Výlet, který změnil pravidla hry

Život může mít období, kdy je všechno v podstatě rutina a vy už jste si ujasnili, jaký podle vás je svět a... jací jste vy. A pak přijde něco, co tímto pohledem na svět otřese, a všechno jde ráz na ráz. A právě to se snaží zachytit tento příběh.

***

Klára Hausnerová byla při nástupu do školního autobusu rozjařená. Bylo jí třiatřicet, vypravovala se na středoškolský fotbalový turnaj a prostě si užívala vzrušení, které ji ovládlo čistě proto, že tím vstupovala do zvláštního světa řízeného chaosu.

Ten rámus ji zasáhl hned jak zahnula za roh a stanula tváří v tvář nějakým padesáti studentům, kteří jako by křičeli o závod. Většina z nich byli chlapci a několik z nich dokonce znala, protože je její syn Dan přivedl k nim domů nebo protože randili s její dcerou Míšou.

Napřed se zdálo, že si jí nikdo nevšímá, ať už ji zná, nebo ne. Chlapci se bavili o zápasech, které je čekají. Dívky se shlukovaly do malých skupinek podle toho, jak si navzájem vyhovovaly.

Kdyby se Klára zastavila a zkoumala pocity, které jí proudí tělem, možná by poznala, že se nápadně podobají pocitům sexuálním. Možná by si všimla, že má trochu vlhké kalhotky a že jí přes hedvábnou blůzu krémové barvy prosvítají bradavky, což na víkendové sportovní akci není nejvhodnější, to ji mělo napadnout. Jenže po práci neměla čas se převléknout. Byla oblečená do kanceláře a nad černou vlněnou sukní držící na bocích vypadala její vystouplá ňadra větší, než ve skutečnosti byla.

Neignorovali ji dlouho.

Kdyby si Klára prohlížela tváře všech těch teenagerů, možná by si všimla, že na ní ulpívá spousta chlapeckých očí při tom, jak se pomalu prodírá davem, táhne za sebou tašku a hledá své vlastní děti. Nebo by si mohla všimnout zamračených tváří některých dívek, když si ONY všimly, na koho se chlapci dívají tím pohledem, který dívky nutí být ostražité a opatrné.

Ale už je to dlouho, co se Klára ocitla v atmosféře tak silně nabité pubertálními hormony a duchem blížícího se „boje", a ona zapomněla, jak to na člověka působí. Posledních deset let se uzavírala do svých vlastních pocitů, od té doby, co jí manžel řekl, že dvě uřvané děti nejsou to, co si představuje jako svou budoucnost.

Když byla Klára na střední škole, bránila se všem klukům, hleděla do budoucnosti a chtěla si uchovat panenství pro muže, který, jak čekala, ji okouzlí. Bylo to o to těžší, že byla roztleskávačkou. Na vysoké škole v tom pokračovala, ale když tým jednou vyhrál velký zápas a konala se vítězná párty, vypila patrně až příliš mnoho vína. Hvězdou zápasu byl kluk jménem Michal a ten ji přesvědčil, aby mu dala pusu, protože vyhráli.

Michalovy polibky ji rozpalovaly. Když ji přiměl, aby si s ním lehla na postel v potemnělém pokoji, její odhodlání zůstat pannou se vytratilo jako pára nad hrncem.

A bylo to nádherné. Neměla ani tušení, jak nádherně se bude cítit, když jí ztopořený penis bude hladit stěny pochvy a drhnout o rozžhavený klitoris. Její téměř okamžitá závislost na tom pocitu vedla k tomu, že pod ním znovu a znovu ležela nahá. Skutečnost, že ji zbouchnul, když byli oba ve druhém ročníku na vysoké škole, měla za následek, že souhlasila s tím, že si ho vezme. Několik jiných kluků se jí doopravdy líbilo víc, ale to ignorovala, jakmile zjistila, že ten první, který se jí dostal do kalhotek, z ní udělal těhotnou. Chtěla věřit, že se milujou, a nic z toho, co proti tomu sňatku říkali jejich rodiče, jí nemohlo odradit.

A popravdě řečeno, zpočátku to nebylo tak zlé. Ale když do roka otěhotněla znovu a začaly problémy s penězi, on musel vzít dvě práce a nemohl pařit s kamarády, hodil ručník do ringu. Klára zůstala na dokončení vysoké školy a na výchovu Míši a Dana sama, jen s občasnou pomocí rodičů.

Takže to byla ONA, kdo musel vzít tři zaměstnání a vzdát se randění i jakýchkoli společenských vztahů mimo zaměstnání. A její odhodlání ji nakonec přivedlo k tomu, že si našla něco, v čem byla dobrá. Přijala zaměstnání v bance a vypracovala se až na vedoucí úvěrového oddělení. Její cílevědomá oddanost dvěma dětem vyústila v úspěch ve světě obchodu a v pohodlné živobytí pro všechny. Bylo to však na úkor jejího společenského života, protože odrážela dobře míněné... a některé ne tak dobře míněné návrhy mužů, na které v tomto obchodním světě narazila.

Věděla, že je krásná a žádoucí. Pěstovala si tento vzhled, protože jí pomohl uspět v bankovním byznysu. Byla si vědoma toho, že je přitažlivá a že ji lidé vnímají jako sexuální bytost – muži i ženy, ale tuto svou stránku vnímala jako nástroj, který slouží pouze k uzavření obchodu a ne k osobnímu potěšení. Její prsty za ni dělaly to, co podle ní její tělo občas potřebovalo, a ona si tak zvykla na to pohodlí, v němž si může tu a tam dopřát rychlý orgasmus, že se podvědomě bránila jakémukoli vztahu s mužem, který by ji mohl uspokojit mnohem víc.

Byla to čirá náhoda, že se setkala s trenérem Monhartem neboli „Tomem", jak si přál, aby mu říkala. Věděla, že je to fotbalový trenér jejího syna, protože Dan o něm mluvil jako o legendě. Ale protože byl svobodný a mladý, když žádal o půjčku na koupi domu ve městě, kde bydlela, přinesli jí jeho spis ke schválení. Rozhodla se, že se s ním setká osobně.

Toho, že je o pět let mladší než ona, si všimla, ale nezabývala se tím. Měl dobrou práci, a pokud mohla soudit, byl v ní úspěšný, takže mu půjčku schválila. Poté, co ho odmítly dvě jiné banky, byly jeho díky vřelé a po její zmínce, že trénuje jejího syna Dana, přidal i chválu na ni jako na matku.

Kvůli tomu mu věnovala ještě další pohled. Být matkou byla její pýcha a radost.

A tento pohled přešel v rozhovor, který vyústil v jeho nabídku, aby se stala sponzorkou krajského mistrovství, kterého se jeho tým má zúčastnit. Vysvětlil jí, že tým spolu se svými roztleskávačkami bude několik nocí bydlet v motelu a že tam musí být dospělí, kteří na ně dohlédnou, a že trenérka roztleskávaček je v osmém měsíci těhotenství a nemůže jet a on má problém sehnat ženu, která by souhlasila s tím, že pojede s nimi. A Klára udělala jedno z těch rychlých rozhodnutí, kterým se naučila věřit.

Souhlasila s tím.

Na nějaké plánování a přemýšlení předtím, než se musela sbalit, nasednout do svého auta a odjet ke škole, nebyl čas. Dan a Míša se už domluvili a byli pryč, když vycouvala z příjezdové cesty a vyrazila k místní střední škole. Vzpomínala na výlety, které sama podnikala jako roztleskávačka před téměř dvaceti lety. Viděla, co některé roztleskávačky dělaly s hráči, když se dospělí nedívali. A dobře věděla, jací fotbalisté jsou. Její bývalý manžel byl útočník, který rozbíjel její obranu stejně účinně jako rozbíjel obranu protivníka.

Už dlouho na Michala nemyslela, prostě žila dál. Občas dětem poslal pohled, ale ani jedno z nich ho nikdy nevidělo, když už byly dost velké na to, aby si ho pamatovaly. Věděly, kdo je, ale neměly k němu žádný opravdový vztah. Všichni tři, Klára a její dvě děti, vkládali svou veškerou náklonnost do své malé rodiny.

Možná to byla vzpomínka na tu divokou noc, kdy přišla o panenství... a otěhotněla s Danem... která v ní znovu probudila emoce, když toho dne nastupovala do autobusu. Pokud ano, neuvědomovala si, že je vzrušená stejným způsobem, jakým byla vzrušená oné osudné noci před tou dlouhou dobou. Věděla jen, že je vzrušená a že se baví tím, že je vzrušená. V jejím životě už dlouho nebylo moc vzrušení.

Každopádně, když si razila cestu uličkou autobusu, prodírala se kolem studentů a hledala své děti, vypadala tak, jak se cítila. Byla to žena, která chlapce nutila, aby k ní otáčeli hlavy a obdivovali prsa prosvítající hedvábnou blůzou, včetně výrazných bradavek, které se pod tenkou podprsenkou zřetelně rýsovaly.

Uviděla Dana a Míšu, jak spolu sedí na zadním sedadle autobusu, a zmocnil se jí ještě hřejivější pocit. Živě si spolu povídali, očividně se měli rádi, a to ji potěšilo. Tolik sourozenců se neustále hádá, ale tohle ona snášet nemusí.

A byli tam s nimi i další studenti, kteří se nakláněli přes opěradlo sedadla před nimi nebo stáli vedle nich. Byli zjevně oblíbení. Díky tomu se jako rodič cítila úspěšná.

Míša ji uviděla jako první a široce se usmála, když jí zamávala. Vstala a zavolala: „Ahoj mami!“

Jak Míšin hlas pronikl tou kakofonií zvuků, teenageři se ohlédli na Kláru, která se k nim pomalu blížila. Slyšela, jak jeden chlapec řekl: „To je tvoje máma? Páni!“

Tato prostá poznámka, kterou pronesl chlapec dost mladý na to, aby byl jejím synem, způsobila, že se Klára začervenala. Kompliment, který by od staršího muže přijala jako normální, ji přiměl přemýšlet o vlastní atraktivitě jinak než obvykle. Zaplavila ji zvláštní směsice emocí, když se krátce zamyslela nad ironií skutečnosti, že kladné hodnocení jejího vzhledu od obyčejného chlapce pro ni něco znamená, zatímco od muže by totéž odrazila jako ubohý pokus.

„Mami!“

Klára se podívala na dceřinu tvář, v níž se zračilo překvapení a rozpaky. Míša se jí dívala na prsa. Klára se podívala dolů a okamžitě pochopila, z čeho je Míša v rozpacích. Klára měla velmi výrazné bradavky a ty svou přítomnost jasně předváděly.

Žena v ní na ně byla pyšná. Matka v ní okamžitě poznala, že si její dcera může myslet, že je nevhodně oblečená.

Nezáleželo na tom, že Míša matčiny bradavky zdědila a že ty své také často ukazovala. To, co Míša považovala za dobré pro sebe, neplatilo pro její matku.

„Promiň,“ řekla Klára své dceři. Podívala se na Dana, který si také se zájmem prohlížel její hruď. Teď už s tím nemohla nic dělat. Kdyby si ty špičky prsou zakryla, jen by na ně ještě víc upozornila. A ona byla zvyklá, že na ni muži zírají, takže se rozhodla to vydržet. „Převléknu se, až tam dorazíme,“ řekla.

„V to doufám,“ řekla Míša a rozhlédla se kolem. Napočítala nejméně pět kluků, kteří na její matku civěli. V jejich tvářích se zračil stejný výraz, jako když zírali na ni nebo na některou z ostatních holek. Byla to její první lekce o tom, jak i „starší žena“ může mladší muže vzrušovat. Nikdy by nevěřila, že její matka bude přitahovat takové pohledy a zírání, i když měla za to, že její matka je krásná. Emoce, které v tu chvíli cítila, jí byly výrazně nepříjemné. Poprvé v životě viděla ve své matce potenciální konkurenci! Ta myšlenka ji rozesmála. Který kluk by chtěl její matku... ne? Zasmála se. „To je jedno. Jsem hloupá. Chceš si k nám sednout?“

To Kláru znovu zahřálo u srdce, protože její děti ji uvítaly, místo aby byly otrávené, že se tu jejich matka zjevila. Poblíž nebylo žádné místo, kam by si mohla odložit tašku, ale jeden chlapec jí nabídl, že ji dá dozadu k ostatním zavazadlům, navršeným na posledních dvou řadách sedadel.

Když se Klára Hausnerová posadila, překypovala směsicí emocí, z nichž téměř všechny byly příjemné. Okamžitě byla obklopena chlapci, kteří si z nějakého důvodu chtěli povídat s jejími dětmi. Připadala si díky tomu opět mladá.

Alespoň do té doby, než jí všichni začali říkat „paní Hausnerová". To ji rychle vrátilo zpátky na zem. Ale i pak bylo zřejmé, že ji přijímají, a to jí dělalo skoro stejně dobře.

V momentu, kdy se usadila a přitiskla Dana a Míšu k oknu autobusu, nastoupil trenér Monhart. Hned se ujal své funkce a když se ujistil, že tam jsou všichni, kdo tam mají být, představil jim ji.

„Paní Hausnerová laskavě souhlasila s tím, že nám na tomhle výletu bude pomáhat s dozorem,“ oznámil. „Vím, že jí nebudete dělat potíže... ROZUMÍTE?“ Rozeznělo se sborové „ANO“ tónem, který všechny děti používají, aby daly dospělým najevo, že právě řekli něco hloupého a od nich bláhově očekávají, že s tím budou souhlasit. Ale trenér Monhart pokračoval: „A abychom si všichni rozuměli, paní Hausnerová byla na střední škole roztleskávačkou, takže zná všechny triky. Nemyslete si, že ji dokážete přechytračit, protože to se vám nepodaří.“

Klára se chtěla zachichotat, když se ozval tichý sbor vzdechů, který jasně naznačoval, že některé naděje byly zmařeny, a to jak chlapecké, tak dívčí. Trenér jí pokynul, aby šla k němu dopředu, a když se zvedala, zaslechla za sebou nějakého chlapce šeptat: „Člověče, Dane, tvoje máma je KUS!“

Ozvalo se plesknutí jakoby někomu přes ruku, a Míša vyjekla: „Drž hubu, Matěji.“

Klára se jen usmála a šla si promluvit s trenérem. Ukázalo se, že pro ni rezervoval místo, protože předpokládal, že bude chtít sedět spíš vedle něho než mezi studenty. Když si sedala, viděla, že má oči pevně upřené na stejné místo jako všichni ostatní mužští účastníci. Zvedl oči a přistihl ji... jak přistihla jeho. Zrudl. „Promiňte,“ řekl. Pak se usmál. „Ale jsem normální, řekl bych. Doufám, že mi to nebudete mít za zlé.“

Znělo to tak upřímně, že se rozhodla nereagovat tak, jak by zareagovala normálně. „Myslím, že bych vám mohla dát ještě šanci,“ řekla. „Neměla jsem čas se převléknout do něčeho vhodnějšího.“

„Díky,“ řekl a k jejímu překvapení to znělo, jako by to myslel vážně. „Posaďte se, ukážu vám rozvrh akcí a probereme si očekávání školní rady.

Kláru ani nenapadlo, že by jeho poděkování mohlo znamenat víc než jen... další šanci.

Vytáhl tlustý pořadač s kroužky a otevřel ho na seznamu pravidel a zásad, které by měl tým na podobných výletech dodržovat. Teď už se věnoval jen práci. „Můžete si to přečíst večer na pokoji nebo i teď během cesty, jestli chcete,“ řekl. Pak se pustil do vysvětlování soupisu všech škol, které budou na turnaji hrát, a vykládal jí, jak bude vypadat turnajový pavouk. Klára si začala vybavovat, jak to všechno funguje, a brzy si povídali o šancích na postup a o jeho taktických plánech. Klára měla fotbal ráda. Byl to jeden z několika druhů sportu, které ji zajímaly a na které se dívala v televizi. Díky tomu, že její děti na tom byly podobně, patřily jejich víkendy většinou sportu, a to jak v domě, tak mimo něj. Autobus se rozjel a hladina hluku se poněkud snížila, jak se děti začaly shlukovat do menších skupinek a vést vlastní diskuse.

„Co mám dělat kromě dodržování pravidel?“ zeptala se Klára. Autobus teď uháněl po nerovné silnici a ona viděla, jak Tom znovu a znovu opírá oči k tomu, co cítila, že se jí zvedá a klesá na hrudi. K jeho cti budiž řečeno, že znovu a znovu oči od jejích prsů odtrhával a díval se do desek nebo na její tvář. Jeho pokusy využít svou „druhou šanci“ jí připadaly roztomilé. Zdálo se, že se alespoň snaží chovat jako gentleman.

„Ve skutečnosti jde hlavně o to, aby se děti nenechaly unést emocemi... mimo hřiště,“ řekl. „Chci říct, že jsou to dospívající a dělají to, co dospívající dělají vždycky, když dostanou příležitost.“ Jeho oči znovu zabloudily na její poskakující prsa.

Klára se zasmála. „No, pokud jsou v oddělených pokojích, nemělo by to být tak těžké.

Tom se nesmál. „Kluci vědí, že za porušení večerky je posadím na lavičku. Ale holky na to někdy kašlou a snaží se vplížit do klučičích pokojů. A samozřejmě kluci, kterých se to netýká, je trenérovi neprásknou, takže musíme mít oči na stopkách.“

„Je těch problémů opravdu tolik?“ zeptala se Klára.

„Byla jste roztleskávačka. Byly tehdy nějaké problémy?“ zeptal se Tom, aniž by znal její minulost, ale předpokládal, že tak krásná a úspěšná žena nebude mít žádné kostlivce ve skříni.

Její odpověď ho zmátla. Nejprve se nadechla a už nevydechla. Pak se začervenala. Pak několikrát otevřela a zavřela ústa. Nakonec se zarazila: „Chápu, jak to myslíte.“ Nechala ho přemýšlet o její minulosti, ale na nic se neptal.

„Budeme se snažit, aby jejich pokoje byly co nejdále od sebe,“ řekl. „Někdy nemáme moc na výběr.“

Zbytek cesty strávili v lehké konverzaci, během níž se mezi nimi vytvořil vzájemný respekt, který je nepřekvapil... a přitažlivost, která je překvapila. Dohodli se, že si budou tykat.

Trenérova slova byla prorocká, a to víc, než si mohl myslet. Ukázalo se, že všechny ostatní školy dorazily už před nimi. Několik z nich si zabralo víc pokojů, než si původně rezervovaly, a podle Tomova předběžného soupisu pokojů teď při registraci chyběly dva pokoje. Ředitel motelu se omlouval a obviňoval své zaměstnance, že motel přecpali. Obvolal tři další ubytovny v sousedství, ale kdyby se vydali touto cestou, tým by byl roztroušený po celém městě. Požární předpisy zakazovaly ubytovat na pokoji více než stanovený počet osob, a když se probírali papírovým plánkem, který jim ředitel předložil, bylo jasné, že po přidělení všech pokojů jedna studentka a jeden student zbydou. A to se nepočítalo ani s Tomem, ani s Klárou.

Řešení kupodivu nabídla Míša, která přišla ke stolu, protože si ji tým vybral, aby zjistila, proč všechno kolem stojí. Když se dozvěděla, v čem je problém, řekla prostě: „A co když dáme Dana, mě, tebe a trenéra do jedné místnosti?“

Tom se podíval na Kláru a ta mu pohled oplatila. Nebylo to dokonalé, ale bylo to mnohem lepší, než co vymyslel kdokoli z nich. Shodli se, že to bude schůdné řešení problému.

Ředitel se usmíval, dokud se nezjistilo, že v jednom z pokojů chybí postel. Vyšetřování ukázalo, že jedna postel byla předchozí noc rozbitá, a to tak nešťastně, že se již nedala používat a pracovníci údržby ji odstranili. Zbývající postel byla manželská, ale čtyři osoby by se na ní nevyspaly.

Všichni ostatní dostali přidělené pokoje a bylo jim řečeno, že se mají v určený čas sejít u autobusu a společně půjdou na večeři. Mezitím ředitel motelu všude možně hledal další postel. Vrátil se a vypadal nejistě, jak bude jeho zpráva přijata.

„Můžu vám poskytnout jen matraci a povlečení,“ řekl celý ustaraný. „Uvědomuji si, že to jen o málo víc než nějaká paleta na podlaze. Je mi líto, ale nic jiného nedokážu zajistit.“

„Nemáte nějakou skládací postel?“ zeptala se Klára.

„Je mi to opravdu líto, ale všechny jsou obsazené,“ zněla odpověď. Bylo zřejmé, že do některých pokojů umístil víc lidí, než povolují požární předpisy, ale nebyl ochoten to přiznat.

Klára se podívala na své děti a trenéra Monharta. „Co si myslíte?“ zeptala se bezradně.

Tom řekl: „Budu spát na podlaze. O nic nejde.“

Manažer se vrtěl. Dával najevo, že už má na práci jiné věci.

Klára, zvyklá mít všechno na starosti, řekla: „Dobrá, nějak to vyřešíme. Prostě pojďte do toho pokoje, než se vynoří někdo jiný a zabere nám ho.“ Nevlídně se podívala na vedoucího, který jen pokrčil rameny.

„Samozřejmě, že vám dáme slevu,“ řekl manažer.

„V to doufám!“ štěkla na něj.

Když přišli do pokoje, nějaký pracovník motelu zrovna táhnul matraci, která měla ležet na podlaze. Byla jen o málo širší než jednoduchá.

„Dva lidi se na to nevejdou!“ protestovala Klára. Vzpomněla si, jaké to bylo na vysoké škole, když s Michalem sdíleli takovou postel. Tehdy to bylo romantické, ale tohle je jiná situace.

Řešení opět navrhla Míša. „Podívej, Dan a já bysme se tam vešli. Jeho smradlavé nohy budou nejspíš čouhat přes okraj, ale nebudou aspoň pod dekou, kde by mi jejich vůně nedala spát.“ Ušklíbla se, když do ní bratr přátelsky šťouchnul. „Na té velké posteli je spousta místa, tam můžou spát dva lidi a nebudou do sebe narážet.“

Klára z takového řešení radost neměla. „Nemohli by ve velké posteli spát Dan a trenér?“ zeptala se.

„Mami,“ řekla Míša s přehnanou trpělivostí, „tobě by spát na podlaze nebylo příjemné a ty to víš. Dan a já se o malé lůžko podělíme snadněji. Jak říkal trenér, o nic nejde.“

„Ale stejně byste museli být těsně vedle sebe,“ řekla jejich matka.

„To je v pořádku,“ řekla Míša. „On není tak špatný.“

Ozval se i Tom: „Co kdybysme s Danem a tvou matkou spali na té královské? Pak by ta menší zbyla pro tebe. Dan by mohl spát uprostřed.“

Dan se zasmál. „Mám vás rád, trenére, ale ne tak moc. Nemyslím si, že bych mohl spát, když se otírám o muže. Teda Míša je moje sestra, ale radši bych narazil na ni než na chlapa.“

A tak bylo rozhodnuto. V každé posteli bude muž a žena. A jelikož už nastal čas na večeři, další dohadování nebylo možné. Klára na to už stejně myslet nemohla, protože se snažila zvládnout vřavu spojenou s nakrmením více než padesáti hladových krků v situaci, kdy o volná místa a jídlo soupeřily autobusy plné mládeže z jiných škol.

Než byla hlučící chasa shromážděná na parkovišti motelu konečně po večeři a začala se rozcházet do svých pokojů, byla Klára tak unavená, že jí bylo jedno, s kým bude spát. S Míšou si jako první vyžádaly koupelnu. Klára seděla na komodě, zatímco Míša se sprchovala, a povídaly si o všem možném. Míša si pak sušila vlasy, zatímco Klára stála pod teplou vodou. Ta voda najednou začala studit a ona ji musela zavřít, protože jí po celém těle naskočila husí kůže. Vylezla ze sprchy, spěšně se osušila a oblékla si hedvábné pyžamo, které si vzala na spaní, protože ji ani ve snu nenapadlo, že bude muset s spát někým dalším.

Zvedla hlavu a zjistila, že se na ni Míša dívá. „Nevezmeš si do postele podprsenku?“ zeptala se dcera. Klára se podívala do zrcadla a zjistila, že si tělo neosušila úplně nejlépe. A ta zima jí znovu zašpičatila bradavky. V tenkém hedvábí jejího pyžama se tyčily jako dva zvlhlé čudlíky.

„Nerada nosím podprsenku do postele,“ postěžovala si.

„V tomhle oblečení tě bude trenér milovat,“ řekla Míša.

