Pár následujících dnů jsme – pokud to bylo možné – strávili s Maruškou u rybníku. Ale přece jenom musela pomáhat v hospodářství. Nakrmit dobytek, pomáhat s přípravou oběda...

Vždycky jsem si zalezli na náš „ostrůvek“ v rákosí a užívali si každé chvilky. Jenom jsem litoval, že tenkrát ještě nebyla žádná antikoncepce. Když se naše horká těla k sobě přitiskla, musel jsem se odtrhnout, aby nedošlo k nejhoršímu. Ale Maruška to vždycky všechno spolykala

Jednoho dne, hned ráno, se rozezněl zvon. Strýc mě vzbudil a oznámil, že musíme okamžitě jít pomáhat se svozem panáků z polí. Vyskočil jsem,popadl chleba namazaný sádlem s cibulí a rychle vyběhl z chalupy.

Viděl jsem, že i ostatní vesničané jsou připraveni. Žebřiňáky, tažené koňmi, se daly do pohybu a já naskočil na jeden z nich. Obloha se totiž začala zatahovat, tak všichni dělali vše pro to, aby byla úroda co nejdřív pod střechou.

Dva muži na žebřiňáku skoro nestačili chytat a skládat snopy,co jsem jim házel. A to jsem ještě koukal, zda uvidím Marušku. Konečně jsem jí uviděl. Také se snažila co nejrychleji nakládat snopy z panáků, aby žebřiňák by co nejrychleji plný. Pomohl jsem naházet poslední snopy a vysadil Marušku nahoru.

Usadili jsme pavuzu, chlapi jí utáhli a my jsme zůstali na fůře. Zvednul jsem Marušce sukni a přitáhnul si její zadeček do klína. To, co mě tam tlačilo, jsem uvolnil a zasunul to do Maruščiny ohřívárny.

Ani jsem se nemusel hýbat. Tu námahu převzal vůz, drkotající po polní cestě. Koně asi také cítili to nebezpečí, které se hnalo oblohou a tak napnuli síly, abychom už byli pod střechou.

Drkotání vozu zapříčinilo to, že jsem musel opustit to příjemné místečko a otočit se, abych naplnil Maruščina ústa. I já jsem se k ní přisál a pilně vylizoval vše, co z ní vytékalo. Její kvílení přehlušoval stále se přibližující zvuk hromů.

Sotva vůz zajel do stodoly, začala hrozná bouřka. Blesky křižovaly oblohu, odkud se lily proudy vody. Stihli jsme to v poslední minutě!

Bouřka netrval dlouho. Než jsme naskládali snopy na patro, bouřka ustala a už se ozval hlas hospodáře, že nás zve do hospody. I když mi ještě nebylo sedmnáct, vztahovalo se to i na mne.

„To jsem netušil, jaká je v tobě síla!“ podal mi hospodář půllitr. „Myslel jsem, že měšťák zase nebude mít sílu...“ zasmál se a přiťukli jsme si.

Pořád jsem koukal po Marušce a konečně jsem jí uviděl. „Sedávej panenko v koutě...“ přišlo mi na mysl přísloví. Položil jsem prázdnou nádobu a vydal se k ní.

Muzika hrála krásné písničky a tak jsem jí vzal do kola. Tiskli jsme se k sobě, až nám bylo nějak divně.

Vyběhli jsme z hospody a Maruška se ohnula. Zvednul sem jí sukni a s potěšením zjistil, že zase nemá kalhotky. Zarazil jsem ho do té mokvající díry a začal se pohybovat. Maruška jenom stěží tlumila zvuky uspokojení, jak jsem se snažil. Už po několikáté se musela zakousnout do ruky, aby nevzbouřila celou ves.

Cítil jsem,že už nastává ten okamžik, tak jsem ho vytáhnul a zarazil do sousední dírky. „Nenn...nenn...“ drkotala zuby, když jsem ho zarazil tam, kde ho ještě nikdy neměla.

Vzbouřily se mi spermie a vyrazily k útoku. Nebránil jsem jim a tak jí naplnily až po okraj. Maruška musela přidřepnout a vypustit je do trávy.

Vrátili jsme se do hospody a s chutí se napili. Ještě chvíli jsme tancovali, ale rychle přibývalo opilých, tak jsme zvolili taktický ústup. A šli jsme k rybníku.

Byl krásný letní večer, tak jsem zalezli na naše místečko a odložili vše, co jsme měli na sobě. Potichu jsme vlezli do vody a plavali pod paprsky měsíce. Voda příjemně chladila, zvláště v místech, která jsou jinak po celý den zakrytá.

Upocená těla se osvěžila, ale začalo nám být docela chladno. Vylezli jsme a přitiskli se k sobě. Naše vychladlá těla se začala rozpalovat. Vrhnuli jsme se na sebe a vzájemně se snažili vysávat ze sebe vše, co bylo možné.

Ten doslova kamenný díl mého těla jsem zasunul do bažiny, co Maruška měla mezi nohama. Tiskla mě k sobě, jako kdyby mě chtěla celého nacpat do sebe.

Cítil jsem, jak dochází k mobilizaci spermií, tak jsem se prudce vytrhnul a otočil Marušku na kolena. Zakleknul jsem mezi její nohy a ještě na chvilku jí promíchal tu bažinu. Ale potom jsem zase musel ven.

Abych nepřišel o ten krásný zážitek, zarazil jsem ho do sousední dírky. „Nnn...nnn...ne...“ drkotala Maruška zuby a já cítil, jak jí ztvrdly bradavky, které jsem jí hladil. Dorazil jsem a Marušce náhle ochably končetiny. Padla na břicho a já na ní. A už se do ní hrnula záplava...

Sevřela mě půlkami tak, že se to málem nedostalo ven. Ale když povolila to křečovité sevření, vyřítilo se do ní ještě něco. Měl jsem plný močový měchýř...

„Nnn...nnéé...ééé...“ zakvílela a znovu mě sevřela. Opatrně jsem jí zvednul, abych z ní nevypadnul a spěchali jsme k vodě. Ale na břehu jsem vypadnul. Všechno se z ní vyřítilo a tak se vrhla do rybníku, aby to smyla. Vrhnul jsem se za ní...

Bobr

©

2016