„Ahoj! Měl bys chvíli čas? Potřebovala bych něco najít na internetu!“ volala kamarádka. „Jóó, můžeš přijít!! odpověděl jsem. „Tak já letím!“ ozvalo se a telefon oněměl. Ale za malou chviličku se ozval zvonek u dveří. „Ta má nějak napilno!“ pomyslel jsem si a šel otevřít.

Jarka mě málem propíchla svými špičatými prsy. Bradavky prsou – tak akorát - jí napínaly lehkou blůzku, jako kdyby jí chtěly propíchnout. „Tak co potřebuješ, že to tak spěchá?“ zeptal jsem se. Řekla mi to a tak jsem zapnul noťas, abychom to vyhledali. Seděla vedle mne, aby viděla na displej.

Jak jsem tak hledal, nějak se mi připletl obrázek piercingu bradavek. Cítil jsem, jak se Jarka zachvěla, tak jsem tam ten obrázek nechal. „Líbí se ti to?“ zeptal jsem se. Kliknul jsem na další obrázek, kde byly na bradavkách šperky ve tvaru slunce.

Jarka začala zrychleně dýchat a očima málem propálila displej. „Chtěla bys to?“ zeptal jsem se a lehce jí přejel po bradavkách , které zatím ztvrdly na kámen. „Nééé!“ vykřikla a vyskočila. „Promiň!“ omlouvala se a znovu si sedla.

„Je to krásné, ale já bych se bála, že to bude strašně bolet!“ tiše řekla. „Neboj, to bys vydržela! Al můžeme to zkusit nanečisto...“ nechal jsem konec věty viset ve vzduchu.

Chvíli mlčela a potom se zavrtěla. „A...a... jak bys to chtěl vyzkoušet?“ sotva dostala ze sevřeného hrdla. Zvednul jsem se a poodešel k zásuvce, kde mám potřebné věci. Vyndal jsem dva kroužky a položil si je na dlaň. „A...a...“ polkla na sucho vpíjela se do nich očima. „A jak to chci vyzkoušet? Vyndám tuhle kuličku a kroužky ti natáhnu na bradavky, abys viděla, jak ti budou slušet a vyzkoušela sis ten pocit!“

Jarka v tu chvíli nedokázala nic říct. „Tak se musíš svléknout!“ řekl jsem jí. Nejprve se na mne vyděšeně podívala, ale náhle rozepínala knoflíčky tak, jako kdyby je chtěla utrhnout. „Tak to zkus!“ nastavila mi prsa.

Sundal jsem z kroužků kuličky a lehce jsem jí chytil za bradavku. Natáhnul jsem na ní kroužek a hned vzápětí i na druhou. Bradavky, které byly splasklé, se náhle nalily krví, až se konce kroužků do nich zapíchly.

„Ááá...ááá...“ Jarce po těle přejelo několik vln husí kůže. „Počkej!“ zvedla se a šla k zrcadlu. Chvilku si s prsy hrála, ale potom se náhle rozhodla. „Tak mi to udělej, ale musíš mě pevně přivázat a zalepit mi pusu, protože se bojím, že budu hrozně křičet!“ vychrlila na mne jedním dechem.

„Tak dobře!“ připravil jsem stolek s držáky nohou. „Svlékni se úplně!“ pošeptal jsem jí do ucha. Jarka se zachvěla, ale po malé chvilce váhání stáhla i sukni a kalhotky. Položila se na stolek a dala nohy do držáků. Upoutal jsem jí tak pevně, že skoro nemohla dýchat. „Tak ještě ucpat tu pusu!“ zvednul jsem kalhotky, co stáhla.

Byly promáčené tak, že z nich málem kapalo. Nacpal jsem jí je do pusy, kterou otevřela. „Zavři pusu!“ vzal jsem náplast a přelepil jí pevně semknuté rty. „Ale musím tě zašpuntovat, aby ses nepočůrala!“ zarazil jsem do ní to, co mi trčelo mezi nohama. „Húú... úúú...“ vyvalila oči a několikrát prudce zahýbala hlavou. Sevřela mě poševními svaly, jako kdyby se mě jimi chtěla držet.

„Tak jdeme na to!“ vzal jsem pinzetu a sevřel jí bradavku. Ta, jako kdyby se nemohla dočkat, se jí nalila snad ještě víc. Zapíchnul jsem jehlu vedle kroužku a pomalu jí protlačoval skrz bradavku. „Úúúú....úúúú....“ mlátila hlavou a z očí jí tekly potoky slz.

Konečně jehla vykoukla na druhé straně bradavky. Rychle jsem zavedl kroužek a uzavřel ho.

„Ještě druhou a bude to!“ otřel jsem jí obličej a začal probodávat druhou bradavku. „Úúú...úúú...“ stále kvílela a pohazovala hlavou. Její svaly mi žužlaly mého kundobijce tak, až jsem měl obavy, aby mi z něj neudělala paštiku. „No a už to je!“ vzal jsem desinfekční roztok, abych jí bradavky ošetřil.

„Nechceš ještě sem?“ přejel jsem jí prstem po klitorisu. „Úúú... úúú...!“ znovu vyrazila nějaký výkřik a házela hlavou. Považoval jsem to za souhlas, tak jsem vzal další kroužek a natáhnul ho na ztopořený klitoris. V tu chvíli snad zapomněla i dýchat. Prudce jsem ho probodnul a Jarka vytřeštila oči tak, jako kdyby jí měly hned vzápětí vypadnout.

Cítil jsem, jak z ní vytryskla horká tekutina, která mi málem propálila díru do zasunutého čuráka. „Už to bude...“ ještě chvíli jsem jí mučil, než jsem kroužek uzavřel. Odšpuntoval jsem jí, aby tekutiny mohly vytéct do kyblíku, který byl zavěšen pod jejím zadkem. Nechal jsem jí odpočívat, uvolnil jsem jí pusu a zatím vše uklidil.

„Už to je?“ slabým hláskem se zeptala, když se vzpamatovala. „Ukaž mi to!“ zaprosila, když jsem jí odpoutal a odnesl na postel. Bolely jí kyčle dlouho a široce roztažených nohou, tak byla ráda, že leží. Podal jsem jí zrcadlo, aby se mohla podívat na zavedené kroužky.

„To bylo hrozné!“ ještě vzlykala při každém pohybu. „Ale je to krásné!“ nemohla se nabažit pohledu na šperky...

Bobr

©

2015