„Trenér bude tak laskav a nebude si mě všímat,“ řekla Klára.

„Na tvém místě bych na to nesázela,“ řekla Míša. „Nemůžu uvěřit, že moje vlastní matka vypadá v pyžamu sexy!“

Klára se podívala na Míšu oblečenou v bílém tričku a kalhotkách.

Přes tričko jí taky byly vidět bradavky. „Ty nemáš moc co povídat,“ řekla. „Podprsenku taky nemáš a sama v tom nevypadáš nijak nenápadně. Určitě nebudeš chtít, aby tě trenér Monhart viděl jen v kalhotkách.“

„Myslela jsem, že budu bydlet v pokoji s holkama, mami. Nepočítala jsem se spaním s mužskými okolo!“

„No, nemůžeš jen tak ukazovat cizímu muži kalhotky,“ pravila matka v Kláře. „Počkej tady.“

Klára vešla do pokoje a zeptala se obou mužů, jestli někdo z nich nemá náhradní boxerky nebo sportovní šortky, které by si na sebe Míša mohla vzít. Dan prohrabal svůj kufr a vytáhl jedny, které hodil matce.

I když už byla Míša oblečená v šortkách, Klára si povzdechla. Její dcera roste a je krásná.

„Stejně jim z toho oblečení vypadnou oči,“ řekla.

Míša se zasmála. „V téhle starobě?“ zachichotala se ještě víc. „Trenér bude tak zaneprázdněný pohledem na tebe, že si ani nevšimne, že tam jsem.“

Než jí Míša pomohla vysušit vlasy a stáhnout je do culíku, Kláře bradavky změkly a nebyly už tak výrazné. Cítila se mnohem lépe, když vyšla do pokoje, kde měla v plánu co nejrychleji zalézt pod přikrývku.

Nebyla ale připravená na změnu teploty mezi koupelnou se zamlženým zrcadlem a chladem v hlavní místnosti. Než udělala pět kroků do místnosti, bradavky na ní opět hrdě vyvstaly.

Míša to docela uhodla. Jakmile obě ženy vešly do místnosti, oba muži se na ně podívali. Tom skutečně upíral své oči na Kláru, i když i on se několikrát podíval na Míšu a trochu s těmi pohledy vypadal jako na tenisovém zápase. Nakonec si vybral pohled do stropu. Spolu s Danem předtím sledovali televizi. Tak zůstal sedět v křesle a řekl Danovi, ať se jde osprchovat.

„Teplá voda už není,“ varovala Klára. „Došla mi uprostřed sprchování.“

Muži to vzali jako chlapi a rychle vběhli do sprchy a rychle z ní zas vyběhli. Oba si do postele oblékli sportovní šortky a trička.

Bylo to hodně zvláštní ležet v posteli s někým dalším, natož pak s cizím mužem. Klářiny emoce, které už tak byly v nejvyšší pohotovosti, se ještě vystupňovaly. Nemohla usnout. Jak tak ležela a snažila se v té polotmě nedělat hluk, její oči se přizpůsobily světlu z parkoviště, které sem pronikalo skrz tenké závěsy nad okny. Mysl jí bloudila sem a tam a vzpomínala si na různé věci. Cítila teplo, které z Toma vyzařovalo, přestože mezi nimi byl nakrčený cudný záhyb přikrývky. Trvalo jí asi deset minut, než si uvědomila, že je... nadržená.

Trvalo jí dalších deset minut, než si uvědomila, že neusne, pokud s tím něco neudělá.

Pořád tak pomalu si pravou rukou sjížděla po břiše dolů a pod pásek hedvábných pyžamových kalhotek. Její smysly byly zostřené, a to očekávání ji nervovalo, dokud na konečcích prstů neucítila první pramínky ochlupení. Téměř nedokázala potlačit vzdech, když prst rozdělil její stydké pysky, celé slepené na důkaz jejího vzrušení, a špička prstu jí sklouzla na naběhlý klitoris. Automaticky roztáhla nohy a pravou nohou narazila na Toma.

Celá ztuhla.

Když se zaposlouchala, uvědomila si, že vnímá i ty nejtišší zvuky... Tomův pomalý dech... šustění ložního prádla z matrace, na které leží její děti a ve se spánku se občas pohnou... hlasy odněkud zvenčí... vzduch proudící z klimatizace, který má místnost trochu ohřát.

Protože neslyšela nic, kvůli čemu by si měla myslet, že ji někdo odhalí, stiskla si ukazováčkem tu malou bulku, která byla její vstupenkou do spánku. Zlehka kolem ní kroužila špičkou prstu, pohrávala si s tím malým výstupkem a cítila, jak se její vzrušení zvedá pokaždé, když se té drobné homolky masa dotkne. Dělala to pomalu a užívala si, jak v ní narůstá vášeň známá z toho, když si hraje sama se sebou.

Byla sotva na půl cestě k orgasmu, když uslyšela Míšu tichounce zašeptat: „Dane! Teď ne! Je tady máma!“

Klára znovu ztuhla. Velmi pomalu otočila hlavu. Vlasy jí překážely v obličeji a ona se bála vytáhnout ruku zpod pokrývky, aby si je odhrnula. Jen jedním okem viděla tu změť přikrývek, které byly jejími dětmi. Hýbala se. Ozvalo se tiché povzdechnutí, hlasem příliš hlubokým na to, aby mohl patřit její dceři. „Prosím,“ šeptnul Dan ještě potom.

„Probudíš mámu,“ špitla dcera. „Chceš, aby věděla, co děláme?“

„Neee,“ mumlal Dan, „když budeme opatrní, tak ji nevzbudíme. Víš, jak tvrdě spí. Prosííím! Jsem děsně nadrženej.“

Dan narážel na fakt, že si Klára po většinu nocí brala prášky na spaní. Její práce byla emocionálně náročná a pilulka jí zajistila, že se dobře vyspí a bude moct čelit dalšímu dni.

Ale tuhle noc si pilulku nevzala. Nemyslela, že je to nutné.

Nastalo ticho, přerušené po chvíli zvukem, který byl nejspíš polibkem. Znělo to jako dlouhý, vlhký polibek. Klára nemohla uvěřit tomu, co slyší. Její vlastní děti? Líbají se? A dost možná víc než to?!

Míšin hlas zněl stále šeptem, ale byl nějaký zadýchaný, jako by těžce dýchala. „Máš gumu?“

„Je v mém kufru,“ odpověděl jí Dan stejně udýchaně. „Ale nemůžu pro ni dojít. Určitě by ji to vzbudilo.".

„Mmm, to je příjemné,“ vydechla Míša. „Ale víš, že bysme to neměli dělat bez kondomu.“

„Tobě stačí můj prst?“ zašeptal.

„Bez kondomu bysme to dělat neměli,“ znovu připomněla Míša. Teď už bylo zřejmé, že těžce dýchá. V tichu místnosti Klára zřetelně slyšela její hluboké zrychlené nádechy.

„Jenom tentokrát?“ žadonil Dan.

„Vždycky říkáš jenom tentokrát,“ vyčetla mu Míša.

Ale Klára v jejím hlase slyšela, že se svému bratrovi podrobí. Chystala se nechat ho, aby jí zasunul svého mladého ztopořeného ptáka do pubertální kundy a tam do jejího lůna vystříkl dlouhé lepkavé provazy svého plodného pubertálního spermatu.

KAPITOLA DRUHÁ

Klára napjala svaly na břiše, nadechla se a chystala se posadit a zastavit je. Ztuhla však, když se jí ruka zachytila v kalhotách pyžama. S údivem zjistila, že si dál třela klitoris, zatímco se vedle ní odehrávala ta scéna.

Pak si představila, jaká vřava se strhne, když zařve. Tom se určitě probudí a ona mu bude muset vysvětlit, co se děje. Uvolnila se a vytáhla ruku z pyžama, její mozek pracoval jako o závod. Co má udělat? Otočila hlavu a lekla se, že omdlí, když spatřila, jak se chomáč, který představuje deku, pod níž mají spát její děti, celý pohybuje. Nadzvedává se, jak Dan zřejmě leze na svou sestru.

Znovu se nadechla, aby zařvala... vykřikla... udělala něco. Ale nemůže přece děti ztrapnit před trenérem, nemluvě o trapasu, který by sama taky cítila. Uvědomila si, že pořád zadržuje dech, a hlasitě ho vypustila.

„Co to bylo?“ špitla Míša.

Klára dostala záblesk inspirace. Když vstane a půjde na záchod, tak přestanou. Pak by mohla dělat hluk... převalovat se... jako že se jí nedaří znovu usnout. Když to bude dělat dost dlouho, snad se toho šíleného nápadu vzdají.

Míša se ozvala znovu. Bylo to táhlé „Uhmmm", zvuk, ve kterém Klára poznala sama sebe, protože ho vydávala při mnoha příležitostech, kdy jí do píči vklouzával Michalův utahovák. I Dan tiše zasténal. Nepochybně právě svého tvrdého pubertálního ptáka zasunul do sestřiny kundy. Klára viděla, jak se deka pohnula, když ho do ní tvrdě zarazil.

Klára se posadila. Odhrnula přikrývku do strany a švihla nohama směrem k dětem. Jejich pohyby okamžitě ustaly a Klára slyšela, jak oba přestali dýchat. Vstala a prošla kolem jejich matrace do koupelny. Chvíli tam stála ve tmě, dokud si neuvědomila, že očekávají, že zavře dveře a rozsvítí světlo. Zavřela tedy dveře. Přestali. Její plán fungoval.

Málem zapomněla spláchnout záchod. Stála v koupelně a napínala uši, aby zaslechla cokoli, co by mohlo projít dveřmi. Bylo to však zbytečné a s leknutím si uvědomila, že neví, jak dlouho už tam je. Zhasla světlo a okamžitě oslepla.

Otevřela dveře, natáhla ruce před sebe a tápavě vstoupila do místnosti. Zhruba věděla, kde je prostor mezi postelemi. Musí obejít tu, kterou sdílí s Tomem – on ležel na straně bližší ke koupelně, tak se sehnula se, aby nahmatala její okraj.

Její ruce šátraly podél přikrývky až narazily na Tomovy nohy. Okamžitě ucukla a kousek dál znovu navázala kontakt s postelí a obešla ji. Její oči se stále ještě nepřizpůsobily tmě, takže neviděla ten kopec, který vytvářel její syn na její dceři.

Ale nic neslyšela.

Vklouzla zpátky do postele a snažila se dělat dostatečný hluk, aby děti vyděsila, a přitom nevzbudila Toma.

Téměř se jí to podařilo.

Když si lehla na bok, aby na ně viděla, až se jí vrátí noční vidění, Tom se překulil. Přehodil svou paži přes její tělo a jeho ruka dopadla na postel vedle jejího levého prsu. Klára se napjala a chystala se odmítnout zjevný pokus toho muže o sblížení.

Vydal dlouhý táhlý výdech a jeho horký dech ji ovanul vzadu na krku. Přestal se hýbat.

Klára si uvědomila, že opět zadržuje dech. Pomalu ho vypustila a vylaďovala svoje tělo, aby jí řeklo, co dělá Tom. Jediným skutečným kontaktem mezi nimi byla jeho ruka, položená přes její. Dýchal zhluboka a pomalu. Musel se právě otočit ve spánku.

Ale teď měla Klára problém. Jestli se pohne, určitě ho vzbudí. Každopádně je v pasti.

Pomalu se jí vrátil zrak a podívala se na matraci na podlaze. Teď už byla v klidu. Plán jí vyšel. Podivně ukonejšená Tomovou paží, kterou přes ni měl přehozenou, upadla do neklidného spánku.

Asi o hodinu později zase otevřela oči. Ozýval se nějaký hluk. Tom ji teď zezadu pevně objímal na lžíci, dech měl stále pomalý, neznatelně ho cítila ve vlasech. Z matrace vedle postele se ozývalo ženské kňučení. Klára teď viděla docela dobře, protože světlo pronikalo kolem závěsů, které nezakrývaly okna úplně.

Boule v pokrývce na jejích dětech vypadala příliš vysoká na to, aby ji vytvořilo jen jedno tělo. A hýbala se.

Zase to dělali!

Klára bezmocně ležela a slyšela, jak Dan ujišťuje sestru, že jejich matka už zase spí, a slyšela tiché vrnění, které svědčilo o tom, že si to Míša báječně užívá.

Pak ke svému zděšení uslyšela drobné chrčivé zvuky z Danova hrdla, o nichž nějak věděla, co znamenají. Že jeho penis stříká... do Míši... bez kondomu, který by ji ochránil před otěhotněním.

Nevěděla, co má dělat. Byla zvyklá dělat v práci každý den zásadní rozhodnutí, kterými mohla měnit svět. Ale v této situaci se cítila bezmocná. Věděla, že by je měla zastavit. Na druhou stranu bylo zřejmé, že se to nestalo poprvé. Jak dlouho už to dělají?

Slyšela Dana šeptat: „Děkuju.“ A Míša odpověděla: „Mám tě ráda.“ Znělo to tak upřímně a opravdově, přesně tak, jak spolu kdysi v intimních chvílích mluvili s Michalem.

Klára nemohla uvěřit tomu hřejivému pocitu ve vlastním podbřišku. Bylo to hrozně zvláštní a bizarní. Cítila, jak se jí v oku uvolnila slza a kutálí se jí po tváři. Nemohla se rozhodnout, jestli je to kvůli tomu, co právě udělaly její děti... nebo kvůli té náhlé ztrátě, kterou si při tom uvědomila, protože podobný pocit intimity už v jejím životě chyběl.

Jejího vědomí se konečně zmocnilo vyčerpání a ona usnula.

Později procitla, měla sen o mužské ruce přiklopené na jejím prsu... o silné mužské ruce. Bylo to příjemné. Usmála se svému snu a znovu usnula.

Probudila se později a viděla, že ze žaluzií a závěsů, které zakrývají okna pokoje, proniká jasnější světlo. První, co ji napadlo, bylo, že Tomova paže je položená přes ni a tiskne ji k posteli. A pak ucítila jeho ruku... jeho silnou, mužnou ruku, jak jí svírá levý prs. Stále pomalu a zhluboka dýchal, spal.

Pohnula se a on zachrčel, dlaň na jejím prsu se sevřela pevněji. Pak

uslyšela, jak přestal dýchat, a přišly ještě dva nejisté stisky, když si uvědomil, kde má ruku a co v ní drží.

Ruka se od ní vzdálila a on zvedl hlavu.

„Je mi to moc líto,“ zašeptal.

Klára si právě vzpomněla na to, co viděla a slyšela předchozího večera. Její děti, jak se milují.

„Byla to náhoda,“ zašeptala. „Nedělej si s tím starosti.“

Tom se od ní odvalil a slezl z postele. Když zamířil do koupelny, Klára se na něj podívala. Přední část jeho šortek byla vyboulená ven. Michalův pták takhle ráno taky vypadal. Říkal tomu „ranní erekce". Často se stávalo, že když ráno vycházel z koupelny, byl ještě tvrdý. Ráno rád souložil.

Klára si uvědomila, že její vlastní kunda je mokrá. Emoce, které ve spánku polevily, tu byly znovu.

Byl to pro ni těžký den. Oblékla si khaki blůzu a sukni, oblečení, o kterém si myslela, že jí sluší, a měla pravdu. Muži na ni zírali celý den, jak dospělí, tak mladíci ve věku jejího syna. Teď když už věděla, že její syn je sexuálně aktivní, se na ty mladé muže dívala v jiném světle. Uvědomovala si, že každý z nich má schopnost vlézt jí mezi nohy a poškrábat to svrbění, které cítí celé ráno a nedaří se jí ho potlačit. V jednu chvíli odešla na dívčí záchody, zamkla se v kabince a zběsile masturbovala, aby utišila svou touhu.

Ale to ji jen ještě víc rozpálilo.

Celý den byla napjatá. Nepomohlo jí ani to, že se většinu dne pohybovala kolem Toma, pomáhala mu s úřadováním a vyřizovala pro něj pochůzky. Přistihla se, že si prohlíží jeho vypracované, vysportované tělo. Bylo tuhé a ona prostě VĚDĚLA, že bude dobrý v posteli. Zavrtěla hlavou a snažila se ty myšlenky vytěsnit z hlavy. Je to trenér jejího syna! A přestože je dělilo pouhých pět let, nemohla si pomoct a dívala se na něj jako na mnohem mladšího, než je ona sama.

„O čem to přemýšlím?“ nadávala si.

Snažila se dohlížet i na své děti. Pokaždé, když je viděla pohromadě... což bylo častěji, než by si před včerejší nocí myslela... byly to usměvavé, šťastné děti, které vypadaly stejně normálně jako všichni ostatní kolem nich. Nevěšely se na sebe, ale ani se sobě nevyhýbaly.

Vypadali prostě... normálně.

Naproti tomu tam byly jiné děti, které se hádaly a praly. Ve většině případů to vypadalo jako běžné každodenní chování výrostků, kteří mezi sebou soupeří. Všimla si jednoho chlapce, zrzka, a dívky s dlouhými blond vlasy, kteří se na sebe kvůli něčemu zlobili a navzájem se napadali. Blondýnka se v jednu chvíli zavěsila do jiného kluka, ale hned se k ní přitočila hnědovlasá roztleskávačka, odstrčila ji od něj. a na zrzavého kluka zařvala: „Řekni své sestře děvce, ať se drží dál od mého kluka!“ Zrzek mávnul rukou. „Ona mě neposlouchá. Co bys čekala od děvky?“

„Tak tenhle bratr a sestra se v spolu posteli nemazlí... to je jisté,“ řekla si Klára pro sebe. Nemohla si pomoct, nutilo ji to srovnávat ty rozzlobené sourozence se svými vlastními milujícími dětmi.

Trápilo ji to.

Chtěla, aby se její děti měly rády... ale ony se milovaly až příliš.

Nebo ne?

Nezdálo se, že by to nějak ovlivňovalo jejich výkony. Dan hrál dobře a pomohl týmu vyhrát první zápas. Míša byla dokonalou roztleskávačkou a hecovala diváky, ať křičí a skandují a oslavují každý úspěch svého mužstva. Byla rozzářená, veselá a plná elánu a energie.

Klára si uvědomila, jak sama je při pohledu na svou dceru skleslá. „Možná bych taky byla plná energie, kdybych měla díru vymetenou tak dobře, jak se to v noci povedlo tobě,“ mumlala na dívku, která ji nemohla slyšet.

„Co říkáš?“ zeptal se Tom a otočil se k ní.

„Ále!“ zčervenala. „Nic. Jen jsem mluvila sama se sebou.“

„Řekni si za mě ahoj,“ usmál se. „A nezapomeň poznamenat, že jí to dneska moc sluší.“

Obrátil se zas na svůj tým a Klára zrudla ještě víc. Celý zbytek dne byla nadržená.

Po večeři si Dan s Míšou chtěli jít popovídat s přáteli. Večerka byla stanoven na devátou, tak jim Klára řekla, ať se baví. Když vybíhali ze dveří, přemýšlela, jakou podobu ta zábava asi bude mít.

„Ty to s dětmi opravdu umíš.“ Tom vzhlédl od své učebnice. „Chci říct, že jsi vychovala skvělé děti.“

Klára se při tom komplimentu začervenala. Vystřídal to strach, že se Tom jednoho dne nějak dozví to tajemství, které předešlé noci objevila.

On zavřel knihu a zasunul ji pod polštář. „Měli bysme se jít podívat, co děti dělají,“ vyhlásil.

Klára sebou trhla, myslela jen na svoje děti... a na to, co by mohly někde dělat. Až pak si uvědomila, že se nemluví o JEJÍCH dětech.

„Ano,“ řekla.

Šli spolu, procházeli chodbami a zastavovali se u pokojů uvedených na Tomově seznamu. Všude, kde byly dveře zavřené, našli uvnitř jen kluky nebo holky. A všude, kde našli chlapce a dívky pohromadě, byly dveře otevřené, přesně podle pravidel.

V jedné místnosti našli Dana, jak hraje karty. Míša byla v jiné místnosti, kde chlapci a dívky tančili na hlasitou hudbu.

Klára nevěděla, jestli má být šťastná, nebo ne. Skoro se jí chtělo věřit, že se jí to všechno jenom zdálo. Její děti se chovají tak normálně, přece není možné, že s nimi může být něco v nepořádku.

Klára a Tom strávili asi hodinu povídáním s různými dětmi a vzájemným flirtováním. Klára si povšimla, že spousta dívek se při rozhovoru s trenérem rozzáří, podvědomě vystrkuje prsa nebo si hraje s vlasy a čechrá si peříčka. A zároveň na sobě cítila pohledy chlapců. Bylo to téměř hmatatelný a hladivý pocit a její nadržení to jenom zhoršovalo.

Když se vraceli do pokoje, obávala se, že si bude muset vyměnit kalhotky.

Tom se šel osprchovat jako první, protože v noci předtím netekla teplá voda. Vyšel ven v trenýrkách a s košilí v ruce. Klára ležela opřená o přehoz, četla si knihu, kterou si přivezla s sebou, a přes brýle na čtení vzhlédla. Cítila mravenčení ve škvírce. Je to fešák. O tom není pochyb. Hruď měl ztěžklou svaly a její prsty si pohrávaly se stránkami knihy, jako by ty svaly hladily.

Tom si prohrábl vlhké vlasy a všiml si, jak se na něj dívá. Zvedl si košili před nahou hruď.

„Omlouvám se,“ řekl. „Přemýšlel jsem o hře.“ Přetáhl si košili přes hlavu, zatímco Klára zírala na jeho ploché, svalnaté břicho.

Tom se usmál. „Chci ti ještě jednou poděkovat, že ses rozhodla jet se mnou. Bez tebe bych to opravdu nedokázal.“

Ovšem to, co se honilo hlavou Kláře, bylo něco jiného, co by bez ní opravdu nedokázal... nebo alespoň bez jiné ženy. Cítila, jak v obličeji rudne.

Nevšiml si toho. „A chci se ještě jednou omluvit za to, co se stalo v noci. Opravdu nemám ve zvyku osahávat cizí ženy v posteli.“

Klára si vzpomněla na pocit jeho ruky na svých prsou. Už je to dlouho... tak dlouho, co tohle cítila. Tváře se jí rozpálily. Snažila se ten pocit zahnat.

„Zapomeň na to. Nejspíš nemáš ve zvyku ve své posteli ani SPÁT s cizími ženami.“ Nevyznělo to úplně tak, jak si myslela. Její klasifikace postele jako „jeho“ způsobila, že se její škvírka znovu přihlásila.

„No,“ řekl a sáhl pod polštář pro rozpis zápasů, „v tom máš pravdu. Nemám čas dělat nic jiného než učit a trénovat. Asi bych se neměl moc divit, že když se vedle mě v posteli objeví krásná žena, něco takového se může stát.“

Ta mimoděčná zmínka o její kráse nevypadala jako nějaká otřepaná hláška a to, jak na ni Klára zareagovala ji docela šokovalo. Do bradavek se jí rozlilo teplo a číču měla náhle zvlhlou.

„Možná bysme měli pověřit pár dětí, aby na nás dohlédly,“ pokusila se zažertovat. „V MOJÍ posteli nebyl žádný muž už víc než deset let.“ Mělo to vypadat jako vtip, ale jí samotné to tak neznělo.

Zrudla jako rak. „Promiň, Tome. To jsem neměla říkat,“ zadrmolila.

„Žádný problém,“ řekl prostě. „Ne že bych ti to věřil nebo tak něco.“ Posadil se a otevřel sešit.

Co to mělo znamenat? Klára přemítala.

Otevřely se dveře a dovnitř vpadla veselá dvojka sourozenců, kteří se smáli a povídali si o svých kamarádech. Klára se snažila dál číst, ale oči jí zabloudily k Danovi, když se Míša vrhla do koupelny, práskla dveřmi a křikla, že zase vypotřebuje všechnu teplou vodu.

Dan svlékl tričko a Klára si s údivem uvědomila, že i její syn je v zatraceně dobré kondici. Nebyl tak svalnatý jako Tom, ale svaly měl na stejných místech. Dan se sehnul a hrábl do kufru. Ať už tam našel cokoli, bylo to něco malého, protože když z něj vytáhl ruku, nezdálo se, že by v ní něco držel, i když ji měl sevřenou. Střelil pohledem po matce, jejíž oči se zřejmě věnovaly slovům v knize. Přešel k posteli, kterou sdílel se sestrou, a posadil se. Klára viděla, jak jeho ruka zajela pod jeden z polštářů. Když se vynořila, byla očividně prázdná.

