal v objetí její micinky škubat. Jako kdyby mi z mozku do slabin projel elektrický proud. Najednou to bylo tady – nevěděl jsem, co to je, ale bylo to neskutečně nádherné.

Rychle mi změkl a vypadl z ní ven.

Svalil jsem se z ní na bok. Soňa, když zjistila, že z ní něco teče, sáhla pro kapesník a začala si jím prcinku vytírat.

„Bylo to moc hezký,“ šeptla a políbila mě.

„Nádherný,“ souhlasil jsem, pohladil ji po vlasech, objal ji a polibek opětoval.

„Radši už běž, ať nás nenačape…“

Poslechl jsem. Něžně jsem se s ní rozloučil, pootevřel dveře, abych zjistil, jestli je cirkulárka pořád v provozu, a když jsem se přesvědčil, že ano, tiše jsem přeběhl do svého pokoje. Než jsem usnul, promítal, jsem si v mysli, co jsme dneska všechno spolu zažili.

Příští noc se mi podařilo, aniž bych se o to snažil, přivést svou rukou šmátralkou ke krásnému vyvrcholení i ji. Na marodce jsem strávil ještě necelý týden a Soňu jsem navštěvoval noc co noc (navzdory tomu, že jsem po třech dnech dostal za spolunocležníka jednoho páťáka a na třetí pokoj se brzy na to nastěhovaly dvě šesťačky). Za tu dobu jsem do ní nastříkal nejmíň kelímek spermatu. Že z toho neotěhotněla, můžu přičíst na vrub pouze tomu, že v té době ještě nemívala měsíčky, protože nás ani nenapadlo, že bychom se měli nějak chránit a pojem bezpečný sex jsme ani jeden neznali.

Nějakou dobu jsme pak spolu ještě chodili (a líhali), ale pak její mamka zjistila, že se kolem její dcery točí nějakej kluk, tak nařídila Soninýmu staršímu bráchovi, aby ji hlídal. Naše tajná dostaveníčka tak musela skončit, a navíc jsem musel začít brát vážně svou přípravu na přijímačky (tenkrát základka končila osmičkou).

Když jsem začal chodit na gympl, už jsme na sebe téměř nenarazili. Sejde z očí, sejde z mysli, jak se říká. Platilo to oboustranně. Před námi byli jiné dívky a jiní hoši…

Na vysokou jsem odjel do jiného města, a nakonec se i oženil a přestěhoval. Potkal jsem ji po letech, když jsme byli s rodinou na návštěvě u našich. Šel jsem něco koupit do obchodu, a tam jsem na ni narazil. V klokance měla mimčo a za ruku vedla holčičku. Pořád to byla moc hezká holka, asi dokonce i víc než tenkrát. Nešli jsme k sobě, nepřivítali se, nemluvili jsme spolu… Jen jsme se na sebe usmáli a oba jsme se v mysli opět na pár okamžiků vrátili na tu marodku v hlubokých šumavských hvozdech…