Nějak jsem podvědomě cítila, že jsem hlavně submisivní typ ženy. Jakmile jsem se rozhodla postavit na vlastní nohy a odstěhovat se do podnájmu a začít pracovat, pocítila jsem nezávislost, která mě paradoxně svazovala, byla jsem nejistá a nevěděla, co se sebou.

Našla jsem si práci v kavárně a přes den jsem svoji hlavu zaměstnávala obsluhou zákazníků, po večerech a nocích mi nedalo spát, co je to „něco“, co mi chybí ke spokojenosti.

A pak jsem na to přišla. Byl to den blbec, dělala jsem přesčasy kvůli nemocné kolegyni, pletly se mi nohy, čísla na účtenkách i jazyk; byla jsem zcela vyčerpaná. Do kavárny tiše vstoupil pohledný muž ve středních letech, byl upravený a příjemně voněl. Po stranách pěstěného účesu začínal mít šediny.

Vyzařovala z něj autorita a přísnost v každém jeho kroku a gestu. Seděl vzpřímeně a mezitím, co si objednával černou kávu, mě zkoumavě a bez mrknutí oka propaloval pohledem. Proseděl v kavárně několik hodin. Když jsem mu přinesla účtenku, povýšeně mě zkritizoval, že nemá platit 145, nýbrž 155 korun. Ani jsem se nestihla omluvit, vytáhl z kapsy dvě stovky a bez dalšího slova odešel. Cítila jsem se jako pěkný idiot, že mě takhle ponížil, zároveň jsem se nepřinutila na něj nezírat z okna, jak odchází směrem k taxíku.

Muže jsem ale neodradila, chodil do kavárny každé úterý několik měsíců. I když jsme spolu sotva slovo prohodili, v ty dny jsem se snažila do práce chodit upravená, bylo to jako vrchol mého života, když přišel vypít si pár šálků své kávy (která nebyla obzvlášť dobrá) a pomalu jsem si k neznámému vytvářela jakési magické pouto.

Z jeho přísných a velmi vzácných pohledů na mou osobu se mi podlamovala kolena. Měla jsem pro co žít, ač jsem věděla, že musím být snad blázen, neznala jsem ani jeho jméno. Tušila jsem však, že jednou to napětí, které cítím, kdykoliv jsem v jeho blízkosti, musí prasknout a potom se stane něco velkého.

Ani nevíte, jakou pravdu jsem měla. Zdá se to jako okamžik od toho dne, kdy mě poprvé svezl deštěm promoklou až před můj skromný byt v oprýskaném činžáku. A najednou jsem tu, nahá klečím na kolenou a textura drahého koberce se mi vrývá do kůže. Kolem krku mám pevně utažený řemen, řetěz od něj vede vzhůru k ruce toho, k němuž tak slepě vzhlížím. Konec řetězu tiskne v dlani a nevěnuje mi pozornost. Až po několika minutách vzhlédne konečně od denního tisku a típá oharek doutníku.

„Je čas, drahá.“ Zašeptá skoro zlověstně a vstane, přičemž se mnou trochu smýkne o zem. Mám spálená kolena. Zatahá za řetěz znovu a já ho po čtyřech následuji směrem do ložnice, Kroutím se jak šelmovité zvíře, to má rád. Několik kuliček uvnitř pochvy se rozpohybuje a dráždí mě tak, že dnes už poněkolikáté začínám vlhnout. Jsme uvnitř a dveře se rychle zavírají.

Jako hadrovou pannu mě hází na rozložitou postel. Důkladně mě poutá za kotníky a zápěstí k tyčím na kovové konstrukci lůžka. Zní to možná jako z hororu, ale jsem dokonale šťastná. Už se nemusím starat, co se mnou bude zítra nebo za rok. On to ví. A i kdybych měla umřít, svěřila jsem mu vlastní život. Jsem naprosto bezbranná.

On je stále oblečený, já nahá ležím na posteli a čekám na další verdikt. Odkudsi vytahuje dva obyčejné dřevěné prádelní kolíčky. Obkročmo si na mě sedá a kolíčkem se pomalu blíží k levé bradavce, vzrušením je úplně tvrdá. S cvaknutím mým tělem projíždí směs bolesti a slasti. Můj pán uvězní i druhou bradavku. Potom se ke mně sklání tváří.

V myšlence, že mě chce odměnit polibkem za poslušnost, se k němu rty natahuji. Cítím jeho dech vonící po tabáku. Než se naději, uštědří mi pár facek. Mám tvář v jednom ohni, ale usmívám se. Miluji ho. Mohl by mě být celou noc a já bych mu věrně nastavovala každou partii těla.

Vidí moje potěšení a rukou obemyká můj krk. Sotva dýchám, zakláním hlavu hlouběji do polštářů a slyším zip u jeho kalhot. Žádná předehra. Vytahuje kuličky a během vteřiny do mě surově vráží svoje mužství. Je velmi tvrdý a tvrdě mě šuká. Rychlé přírazy na moji pánev mi dřou kůži v tříslech doruda.

A on mě škrtí víc a víc, až skoro nemůžu dýchat a lapám po dechu, přičemž jsem na pokraji vyvrcholení. Jakmile vycítí, že se stahuji, nemilosrdně ze mě vyndá úd a ústa lapající po dechu plní spermatem.

Stříká mi tekutinu po celém obličeji a stále mě pevně tiskne. Je to ta nejsladší odměna, sladší než rány bičem na můj už tak zbarvený zadek. Když skončí s mým trýzněním, posadí si mě otcovsky na klín a zpocenou, špinavou a zcela klidnou si mě choulí na hruď. Hladí mě po vlasech a dostávám kýžený polibek. I když trvá jen pár vteřin, cítím se naplněná láskou. Určitě pro něj znamenám tolik, co on pro mě. Dnes v noci smím spát u jeho nohou.