Klára si uvědomila, co zřejmě právě skryl, a výsledkem byl další nával vlhkosti v jejím rozkroku.

Když Míša vyšla ze sprchy, byla oblečená stejně jako předchozího večera, jen v tričku a vypůjčených boxerkách. Přehopsala pokoj, vlezla do postele a ukryla se pod peřinu. Klára se na ni podívala.

„Jsi v pořádku, mami?“ zeptala se Míša. „Vypadáš nějak unaveně, není s tebou něco?“

„Jsem v pořádku,“ řekla Klára. Nemohla si pomoct, ale představovala si, jak asi Míšin obličej vypadá, když do ní bratr zapichuje svého ptáka. Zavrtěla hlavou.

„Určitě? Spíš dobře? Vzala sis svoje prášky?“ Míša měla v hlase jen starost a obavy.

„Jsem v pořádku, Míšo,“ řekla Klára trochu podrážděně. „Spím dobře.“ Lhala. Napadlo ji, že by si možná měla vzít prášek na spaní. Pak by aspoň nebyla vzhůru, až se její děti budou milovat, což mají na dnešní večer zřejmě znovu v plánu. Jsou to pěkní hajzlíci, pomyslela si. A ta Míšina očividně falešná starost o to, aby matka dobře spala! Proč její mladá, krásná dcera může mít divoký a nádherný sex, zatímco Klára musí jenom nadrženě ležet? To není fér!

Dan vyšel z koupelny. I on byl oblečený přesně tak, jako předchozího večera. Ale tentokrát si Klára nemohla pomoct a viděla ho jinak. Tentokrát věděla, že je... sexuálně aktivní. Její malý chlapec byl... muž. Aspoň v tomto ohledu. Poprvé se na něj dívala jako na muže. Všimla si, že má široký hrudník.

Jak jí to mohlo předtím uniknout?

Ruce a nohy má svalnaté.

Najednou v hlavě znovu uslyšela jeho hlas – hlas svého malého chlapečka – jak v noci šeptá: „Jsem děsně nadržený.“ Spustila oči na přední část jeho šortek. Okamžitě je odtrhla, styděla se, že se dívá na synovo mužství, jenže ten krátký záblesk znovu přitáhl její oči jako magnet, přestože si přála nedívat se.

„Musí být obrovský!“ pomyslela si, když si prohlížela bouli pod jeho kalhotami. Skoro to vypadalo, jako by tam měl nějaký hrnek, ovšem byl to zřetelný obrys tlustého penisu, přitisknutého k páru obrovských koulí. Kdy se u jejího syna vyvinulo TAKOVÉ vybavení?

Znovu odtrhla oči a zrudla. Jak se může dívat na pyj vlastního syna? Zvedla oči a viděla, jak se na ni usmívá... prostě jako se syn usmívá na svou matku. Proč tedy cítí tu prázdnotu, kterou cítila předešlý večer... ten nedostatek intimity, na kterou najednou dostala chuť?

Všimla si, že jí začínají vyvstávat bradavky a propadla panice. Vstala a vešla do koupelny. Vlezla do sprchy a pustila si tak studenou vodu, jak jen to šlo. To však nepomohlo. Tiše kňučela nespokojenosti, a aby nemusela myslet na synovu bouli, záměrně vzpomínala na Tomovu ruku na svém prsu a jeho penis jemně přitisknutý k její půlkám.

Zachvěla se a nastavila si teplejší vodu. Pak si odevzdaně zasunula tři prsty do kundy, kmitala jimi a třela se tam ve snaze dosáhnout orgasmu. Jeden malý se dostavil, ale nebylo to nijak uspokojivé. Když vyšla ze sprchy a utírala se, uvědomila si, že s sebou nevzala nic na převlečení.

Otevřela dveře.

„Míšo?“ zavolala. „Zapomněla jsem si pyžamo. Přinesla bys mi ho, prosím?“

Ozval se jí Tom, potichu: „Už jsou pod dekou. Podám ti ho já. Kde je?“

„V mém kufru,“ řekla. Když čekala, uvědomila si, že aby se k pyžamu dostal, bude musel dát stranou její titěrné kalhotky. Opřela si hlavu o dveře a povzdechla si, připadalo jí to trapné

Dveřmi se protáhla svalnatá paže. Z ruky na konci paže viselo hedvábné pyžamo.

„Tady to máš,“ ozval se jeho hluboký hlas.

Když vyšla z koupelny, Klára věděla, že bradavky má dál pořád zašpičatělé. Věděla, že tentokrát to není z chladu. Je to proto, že potřebuje být ošukaná. Přiznat si to ale nijak nepomáhalo. Chtěla si prsa zakrýt, ale věděla, že tak to bude ještě nápadnější. Tom už zase seděl v křesle, na klíně měl rozloženou knihu.

Podíval se na ni a jeho oči hltaly její postavu v tenkém pyžamu. Ten pohled znala a na náladě jí to nepřidalo. Byla zvyklá tyhle pohledy odmítat... ignorovat je a chovat se chladně a profesionálně, aby je odvrátila. Ale ten dnešní pocit nedokázala zahnat. Aspoň že nic neřekl.

Klára byla ráda, že to neudělal. Kdyby řekl cokoli, co jen vzdáleně souvisí se sexem, shodila by ze sebe šaty a chtěla, aby si ji vzal hned teď a tam. A její děti by se s tím prostě musely nějak vyrovnat! Padla do postele a zabořila obličej do polštáře.

Čekala je dlouhá noc.

Kupodivu rychle usnula. Ale měla sny.

Zdálo se jí o synovi, který za ní přišel s tím, že má „bu bu". Odhrnul bederní roušku, kterou na sobě měl, a jeho mamutí erekce se napjala. Měl malou skvrnku v místě, kde si zachytil kůži do zipu.

„To bolí, mami,“ řekl. „Dej mi tam pusu, to pomůže.“

Klára ve snu udělala mnohem víc než jen to, že mu pomohla polibkem. Zařídila to tak, že byl úplně měkký.

Probudila se leknutím. Ležela na boku, opět čelem k dětem. V posteli naproti ní se něco pohnulo. Pohyb a sténání.

„Oooo, ty máš ten s hrbolky,“ hlesla Míša. „Ty miluju.“

Klára otevřela oči a uviděla synova nahá záda, pokrývku měl shrnutou až do pasu. Pod ním byla nahá hruď její dcery, její prsy byly ve tmě bílé. Dan se sklonil a sál tmavou špičku na vrcholu jednoho bílého kopečku. Jemně se při tom pohupoval.

Pak zase hlavu pozvedl. „Víš určitě, že si vzala prášek?“ zašeptal.

„Řekla mi, že ano a že spí dobře,“ ozvalo se.

„Tak jo,“ zašeptal. „Protože cítím, že už budu, ale potřebuju trochu zrychlit.“

Míšiny ruce zmizely pod přikrývkou, kde měl Dan půlky, a Klára sledovala, jak dcera pomáhá vtahovat do sebe synovo péro.

Dan tiše zasténal a ztuhnul na své sestře.

Míšin hlas se ozval hlasitěji, než by měl. „Cítím to, Dane... ta zatracená guma praskla!“

„Je mi to líto,“ prosil a stále se na ní houpal... dál do ní vstřikoval bílé krémové sperma... „Nasazoval jsem si to potmě.“

„S tím musíme přestat,“ sykla Míša. „Určitě mě zbouchneš!“

„Řekl jsem, že mě to mrzí,“ řekl tiše.

Byly však slyšet tiché zvuky, podobné něžným polibkům, a ty naznačovaly, že Míša není tak rozčilená, jak se tváři.

Pro Kláru to všechno znamenalo bolestné poznání. Ona je sama, je z ní osamělá žena. O protržené gumy se nezajímá, protože nemá žádného muže.

KAPITOLA TŘETÍ

Klára nějak zase usnula. Ale znovu se dostavil sen.

Tentokrát se jí zdálo o dceři, která vešla do kuchyně s obrovským břichem, jako by v něm měla víc než jedno dítě. „Dobré ráno, mami,“ řekla rozzářeně.

V tom snu se Klára obrátila na dceru a řekla: „Vypadá to, že dneska ráno je tam další.“

„Jo,“ vzdychla Míša. „Dan do mě v noci naprcal ještě jedno. Myslím, že už to jsou čtyři. Možná budu muset jít na císařský řez.“

Přerušil je Dan, který přišel do kuchyně úplně nahý a jeho obrovská chlípná erekce se před ním vypínala do vzduchu. Bylo to velké jako požární hydrant a bylo to rudé a vzteklé.

„Dobré ráno, matko,“ řekl s širokým úsměvem. „Jsi připravená nechat si udělat ranní mimino?“

Klára se podívala na své snové břicho a viděla, že je stejně vyduté jako to Míšino. Vykřikla...

A probudila se a škubla sebou. Postel se zavrtěla. Všichni ostatní ještě spali. Nevykřikla nahlas.

„Co je to se mnou ŠPATNĚ?“ ptala se v duchu. Vypotácela se z postele a šla do koupelny. Zavřela dveře, rozsvítila světlo, opřela se o umyvadlo a zadívala se do zrcadla. Její tvář vypadala unaveně a vyčerpaně. Stříkla si na obličej trochu vody. Ten chlad jí dělal dobře.

Otočila se ke svému cestovnímu kufříku, který předtím odložila v koupelně, a otevřela ho. Vytáhla prášek na spaní a spolkla ho.

Tu noc se jí už nic nezdálo. Když se však probudila, zažila víceré pocity. Netušila, proč se probudila právě v tu chvíli. Stále je nadržená. A navíc je přitulená k Tomovi, hlavu má na jeho rameni a vlasy jí zakrývají obličej. Její ruka leží na něčem měkkém... látkovém... a pod ní je něco pevného. Když přemýšlela o tom, kde musí být její ruka, uvědomila si, že ji má na jeho ranní erekci. Zároveň ucítila jeho prsty na svém zápěstí. Sledovala, jak její ruku zvedá... jak s ní pohybuje... jak ji nechává dopadnout na své ploché, tvrdé břicho.

Zvedla hlavu. „Je mi to tak líto,“ napůl zašeptala a oči se jí naplnily slzami. „Vzala jsem si prášek... Měla jsem sny... Je mi to tak líto,“ začala tiše vzlykat.

„Ahoj,“ šeptal jí do vlasů. „Uklidni se. To je v pořádku. Jen jsem si

myslel, že po probuzení nebudeš chtít najít svou ruku... tam.“ Políbil ji do vlasů. „Neplač.“

Cítila se líp, protože věděla, že jí ruku nesundal proto, že by ji tam nechtěl. Cítila se hůř, protože věděla, že nebude schopná ovládnout své touhy.

„Děkuju,“ řekla. „Ale už nevím, CO chci.“

Jeho prsty se vrátily k jejímu zápěstí a znovu jí zvedly ruku. Udiveně ucítila, jak ji vrátil ke své tuhé bouli pod šortkami a přiložil si ji k erekci.

„Tak,“ řekl. „Už je to lepší?“

Klára cítila, jak se její prsty obtáčejí kolem ztuhlého válce masa, ani je nestačila zastavit. Jemně ho stiskla a pak svou rukou z jeho erekce sklouzla nahoru. Zasunula mu ji pod košili, na jeho horkou kůži.

„Vždyť se ani neznáme,“ zašeptala a cítila se dobře, vždyť dokázala odtrhnout ruku od toho, co chtěla nejvíc.

„Můžeme se spolu poznat,“ navrhl.

„Skoro se bojím, že tě poznám,“ odpověděla. „Už se chystám, že ti dovolím něco, co jsem přísahala, že už nikdy žádnému muži nedovolím.“

„To je dobře,“ zašeptal. „Znamená to, že děláš pokroky... že se vyrovnáváš se svými problémy.“

Nemohla si pomoct, ale usmála se a pokusila se ho štípnout do kůže. Bylo překvapivě těžké dostat něco mezi prsty. Místo toho ho nakonec polechtala.

Tom sebou škubl a její ruku odstrčil, sevřel ji a zastavil. Když ji pustil, mírně se překulil a její ruka sklouzla na jeho bok. Ani tam žádné tukové polštářky nebyly. Odhrnul jí vlasy z obličeje.

„Teď tě políbím, Kláro,“ zašeptal.

„Dobře,“ vzdala se. Byla to okamžitá, bezmyšlenkovitá kapitulace, díky které se cítila nějak lépe už předtím, než se jí dotkl.

Byl to polibek, o kterém se dá psát. Ani jeden z nich se nestaral o ranní dech, ani o teenagery pod dekou na podlaze vedle nich. Prostě jen cítili jeden druhého svými rty a užívali si to.

Klára se nerada odtáhla od jeho rtů. „A co tvoje přítelkyně?“ zeptala se.

„Jaká přítelkyně?“ odpověděl. „Jsem příliš zaneprázdněný učením a fotbalem, než abych měl přítelkyni.“

Znovu ji políbil a ona se k němu přitiskla, objala ho rukama a pevně si ho k sobě přitáhla. Navzdory jejím rozbouřeným emocím ji vlastní vášeň překvapila, a dokonce trochu vyděsila.

Když bylo po všem, zabořila Klára tvář do jeho hrudi. „Jsem v takovém průšvihu,“ řekla. Její ruka sklouzla k jeho zadku a uvnitř šortek mu sevřela hýžďový sval.

„Já jsem učitel,“ zašeptal. „Proč nenecháš rozhodnout mě, jestli máš potíže, nebo ne?“

Vrátila ruku zpět a položila mu ji na hruď. „Teď ne. Ještě ne. Ne, když jsou tu děti. Nemůžu.“

Vzal ji za ruku a políbil jí konečky prstů. „Vezmi si tolik času, kolik potřebuješ. Jsem velmi trpělivý muž.“

Odlepil se od ní, vstal z postele a zamířil do koupelny.

Klára se také překulila, obličejem k druhému lůžku.

Uviděla Danovy otevřené oči, které na ni zíraly. Byl nadzvednutý na lokti, aby viděl nahoru a přes okraj vyšší postele, na které ležela. Míšina zvednutá hlava byla nad jeho a také se dívala na matku.

Promluvila Míša. „Mami? Co to děláš?!“

Klára dobře věděla, jak děti vnímají... nebo se spíše snaží nevnímat... sexualitu svých rodičů. Vzpomněla si, jak její otec poprvé u snídaně přistoupil k matce zezadu, natáhl se kolem ní, aby ji objal kolem prsou a políbil na krk.

Klára byla ohromená a čekala, že ho matka plácne přes ruce a řekne mu, jaký je hrozný člověk. Místo toho nechala hlavu klesnout na stranu, aby jeho rtům umožnila lepší přístup. Kláře bylo v té době čtrnáct let a skutečně se otřásla odporem nad nehoráznou sexuální hrou svých rodičů. Rodiče nemají mít SEX! Fuj, fuj!

Samozřejmě nic neřekla. A když začala své rodiče sledovat pozorněji, viděla i mnoho dalších případů, kdy se jeden druhého dotýkali způsobem, který dával jasně najevo, že jsou to sexuální bytosti... a jsou v těchto rolích šťastní. Dokázala se tomu přizpůsobit, aby mohla... nechat... své rodiče být normální. Probudilo to její vlastní chtíč.

Klára tedy tušila, co se její dceři honí hlavou.

A její reakce na to byla smíšená – soucit s dcerou a vztek, že ve chvíli, kdy možná náhodou našla něco, co by ji mohlo udělat šťastnou, se jí to dcera pokusí překazit. Kdyby měla víc času na zpracování událostí, možná by mluvila s menším žárem v hlase, nebo by možná nemluvila vůbec.

Ale mluvila.

„Ať už dělám cokoli, není to tak hrozné jako to, co jste dělali včera večer s Danem.“

Neměla v úmyslu přistupovat k tomuto malému problému ani hned teď, ani tímto způsobem. Ale už bylo pozdě. Viděla, jak Míša v tom ranním světle zbledla, a Dan polkl.

Dan začal něco říkat... nejspíš něco popírat... a Klára ho přerušila.

„O tom si promluvíme později. Teď na to není čas ani místo.“

Jak už to bývá v mnoha konfrontacích mezi rodičem a dítětem, Klára cítila potřebu něco udělat nebo někam jít... aby přerušila počáteční kontakt, dokud měla navrch. Kdyby byla doma, mohla začít vařit nebo odejít do svého pokoje nebo popadnout koš na prádlo... cokoli, čím by dala najevo, že má na práci jiné věci a že se danému tématu bude věnovat, teprve až bude připravená ONA.

Ale tady, v tom motelovém pokoji, nebylo možné vařit ani prát prádlo. Vstala z postele, ale neměla kam jít. Bez přemýšlení... nebo možná proto, že přemýšlela až moc... popadla z kufru oblečení a vpadla... do koupelny, aby se tam převlékla.

Úplně zapomněla, že koupelna už je obsazená.

Tom stál u umyvadla a prsty si prohrabával pramínek vlasů, o kterém měl podezření, že začíná být kontaminovaný šedinami. Na to byl příliš mladý, ale i tak se obával, že se to děje. O svůj přeplněný močový měchýř se postaral už předtím a teď svlečený do sprchy čekal, až se voda ohřeje. Když se otevřely dveře, automaticky se k nim otočil.

Klářin první dojem byl, že tam někdo večer nechal rozsvícené světlo To je plýtvání energií! A hned nato se její mysl snažila zpracovat skutečnost, že v koupelně stojí nahý mužský s pořádným a mužným ocasem.

K poznání, že je to Tom, patřil i úsměv, který se mu rozlil po tváři, jelikož předpokládal, že si svůj odpor rozmyslela a rozhodla se k němu v koupelně připojit záměrně. Jeho úsměv nebyl úšklebek. Bylo to upřímné štěstí, že se tato krásná žena rozhodla poctít ho svou společností.

Klářin nevědomý mozek tyto informace zaznamenal a vyzval orgán, který produkuje určitý hormon, aby zvýšil jeho hladinu v jejím krevním oběhu, a pak provedl několik dalších... úprav Klářiny psychiky a fyziologie.

Klářin vědomý mozek byl zděšený. Byla ve třech čtvrtinách cesty dveřmi, když se zastavila.

„Och!“ řekla.

Tom byl vyvedený z míry. Viděl šok v její tváři a docházelo mu, že jeho původní přesvědčení, že se rozhodla přijít a připojit se k němu, možná není zcela opodstatněné.

„Zavři dveře, pouštíš ven všechno teplo,“ řekl, protože neměl, co jiného říct.

Klára, jako dospělá a matka, zvyklá uvažovat právě v těchto kategoriích, za sebou zavřela dveře... A civěla na nahého muže před sebou.

„Dobrá,“ řekl Tom, uklidněný tím, že nekřičí ani jinak nevyvádí. „Tohle je trochu zvláštní.“

Něco ho přimělo, aby to bral jen jako drobný společenský přešlap. I on byl nekonečně šťastný, když se probudil a našel Kláru Hausnerovou, jak se k němu tulí. To, že její ruka lehce spočívala na jeho mužství, byla jen třešnička na dortu. Tom byl opravdu příliš zaneprázdněný školou, než aby si dopřával nějaký společenský život. Vzal sice pár nezadaných učitelek na rande, ale většinu z nich mu doporučili jiní učitelé v rámci obvyklého dohazování, a žádné delší vztahy se z toho nikdy nevyvinuly.

Neměl nijak zvlášť silné sexuální touhy a vlastní fantazie, při nichž občas masturboval, ho uspokojovaly natolik, že nepotřeboval netrpělivě čekat na nějakou teplou kundu, která by k němu patřila. Podle jeho zkušeností byly teplé kundy často spojené s ženami, které se na muže lepí a samy se chtějí stát středem jejich zájmu.

Ale Klára Hausnerová je žena, která vzbudila jeho zájem. Je zřejmé, že je krásná a úspěšná. To poznal hned, když se s ní setkal. Od té doby si však všiml, že dokáže být nenuceně dívčí, i když její rutinní chování je dospělé.

Měla zjevnou radost ze svých dětí, které byly slušné, což učitelé oceňovali. Cítil v ní doutnající vášeň, o níž tušil, že bude velkolepá, jestli se někdy uvolní. Ukázky toho viděl, když jásala nad souboji mladých fotbalistů na hřišti.

Tom nevěděl, jestli se mezi ním a touhle fascinující ženou může něco vyvinout... ale nechtěl nic hrotit ani být nějak vlezlý. A tak se rozhodl brát události posledních několika hodin jako něco trochu mimo normál, ale milého... jako jednu z těch věcí, o kterých se po čase vypráví historky a kterým se člověk směje.

„Je úžasné,“ řekl, otočil se k zrcadlu a pohrával si s vlasy, jako by její náhlý příchod nebyl ničím víc než drobným rozptýlením, „jak nedostatečně oblečený se člověk může cítit v koupelně.“

„Sakra, to je mi líto. Zapomněla jsem, že jsi tady,“ řekla Klára, které nějak víc vadilo, že ji zjevně ignoruje, než že je úplně nahý a ona s ním stojí v motelové koupelně. „Musela jsem křičet na děti, a pak jsem před nimi chtěla utéct a...“

Klára se odmlčela. Jak se její mysl postupně vyrovnávala se situací, ztratila směr svých myšlenek. Stojí v motelové koupelně s nahým mužem! A ten muž se místo na ni dívá do zrcadla! A neříkal právě něco o tom, že je nedostatečně oblečený... jako kdyby ONA byla OBLEČENÁ AŽ MOC?

„Co je s dětmi?“ zeptal se a naklonil se blíž k zrcadlu, aby si vypjal váčky pod očima.

„Jsi nahý,“ vypískla Klára.

Tom se usmál a znovu se otočil k ní. „Podle čeho jsi to tak rychle poznala?“ usmál se. A dodal: „Mám podezření, že jsi muže v mém stavu už někdy viděla. Netrap se tím. Chtěl jsem se jít osprchovat, ale můžu počkat, jestli chceš jít první.“

To, co Kláře probíhalo hlavou, byla koláž imaginárních scén z nějakého filmu, kde ona a Tom byli hvězdami. Viděla se, jak shazuje své hedvábné pyžamo na zem a Tom drží sprchový závěs, aby mohla vstoupit do vany. Viděla, jak se její nahé tělo otírá o jeho, když do té sprchy vstupuje. Cítila jeho ruce, jak jí kloužou po namydleném těle, když ji omývá.

Náhlé mravenčení v původně svraštělých bradavkách vytrhlo Kláru z té krátké představy a všechny pocity, které cítila, když ležela vedle tohoto muže v posteli, ji znovu zaplavily. Bezmocně se na něj podívala, vždyť ho zná teprve pár dní. Ale byla tak vzrušená, že doslova vibrovala, celé tělo se jí chvělo napětím. Neměla by tu být. Ne s nahým mužem. Ne s TÍMHLE nahým mužem. Její děti jsou hned za dveřmi. Vědí, že je tady s tímhle mužem. Měla by okamžitě odejít. Jenže ona nechtěla odejít.

„Nevím, co mám dělat,“ řekla hláskem malé holčičky. Najednou si připadala velice podobná malé holčičce. Byla nebezpečně blízko tomu, aby se znovu rozplakala.

Tom odešel od umyvadla a přistoupil k ní. Podívala se mu do očí a cítila, jak ji opouští vůle k odporu.

„Chceš se osprchovat?“ zeptal se tiše.

Kláře se v mysli vynořily vzpomínky na tu scénu ve sprše z její fantazie a přikývla. Téměř bez vlastní vůle pronesla: „Uch huch.“

„Voda by už měla být teplá,“ připomněl.

Znovu přikývla, nevěřila si, že promluví.

„Nemůžeš se sprchovat v pyžamu,“ řekl.

Vzal jí z rukou připravené oblečení a položil ho na pult u umyvadla. Jeho ruce sjely k velkým modrým knoflíkům jejího hedvábného pyžama a začaly je rozepínat. Postupoval pomalu, ruce spouštěl od každého knoflíku, který uvolnil, k dalšímu. Klára cítila, jak jí na kůži mezi prsy proudí chladný vzduch. Z nějakého důvodu nemohla zvednout ruce a jen tak stála, když se jeho ruce zvedly k jejím ramenům a odhrnuly hedvábí. Sklouzlo z ní dolů, přes ramena, a ona cítila laskání látky, jak jí klouže po pažích. Jeho ruce jí hladily horní část ramen a vnější stranu paží.

Najednou stála nahoře bez v motelové koupelně s nahým mužem.

Jedna část jejího mozku si všimla, že se jí nedívá na nahá ňadra se ztuhlými bradavkami. Místo toho jí hleděl do očí, zatímco jeho ruce, hebounce se dotýkající její pokožky, klouzaly po jejích pažích od ramen až k bokům, kde uchopily pásek spodního dílu pyžama. Její oči sledovaly ty jeho, když mu hlava začala klesat níž, a jeho oči zůstaly upřené na ty její, i když poklekl na jedno koleno.

S očima stále upřenýma do jejích z ní začal stahovat kalhoty, dokud se jí neshrnuly k chodidlům. Jako ve snu zvedla jednu nohu a vykročila s ní do strany. Dobře si uvědomovala, že když to udělala, její nahá, bezbranná píča se před tímto mužem otevřela. Začala se třást silněji a pocítila nezměrnou úlevu, když se znovu postavil. Chtěla, aby ji objal.

Místo toho ji Tom vzal za ruku a vedl ji k vaně. Stejně jako v její fantazii odhrnul sprchový závěs a udělal jí místo, aby mohla vkročit do vany. Jeho oči nespouštěly ty její.

Když vstupovala do vany, v duchu si přehrávala tu scénu ze sprchy a celou jí projela slast z toho, že teď bude následovat další část.

Její fantazie se však rázem zastavila, když vstoupila do vany, a on zůstal venku, dokonce nechal spadnout závěs a přerušil spojení jejich oči.

„Kdybys potřebovala pomoc, klidně se ozvi,“ ozval se zvenčí jeho hluboký hlas.

Klára zamrkala a uvědomila si, že je mokrá. Teprve pak ucítila, jak jí voda buší do ramene a do jednoho prsu. V mysli i těle se jí rozbouřily smíšené pocity radosti, vzteku, frustrace a sexuální vášně. Co to je za mužského? Jak jí tohle může udělat?

Trhla rukou ke sprchovému závěsu a rozhrnula ho.

„Samozřejmě, že potřebuju tvou pomoc, ty... TY... TY... CHLAPE!“ vyhrkla.

A v tu chvíli si uvědomila, že celou tu dobu, kdy se pod jeho rukama její tělo pomalu svlékalo do naha, ona se mu dívala do očí a vůbec si nevšimla, jakou změnou mezitím prošlo JEHO TĚLO. Ta těžká tlustá věc, kterou viděla viset mezi jeho nohama, když předtím vstoupila do koupelny, už tam nevisela. Teď mířila na ni. Byl to první ztopořený čurák, který Klára spatřila po deseti letech, a účinek, který to na ni mělo, byl elektrizující.

„Pojď ke mně,“ vyzvala ho.

Zbytek toho sprchování už probíhal mnohem víc jako fantazie, kterou předtím měla. Jeho fantazie však proti té její obsahovala některé detaily navíc.

Ve své fantazii cítila jeho kůži na svojí a její prsy se mu tlačily do hrudi a do rukou. Nebyla tam ta část, kdy se jeho ústa přisála na její rozbolavělé bradavky a sála je, dokud z toho skoro nešílela.

Její fantazie zahrnovala jeho ruce klouzající po jejím hladkém namydleném těle. V té jeho, když stáli v těsném objetí, bylo navíc kluzké tření jeho ptáka otírajícího se o její vulvu. Byl dost silný na to, aby se, jakmile ji přiměl roztáhnout nohy, snížil mezi ně, zabořil špičku svého vetřelce do její hladové kundy a pak se vzpřímil, nadzvedl ji a pronikl do ní tak rázně, až si musela stoupnout na špičky a rukama ho pevně obejmout, aby se na něm udržela a nespadla dozadu.

Její fantazie nezahrnovala ten ohromující pocit plnosti... úplnosti, který v jejím nepoužívaném pohlaví vyvolával jeho tlustý klacek, po celé délce natlačený na každičký kousek jejích jemných tkání. Neuvědomovala si, jak prázdná je, dokud nebyla naplněná k prasknutí.

A nějak v její fantazii chyběly i jeho žhavé polibky, jeho jazyk beroucí jí dech, protože on při tom ještě poskakoval na prstech nohou a houpal ji na špičce svého ptáka a jeho základnou jí při tom drhnul poštěváček. Hlava se jí stále snažila namluvit, že to všechno musí být jenom sen. Tělo jí však hlasitě potvrzovalo, že je to skutečné.

Orgasmus ji zanechal tak slabou, že už se ho nedokázala udržet, ale jeho silné paže ovinuté kolem jejího pasu ji nechaly jen naklonit se dozadu, ruce jí visely za zády, hlavu měla zakloněnou, až si krční svaly stěžovaly. Teplá voda ji líbala na bradu a stříkala jí na prsa.

V této nepohodlné poloze ho ucítila vypnout se, slyšela, jak heknul při vyvrcholení, a hluboko v sobě rozpoznala výstřik jeho semene. Její vášeň byla dokonale uspokojená, a přestože pomyslela na to, že antikoncepční pilulky nebere už léta, v tuto chvíli jí to bylo úplně jedno.

Její záda se začínala ozývat, tak se namáhavě se předklonila a znovu přitiskla své prsy na jeho svalnatou hruď. zabořila si do něj i obličej a překvapilo ji, že na zádech opět cítí proud teplé vody. Jeho dlaně přejely nahoru, aby ji tam pohladily.

„Nechtěla jsem, aby se to stalo,“ zamumlala mu do hrudi.

„V tom případě jsem opravdu rád, že se nedokážeš ovládnout,“ odpověděl její milenec.

Poprvé od chvíle, kdy ho vtáhla do vany, se mu podívala do očí a viděla v nich jen vřelost. Vzrušilo ji to až do morku kostí.

„Já taky,“ řekla a políbila ho.

Navzdory neuvěřitelné intimitě toho, co se právě stalo, vládla mezi nimi rozpačitá atmosféra, když se od sebe oddělovali a znovu si umývali těla... spěšně, úspornými pohyby.

Před vanou byla zima a ona se znovu zachvěla, když jí podal ručník. Nebyl dost velký ani dost chlupatý a ona si najednou přála, aby se to odehrávalo v její vlastní koupelně... nebo možná v jeho.

„To je poprvé, co se mi něco takového stalo,“ řekl Tom konverzačně, zatímco se shýbal a utíral si nohy.

Klára cítila potřebu zapojit ho do něčeho jiného než do sexu. „Tomu ani nemůžu uvěřit,“ řekla a myslela přitom na... sex. „Jsi příliš pohledný a... mužný. Čekala bych, že tohle děláš... dost často.“

„No jo, nevěř všem těm fámám,“ řekl a energicky si třel rozkrok ručníkem. „Všechny ty frajerské kecy nejsou vůbec takové, jak se zdá.“ Vzhlédl a ušklíbl se. „My frajeři jsme dost často nejistí a nedocenění.“

„No, já tě doceňuju,“ řekla Klára. Šokovalo ji, že to řekla tak otevřeně a procítěně.

„Děkuji vám, madam,“ uklonil se před ní. Usmála se tomu směšnému formálnímu pohybu, který udělal nahý muž.

Když zase stál, zeptal se: „Jsi opravdu v pořádku?“

Cítila, jak ji jeho starostlivá otázka znovu vzrušila. Najednou jí s ním bylo mnohem příjemněji, což jí připadalo nesmírně zvláštní vzhledem k tomu, co s ním právě dělala. Přehodila si přes hlavu ručník, aby si částečně vysušila vlasy.

„Nemám tušení. Nic z toho nedopadlo tak, jak jsem očekávala. Celý tenhle výlet se ukazuje jako... Já nevím... úžasný?“ Svou větu dokončila jako otázku.

„V tom s tebou souhlasím.“ řekl. „Myslel jsem, že budu jen trénovat fotbal. Kdyby mi někdo řekl, že se budu milovat s jednou z nejkrásnějších žen na světě, řekl bych, že se zbláznil.“

Hlasem naznačoval, že tu poznámku o její kráse pochopí každý a automaticky s ní bude souhlasit. Neříkal to proto, aby se jí dostal do kalhotek. Kláře se z toho zachvěl žaludek a najednou ho chtěla mít znovu. Za starých časů mívala často tři nebo čtyři orgasmy na Michalův jeden. Vědomě se snažila své myšlenky přesměrovat.

„Děkuji, pane,“ řekla a udělala před ním pukrle, přičemž ručníkem napodobila neexistující sukni.

Podíval se na ni a do očí se mu vrátilo to teplo. „Jsi opravdu krásná, víš to?“

„Vsadím se, že to říkáš všem nahým ženám v koupelně v motelu,“ usmála se.

„To nevím. Ještě nikdy jsem nebyl v motelové koupelně s nahou ženou,“ řekl Tom a natáhl si spodní prádlo. „Ale jestli je to něco jako tohle, tak se odteď budu snažit mít v motelové koupelně nahé ženy pořád.“ Ušklíbl se a pokračoval v oblékání.

Klára udělala totéž, prohrábla si vlasy a usoudila, že nestojí za to, aby si je sušila a upravovala. Místo toho je stáhla dozadu a udělala z nich vlhký culík. Když byla hotová, postavila se čelem ke dveřím, ale neotevřela je.

„Nevím, jak tam mám vejít,“ řekla.

„Otevřeš dveře a projdeš jimi,“ řekl Tom a zapnul si košili. „Je to snadné. Už jsem to dělal mockrát.“

„Moc ti děkuju,“ řekla Klára hořce. „Nikdy jsi to nedělal přede dvěma teenagery.“

„Kláro, tuhle jsem byl vzhůru,“ řekl.

Otočila se a sevřelo se jí hrdlo. „Co tím myslíš?“ zeptala se.

„Nemohl jsem spát... když jsi byla se mnou v posteli. Bylo to příliš odlišné. Cítil jsem, jak jsi napjatá, a slyšel jsem děti. Když jsi pak vyskočila z postele, připravoval jsem se nějak vyjednat... ty věci. Když jsi byla v koupelně, neslyšel jsem tě... ehm... použít toaletu. Ale stejně jsi spláchla, takže jsem věděl, že se snažíš něco udělat. Nevěděl jsem co, ale věděl jsem, že jsi rozrušená. A když ses vrátila do postele, nic jsi nedělala, takže jsem si myslel, že nevíš, co máš dělat.“

Udiveně se na něj podívala.

„Tak jsem přes tebe položil paži, aby ses nemusela rozhodovat, co máš udělat,“ řekl klidně. „Promiň. To jsem neměl. Opravdu mi do toho nic není.“

„Co si o nás musíš myslet?“ zamumlala Klára a schovala si tvář do dlaní.

Jeho ruce jí je odtáhly. „Podívej, já nejsem otec. Nerozumím tomu všemu. Ale jsou to jen děti a děti takové věci dělají. Kdybych BYL otec, asi bych byl radši, kdyby to dělaly mezi sebou, než s cizími lidmi... s lidmi, o kterých nic nevím. Ale jak jsem řekl, není to moje věc. Jestli ale chceš, abych si s nimi promluvil, tak to udělám.“

„Ale je to... špatně,“ řekla Klára.

„Tak dobrá, je to špatně,“ řekl Tom. „Je to jediná věc, kterou kdy udělali špatně?“

„Ne, samozřejmě že ne,“ řekla Klára. „Ale co když otěhotní?“

„Tak jí dej pilulky,“ řekl Tom.

„A to je v tom mám nechat pokračovat?“ zeptala se Klára s vytřeštěnýma očima.

„Pamatuješ si na prvního muže, který s tebou měl sex?“ zeptal se.

Klára přikývla.

„Byl by tě někdo mohl zastavit?“ zeptal se.

Klářiny oči se rozšířily ještě víc. Zavrtěla hlavou.

„Tak jí dej pilulky a řekni jim, ať si dávají pozor, a nech je, ať se naučí, o čem je život,“ řekl.

Klára si okusovala ret a zírala do prázdna, zatímco přemýšlela. Podívala se Tomovi do tváře a ucítila horko v klíně. Je do toho mladšího muže zamilovaná. Prudce se otočila, popadla pyžamo z poličky, na kterou ho Tom úhledně složil, otevřela dveře a vyšla ven, aby se postavila svým dětem.

KAPITOLA ČTVRTÁ

Míša se nevěřícně dívala, jak její matka po polibku s trenérem vstala z postele a pak ho následovala do koupelny. Bylo to, jako by se najednou přenesla do jiné dimenze reality. A k tomu se přidával fakt, že jejich matka zřejmě ví, že její děti jsou sexuálně aktivní... spolu.

Míša chtěla utéct před hanbou, kterou pociťovala, a přesto bylo matčino jednání tak bizarní, že chtěla zůstat a sledovat, co se bude dít dál. Opatrnost však převážila nad zvědavostí, a když bylo jasné, že matka hodlá s trenérem v koupelně ZŮSTAT, Míša vyskočila a strhla z bratra deku.

„Vstaň,“ nařídila stroze. „Musíme se odsud vytratit, než se vrátí.“

U Dana byla reakce trochu jiná. Nic nemiloval víc než pocit Míšiny pevné, těsné kundičky ovinuté kolem jeho prutu. Miloval pocit její kůže na své, jejích rtů na svých. Miloval vůni jejích vlasů. Miloval ten pocit, když mu ejakulát proudí čurákem ven do Míšina břicha. Nesnášel používání kondomu.

Pokaždé, když se se sestrou miloval, něco hluboko v jeho podvědomí doufalo, že v ní začne růst jeho dítě. Nenáviděl školu jen proto, že si přál, aby už byli dost staří na to, aby spolu utekli a založili rodinu. Věděl, jak hloupé to ve skutečnosti je. Věděl, že by to nikdy nevyšlo. Ale tak to cítil a nemohl... nebo nechtěl se toho vzdát dobrovolně. Ani kdyby mu to matka zakázala.

To vše bylo vlastně výsledkem toho, co cítil ke své matce. Vždycky si myslel, že je krásná. Postupem času v ní poznával sílu, její schopnosti a milující povahu. Když vstoupil do puberty a uviděl svůj první časopis Playboy, první zajíček, na kterého se podíval, mohl být matčiným dvojčetem. A od té doby byl do své matky zamilovaný.

Samozřejmě mu nebyla k dispozici na nic víc než na spěšná objetí a rychlé polibky, kterými ho a jeho sestru obdarovávala, když se věnovala svému rušnému životu. Děti byly samostatné, uměly si samy vařit a prát. Dokonce občas zašly do obchodu a nakoupily pro rodinu.

Výlet do obchodu a vaření bylo vlastně to, co Míšu a Dana sblížilo víc než jen jako bratra a sestru. Klára byla jednou večer pryč, na nějaké akci, a Míša dostala chuť na koláč. Ještě neuměla řídit, bylo jí teprve patnáct, a tak prosila bratra, aby ji vzal do obchodu pro potřebné ingredience. Protože ten večer neměl nic jiného na práci, souhlasil a jejich cesta po obchodě byla zajímavá. Bylo to poprvé, co byli v obchodě s potravinami spolu, bez matky.

V minulosti spolu soupeřili a snažili se, aby jim matka koupila to, co si každý z nich přál, aniž by se starali o to, co dostane ten druhý. Jejich oddělené, konkurenční volání „MAMI, můžu si TOHLE vzít?“ Kláru přivádělo k zoufalství, které zná každý rodič, a ona to zvládala, jako většina rodičů, tak, že hledala rovnováhu a dávala dětem to, co chtěly... pokud to pro ně bylo dobré a pokud si to mohla dovolit.

Tentokrát to však nebyla žádná soutěž. Když procházeli uličkami a hledali prášek do pečiva a různé další věci, o kterých neměli tušení, kde je v obchodě najdou, pracovali jako tým. V uličce s cereáliemi se rozdělili a ukazovali na různé starší cereálie, které jako děti milovali a už léta nejedli... vzpomínali na bezstarostné období svého života, které už je navždy pryč. A viděli zboží, o jehož existenci před touto cestou neměli ani tušení, přičemž některé z nich bylo pro jejich dospívající smysly zvláštní a legrační.

Smáli se, žertovali a zjistili, že se mají rádi. Byl to začátek zásadního zážitku.

Pro ty z vás, kteří nemají sourozence, může být tento fenomén, kdy se bratr a sestra „mají rádi", těžko pochopitelný. Vy, „jedináčci", byste přirozeně předpokládali, že VŠICHNI sourozenci se „mají rádi". Nic nemůže být pravdě vzdálenější. Jak už bylo řečeno, sourozenci spolu soupeří. Soupeří o zdroje v rodině. Soupeří i v sociálních vztazích mimo rodinu. A soutěží o pozornost pečovatelů v rodinné jednotce. Soupeří o prostor, o čas u televize, o oblečení, o používání auta. Soutěží o všechno. Pokud jsou rodiče dobří ve své práci, sourozenci se naučí spolupracovat ve prospěch celé rodiny.

To je však pravděpodobně poměrně vzácné, protože rodiče jsou z práce a ze svých vlastních sociálních skupin navyklí na konkurenční model. Někteří rodiče dokonce využívají soutěžení k tomu, aby od svých dětí získali to, co sami od nich chtějí. Je pravda, že většina sourozenců najde způsob, jak se mít ráda, v pozdějším věku, kdy už jsou dost dospělí na to, aby si uvědomili, že soupeření je dvojsečná zbraň, ale aby se sourozenci mladší než dvacet nebo jednadvacet let měli skutečně RÁDI... no, je to mnohem vzácnější, než by mělo být.

A „mít se rádi“ neznamená, že jim nevadí být chvíli v jedné místnosti, aniž by se pohádali. Neznamená to, že dbají na své způsoby u jídelního stolu. Neznamená to, že se pouze zdrží pomlouvání svého bratra nebo sestry před kamarády. Znamená to, že se skutečně vyhledávají, zajímají se o to, co si ten druhý myslí, sdílejí své zvláštní pocity a chvíle, pomáhají si, protože jim není jedno, co se děje s druhým sourozencem. Znamená to, že chtějí, aby jejich bratr nebo sestra byli šťastní, a že udělají vše, co mohou, aby jim pomohli toto štěstí najít.

Znamená to, že jsou přátelé... s pokrevním poutem, které činí toto přátelství výjimečnějším, než je většina ostatních.

Najít to nebo si to uvědomit je silný zážitek, který změní život.

V kuchyni se Dan rozhodl zůstat a „pomáhat“ s přípravou koláče. Z koláče se stal koláč a sušenky, pak se přidal dort a v určitém okamžiku, kdy měla Míša mouku na nose a skvrny na tričku, si Dan uvědomil, že je to opravdu krásná dívka. Jeho oči si všimly jejích zvětšených prsou pod tričkem, oblých boků, dolíčků a způsobu, jakým se jí při pohybu hlavy pohupoval a houpal culík. A uvědomil si, že našel další ženu, která se dá srovnat s jeho matkou.

A co víc, to porovnání vycházelo příznivě.

„Jsi krásná,“ řekl s údivem v hlase. „Jsi opravdu krásná, Míšo.“

To Míšu naprosto zaskočilo. I když se už začala zajímat o chlapce, byl to spíše klinický zájem. Její kamarádky se rozplývaly nad polibky a osaháváním, ale žádný z chlapců, na které se dívala... kteří byli k dispozici... v ní nevyvolával nic, když si představila, že by se ocitla v jeho náručí. Měla vysněného milence, jehož jedinou fyzickou existencí byl polštář, který objímala, líbala a občas sevřela mezi svými mladými stehny, ale ten neměl žádnou tvář.

Měl výšku, šířku a silné ruce v jejích představách... ale neměl obličej. Šla na pár schůzek, ale ti kluci byli prázdní, mluvili o věcech, které ji nezajímaly a kterým nerozuměla. Zdálo se, že všichni chtějí jíst a chlubit se, a pak očekávají, že ji to bude přitahovat natolik, aby si sundala kalhotky a hupsla na jejich vercajky. Jeden fotbalista, který ji pozval na rande, jí den před tím plánovaným datem dal ve škole balíček. Uvnitř byly kalhotky bez rozkroku a vzkaz, na kterém stálo „na naše osudové rande".

Prostě na ni neudělal dojem. To rande se nekonalo, i když kalhotky si nechala. Byly nařasené, krajkové a průsvitné, vůbec se nepodobaly těm, které měla předtím.

Ne, kluci na ni prostě nedělali dojem.

Ovšem žádný z nich jí nikdy neřekl, že je krásná, tak, aby bylo zřejmé, že to myslí vážně, ani jí nevěnoval žádnou něžnou, starostlivou pozornost. A Míša poznala, že Dan svá slova myslí vážně.

Dan se začervenal, když si uvědomil, že to řekl nahlas. „Uh... promiň,“ řekl.

„Proč?“ zeptala se jeho sestra. „Bylo to od tebe hezké.“

„Jo, ale já takhle s holkama nemluvím,“ řekl její bratr. „Zvlášť ne se svojí sestrou.“

„To bys měl,“ odsekla mu. „Díky tobě jsem se cítila opravdu dobře. Nikdo mi ještě nikdy neřekl, že jsem krásná.“

„To si děláš legraci.“ Dan byl opravdu ohromen. Je přece zřejmé, že jeho sestra je kočka... jakmile se na ni člověk podívá.

„No, slyším věci jako 'Jsi SEXY, Míšo' a 'Mám z tebe modrý koule, Míšo' a podobný blbosti. Všechno to znamená: 'Jsem nadržený a chci, aby ses postarala o můj malý problém.' Ve skutečnosti si nemyslí, že jsem krásná, jak jsi to myslel ty. Jediný člověk, který mi tohle kdy řekl, byla máma.“ Míša se otočila k pultu, aby rozválela další těsto.

Dan byl trochu vyvedený z rovnováhy, jinak by asi neřekl to, co řekl vzápětí.

„Ta by to měla vědět,“ zamumlal. „Je to nejkrásnější žena, jakou znám.“

Míša v jeho hlase zaslechla něco, co ji hluboko uvnitř zasáhlo. Ty dvě jednoduché věty byly proneseny s takovou přesvědčivostí, vášní, a dokonce i s náznakem frustrace, jakou v mužském hlase ještě nikdy neslyšela.

„Proč, Dane Hausnere!“ řekla a zúžila oči. „Mluvíš, jako bys byl zamilovaný do vlastní matky!“

Výraz Danovy tváře jí poskytl ještě další informace o tom, jak silné city chová její bratr k jejich matce. Zpočátku byla v šoku, ale ten chvějivý pocit ve vlastním žaludku ji přiměl dívat se na situaci jinak, než kdyby k ní přišla některá z jejích kamarádek a řekla: „Hele, znáš svého bratra? Ten má zálusk na tvou matku!“

Pokud jde o Dana, ten si připadal jako úchyl, jehož fotka právě vyšla v novinách s varováním, aby se od něj matky držely dál. Když se podíval na sestru, cítil, jak se mu v hrudi nahromadila panika, a očekával, že se její tvář ošklivě zachmuří. Když se tak nestalo, ale spíš se tvářila zvědavě, pokusil se situaci zachránit.

„Jistě, mám svou matku rád. Každý má rád svou matku.“

Ale Míša četla mezi řádky. Byla s ním dost často na to, aby věděla o všem, co dělá, a o většině lidí, s nimiž mluví, a nebylo možné, aby něco dělal s jejich matkou a ona to ani nevytušila. Přemýšlela o svém vlastním nezájmu o randění a o svém vysněném milenci.

„Proto nemáš přítelkyni?“ zeptala se. V hloubi duše měla obavu, že je lesbička, protože ji kluci nezajímali. A měla obavu i o Dana, protože ani ten moc nechodil na rande.

Dan se snažil blafovat. „Samozřejmě, že ne. Chodím na rande pořád.“

„To jo, ale s žádnou si nikdy nevyjdeš mockrát,“ oponovala jeho sestra.

„Ty tak máš co povídat. Hynek Krutina říkal, že s tebou měl domluvené rande, a ty ses ani neukázala!“

„To proto, že mi na to rande dal kalhotky bez rozkroku,“ řekla Míša. „Chtěl bys, abych na takové rande šla?“

„To neudělal!“ řekl Dan. Představa, že by jeden z jeho kamarádů dal sestře kalhotky bez rozkroku, byla prostě směšná. „To si děláš srandu,“ řekl Dan a v hlavě se mu najednou vybavily červené kalhotky bez rozkroku na jeho sestře. Ještě bizarnější bylo, že si je dokázal představit jen natažené PŘES oblečení, co měla na sobě.

„Ne. Pořád je mám. Jsou schované,“ řekla.

„Páni!“ řekl Dan tiše. „Budu si muset s Hynkem promluvit.“

„Ne, to neuděláš. Už jsem se o to postarala. Nepotřebuju velkého bratra, aby vystupoval jako machr. Dokážu se o sebe postarat sama,“ řekla pevně.

„Měla jsi je někdy na sobě?“ zeptal se náhle.

Míša si dala ruce v bok. „Kde bych asi mohla mít na sobě kalhotky bez rozkroku?“ řekla rozčileně.

„No tak, Míšo, on ti určitě nedal kalhotky bez rozkroku,“ řekl Dan se smíchem.

Míša vystrčila čelist. „Cože? Ty mi nevěříš? Chceš je vidět nebo co?“

Otočila se ke dveřím do kuchyně. „Pojď, velký bratře, já ti to dokážu.“

Dan se snažil bránit. „Neřekl jsem, že ti nevěřím. Jen jsem chtěl vědět, jestli jsi je někdy měla na sobě.“ Následoval ji chodbou do jejího pokoje.

Když vešel do pokoje, Míša byla skloněná a přehrabovala se ve spodní zásuvce prádelníku.

Dan si znovu představil tenoučké kalhotky roztažené na sestřině kulatém zadečku ... ZVENKU na jejích džínách. Chtěl se smát, jenže se cítil provinile.

Míša se nečekaně otočila s kouskem modré látky v ruce. Viděla, kde měl oči.

„Ty úchyle! Díval ses mi na zadek!“ řekla.

„Nemůžeš mužskému říct, že mu ukážeš kalhotky bez rozkroku, a čekat, že se ti nepodívá na zadek,“ namítl Dan. „Kromě toho ty mi UKAZUJEŠ kalhotky bez rozkroku, takže jsi stejný úchyl jako já.“

Míša si vzpomněla, co má v rukou, zvedla je a rukama roztáhla pásek. Že jsou bez rozkroku, bylo okamžitě zřejmé.

„Vidíš?“ posmívala se mu. „Říkala jsem pravdu!“

„Neřekl jsem, že ne!“ řekl Dan. „Jenom jsem chtěl vědět, jestli sis je někdy OBLÉKLA!“

„NE, NEOBLÉKLA!“ vykřikla.

„A PROČ NE?“ křikl na ni její bratr.

Jako mnoho sourozenců se dostali do hádky, která se ve skutečnosti netýkala... té hádky. Ve skutečnosti šlo o to, že oba prožívali věci, kterým nerozuměli, a křik byl jedním ze způsobů, jak se s tím vyrovnat.

„Nikdy jsem nepotkala kluka, pro kterého bych je chtěla nosit.“ Její hlas byl přísně kontrolovaný, ale plný emocí. „Předpokládám, že TY mě v nich chceš vidět.“

Dana to zarazilo. Neměl tušení, jak na to zareagovat. Ale jeho autonomní nervový systém reagoval za něj. Zrychlil se mu tep i dech. Zorničky se mu rozšířily, aby propustily více světla. V hrudi pocítil napětí.

A jeho přirození se začalo plnit krví.

Bylo to vidět na jeho tváři a ten chvějivý pocit v Míšině břiše se změnil v klubko tepla, které nikdy předtím necítila. „Chceš mě v nich vidět?“ řekla a její hlas ztichl.

„Já JSEM úchyl,“ zasténal Dan. Můj pták začíná být tvrdý, Míšo!“ Řekl to, jako by tomu nemohl uvěřit. Znovu to z něj bezmocně vyšlo. „Jsem úchyl,“ zasténal Dan. „Můj PTÁK se mi postaví kvůli vlastní sestře!“

Teď to byla Míša, kdo chyběla slova. Její vlastní autonomní nervový systém se rozběhl a provedl v jejím těle stejné změny. Protože neměla penis, který by se jí zvětšoval, její systém posílal krev do bradavek a do klitorisu, ty se zvětšily a staly se citlivějšími.

Stejně jako Dan věděl, co znamená jeho zvětšující se bouřlivák, věděla Míša, co znamená její náhlé brnění bradavek a svědění mezi nohama. A přestože v tu chvíli Míša nechápala, proč se to děje, ten chvějivý pocit v žaludku ji nutil cítit se... odvážně.

Konečně našla kluka, se kterým chce mít na sobě kalhotky bez rozkroku.

„Otoč se,“ řekla.

„Cože?“ Dan nechápal.

„Obleču si je. Otoč se,“ zopakovala.

Míša si nikdy nepomyslela, že během několika minut bude stát před svým bratrem oblečená jen v kalhotkách bez rozkroku. Ale představa, že by to udělala, byla tak vzrušující, že se téměř roztřásla. Na jednu stranu chtěla udělat něco vzrušujícího. A tím bylo ukázat se před klukem... před svým bratrem... oblečená jen do kalhotek bez rozkroku.

Na druhou stranu ji však učili být slušná, a to měla v sobě dobře zakořeněné. Nenapadlo ji, že když se na ni bude dívat, jak se svléká a obléká si ty kalhotky, neuvidí o nic víc, než když ji uvidí jenom v nich. Myslela jenom na to, že svlékat se před klukem je nestydaté, a kvůli tomu se k ní musí otočit zády.

Dan se omámeně otočil, prostě reagoval na její pokyny. V hlavě mu to vířilo. Pořád si představoval kalhotky na vnější straně jejích džínů. Pravda, změnily se z červených na modré, ale stále si ji nedokázal představit bez džínů. Než stačil vymyslet, co má dělat, promluvila znovu.

„Dobře... teď se můžeš podívat.“

Dan ji měl v paměti v džínách. Realita toho, co udělala, mu tu představu vymazala z mysli navždycky.

Ona se totiž dřív, než si je natáhla, svlékla do naha. Teď stála napjatá a připravená dát se na útěk, se ztuhlými končetinami vypadala jako figurína.

Dan ztratil dech, když si prohlédl bílá prsa, která byla větší, než si představoval, s růžovými bradavkami, které byly delší, než si představoval. Modrá krajka kontrastovala s její pleti a vlasy, které měla světlé, a přitahovala pohled k jemnému chmýří téměř bílých chloupků, které vykukovaly otvorem v rozkroku.

„Do prdele, Míšo,“ zalapal po dechu. Danova tvář, pohled jeho očí, postoj připomínající dravce v džungli a pohled přetékající emocemi, spolu se slovy, která použil, to všechno podlomilo Míše kolena. Připadala si jako myš, která se krčí pod tlapami kočky, chystající se ji sežrat. Byl to ten nejfantastičtější pocit, jaký kdy v životě zažila. Jeho obličej mluvil za vše. Pro tohoto muže, který je jejím bratrem, opravdu JE krásná. Chce ji.

Kdyby se dokázala zastavit a přemýšlet, uvědomila by si, že tentýž výraz viděla na tvářích kluků, které odstrkovala. A možná by se nad tím zarazila. Proč je od sebe odstrkovala a ve tváři svého bratra najednou ten výraz obdivuje?

Ale neměla čas o tom přemýšlet. Nervózně se zeptala: „Vypadám dobře?“

Dan se snažil potlačit emoce, které mu už tak ztopořily ptáka. Tohle je jeho sestra. Neměl by k ní nic takového cítit. Neměl by cítit ani to, co cítí ke své matce. Snažil se ovládnout, ale musel se také přiznat.

„Ne, nevypadáš dobře,“ řekl a zuby se mu v ústech těžko rozestupovaly. „Vypadáš báječně. Míšo, chci s tebou dělat různé věci. Možná bych radši měl odejít.“

Stupňující se emoce Míšu stále tlačily tam, kam by ji ještě před hodinou ani ve snu nenapadlo jít. „Co například?“ zeptala se a žaludek se jí sevřel.

Dana, který by teď už sotva dokázal všechno náhle ukončit, dále lákal její zjevný zájem a nedostatek zděšení z toho, co jí naznačoval.

„Držet tě,“ řekl napjatě.

„A co je na tom špatného?“ zeptala se jeho sestra. „To není perverzní.“

„Jsi nahá,“ poukázal.

„Ne, nejsem, mám na sobě kalhotky,“ odvětila.

Danova frustrace a touha vyvrcholily.

„Chci sát tvoje svůdné kozy. Chci ti lízat kundu! CHCI TĚ OŠUKAT!!“ rozkřičel se.

Z Míšina břicha se ozval zvuk podobný zvuku, který vydává žaludek... kručení, když je hlad silný. Ale to nebyl Míšin žaludek, který ten zvuk vydal. Kundičku měla tak mokrou, že z ní kapalo, a chmýří, které trčelo z okrajů rozkroku jejích kalhotek, už bylo promočené. Na koncích několika chloupků se shromáždily kapky rosy.

Míša zrudla a cítila, jak jí krev stoupá do tváří, krku a hrudníku. Cítila, jak jí v podbřišku hoří, a bradavky ji bolely tak moc, že je musela sevřít mezi palce a prsty. Potěšení z toho všeho převážilo misky vah.

„Mohl bys mě nejdřív políbit?“ zeptala se tiše.

Dan zjistil, že myšlenka políbit svou sestru ho najednou přitahuje způsobem, který ho překvapil. Je to jeho sestra... a to mu připadalo divné. Ale je to také krásná mladá žena, a to ho přitahovalo. V jeho nitru něco vzklíčilo a on zjistil, že ji touží políbit, přemýšlel, jaké budou její rty... jak chutnají. Byl tak soustředěný na polibek, že ani nezaznamenal skrytou narážku v její otázce. Jeho autonomní nervový systém však ten příslib zachytil a dokončil přípravu jeho těla na páření.

To, co se pak stalo, byla komedie plná omylů, při které se oba mladí lidé srazili, každý se snažil něco udělat rukama a nevěděl, jak na to. Jejich rty se spojily a na pár minut to stačilo. Ale ten pocit jejích horkých prsou na jeho košili Dana rozvášnil, odstrčil ji od sebe a košili rychle svléknul.

Pak se znovu srazili a o sebe už se třely jejich holé hrudníky. Jejich nosy se srazily, když se každý snažil naklonit hlavu stejným směrem. Pak se oba současně otočili na druhou stranu a jejich zuby se dotkly a narazily do sebe. Danovy ruce objaly zadek jeho sestry přes kalhotky a ona zakňučela, když si ji přitáhl ke své ztuhlé kostí.

Dan zamručel, když ucítil, jak z jeho ptáka prosakuje nektar. „Míšo, ty nevíš, co se mnou děláš,“ mumlal.

„Tak mi to ukaž,“ zašeptala. Za celý svůj krátký život nikdy nebyla tak vzrušená. Chtěla vidět všechno... cítit všechno... dělat všechno. Byla jako neřízený vlak s emocemi bez brzd.

Pak se od sebe odtrhli a Dan ze sebe zoufale strhával džíny a skopával z nohou boty. Míša zadržela dech, když si stáhl dolů trenýrky.

To, co uviděla, ji otřáslo až do morku kostí. Jeho čurák byl podle jejího názoru obrovský, tlustý a žilnatý, ne tak dlouhý, jak si myslela, že by mohl být ... vypadal robustně, jako dvě ruličky, ze kterých byl odmotaný všechen toaletní papír, spojené za sebou a obalené růžovým masem.

„Och Dane,“ povzdechla si. Rozum na ni křičel, že tohle se do ní nikdy nevejde, ale hned k tomu dodal, že nikdo přece neříká, že to budou zkoušet, zatímco jiné části její mysli se nemohly dočkat, až to bude mít v sobě. Měla nutkání utéct a současně i nutkání vzít si tu věc do pusy a do ruky a do prciny.

„Och, Dane,“ povzdechla si znovu. „Prosím tě, pospěš si.“

Táhla ho k sobě na postel s růžovým přehozem pokrytým kreslenými postavičkami a jejich nohy se zamotaly, když se snažila ulehnout, plazit se po posteli a táhnout ho s sebou současně.

Pak byl zase nad ní a ten stejný pocit, že je jako myš pod kočkou, se jí znovu vybavil. Jeho hlava se vrhla k jejím prsům a ona lapala po dechu, když jí silně sál bradavku. Její nohy se snažily roztáhnout, což byla automatická neandrtálská reakce, protože její tělo prosilo o oplodnění. Ale nešlo to, jeho noha jí v tom bránila, takže do strany mohla pohnout jen jednou nohou. Všiml si toho a zvedl tu svou, a ona konečně mohla roztáhnout obě nohy a otevřít se, aby ji mohl vyplenit.

Přesunul se k druhé bradavce a ona zvedla kolena a zapřela se patami do postele. Prohnula záda, vystrčila na něj svou píču a zafňukala, když se její stehna dotkla jeho pasu a ona nenašla nic, co by se mohlo dotknout jí. Její kundička chtěla být dotýkána ... hladěna ... šukána. Se zavřenýma očima si vybavovala ten obrovský předmět, který čouhal z hnědých chlupů na jeho podbřišku, a natahovala se, kroutila se do strany, a pátrala po něm. Znovu zakňučela. Bylo to mimo její dosah.

„Daneee!“ volala. „Já hořím.“

Dan se už také přestal kontrolovat. Jeho mysl rozptylovala řada vjemů, které se přetahovaly o jeho pozornost. Dotek její hebké nahé kůže mu vyvolával elektrizující pocity, téměř bolestivé, na každém místě, kde se spolu dotýkali. Chuti jejích bradavek se nemohl nabažit. To, jak se její nohy rozevírají... a slibují jim oběma, že nebudou muset přestat ... způsobilo, že se jeho péro napnulo a začalo kapat. Její hlas mu zněl v hlavě jako křik dítěte, které potřebuje pomoc a potřebuje zachránit. Zvedl se a posunul se výš, věděl, že tak se jeho pták dostane těsně nad její kundičku.

Když se Dan posunul, Míšina šátrající ruka našla jeho mladé mužství. Sevřela ho a táhla, téměř neurvale, dokud nezapadlo do mezery, která byla v kalhotkách vytvořena právě pro tento účel. To ho postrčilo mezi okvětní lístky její píči. Jakmile ten pohyb začal a Dan dole pocítil to žhavé objetí, brutálně zatlačil a propíchl bezbrannou kundu své sestry jediným prudkým výpadem, jímž navedl špičku svého ptáka až k její děloze.

Míša byla šokovaná bolestí. Tělo jí říkalo, že to je to, co chce. Ale ten panenskou blánu rozervávající vstup byl příliš surový, takže okamžitě vystřízlivěla. Začala se kroutit a snažila se tomu útočícímu monstru uniknout. Ze rtů se jí vydral výkřik bolesti, rukama nyní svírala jeho boky a snažila se ho odstrčit. Byla to agónie!

Dan však byl zcela mimo kontrolu. Slyšel sice její bolestný výkřik, ale neandrtálská část jeho mozku trvala na tom, že tak je to správné... že musí pokračovat. Nadzvedl boky, téměř úplně vytáhl čurák z ženy pod sebou a hned ho znovu do jejího břicha zabořil. Ona pod tím náporem zaúpěla a její nehty se mu bolestivě zaryly do boků a odtahovaly ho pryč. Nechal ji, aby ho ze sebe skoro dostala, a pak se jeho břišní a hýžďové svaly znovu napjaly a vrhly ho do ní zpátky. Slyšel čvachtání tekutin a pleskání kůže o kůži.

Jeho tělo se rozhýbalo ve stálém rytmu, vytahovalo se a zase vráželo dovnitř, bušilo do toho měkkého těla vespod, vypadalo to jako by se on snažil přimět ji tím bušením k poslušnosti, zatímco ona znovu a znovu křičela. Její výkřiky zněly pro uši neandrtálce jako nebeská hudba.

Míša se nemohla té bolesti zbavit. Byl moc těžký... moc silný. Pak byla její dírka najednou prázdná a ona se nadechla a chtěla vykřiknout úlevou. Ale ten dech z ní vyletěl jen jako další bolestivý výkřik, když do ní to monstrum proniklo podruhé. Cítila se, jako by ji někdo rozřízl vejpůl a myslela, že určitě umře. Pak se rozjelo to bušení a ona napůl omdlela, celé tělo se jí tím, jak bylo zneužíváno, třáslo a chvělo.

Pak, najednou, tak náhle, že ji to úplně překvapilo, jí projel rozkrokem záblesk toho dřívějšího potěšení. Její vaginální tkáně se začaly přizpůsobovat... roztahovat... uvolňovat a jeho čurák se jí při každém vniknutí do jejího těla otřel o naběhlý poštěváček. Měla oči zavřené a pevně stisknuté bolestí, ale teď, když její smysly znovu zaplavily ty lahodné pocity, je otevřela dokořán. Nyní se situace obrátila, a přestože bolest stále přetrvávala, měla nový charakter, jako bolest namáhaných svalů... snesitelná bolest... příjemná bolest.

A i ta zmizela a byla nahrazena ohromujícími pocity extáze, které ji donutily nadzvednout boky, jako předtím, když hledala něco, čím by zaplnila svoji prázdnotu. Její boky jako by samy věděly, kdy to udělat, a brzy už přirážela svou kundičkou nahoru proti němu souhlasně s tím, jak jeho pták do ní vklouzával při svém pohybu dolů. Teď roztáhla nohy ještě víc, což také pomohlo, protože mu to umožnilo proniknout hlouběji než předtím, a tam narazit na něco, co Míšu přimělo znovu křičet, ale tentokrát NE bolestí, ale radostí!

Míša už předtím zažila orgasmus, když použila své prsty, a cítila, jak se v ní vzrušení stupňuje. Vítala to, protože to bylo něco známého a věděla, co od toho může očekávat. Ale vzrušení se stále stupňovalo, až si znovu myslela, že se rozletí na kusy, pokud nedojde k nějakému uvolnění. Znovu vykřikla, přirážela, svíjela se a snažila se dosáhnout toho sladkého uvolnění. Nyní se její nehty zaryly do zadku jejího bratra, protože ho vtahovala do sebe tak hluboko, jak to jen šlo.

I Dan cítil, že se začíná blížit uvolnění, po kterém tak zoufale toužil. Vůbec nepřipouštěl, že by se to uvolnění mohlo odehrát mimo sestřinu číču. Vlastní tělo ho pohánělo jedinou myšlenkou: dostat to do ní. A když se mu stáhly koule a věděl, že je to tady, neandrtálec v něm poručil: „Dostaň to hluboko“, a on to udělal. Naposledy do ní vrazil a zůstal nehybný, zatímco se jeho koule vyprazdňovaly do horké, svírající se píči, pevně obepínající jeho čurák.

Míša cítila, jak Dan ztuhnul. Cítila, jak kůl uvnitř ní ještě zvětšil svůj objem. Pak pocítila nával tepla hluboko v břiše, hned vedle místa, o kterém téměř okamžitě zjistila, že miluje, když je stimulováno. To teplo obklopilo tu malou věc uvnitř ní a orgasmus se jí rozlil po celém těle.

Dan opět uslyšel chraplavý hlas své sestry, opět to byl bolestný výkřik, ale tentokrát zněl jinak než ty předchozí. Tentokrát v něm byla cítit síla nespoutané radosti. Část Danovy mysli, která bez nejmenších pochyb věděla, že své sestře ublížil, a to velmi, se trochu uklidnila. Nemohla by přece znít tak radostně, kdyby stále cítila bolest.

Leželi tam a svírali se navzájem svaly, které byly téměř zkamenělé. Zhluboka lapali po dechu, což jim dostatečně pročistilo mysl, aby mohli posoudit, co se právě stalo. Dan si uvědomil, že na ní leží těžce, a převalil se na bok, stále ji držel, až se ocitli tváří v tvář, vleže na boku.

Míša si vzpomněla na bolest. Věděla, jak silná byla... jak by udělala cokoli jen aby přestala. Ale teď to necítila. A když se převalil a jeho nyní ochablý úd z ní vyklouzl, Míša to brala jako ztrátu... prázdnotu... a věděla, že bude muset být znovu naplněna.

„Miluju tě,“ zašeptala svému bratrovi.

„Jak bys mohla? Slyšel jsem tvoje výkřiky,“ řekl.

„To je pryč. Nemyslím si, že se to ještě bude opakovat,“ povzdechla si. „Radši by nemělo,“ dodala.

„Znásilnil jsem tě,“ zasténal.

„Ne,“ řekla. Nevěděla, co to bylo, ale nebylo to znásilnění. Ne pokud šlo o ni.

„Jak se to stalo?“ kňoural.

„Nevím,“ řekla Míša. „A je mi to jedno... pokud se to stane znovu.“

„To nemůžeme,“ zase byl malý kluk. Teď přemýšlel o důsledcích. „Otěhotníš. Ublíží ti to.“

„Něco s tím uděláme,“ řekla uklidňujícím hlasem.

„Co jsme to provedli?“ znělo to ztraceně.

„Vzal sis moje panenství,“ zašeptala. „A za to tě miluju.“

Líbala ho, dokud se dostatečně neuklidnil, aby věděl, že to myslí opravdově.

Míša pak jeden nebo dva dny chodila opatrně, ale nikdo si toho nevšiml. Byla to vlastně Míša, kdo inicioval jejich druhé setkání. Dan se jí vyhýbal, stále se cítil nepříjemně kvůli té divoké události, při které ztratil kontrolu a změnilo to jejich životy. Ale Míša se nenechala odmítnout. Šla za ním do jeho pokoje a dotírala na něj, aby to do ní znovu dal.

Když tentokrát vydávala jen zvuky potěšení a radosti, Dan se uvolnil. A k jejich úžasu bylo tentokrát všechno jemné a něžné, skoro pomalé, bez té zuřivé vášně, která je pohltila při jejich první souloži. Dan to dělal pomaleji, ale stejně hluboko, a byla to Míša, kdo ho začal pobízet, aby zrychlil. Měla dva orgasmy, než ji zaplavil svým semenem.

Stali se na tom závislí.

O tom, jak moc byli závislí, svědčí fakt, že se milovali v motelovém pokoji jen pár metrů od své matky.

To je dohnalo až k tomu, že je chytili při činu.

KAPITOLA PÁTÁ

Míša nemohla uvěřit, že vidí, jak její matka následuje trenéra do koupelny. Dan také ztuhnul. Oba sledovali, jak matka položila ruku na něco, co zjevně byl trenérův tvrdý pták. A oba viděli, jak její ruka tu bouli stiskla. A pak následoval ten polibek a nějaké šeptání. Dan, který vždycky toužil po své matce, cítil, že mu ztvrdnul čurák. Míša, která věděla, že část přitažlivosti, kterou Dan k ní cítí, spočívá v tom, že je dcerou své matky, myslela na muže, který se dotýká její matky tak, jako se Dan dotýká jí.

Ale realita toho, co jim Klára řekla, tyto emoce přehlušila.

„Do prdele! Ona to ví!“ řekl Dan. „Musíme odtud vypadnout.“

„No tak, Dane, kam bysme mohli jít?“ zeptala se Míša.

„Nevím, ale miluju tě, Míšo, a nepřestanu s tím, co děláme.“

„Nemůžeme jen tak utéct,“ namítla Míša. Byla z nich ta rozumnější, přestože svého bratra svedla, aniž by to měla v úmyslu.

„Co myslíš, že nám řekne, Míšo?“ zeptal se Dan. „Myslíš, že vyjde ven a řekne: ‚No, děti, viděla jsem vás mrdat a vypadalo to fakt sexy, tak mrdejte dál, jak chcete.‘“

„Samozřejmě že ne,“ řekla Míša. „Ale možná jí to můžeme vysvětlit... víš, říct jí, jak se cítíme.“

„Myslím, že bysme měli radši zmizet,“ naléhal Dan. „A rychle, už nemáme moc času.“

„Já nevím. Máma je tam už dlouho,“ řekla Míša. „Co tam asi dělají?“

„Nevím,“ řekl Dan. „Pojď... obleč se... RYCHLE, MÍŠO!“

***

Měli na sobě oblečení na den. Míša stála u dveří, ruku na klice, a přes rameno se dívala na Dana, který házel věci do tašky. Míša řekla: „Teď nás zdržuješ ty. Pospěš si, Dane!“ V tu chvíli se otevřely dveře koupelny a jejich matka vtrhla do pokoje.

„Kam ten spěch?“ zeptala se Klára mnohem klidněji, než se cítila.

Míšin obličej vyjadřoval šok. Klára se podívala na tašku v její ruce a na tašku, kterou plnil Dan. „Zápas začíná až v jednu.“

Ani jeden z nich nevěděl, co na to říct. Ale to nevadilo. Jejich činy mluvily za ně.

Klára zbledla, když si uvědomila, že její děti plánovaly útěk. Srdce se jí sevřelo, když pomyslela na to, jaké by to bylo. Neměly tušení, co všechno je třeba, aby zůstaly naživu... aby zůstaly zdravé. Byla hluboce zklamaná, že si myslely, že je nemiluje, že se nesnaží je pochopit... nebo že není schopná je pochopit. Mihlo se jí hlavou, že jim nerozumí, ale přesto své děti milovala víc než cokoliv jiného na světě. Při pomyšlení, že by o ně mohla přijít, se jí dělalo zle.

„Mysleli jste si, že když utečete, všechny vaše problémy zmizí?“ řekla ztěžka. „Jste opravdu tak hloupí?“ Klára ukázala na židli. „Posaďte se.“

Tom vyšel z koupelny a přistoupil ke Kláře zezadu. Dotkl se jejího lokte, ale ona se od něj odtáhla. „Tome, nevadilo by ti, kdybych si s dětmi promluvila o samotě?“

„Jistěže ne, Kláro. Půjdu se podívat, jestli jsou všichni vzhůru a připravení na snídani,“ řekl.

Míša se pořád nehýbala. Její ruka byla pořád na klice, když k ní Tom dorazil. Podívala se na něj se strachem v očích. Mrkl na ni a pak ji chytil za ramena a posadil ji na židli, na kterou ukázala Klára. Malý tlak na její ramena ji donutil sednout si. Otevřel dveře a řekl: „Za patnáct minut se vrátím a vezmu vás na snídani.“

Klára se chtěla posadit, ale věděla, že potřebuje taktickou výhodu, kterou jí dávalo to, že byla výš než děti. Triky, které pochytila v obchodním světě, byly nyní jejím zvykem a ani o nich nepřemýšlela. „Posaď se, Dane,“ řekla.

„Mami...,“ začal, ale ona zvedla ruku.

„Nenuť mě na tebe křičet, Dane. Nechci křičet. Prostě se posaď a promluvíme si o tom.“

Dan se otočil a posadil se na konferenční stolek, na kterém ležela jeho taška.

Několik vteřin nikdo nic neříkal. Klára se snažila vymyslet, o čem chce mluvit, ale její emoce byly ještě stále rozbouřené z té sprchy.

„Jak dlouho to trvá?“ zeptala se.

Děti se aspoň nesnažily lhát. Míša řekla: „Tři měsíce.“

Klára byla ztracená. Jak se s nimi dá o něčem takovém mluvit?

„Nerozumím tomu,“ řekla Klára. „Chci tomu rozumět, ale nevím, jak na to.“

Míša znovu promluvila. „Mami, miluju Dana.“

„Samozřejmě, že ano, je to tvůj bratr,“ řekla Klára.

„Ne, chci říct, že ho MILUJU, mami,“ řekla Míša. „Nechci být s jinými kluky. Nechci mít přítele. MILUJU jeho, mami.“

Klára se otočila k Danovi, který seděl vzpřímeně.

„Cítím to stejně,“ řekl.

Klára se pokusila odlehčit atmosféru: „No, jsem ráda, že taky nechceš mít přítele, přinejmenším.“

Ani jeden dospívající se neusmál.

„Promiňte,“ řekla Klára. „Jsem trochu nervózní. Za posledních dvanáct hodin se pro mě hodně změnilo a na ty změny jsem si ještě nezvykla.“

Potřásla hlavou. „Ale jednu věc musíte jasně pochopit. Jsme rodina. A pokud máme nějaké problémy, budeme je řešit jako rodina. Útěk nikomu nepomůže a mě by zabilo, kdyby se vám dvěma něco stalo. Takže první věc, kterou musíte udělat, je slíbit mi, že neutečete.“

Dan i Míša očekávali křik... možná výhrůžky. Dan se dokonce bál, že je možné, že je matka vyhodí z domu. Ale její chování se ani zdaleka nepodobalo tomu, co očekávali, ačkoli nebylo ani úplně souhlasné. A když si od nich vyžádala ten slib, vlastně se díky tomu cítili lépe. Když je tohle ze stolu, nemusí už o tom přemýšlet a trápit se tím, co všechno by to obnášelo.

Dan se podíval na Míšu. V jejích očích byla viditelná touha. Přikývla.

„Dobře, slibujeme,“ řekl Dan za oba.

Klára sama pocítila úlevu. „Teď je tu druhá věc, kterou chci, a to abyste pochopili, že jste moje děti a já vás miluju.“ Viděla reakci v tvářích svých dětí. „No tak... víte, co tím myslím. Vím, že už nejste děti, ale kdysi jste byli, a každá matka takhle uvažuje. Důležité je, že vás oba miluju. Nechápu to, co jste udělali, ale na tom nezáleží. Miluju vás.“

Jedna z věcí, kterou se Klára naučila o personálních problémech, bylo, že při každoročním pohovoru je obvykle užitečné zjistit, jaké otázky má zaměstnanec, který je hodnocený. Někdy sám nadnese věci, o kterých šéf stejně chtěl mluvit.

„Jaké otázky k tomu máte?“ zeptala se. Když si to rozmyslela, usoudila, že řekla pěknou blbost.

„Chceš, abysme s tím přestali?“ zeptala se Míša.

Možná to nakonec nebylo tak hloupé.

„Nevím,“ řekla Klára. „Musím o tom popřemýšlet.“

Její odpověď oba mladé zaskočila. Očekávali, že se jejich matka velmi rychle pokusí jim nakázat, aby už nikdy nic takového nedělali. A oba byli připraveni bojovat za svou lásku. Teď však její odpověď nevyžadovala boj a když se snažili přizpůsobit, myšlenky se jim rozutekly.

Klára přemýšlela o tom, co jí řekl Tom. „Pravděpodobně byste nepřestali, ani kdybych vám to nařídila,“ řekla. „A nemůžu vás donutit, abyste se přestali milovat.“ Zamračila se. „Ale to, co děláte, je nebezpečné, a to pochopit musíte. Je to nebezpečné, protože Míša by mohla otěhotnět. Je to nebezpečné, protože společnost to považuje za tabu, a pokud by to někdo zjistil, vyvolalo by to skandál. Tom už o tom ví, ale nemyslím si, že z toho bude dělat velkou vědu. To ovšem neplatí pro ostatní.“

„Trenér to ví?“ Míša zvedla hlas až k sopránovému kňourání.

„Včera v noci jste byli tak hluční, že by mě nepřekvapilo, kdyby o tom věděli i lidi v sousedním pokoji,“ povzdechla si Klára. Dan se zaklonil a Klára zvedla ruku. „Nebylo to tak hrozné. Trochu přeháním. Ale byli jste mnohem hlučnější, než si myslíte. Obě noci.“

Míša zrudla. „Slyšela jsi nás... obě noci?“

„V pokoji není taková tma, zlatíčko. Taky jsem vás viděla.“

„Když jsi vstala a šla do koupelny?“ zeptala se Míša.

Klára přikývla.

Míša se otočila ke svému bratrovi a vyhrkla: „Říkala jsem ti to, Dane. Měl jsi mě poslechnout.“

„Přestaňte!“ řekla Klára rázně. „Hádky mezi vámi nic nevyřeší.“ Zbývalo ještě něco, co ji zajímalo, ale nechtěla se na to ptát dřív. „Jak k tomu došlo?“ zeptala se. „Myslím, jak to začalo?“

Míša se podívala na Dana, ale ten pokrčil rameny, jako by chtěl říct: „Mě se neptej.“ Když bylo jasné, že na tu otázku bude muset odpovědět ona, zamračila se na svého bratra.

„No, jednou odpoledne jsme kuchtili. Dělali jsme koláče, sušenky a dort.“

Klára se na ten den pamatovala. Když přišla domů, našla kuchyni úplně rozházenou, celou pánev sušenek spálenou na uhel a své děti rozesmáté. Byli tak šťastní, že se na ně nemohla zlobit, že neuklidili. A ochotně a vesele pomáhali při uklízení. Přikývla, aby Míša pokračovala.

„A začali jsme se navzájem popichovat,“ řekla Míša. Vrhla pohled na Dana. „A to popichování se nějak víc rozběhlo a my jsme se trochu rozdivočili a věci se trochu zkomplikovaly a prostě se to stalo.“

Míša se podívala na svou matku, aby zjistila, jestli tak vágní popis bude stačit. Klára měla nepřítomný pohled. Přemýšlela o tom, jak dobře by se ten popis dal použít na to, co se právě přihodilo jí v koupelně. A přemýšlela o tom, co se v koupelně stalo, a jak divoké a spontánní to bylo.

Dan promluvil. „Vlastně jsme nechtěli, aby se něco stalo. Ale byl jsem tak vzrušený, že jsem se nemohl ovládat a Míša mě nemohla zastavit.“ Rozhodl se vzít vinu na sebe. Vždycky měl pocit, že to on by měl být obviňovaný za ten původní incident. Její výkřiky, když jí protrhnul panenskou blánu a píču jí tak nemilosrdně roztáhnul, se mu navždy vryly do paměti, bez ohledu na to, jak šťastná je teď pokaždé, když ho může přivítat mezi svýma nohama.

Míša mávla rukou, jako by to nechtěla brát vážně. „Nevšímej si ho, mami. Myslí si, že mě znásilnil, ale ve skutečnosti to bylo naopak. Jakmile jsem ho chytla do ruky, nenechala jsem ho odejít, dokud jsem ho nedostala dovnitř do sebe.“ Její úleva, že konečně může mluvit o svém vztahu s bratrem, byla tak silná, že jí to trochu rozvázalo jazyk.

Klára byla ve skutečnosti trochu šokovaná, že Míša o tom dokáže mluvit tak lehce. Trochu ji to znejistilo. „Takže, jste sexuálně aktivní i s někým jiným než mezi sebou?“

Oba okamžitě a společně zavrtěli hlavou. Jejich reakce byla příliš bezprostřední, než aby byla falešná... pokud to tedy nenacvičili.

Klára se podívala na Dana. „A co děláš, abys ji ochránil, Dane?“

Vypadal nesvůj. „No, většinou používáme kondomy,“ zamíchala se do toho Míša. On se na ni zamračil. „Dobře, občas.“

Klára se konečně rozhodla, že si sedne. Vybrala si postel. Stále jí to dávalo malou výškovou převahu.

„Mám tři kamarádky v práci, které používají kondomy jako antikoncepci,“ řekla. „Všechny jsou těhotné.“

Oba sourozenci při té poznámce prudce otočili hlavy k sobě.

„Jo, kondomy jsou mizerný způsob, jak zabránit těhotenství. Trhají se, prosakují a mají v sobě dírky,“ řekla Klára, jako by se jednalo o diskusi o tom, jak se krájí mrkev.

„To jsem nevěděl,“ řekl Dan.

„A proto bys asi neměl mít sex. Než začneš dělat dospělé věci, musíš se o nich nejdřív něco naučit,“ řekla Klára.

„My nepřestaneme, mami,“ řekla Míša pevně. Tom měl pravdu.

„Chcete dál riskovat, že budeš těhotná?“ zeptala se Klára.

„Miluju Dana,“ řekla Míša tvrdohlavě. „A pokud budu mít jeho dítě, budu milovat i naše dítě.“

„No, to je tedy plán do budoucna,“ prohlásila Klára. „Podívejte, miláčkové, miluju vás oba a nelituju, že jsem vás měla. Ale pravděpodobně jsem vás měla příliš brzy. A když váš otec odešel, byla jsem moc mladá na to, abych si našla dobrou práci, a hodně dlouho jsme se museli opravdu protloukat. Nechci, abyste si tím vy museli taky projít.“

Míša se zamyšleně zadívala na svou matku. „Mami, kdybych otěhotněla... s kýmkoli... donutila bys mě odstěhovat se?“

Odpověď Kláry byla delší: „Samozřejmě že ne. To je to poslední, co bych chtěla, abys udělala. Jen jsem ti řekla, že je těžké vychovávat dítě. Kdybys byla vdaná, pak ano, musela bys jít bydlet se svým manželem. Ale nemůžeš si vzít Dana. Nikdo to nedovolí.“

Otevřely se dveře a vešel Tom. „Čas vypršel,“ oznámil. „No, koukám, že tu nikde neleží žádné krvavé mrtvoly, takže předpokládám, že se vše odehrálo civilizovaně. To je dobře, protože mám hlad a kdyby došlo k vraždě a násilí, přijela by policie a my bysme všichni museli odpovídat na otázky a já bych umřel hlady.“ Jeho pokus o vtip byl tak dlouhý, že mu nakonec skoro došel dech. „Má někdo hlad?“

I když se nedostavil očekávaný smích, Tomovo vyrušení nezpůsobilo žádný problém. Všichni se už do určité míry vyjádřili. Všichni tři Hausnerovi vstali a šli se nasnídat.

Ten den strávili honbou za zmatenou směsicí emocí. Nic nebylo opravdu „rozhodnuto“. Míša a Dan stále nevěděli, co jejich matka udělá ... s nimi. A to „s nimi“ bylo pro oba tak důležité, že to ovlivňovalo jejich chování. Míša neměla tu vervu, kterou obvykle projevovala, když fandila týmu. A Dan dvakrát ztratil míč a v poločase prohrávali 3:1.

Klára, která sledovala zápas, měla potíže soustředit se na to, co se na hřišti děje. Pokaždé, když se podívala na svého syna nebo dceru, jediné, co se jí vybavilo v mysli, byl Dan, shrbený nad Míšou, a její roztažené nohy které ho vítají, a on vydává ten zvláštní sexy zvuk, který znamená, že ji zrovna plní svým semenem. To dohromady s jejími vlastními emocionálními bouřemi – pokaždé, když se podívala na Toma, měla žaludek na vodě – jí bralo radost, kterou obvykle prožívala, když viděla své děti při sportu, který měly rády.

Zkrátka, její život... a životy jejích dětí... byly převráceny vzhůru nohama.

Jak se někdy stává dospělým v takové situaci, obvykle když na to nejsou vůbec připraveni, její mysl začala zpochybňovat některé věci, o nichž si myslela, že jsou „rozhodnuté“. Docela dobře se už smířila s tím, že v jejím životě není žádný muž. Ve skutečnosti jí teď došlo, že si podvědomě držela muže na distanc, protože si vsugerovala, že už v životě muže nepotřebuje. Ovšem teď, po tom, co se stalo v té sprše, a po pocitu, který měla v břiše pokaždé, když se podívala na Toma, bylo její rozhodnutí, že muži nestojí za námahu, kterou vážný vztah vyžaduje, poněkud otřeseno. A pak tu byla celá ta věc s incestem jejích dětí. Incest je špatný. Všichni to říkají. Zničil rodiny, které se do něj zapletly... nebo ne?

Jenže její děti byly zjevně šťastné a v každém jiném ohledu, který ji napadal, úplně normální. Měly dobré známky, byly přiměřeně oblíbené a ve srovnání s jinými sourozenci, které viděla, se zdály být dobře přizpůsobené. Za ty tři měsíce, kdy podle nich tento vztah trvá, se nestalo nic, co by Kláře připadalo nějak jiné. Bylo skutečně možné, aby se bratr a sestra milovali... tímto způsobem... a aby to skutečně fungovalo?

Tolik Klářiných předpokladů o jejím životě bylo zpochybněno, že ani nevěděla, JAK o nich má přemýšlet, natož CO si o nich myslet.

Tom do Kláry strčil a ona s trhnutím zvedla hlavu, uvědomila si, že už delší dobu naprázdno zírá na záznamový list na svém klíně.

„Kláro, potřebuju, abys dávala pozor,“ řekl Tom drsným hlasem. Byl to jeho „trenérský“ hlas. „Myslím, že jsem se do tebe zamiloval, ale potřebuju, abys dávala pozor na hru,“ řekl.

Klára znovu překvapeně trhnula hlavou. To je přesně to, co potřebuje. On se do ní možná zamiloval?!

Z toho zklamání zaťala zuby, zčervenala, ale stroze přikývla. „Dobře,“ řekla.

Klára se dokázala soustředit, když bylo třeba, a teď této své schopnosti využila. Statistické záznamy se zapisovaly do dvou identických sešitů. Seděla vedle chlapce, který měl druhý sešit, a naklonila se k němu, aby si s ním promluvila a dohnala své záznamy. Pak se zaměřila na hru a odsunula všechny ostatní myšlenky stranou.

Tehdy si všimla, že Dan nehraje dobře. Začala ho sledovat pozorněji a všimla si, jak často se dívá na lavičku... ne na trenéra... ale na svou sestru... a na svou matku. Věděla, jak rozbouřené byly její vlastní emoce, a tak neměla problém rozpoznat, co se Danovi honí hlavou.

Během přestávky, když přiběhl k trenérovi, zatáhla ho za rameno.

„Soustřeď se na hru,“ sykla na něj.

„Nemůžu,“ řekl.

„Dane, zlato,“ řekla prosebně. „Tuhle... obtížnou situaci překonáme. Budeme na tom pracovat jako rodina. Ale jestli se nedokážeš ovládat, když se věci zkomplikují, sotva to to všechno můžeme zvládnout. Miluju tě. Nikdy tě nepřestanu milovat. Míša tě samozřejmě taky miluje. Ale... to... nemůže být jediná věc ve tvém životě, Dane. Máš i jiné povinnosti.“

„Jediné, na co dokážu myslet, je kde dneska budu spát,“ řekl Dan nešťastně.

Klára přemýšlela. V hlavě se jí honily otázky, zda má společnost pravdu, nebo ne. Kdo jsou ti cizí lidé, aby jí... a jejím úžasným dětem... říkali, co je pro ně správné a co špatné?

Učinila rozhodnutí, kterému sama nemohla uvěřit. „No, jestli nezačneš dávat pozor na hru, možná tě dneska nechám spát se mnou. V pokoji jsou jenom dvě postele. Jestli chceš v noci spát s Míšou, radši se tam vrať a nakopej jim zadky!“

Klára netušila, že její „výhrůžka“, že nechá syna spát s ní, v něm vyvolala silné emoce, které které zaplavily jeho celé tělo. Netušila, že navrhla to, čemu muži díky evoluci věří: Když chceš ty nejlepší ženy... ty nejplodnější ženy... ty nejžádanější ženy... musíš být alfa samcem ve skupině.

A pokud šlo o Dana, jeho matka a sestra BYLY nejžádanějšími ženami ve skupině. Nárůst adrenalinu a testosteronu v jeho těle způsobil, že se mu svaly napnuly a mysl vyostřila. Byl připraven k boji.

A bylo to poznat. Náskok, který měl druhý tým, se rozplynul během pouhé čtvrthodiny. Klára pocítila vlnu vzrušení, když viděla, jak dramaticky se jeho výkon zlepšil. V jednu chvíli, když byla hra přerušena, viděla ho doběhnout k sestře a vést s ní živou diskusi. Míša se podívala na matku a pak zpět na Dana a pak se zvýšil i její zájem o hru.

Nakonec tým o jeden gól vyhrál.

Po zápase byla atmosféra nabitá vzrušením. Postoupili do semifinále a pokud vše půjde dobře, jsou jen dva zápasy od zisku trofeje. Všechny děti byly rozjařené, mluvily příliš hlasitě, byly plné energie, i když právě odehrály těžký zápas.

Tom je všechny svolal. „Dobře,“ začal. „Vím, že jste všichni nadšení, ale teď je čas na disciplínu.“ Klára viděla, jak se na ni Dan podíval a usmál se. Tom pokračoval s rukama rozpaženýma před sebou a čelem ke skupině. „I když se teď necítíte unavení a chcete oslavovat, opravdu byste měli přemýšlet o tom, že si odpočinete. Zítra nás čeká velký zápas a musíte být čerství a schopní se soustředit. Dneska jsme měli dost mizernou první polovinu. Zítra se to nesmí opakovat. Po večeři tedy jděte do svých pokojů a omezte společenské aktivity na minimum. Dívejte se na televizi nebo něco podobného a snažte se trochu víc vyspat.“

Od dívek i chlapců se ozvalo zklamané reptání. Chlapci do jisté míry dělali totéž, co Dan – bojovali za své právo získat ženu, kterou si vybrali. A dívky to sledovaly, jejich vlastní hladina hormonů stoupala, oceňovaly sílu a vitalitu potenciálních partnerů, které jejich podvědomí vidělo řádit na hřišti.

Klára i Tom si to sexuální napětí mezi mládeží uvědomovali. Bylo to snadné. Sami cítili stejné napětí. Večeřeli sami u malého stolku a nechali mladé, aby se bavili a přecházeli od stolu ke stolu. Klára si všimla, že Dan a Míša začali u různých stolů, ale nakonec skončili u stejného.

Tom viděl, jak se na ně dívá. „Tak co, už ses rozhodla, co s nimi uděláš?“ zeptal se.

Obrátila k němu pohled a ucítila pnutí v ohanbí. „Ještě jsem se nerozhodla, co udělám s tebou.“ Unaveně se pousmála.

„To je jednoduché,“ řekl sebevědomě. „Prostě mě miluj.“

„Znám tě teprve týden,“ řekla. Vrátila se jí vzpomínka na jejich vášeň ve sprše a začervenala se, tváře jí zalila horkost. „Musíš si myslet, že jsem děvka.“

Položil vidličku na stůl, jako by to bylo drahé stříbro, a pak si otřel koutky úst papírovým ubrouskem.

„Děvka není slovo, které bych v souvislosti s tebou použil,“ řekl vyrovnaným hlasem. „Mám své zásady. Nehledal jsem aktivně ženu, která by mi zkomplikovala život,“ řekl. „Ale kdybych hledal, určitě by to nebyla děvka.“ Dlouze se na ni podíval a nastalo mučivé ticho. „V životě jsem měl dvě ženy,“ pokračoval. „Ta první byla holka na střední škole. Neskáču do postele s každou, se kterou náhodou sdílím motelový pokoj.“

„Vůbec ti nerozumím,“ řekla Klára, najednou plná pochybností o sobě samé. „Jsem vdaná a mám dvě dospívající děti. Jsem starší než ty. Jsi nádherný, ale nikdy jsi nebyl ženatý, takže zjevně nehledáš ženu. Tome, ty bys mohl mít jakoukoli ženu, kterou bys chtěl!“

„Tak to shrneme,“ řekl a opřel se v křesle. „Co hledám u ženy? Bože... to opravdu nevím,“ řekl s nádechem sarkasmu v hlase. „No, předpokládám, že požaduju, aby byla krásná. A inteligentní by byla fajn. A jo, musí být vnímavá k mému okouzlujícímu postupu... víš... nalákat ji do motelového pokoje, zatímco se její dvě děti dívají, a pak se na ni vrhnout, když nedává pozor.“ Usmál se napjatě. „Víš, prostě průměrná ženská. Zajímalo by mě, jestli ji někdy najdu?“

„Vtipkovat o tom nepomůže,“ řekla Klára a najednou ztratila chuť k jídlu.

„Kláro,“ řekl a způsob, jakým to řekl, jí vyvolal motýlky v břiše. „To, co se mezi námi stalo, bylo rychlé, bouřlivé a pro oba nečekané. Ale nemůžu zpochybňovat své city k tobě. Vím, že jsi opatrná žena, která má své vlastní plány a sny, a že já do nich možná nezapadám. Ale také vím, že plány a sny se mohou změnit. Chtěl bych, abys mi dala šanci. Myslím, že by ses do mě zamilovala, kdybys mě lépe poznala. Nezáleží mi na věkovém rozdílu. Záleží mi jen na tom, co k tobě cítím.“

Klára cítila, jak se její emoce znovu bouří. „Ty se mi asi jen chceš zase dostat do kalhotek, ty prohnaný... chlape.“

„Zoufale,“ souhlasil. „Pokud možno okamžitě. Teda ne tady v restauraci... ale třeba venku? V autobuse? Můžu dětem přikázat, aby se nedívaly.“

„Zase vtipkuješ,“ postěžovala si.

„Kdo říká, že vtipkuju? Nemůžu popřít, co k tobě cítím. To, co se dneska ráno stalo v koupelně, bylo úžasné. A je to ještě úžasnější, protože já tě ještě k tomu MÁM RÁD!“

Koutkem oka Klára zahlédla pohyb. Zvedla oči a uviděla Dana, jak se blíží k jejich stolu.

„Mami?“ řekl. „Ohledně toho, co jsi dnes odpoledne řekla. Opravdu mě dneska necháš spát ve své posteli?“ Neznělo to, jako by mu ten nápad vadil.

Tom zvedl obočí. Byl muž a věděl, jak vypadá chtíč u jiného muže. Přitahuje snad Dana i chtíč k jeho matce?!

Klára na něj bezmocně pohlédla. „Vyhrožovala jsem mu, že bude spát se mnou, pokud se nesoustředí na hru,“ vysvětlila.

„A ty sis myslela, že to je výhrůžka? Divím se, že nezahodil míč aspoň dvakrát schválně!“ Podíval se na Dana s vypočítavým pohledem. „No, smůla, kámo,“ řekl Danovi. „Soustředil ses na hru, takže zůstáváš se svou sestrou,“ dodal. Vypadal překvapeně, že to řekl nahlas, a zrudl. „Chci říct... ehm... to je mezi tebou a tvou matkou. Sakra, jdu si dát něco k pití. Myslím, že jsem si právě pěkně naběhnul.“

Klára nemohla pochopit, že by její „výhrůžku“ mohl Dan vnímat stejně jako Tom. Podívala se na svého syna, který se červenal, jako by to, co Tom naznačil, byla... pravda. Pro ni ta výhrůžka znamenala, že mu odepře místo vedle Míši. Ale Tom naznačoval, že Dan možná podával dobré výkony PROTO, že ho možnost spát se svou matkou... vzrušovala! Po tom všem, co se už stalo, nevěděla, co si má myslet, ani jak se k tomu všemu postavit. Byla překvapená, že ji samotnou myšlenka na „spaní“ s vlastním synem vůbec nepobuřuje. Její mysl se zmítala v pochybnostech a nejistotách.

„Myslím, že musíme dokončit náš rozhovor,“ řekla a snažila se zapudit myšlenku, že by její syn mohl k ní cítit to samé, co cítí ke své sestře. „Běž pro Míšu a vrátíme se do pokoje. Tome, postaráš se o ostatní, viď?“

Tom byl stále v rozpacích kvůli svým neomaleným výrokům před jejím synem a přikývl. „Myslím, že to asi je ten nejlepší nápad.“

KAPITOLA ŠESTÁ

Šli pěšky, protože neměli jinou možnost, jak se zpátky do motelu dostat. Zpočátku to byla napjatá, tichá procházka. Dan vyprávěl Míše, co jejich matka řekla. A Míša měla jistou představu o tom, co Dan mohl v tom jejím vyjádření slyšet. Sama taky měla smíšené pocity. Považovala Dana za „svého“, i když je jeho sestra. Ale rovněž věděla, co Dan cítí ke své matce, jen ona o tom neví.

Klára se pokusila rozproudit konverzaci. „Podívejte, vím, co se ode mě očekává, že bych si MĚLA myslet o tom, co spolu děláte.“

Udělala pár kroků.

„A vím, že se milujete.“

Nevěděla, jak vyjádřit své pocity.

„Jedna část ze mě chce, abyste přestali... ale druhá část chce oslavovat vaši lásku. A teď Tom naznačuje, že ty chceš... se mnou...“ Podívala se na Dana, který šel se skloněnou hlavou. „Nevím, co mám dělat,“ řekla poraženeckým hlasem.

„Říkala jsem ti, že je to poznat,“ zavrčela Míša na svého bratra. „Vážně sis myslel, že si nikdo nevšimne, jak se na ni díváš? Jak se díváš... na nás?“

Dan vypadal zjevně nesvůj. Míša, která měla v sobě něco z typické teenagerky, se rozhodla nazývat věci tak, jak je vidí.

„Dan k tobě vždycky cítil sexuální přitažlivost, mami. A ten den, když jsme se navzájem popichovali, jak jsem ti už říkala, jsem to nějak přenesla na sebe... náhodou. Ale pak to bylo tak vzrušující a já chtěla vědět, jaké to je, a nakonec jsme to prostě udělali. Ale on nás miluje obě, mami.“ Podívala se na matku, aby viděla, jaká bude její reakce.

V Kláře se zastavilo srdce, když Míša řekla, že Dan k ní cítí sexuální přitažlivost. Zbytek slyšela, ale nedokázala to zpracovat.

„To je šílené!“ řekla Klára, ale viděla, jak Dan sebou trhl. „Je to pravda, Dane?“ zeptala se.

I Dan pocítil na okamžik paniku, když jeho sestra přiznala jeho tajnou touhu po matce. Ale její naléhavá otázka nezněla, jako by tím byla znechucená... jenom hledala nezávislé potvrzení faktu, o kterém slyšela, ale nebyla si jistá, jestli je to skutečně pravda.

Dan byl dosud v euforii z vyhraného zápasu. V kombinaci s jeho city k matce a sestře a skutečností, že ho Klára nevyhodila na ulici, ho to dostalo až na hranici sebeovládání. Zastavil se a otočil se k matce.

„Dobře, ano, snil jsem o tobě. Vždycky to tak bylo. Nerozumím tomu, ale je to pravda. A nikdy jsem netoužil po Míše ani po nikom jiném, až do toho dne, kdy jsem najednou nedokázal ovládat své city k ní. Vím, že bych k vám oběma neměl cítit nic takového, ale CÍTÍM TO!“

Z jeho hlasu byla patrná frustrace.

„A nechci to změnit. I když vím, že bych měl,“ řekl zoufale.

„Ale proč bys chtěl mě?“ řekla Klára omámeně. „Jsem tvoje matka!“

„Já vím,“ řekl Dan a zněl ještě stísněněji. „Nemůžu si pomoct. Jsi krásná a miluju tě. Vím, že to tak cítím. Nemůžu tě přestat milovat, i když je to způsobem, jakým bych tě milovat neměl.“

Klára si v hlavě přehrála, co mu říkala během hry.

„Takže když jsem řekla, že tě přinutím spát se mnou...“

„Vybláznilo mě to,“ dokončil Dan. „Ta myšlenka mě prostě přivedla k šílenství. Miluju Míšu, a dokonce jsme mluvili o tom, že spolu zůstaneme na celý život, ale nemůžu si pomoct a miluju i tebe.“

„A u mě to vyvolalo žárlivost,“ ozvala se Míša. „Ale vím, že to nemáme dělat ani spolu, a ty jsi moje matka a já tě taky miluju, takže bych neměla žárlit. Ale žárlím. Nevím, co si mám myslet!“ skončila se slzami v očích.

Celá ta situace je absurdní, pomyslela si Klára. Její celý svět najednou propadnul bláznovství. Zažívá silné city k muži, kterého zná sotva týden. Milovala se s ním divokou, vášnivou láskou, a porušila všechna pravidla, která si sama ohledně sexu stanovila. Její děti se už měsíce dopouštějí incestu a požadují, aby v tom mohly pokračovat. A teď zjistila, že její syn chce páchat incest i s ní! Bylo toho na ni prostě moc.

Z čisté sebeobrany, aby se úplně nepomátla, se pokusila udělat několik rozhodnutí. Když teď dokáže udělat nějaká rozhodnutí udělat, třeba to všechno půjde nějak zvládnout.

„Nemyslím, že bys dnes v noci měl spát se mnou,“ řekla Danovi. Neznělo to jako samozřejmé prohlášení, jakým to mělo být.

Ale Dan přikývl. Vlastně vypadal, že se mu ulevilo. „Díky,“ řekl a potvrdil tím výraz ve své tváři. „Nevím, co bych udělal.“

„Já ano,“ řekla Míša trochu nevrle.

Matka i bratr na ni zírali.

„No, já vím, jaký je! Je těžké mu odolat, když je přímo vedle tebe!“

Klára přemýšlela o tom, jak moc se „bránila“ Tomovi v koupelně.

„Dobře, tím problémem se budeme zabývat později,“ řekla. „Prozatím vás dva budu muset nechat...“ Nedokázala to vyslovit nahlas. Pokoušela se vynutit si nějakou rodičovskou kontrolu. „Ale tobě musíme obstarat antikoncepci, Míšo.“

Klářiny pochybnosti o tom, co právě řekla, byly přehlušeny intenzivní radostí, která se najednou rozzářila na tváři Míši. Vrhla se na svou matku a pevně ji objala. „DÍKY, MAMI!“ vykřikla. „Ani nevíš, jak jsem z toho šťastná!“

A Míša, která měla jakýsi ženský instinkt, který ji přiměl využít své okamžité výhody, pokračovala.

„A ty to budeš dál dělat s trenérem!“ požadovala. „Už dlouho potřebuješ nějakého mužského ve svém životě, mami, a trenér je úžasný!“

Klára nebyla příliš nadšená z toho, jak její dcera charakterizovala vztah, který měla s Tomem, výrazem „dělat to“, ale netroufla si nahlas postěžovat.

Na druhou stranu měla náhlou touhu „dělat to“ právě teď a tady. Její emoce, které už několik dní dosahovaly vrcholu, byly ještě víc rozbouřené přiznáním jejího syna, že ON to s ní taky chce „dělat“. Místo toho, aby přemýšlela o tom, jak se k tomu postaví, soustředila svou fyzickou atraktivitu na muže, kterého by jí svět mohl schválit.

„Tak dobře,“ slyšela se říkat, a nevěřila, že to říká svým vlastním dětem.

Celkově byl i zbytek procházky podivný, i když ne tak podivný jako ta první část. Rozhodnutí byla učiněna, ale byla to podivná rozhodnutí a všichni tři to věděli. Míša se snažila udržet konverzaci v chodu, pokoušela se mluvit o fotbalu, o tom, že má stále hlad, a dokonce zmínila i Klářino přání předělat doma kuchyň.

Ale žádné téma dlouho nevydrželo, protože nikdo z nich nemohl myslet na nic jiného než na to, co by se mohlo stát... nebo co se stane... v motelovém pokoji té noci.

Když dorazili do pokoje, situace se příliš nezlepšila. Dan zapnul televizi, aby se rozptýlil.

Když Tom otevřel dveře a vešel dovnitř, vycítil napjatou atmosféru. „No, mám ještě přítelkyni a dobrého fotbalistu?“ zeptal se žertovně.

Míša, která se obávala, že její matka změní své rozhodnutí, se pokusila přidat také vtip. „No, se mnou spát nebudete, trenére! Aspoň ne dneska.“

Ale ani její vtip nevyšel, protože Dan i Klára se na ni zlostně podívali.

„Podívejte, nechci tu vyvolávat žádné napětí,“ řekl Tom. „Pokud budu muset spát v autobuse, aby to bylo komfortnější, tak to udělám.“

„NE!“ řekla Klára, aniž by o tom přemýšlela. Všichni tři ostatní v místnosti na ni zírali. A Klára rozhodla... jen proto, aby rozhodla.

„Rozložení na spaní se nemění. Tom a já jsme dospělí. Vy dva se chováte jako dospělí, tak se prostě všichni budeme chovat jako dospělí.“

Tom to zkusil ještě jednou. „Pokud jde o to být dospělý... jsem tvůj kluk.“ Usmál se.

Tentokrát to zabralo. Míša se zasmála a Dan se pousmál. Klára, stále ještě pohlcená fyzickými pocity, prostě vstala, šla k Tomovi, objala ho a vášnivě políbila.

„Dneska večer se radši NECHOVEJ jako kluk,“ řekla. Cítila, jak se napětí v jejím těle náhle uvolnilo, protože akceptovala své sexuální pocity, a uvědomila si, že velká část tohoto uvolnění je způsobena tím, že ty pocity mohla přiznat před svými dětmi.

Najednou se jí zdálo, že by měla být ráda za to, do čeho se dostala, přestože to je podivné a tabu, přinejmenším zčásti.

Obrátila se na svého syna a dceru. „Nechtěli byste jít navštívit nějaké své kamarády nebo tak něco?“ zeptala se.

K jejímu překvapení Míša vstala. „Ne,“ řekla. „Myslím, že chci dělat to samé, co chceš dělat ty.“ Sehnula se, sundala si tenisky a pak ponožky. Potom vstala a uchopila lem svého roztleskávačského svetru a přetáhla si ho přes hlavu.

„A vzhledem k tomu, že jsme tu skoro všichni rodina, nebudu se za to stydět!“ prohlásila.

O deset vteřin později před nimi stála jen ve sportovní podprsence a sukni.

Míša se podívala na svou matku. „Mami, jestli nechceš, aby se na mě trenér díval, měla bys ho nějak rozptýlit.“

Tom se skutečně na jednu ze svých roztleskávaček díval. K roztleskávačkám choval stejné city jako každý muž... které potlačoval... pro své i jejich dobro. Obrátil se na Kláru.

„Zabav mě, prosím,“ řekl a ujistil se, že Míša teď stojí za ním.

Klára na něj zírala s údivem. Opravdu mu nevadí, co se tu plánuje? „Jsi si jistý?“ zeptala se.

Pohled v jeho očích ji přesvědčil. „Za hodinu musíme zkontrolovat postele. Tak začneme s postelemi v téhle místnosti.“

Možná to bylo tím emocionálním rozpoložením lidí v pokoji. Možná tou náhlou svobodou dělat to, co všichni chtěli. Ale ať už to bylo z jakéhokoli důvodu, trapnost, která by se byla MĚLA projevit... se neprojevila.

Míša se bez ostychu svlékla donaha a ignorovala svou matku i trenéra.

Klára, toužící udělat něco... cokoliv... a odvést svou mysl od toho, co se děje, se prostě také začala svlékat, ignorovala své děti a soustředila se na Tomův pohled, který ji pozorně sledoval.

Dan, neschopný ovládnout své oči, se díval, jak se jeho matka i sestra svlékají do naha. Než si sundal kalhoty, jeho pták byl tvrdý jako kámen a na jeho špičce se leskla slzička.

Tom si nemohl pomoct a podíval se do zrcadla, kde zahlédl Míšino mladé tělo. To a vědomí toho, co se má stát, ho vzrušilo jako nikdy předtím a když se také svlékl, čurák na něm nedočkavě poskakoval.

Úroveň vášní v místnosti byla tak vysoká, že nebyla nutná žádná předehra. Obě ženy byly připravené, fyzicky i emocionálně, a odhodlané k tomu, že budou oplodněny. Oba muži byli ochotní a schopní to oplodnění provést a odehrálo se to všechno velmi rychle.

Míša, která znala svého bratra lépe, než Klára znala Toma, ho zatlačila dolů, aby sama mohla kontrolovat pronikání i rychlost.

Klára chtěla mít Tomovo svalnaté tělo na sobě, aby on ovládal ji... aby si ji vzal, aby mohla aspoň trochu předstírat, že to byl JEHO nápad, a ne její. Byla zvyklá mít všechno pod kontrolou. Teď ale chtěla... aby se jí on zmocnil.

Ozval se vzdech blaženosti od Míši a spokojené heknutí Dana, což znamenalo, že si Míša namířila jeho ptáka a posadila se na něj a on pronikl až k jejímu čípku.

Tom dráždil Kláru tím, že do její roztažené, mokré štěrbiny vložil jen špičku svého čuráku a pak jí sál bradavky a současně jemně dráždil vulvu. Klára však byla netrpělivá, svírala jeho boky rukama a přitahovala ho k sobě s překvapivou silou.

„Ty bastarde,“ sténala. „Nedělej mi to.“

„Nedělej co, Kláro?“ ozval se Tom.

„Nenuť mě prosit před mými dětmi,“ vydechla Klára.

„Aha,“ řekl a vrátil se k jejím bradavkám.

A potom vecpal svého ptáka až k jejímu děložnímu hrdlu jediným prudkým pohybem, který z ní vyrazil dech. Než se jí do plic dostalo dost vzduchu, aby mohla vydat nějaký zvuk, stačil se vytáhnout a znovu zarazit do její promáčené píči hned třikrát.

Klára se pod jeho prudkými přírazy celá třásla. I přes svou pevnost se prsy na ní houpaly a poskakovaly, nohy ještě víc roztáhla a z hloubi hrdla vydávala nesrozumitelné zvuky.

Míša, vsedě na ztuhlém péru svého bratra, otočila hlavu, aby viděla, jak je její matka drancovaná. Pohled na svalnaté tělo trenéra Monharta, které zakrývalo tělo její matky, a ten tlustý pták, který vnikal do její kundy a zase z ní vyjížděl, to bylo tak šokující a erotické, že najednou měla orgasmus. Pička se jí chvěla a pulzovala, když ji drtila na ztvrdlém tlustém čuráku, který patřil jen jí.

Dan, přestimulovaný událostmi celého dne, také otočil hlavu a uviděl trenéra dělat to, o čem snil už roky. Okamžitě vybuchl a začal zalévat sestřinu čičinku teplým lepkavým spermatem. Její kundí svaly ho vzápětí začaly vydojovat a on se vzepjal do výšky, aby dostal i zbytek ze svých koulí do jejího břicha.

Klára měla svůj vlastní orgasmus, také v důsledku toho, že byla už od rána nadržená a konečně dostala možnost poddat se své touze. Uprostřed toho orgasmu zadoufala, že Tom v ní vydrží pokračovat ještě hodiny.

Tom byl z nich všech pravděpodobně jediný, kdo měl nad svým tělem kontrolu. Ten pocit z Klářiny píči sevřené kolem jeho zřídka používaného nástroje byl tak úžasný, že chtěl, aby to trvalo co nejdéle. Když pod ním zjevně dospěla k orgasmu, dal si na čas, a jen zlehka klouzal a třel její poštěváček základnou svého ptáka, miloval ten pocit, jak ho její tělo uvnitř vítá. A sotva se trochu vzpamatovala, znovu se do toho pustil a vedl ji k dalšímu k vrcholu.

Míša cítila, jak se jí semeno jejího bratra rozstřikuje do kundičky. Byla současně šťastná, že to cítí, a trochu smutná, protože věděla, že mu změkne, a ona ještě nebyla připravená na to, aby mu změknul. Seděla na něm, pohupovala se a držela toho měknoucího ptáka pevně v sobě. Ze zkušenosti věděla, že za pár minut zase obživne. Mohla si počkat. Při tom čekání sledovala, jaké úžasné věci dělá trenér s její matkou.

Pokračoval pořád dál a dál a Míša poznala, že její matka prožívá víc postupných orgasmů, při kterých mlátí hlavou, vlasy jí lítají kolem hlavy a v pěstích svírá povlečení, které ani nestihli odhrnout, jen aby už se na sebe mohli vrhnout. Míša si nemohla pomoct a musela myslet na to, jaké by to bylo... být pod tím svalnatým tělem, být tak dlouho obskakovaná.

Poprvé v životě se Míša zajímala o jiného ptáka než o toho u svého bratra.

Dan se také díval a připadal si nedostatečně výkonný. Vždycky dokázal svou sestru přivést k vzrušenému křiku, když se milovali, ale teď viděl, jak je prcaná a roztahovaná jeho matka a uvědomil si, že existuje ještě jiná úroveň sebeovládání, která daleko přesahuje to, čeho byl schopen on. Představoval si, jak by mohl mrdat svou matku taky tak dlouho... jaké by to bylo ležet na jejích plných měkkých prsou a bušit do ní stejně jako trenér. Cítil, jak jeho pyj reaguje na tuto touhu.

Natáhl se, sebral Míše kontrolu, přitáhl si ji k sobě a převalil se s ní, aby ji přišpendlil k matraci.

Míšu to zaskočilo nepřipravenou, protože fascinovaně civěla na tlustý, kluzký klacek, který jako píst pronikal do její matky a zase z ní vyklouzával. Nevědomky třela svůj poštěváček o bratrovu stydkou kost a byla na pokraji orgasmu, když vtom z něj najednou spadla a hlasitě zavřískla.

Jakmile z ní jeho pták vyklouzl, vyjekla: „Dane!“ Pak se ocitla pod ním, on se tyčil nad ní a opět plně ztopořený se jí cpal do pindy. Hladově ji líbal a sál bradavky, stejně jako před pár minutami viděl sát bradavky své matky.

A pak Míšu tvrdě přinutil k poslušnosti, hopsal s ní po celé posteli a nutil její třesoucí se tělo klouzat nahoru, až jí hlava narazila na zeď a začala se od ní odrážet. Jí se to nelíbilo, tak se zaklonil dozadu, popadl ji za boky a neurvale stáhl na postel, sám při tom klečel.

Pak na ni padl a začal v ní svým čurákem jezdit dlouhými šťouchy dovnitř a ven, tak jako to viděl u trenéra. Pokaždé, když dosáhl dna, zatlačil extra silně, otřel se o Míšin klitoris a zabořil se hluboko k ústí její dělohy. Ona začala vydávat uznalé zvuky a vrhala se na něj téměř tak násilně, jako on do ní.

„UUmmm, já už ubudu, Dane,“ kňučela. „Už jseem, je to taak nádherné.“

„Měla jsi mě donutit, abych si nasadil kondom, Míšo,“ zašeptal jí do ucha. „Zase se udělám... Určitě tě zbouchnu... Udělám ti dítě!“ sténal, když do ní vjížděl naposledy a jeho penis vystříkl své sperma do její dělohy.

To, co cítila, a ta slova, která slyšela, ji vedlo k tomu, že se svíjela a kroutila píčou, aby z něj dostala každičkou kapku. Nechtěla být těhotná, ale představa, že by jí mohl udělat dítě, byla tak vzrušující, že i nebezpečí, které to s sebou neslo, se jí líbilo.

V sousední posteli měla Klára konečně dost orgasmů, takže byla úplně vláčná. Tělo se jí otřásalo, když do ní Tom píchal, a jediné, co mohla dělat, bylo občas zvednout hlavu, aby její nevěřící oči viděly, že jeho čurák je STÁLE tvrdý a STÁLE jí dělá tak dobře, jako nikdo předtím v jejím životě. Věděla, že to chce mít znovu a znovu. Všechny její výhrady k tomu, aby mu to dovolila, byly pryč. Nikdy předtím se tak necítila.

Naklonil se a vášnivě ji políbil. Pak, se rty jen pár centimetrů od jejích, promluvil tak hlasitě, že ho mohli slyšet všichni v místnosti.

„Dneska ráno... ve sprše,“ lapal po dechu. „Neměl jsem příležitost... se tě zeptat... bereš... antikoncepci?“

Klára slyšela otázku a vše, co naznačovala.

„Ne,“ zamumlala.

On se zeptal: „Chceš, abych... ho vytáhnul?“

Klára se točila hlava. Kdy měla poslední menstruaci? Nemohla přemýšlet. Tohle neplánovala! Vytáhl by ho z ní, kdyby mu to řekla. Byla nadšená, že mu na tom tak záleží.

Ale její číča nechtěla být prázdná.

Co když otěhotní? Co když tento muž... tento úžasný muž... teď stvoří nový život v jejím lůně? Její myšlenky se přesunuly k jejím dětem... v posteli vedle ní... které chtivě sténaly a dělaly přesně to, co ona. Pokud Michal mohl stvořit dvě tak úžasné děti... jaké by bylo to Tomovo?

„Ne,“ zachraptěla.

„Víš... co by to... mohlo znamenat?“ naléhal a vnikl do ní hluboko.

„Ano!“ zasténala. „Udělej se do mě.“

Ještě jednou se vytáhl a zarazil hluboko. Cítila, jak jeho nektar vytryskl a zaplnil dno její uspokojené kundy. Představovala si, jak se husté, bílé, silné semeno vlévá do její dělohy... obklopuje vajíčko...

Objala ho zuřivě, vložila do toho objetí veškerou zbývající energii, zatímco on jí dával to, po čem právě toužila.

Oba páry se k sobě tulily a byly velmi šťastné, když je najednou vyděsilo hlasité zaklepání na dveře.

„Trenére?“ ozval se žalostný výkřik za dveřmi. „Jste tam?“

Klára vyskočila z postele a popadla své oblečení, které leželo všude, kde z ní spadlo, odhozené nebo rozházené. Obrátila se k Míše, která také vyskočila a z pičky jí vytékalo bratrovo sperma, vytlačené břišními svaly, které se jí při vstávání prudce stáhly. I ona sebrala své oblečení z hromádky na podlaze. Obě se vrhly do koupelny.

Tom klidně vstal a oblékl si kalhoty a košili, které měl na sobě celý den. Pokývl na Dana a tiše řekl: „Předstírej, že spíš.“ Pak šel ke dveřím. Venku stál Luboš Janoušek a přešlapoval z nohy na nohu.

„Co se děje, Luboši?“ zeptal se.

Luboš se pokusil nahlédnout do pokoje. „Jste sám, trenére?“

„Dan se pokouší spát. Co se děje, Luboši?“ zopakoval. Vyšel ven a nechal dveře za sebou zavřít.

„Problém je, že máme šanci vyhrát turnaj a pár lidí nám to zkazí!“ stěžoval si Luboš, hubený náhradní záložník. Do týmu se přidal na naléhání svého otce, který hrával, když chodil do školy. Luboš si však myslel, že na fotbal není stavěný.

„Jak to zkazí?“ zeptal se Tom.

„Víte, v jakém pokoji jsou Filip a ostatní?“ zeptal se Luboš. V tom pokoji byli čtyři jeho starší spoluhráči, kteří požádali, aby mohli bydlet spolu, protože to byl jejich poslední rok. Tom měl podezření, že mají postranní úmysly, ale nechal to být.

„Ano,“ řekl Tom.

„No, Aneta, Vanesa a dvě další holky jsou tam s nimi, dveře jsou zavřené a vydávají různé zvuky,“ řekl Luboš. Aneta a Vanesa byly dvě starší roztleskávačky. Luboš o nich fantazíroval už přes rok. Myšlenka na to, co se v té místnosti asi děje, překonala jeho neochotu být označen za práskače.

„Jaké zvuky?“ zeptal se Tom.

„Takové zvuky...,“ začal Luboš. Chtěl říct „jako by tam měli SEX!“, ale nakonec řekl „zvuky líbání“. Znělo to směšně, ale Tom se nezasmál.

„Možná ještě dostaneš šanci si zahrát, Luboši,“ řekl Tom. Dva z jeho nejlepších obránců byli v té místnosti.

Luboš polkl. Jeho motivací bylo překazit zneuctění svých fantazií – a NE se skutečně dostat na hřiště.

***

„Postarám se o to, Luboši,“ řekl Tom a otevřel dveře, aby si obul boty.

Luboš si uvědomil, že to, co právě udělal, by mohlo skončit tím, že se před celou školou ztrapní na hřišti, a najednou se rozhodl, že lidi v té místnosti musí varovat. Rozběhl se jako správný záložník.

Klára měla pootevřené dveře do koupelny a vykukovala z nich, zatímco Míša si natahovala svůj úbor.

„Mami,“ ukazovala. „Ty věci z Dana mi promočí uniformu!“

Klára se ohlédla přes rameno na svou dospělou... dospívající dceru. „To je cena, kterou platíš, když se rozhodneš vstoupit do hry,“ řekla stroze. Najednou pomyslela na své vlastní lůno a na to, co se v něm právě teď asi děje. Byla překvapená, jak málo jí to v tu chvíli zajímá. To ji přimělo přemýšlet o své poslední menstruaci. Když si to v hlavě spočítala, zhluboka se nadechla. Pravděpodobně by se nenašla horší doba na to, nechat do sebe nastříkat nebezpečné semeno, než poslední dva dny. Viděla, jak se Tom vrací do pokoje a zavírá dveře. Vyšla taky do pokoje.

Tom se na ni podíval a povzdechl si. Měla rozcuchané vlasy a mírně zarudlý obličej, jako žena, která právě byla dobře omrdaná. Pocítil nemalou hrdost a touhu pokračovat tam, kde přestali, ale potlačil to.

„Luboš Janoušek říká, že v jednom z pokojů probíhá sexuální párty,“ řekl.

Klára pocítila paniku. „V kterém pokoji?“ vydechla.

„V tomhle ne,“ usmál se. „Musíme tam jít. Pokud potřebuješ minutu nebo dvě na obutí bot, budou snad hotovi dřív, než se tam dostaneme. Řekl jsem Lubošovi, že si možná bude moct zahrát. Měla jsi vidět ten panický výraz v jeho tváři.“

Klára se na něj podívala s pozvednutým obočím.

On se stydlivě usmál. „No, chtěla bys, aby tě chytili, když jsi byla na střední škole?“ Stál nad ní. „Kromě toho, i když tam přijdeme pozdě, stejně je to vyděsí. Budou vědět, že jsme je skoro chytili a to způsobí, že ten zbytek nebude chtít tolik blbnout, nemyslíš?

Nějakým podivným způsobem to Kláře dávalo dokonalý smysl.

KAPITOLA SEDMÁ

O pět minut později Klára a Tom kráčeli vedle sebe. Blížili se k pokoji 203 s klíčem v ruce. Byli asi tři metry od dveří, když ty se náhle otevřely. Aneta Peřinová a Ema Beranová vyběhly ven a ocitly se tváří v tvář trenérovi a Kláře. Obě na sobě měly uniformy roztleskávaček. Lem Eminy sukně se zachytil vzadu, kde se zjevně nedopatřením zasekl do jejích kalhotek. Po vnitřní straně Anetina pravého stehna stékalo něco lesklého.

„Zůstaňte stát,“ přikázal trenér svým trenérským hlasem.

„Jenom jsme si šly pro ručníky,“ vykoktala Ramona.

„Vážně?“ zeptala se Klára, která se cítila špatně, protože právě dělala přesně to, co tyhle dvě dívky, a teď měla povinnost je přistihnout. „Kde je máte?“

Obě dívky se podívaly na své prázdné ruce, jako by jim někdo řekl, že jim po masturbaci porostou chlupy na dlaních, a teď kontrolovaly, jestli je to pravda.

„Počkejte tamhle,“ ukázal Tom na okno před nimi.

Dveře se za dívkami prudce zabouchly, tak je Tom odemkl a otevřel dokořán. Klára ho následovala dovnitř.

Tři chlapci leželi v posteli, přikrytí až po bradu. Filip Berka seděl na židli a snažil se obout boty. Měl po celé tváři rtěnku.

Filip vzhlédl s široce otevřenýma očima. „Ahoj, trenére,“ řekl slabým hlasem. „Co se děje?“

„Co tady děláte?“ zeptal se Tom.

Daniel Hanzlík odpověděl z postele: „Snažíme se spát, trenére... jak jste řekl.“

Tom přistoupil k posteli, natáhl se a strhl přikrývky. Danielovo ochablé přirození leželo ve spermatické kaši, která mu promočila ochlupení a varlata. Klára na to upřeně zírala, dokud si Danny nezakryl genitálie rukama. Nic neříkal.

Tom se otočil k druhé posteli, ve které leželi dva chlapci. Drželi si přikrývky pod bradou tak pevně, že měli bílé klouby.

„Musím paní Hausnerové ukázat, jak vypadáte vy dva?“ zeptal se.

„Ne, trenére,“ odpověděli oba. „Dostal jste nás,“ řekl Adam Horák.

Z koupelny se ozval nějaký hluk.

Trenér se podíval a řekl: „Předpokládám, že ty druhé dvě jsou tam?“

Všichni čtyři na něj civěli s prázdnými pohledy.

Tom kývl na Kláru a ona šla ke dveřím koupelny, které byly zamčené. Zaklepala a přikázala: „Otevřete... Sexuální policie!“ Pak se zasmála. Otočila se a smazala úsměv z tváře, zatímco Tom smutně zavrtěl hlavou.

„Promiň,“ zamumlala. Otočila se zpět ke dveřím a zabušila na ně.

Otevřely se a vyšly další dvě roztleskávačky. Byly úplně oblečené, ale ve spěchu si obě vzaly špatnou část uniformy. Jedna z nich byla prsatá dívka vysoká asi 170 cm a ta druhá měla štěstí, jestli měřila alespoň 150 cm. Ta velká si vzala svetr, který byl tak těsný, že když ho měla na sobě, už jí nešel sundat. Její partnerka tak byla nucena obléknout si svetr té větší, který na ní vypadal skoro jako šaty. Ta vysoká měla v ruce štos papírových kapesníků.

Klára natáhla ruku. „Můžu se na to podívat, prosím?“

Ruka dívky... a kapesníky zmizely za jejími zády.

Na podlaze mezi jednou z postelí a zdí ležela podprsenka. Klára na ni ukázala.

„Čí je tohle?“

Vysoká dívka se podívala a pak se automaticky sehnula, aby podprsenku zvedla, ale Klára rychle natáhla ruku, aby jí vytrhla kapesníky z ruky, která byla stále za jejími zády.

Byly pomazané od ejakulátů. Klára je zvedla a kývla na Toma.

Tom věděl, co musí udělat. Necítil se z toho dobře. Necítil se nijak provinile za to, co udělali on a Klára. Jsou dospělí. Jenže schválil to, co udělali Dan a Míša, zatímco tyhle děti teď bude muset potrestat. Snažil se trochu utěšit tím, že rodič Míši a Dana také schválil to, co se stalo. Ale zanechalo to v něm nepříjemnou pachuť.

„Vy čtyři půjdete zítra na lavičku,“ prohlásil.

Ozvaly se čtyři projevy nespokojenosti.

„No tak, trenére, jen jsme se trochu bavili,“ fňukal Filip.

„Vaše zábava zřejmě nezahrnovala žádné kondomy, Filipe,“ řekl Tom vážně. „Co řeknu rodičům, když některá z těch holek bude těhotná?“

„Nebude,“ řekl Danny. „Všechny použily čípky.“

No, dobrý spermicid by mohl trochu pomoct, ale i tak byla porušena pravidla. Důležitější, alespoň veřejně, však bylo to, že těch osm bylo přistiženo.

Ukázalo se, že Luboš opravdu zaklepal na dveře a řekl jim, že na ně přijde trenér. Ale kluci mu nevěřili. Do kontroly před spaním zbývalo ještě přes hodinu.

Byly to holky, které chtěly přestat, jenže všichni čtyři kluci se na základě sázky snažili dosáhnout orgasmu současně. Trvali na tom, že Luboš jenom žárlí a že se nic nestane.

Když se situace uklidnila, Klára už se necítila provinile. Všechny čtyři dívky byly naivní hlupačky. Aneta je přesvědčila, že velké čípky je ochrání před otěhotněním, a tak se přidaly k tomuto šílenému plánu. Klára používala stejný druh antikoncepce, když otěhotněla s Míšou.

„Musíte říct rodičům, co se stalo,“ řekla dívkám, když je shromáždila před pokojem. „Pokud to neuděláte, budeme to muset udělat my. Vlastně to musíme udělat tak jako tak. Můžete jim to říct napřed samy, a až je my budeme kontaktovat, už to budou vědět a řeknou nám, že to vědí. Ale až jim to budeme říkat my, upozorníme je, že jste dostaly pokyn, abyste jim to řekly. Takže to můžete klidně udělat hned. Pokud se chcete chovat jako dospělé, musíte převzít také odpovědnost za to, co se rozhodnete dělat.“

Žádné z dívek se ten nápad nelíbil, ale neměly na výběr. Odešly do svých pokojů se skloněnými hlavami a vleklými kroky.

Na cestě zpět do pokoje promluvila Klára. „Víš, jestli to nedokážou... neměli bysme to dělat ani my.“

Podíval se na ni. „Už nikdy?“

„To ne, ty blázne,“ začervenala se, když zaslechla bolest v jeho hlase. Cítila se dobře. „Jenom dokud jsme tady. Těším se, že po návratu domů se můj sexuální život zlepší.“

„Ano, to ano. Dobře, souhlasím s tebou,“ řekl.

Když dorazili do pokoje, děti byly oblečené a sledovaly televizi.

Klára jim vysvětlila, co se stalo, a jaké rozhodnutí bylo na základě toho učiněno.

„To platí i pro vás dva,“ řekla.

A oba překvapivě přikývli na souhlas. Věděli, jak to asi dopadne bez těch čtyř hráčů, a to je přivedlo k rozumu.

Tom a Klára ten večer provedli velmi klidnou kontrolu postelí. Zpráva se rozšířila. Noc proběhla bez incidentů, i když všichni měli potíže usnout a několik hodin do noci si v potemnělých pokojích povídali.

Následující den si ti čtyři hráči oblékli dresy, ale seděli na lavičce. Čtyři roztleskávačky také seděly na lavičkách, ale měly na sobě civilní oblečení, takže nijak nevyčnívaly z davu.

První poločas dopadl podle očekávání, tým prohrával. Rodiče, kteří přijeli na zápas, začali chodit k Tomovi a chtěli, aby jim vysvětlil, proč čtyři z nejlepších hráčů nehrají. Mezi nimi i rodiče Filipa a Daniela.

Skoro to skončilo ošklivě. Filipův otec se napřed snažil všechno zlehčit, ale Tom trval na tom, že pravidla jsou pravidla. Potom pan Berka požadoval vysvětlení, proč mu nikdo nezavolal, když bylo... to porušení... odhaleno, a neoznámil mu to. Tom mu vysvětlil, že kluci i holky měli možnost informovat své rodiče nejprve sami. Oba muži se začali bouřit, ale jejich manželky, které bezpochyby tušily, co řeknou rodiče dotčených dívek, až se dozví, co se stalo, své manžely násilím odtáhly.

Mohl z toho být masakr.

Ale Tom zjistil, že když vezme čtyři méně osvědčené hráče, motivuje je snaha, aby se veřejně neztrapnili, a hrajou mnohem lépe, než by čekal. Také zbytek týmu věděl, že je v sázce jejich čest, a přestože do zápasu nastoupili naštvaní a rozhořčení, protože trenér nenechal hrát jejich kamarády, v poločase už věděli, že se s tím buď smíří nebo prohrajou.

Co jim Tom řekl v šatně, se Klára nikdy nedozvěděla. Slyšela, že se všichni čtyři chlapci omluvili za ohrožení zápasu, a vyzvali své náhradníky k využití každé šance. A ve druhé polovině se tým vzchopil. Hráči, kteří se normálně spokojovali s přihráváním, najednou začali běhat. I Luboš, který se bál, že ho hráči soupeře přizabijí, když si nedá pozor, se dokázal kolem nich provlékat a tancovat.

Dokonce se mu podařilo po samostatném útoku skórovat. Málem se počůral a byl tak zesláblý, že musel opustit hřiště. Značnou část sebevědomí ale získal zpět, když ho obklopili nadšení spoluhráči, popleskávali ho a šíleně křičeli.

Nakonec prohráli, ale jen o gól. Zvláštní bylo, že přes původní očekávání lepšího výsledku byl tým optimistický. Dokázali si, že příští rok budou mít slušný tým a že se týmová práce vyplácí. Byla to cenná lekce.

Tom však čelil silné kritice ze strany školské rady, vyvolané především otcem Filipa Berky. Ten požadoval, aby byl Tom potrestán za „ztrátu kontroly nad týmem“ a za to, že neměl „dostatek doprovodných osob k zajištěné náležitého dozoru nad studenty“. Přizvali ho na zasedání školní rady, která o tom, proč byli čtyři chlapci posazeni na lavičku, nebyla informována. Řediteli Černému Tom pouze řekl, že porušili pravidla, která nelze obejít.

Na dotaz, vznesený na zasedání, prohlásil: „Já jsem stanovil pravidla. Nezáleží na tom, jaká byla. Důležité je, že ti studenti je porušili, přestože věděli, co se stane, když to zjistím. Za svým rozhodnutím si stojím.“

Jeden členů školní rady, přítel Filipova otce, se zeptal: „Pane Monharte, jaké pravidlo přesně bylo porušeno?“

Arnold Berka začal mávat rukama a snažil se svého přítele přimět, ať otázku stáhne, ale ten ho neviděl. Vystrčil bradu dopředu a vypadal bojovně. Tak se pan Berka pokusil umlčet gesty aspoň Toma, jenže ten v tu chvíli už byl naštvaný, že se celá věc tak zveličuje.

„Hráči byli přistiženi... při pohlavním styku... se čtyřmi roztleskávačkami,“ prohlásil stroze.

Když se bouřlivá reakce uklidnila – a to chvíli trvalo, členové rady chtěli znát všechny pikantní podrobnosti. Tom jim je nechtěl prozradit. Prohlásil, že tyto informace dostali rodiče dotčených osob a že pokud jde o něj, nechává to na nich. Chtějí-li ONI zveřejnit podrobnosti, můžou tak učinit, ale ON to neudělá.

Poté se posadil.

Členové rady to však nenechali být. Měli dojem, že jako volení představitelé mají právo znát podrobnosti obvinění. Požadovali, aby jim Tom tyto podrobnosti sdělil, protože bude třeba rozhodnout, zda budou děti ze školy vyloučeny nebo jinak potrestány.

Tom je však upozornil, že ve skutečnosti nejsou pracovníky školy, takže nemohou nikoho trestat ani vylučovat, a z jeho strany by šlo o porušení soukromí dětí, kdyby prozradil detaily toho, co se stalo.

Potom vstal ještě další člen rady a zeptal se: „Pane Monharte, které dívky byly do toho incidentu zapleteny?“

V té době veřejnost znala ze všech zúčastněných pouze jméno Filipa Berky, a to jen proto, že se jeho otec rozhodl využít svého vlivu. Ti, kdo byli na zápase, věděli, kteří hráči seděli na lavičce, a vědělo to i několik představitelů školy. Tom však nikomu neřekl, o které dívky se jednalo. Tým to věděl a samozřejmě to věděly i roztleskávačky, ale po návratu do školy nikdo nic neprozradil.

„Rodiče dívek byli informováni. Nemyslím si, že jména dívek jsou pro tuto schůzi relevantní, pane Jaroši,“ řekl Tom.

„Nevypadá to, že si chcete udržet svou práci, pane Monharte,“ řekl Jaroš.

„To je jediná věc, se kterou tady souhlasím,“ řekl Tom. Vstal a odešel.

Zprávy ze zájezdu se rychle rozšířily. Trenér Monhart přistihl výrostky při sexu! Ale nechce zveřejnit jména, a tomu drbny prostě nemohly odolat. Jména chlapců se dala uhodnout, protože lidé na zápase je viděli sedět na lavičce. Šířily se různé zvěsti a všichni byli nespokojení. Rodiče své děti vyslýchali, avšak děti se shodly, že dospělí jsou zbytečně zvědaví, a vytrvale mlčely.

Ředitel Černý vysvětlil Tomovi, že podle smlouvy hned jen tak odejít nemůže a musí zůstat do konce školního roku. Tom souhlasil, ale prohlásil, že pokud ho školská rada bude dál obtěžovat, odejde a můžou ho žalovat.

Naštěstí se nikdo nedozvěděl o tom, že spal v jednom pokoji s cizí ženou, která pomáhala s dozorem nad studenty. To by věci ještě více vyhrotilo.

Doma se Dan, Míša a Klára snažili vrátit k tomu, co bylo před cestou běžnou rutinou. Bylo to nemožné. Klára ležela v posteli a nemohla se ubránit myšlenkám na to, co asi dělají její děti. Její postel se jí najednou zdála příliš velká... a příliš prázdná. Každý večer si připomínala, že musí vzít Míšu k lékaři, aby jí předepsal antikoncepční pilulky. Každé ráno se však ponořila do práce a zapomněla na to.

Míša jí to nikdy nepřipomněla.

Klára se zrovna skláněla nad stolem a pracovala na několika spisech, když na její stůl padl stín. Podrážděně zvedla hlavu. Alena, její sekretářka, přece ví, že nechce být rušena, a měla jí nejprve zavolat. U jejího stolu stál Tom s náznakem úsměvu na tváři.

„Ahoj, jen jsem si říkal, že se zastavím a poptám se na svou půjčku,“ řekl.

Klára se opřela a sledovala, jak mu pohled sklouzl na její prsa, než se vrátil k její tváři.

„Vaše půjčka byla schválena před měsícem,“ řekla. „Vystavili jsme vám šek a ten byl proplacen. Ověřila jsem si to.“

„Ale, ale, dneska nemáš vůbec žádný smysl pro humor,“ řekl a na tváři se mu objevil ten jeho žertovný úsměv. „Musíš něco sníst... zvýšit si hladinu cukru v krvi. Budeš se cítit líp,“ řekl. „Samá práce a žádná zábava může holku rozladit.“

„Víš, co? Máš pravdu. Teď zrovna je správná chvíle navrhnout mi... zábavu,“ souhlasila a obličej se jí rozjasnil.

„Děti pořád mají přestávky na oběd. Proč bysme je neměli mít my?“ usmál se.

„Tak kde chceš obědvat?“ zeptala se Klára. Jeho oči byly tak hnědé a hluboké.

„Napadlo mě, že když máš dva puberťáky, určitě se u vás doma najde sklenice arašídového másla a bochník chleba,“ řekl.

„U mě doma?“ řekla potichu. Věděla přesně, co se stane, když se s ním ocitne sama doma.

„No já doma žádné arašídové máslo nemám,“ prohlásil.

Klára cítila, jak se uvnitř třese. To se jí nestalo už roky. Představa, že ji znovu přitiskne na postel, jí najednou tak zvlhčila pindu, až se bála, že na židli zanechá skvrnu.

„Tak jdeme,“ řekla a rychle vstala. Přinutila se nedívat se na židli. Na odchodu řekla: „Aleno, jdu na oběd. Nevím, kdy se vrátím.“

Alenu, která Tomovi řekla, že paní Hausnerová nechce být rušena, odzbrojil jeho úsměv a tvrzení, že pokud se rozzlobí, vezme veškerou vinu na sebe. Podívala se na svou šéfovou s vyvalenýma očima. Viděla, že Klára je... vzrušená.

„Je všechno v pořádku?“ zeptala se.

Klára rychle mávla rukou. Bála se, že Alena její vzrušení vycítí. „V pořádku... jdu jen na oběd.“

Tom se usmál a sekretářce zašeptal: „Díky“.

Alena, která po třech letech znala svou šéfovou docela dobře, se opřela v židli. Mohlo by to znamenat, že ledová královna začíná tát?

Když dorazili k domu, Klára vedla Toma ke dveřím a nervózně hledala klíče. Vešla dovnitř a byla tak rozrušená, že se nedokázala ani otočit a podívat se na něj. Nemohla uvěřit tomu, že jeho přítomnost takhle cvičí s její sebekontrolou. „Kláro?“ řekl tiše.

„Co?“ zeptala se a dívala se na podlahu.

„Jsi v pohodě s tím, že jsem tady?“ zeptal se a přistoupil k ní zezadu. Jemně jí položil ruce na boky. „Nechci tě do ničeho tlačit.“

„Jenže ty mě nikam netlačíš,“ povzdechla si a opřela se o něj. „Jsem prostě bezmocná, když jsi se mnou.“

Natáhl ruce dopředu a nahoru, aby jí objal prsa. Jeho rty se dotýkaly jejího ucha. „Dobře,“ řekl. „Už nemám chuť na sendviče s arašídovým máslem. Kde máš ložnici?“

Svýma rukama zakryla ty jeho a přitiskla si je k prsům. Když ho jednou rukou táhla do ložnice, nedýchala. Tam se k němu otočila a podívala se mu do očí.

„Tak strašně jsem tě potřebovala,“ zamumlala. „Ale od té doby, co jsme se vrátili, jsi mi nezavolal.“

„Chtěl jsem ti dát čas na rozmyšlenou,“ řekl.

„Bála jsem se, že si myslíš, že jsme všichni úchylové,“ povzdechla si.

„Vidím dva mladé, kteří se milují,“ řekl a rozepnul si košili. „Vidím chlapce, který miluje svou matku.“ Začal si rozepínat kalhoty. „Vidím ženu, kterou miluju a bez které se neobejdu, ať už miluje svého syna jinak než společnost schvaluje, nebo ne.“

„Nic jsem s ním nedělala,“ namítla Klára.

„Nechci se s ním o tebe dělit,“ řekl Tom, odhalil svého tvrdého ptáka a Kláře se zatajil dech. Ona byla stále úplně oblečená. „Ale pokud budu muset, tak to udělám.“

Kláře se zatočila hlava. Snažila se nemyslet na to, co k ní cítí Dan, a zakazovala si přemýšlet o tom, jak by reagovala, kdyby byla se svým vlastním synem nahá. Kdykoli ji to v poslední době napadlo, myslela na Toma a masturbovala se zavřenýma očima.

„Potřebuju tě teď,“ vydechla.

„Na ženu, která mě tak moc potřebuje, jsi rozhodně příliš oblečená,“ pokáral ji. Přistoupil k ní a začal jí rozepínat bílou hedvábnou blůzu. Její ruce se snažily pomáhat a knoflíky odletovaly. Podprsenka se rozepnula vpředu a rozpadla se, když ji uvolnila. Jeho prsty rozepnuly krátký zip její šedé vlněné sukně a ona ji spěšně stáhla dolů. Dnes měla místo punčocháčů podvazkový pás, ale pod ním měla kalhotky. Neúspěšně se snažila kalhotky sundat a frustrovaně zakňourala.

„Nech je tam,“ řekl Tom a tlačil ji k posteli. „Postarám se o ně.“

Strčil ji na postel a ona se vrtěla, už na sobě chtěla cítit jeho váhu. Jeho ruce se jí přesunuly na stehna a ona nadzvedla boky, aby jí mohl sundat kalhotky. Místo toho je jen odhrnul do strany a zabořil tvář do její mokré prciny.

To nikdy předtím nezažila. Michal odmítal přiložit ústa na její pohlaví... v podstatě odmítal dělat cokoli jiného než si ji brát v misionářské poloze. Ten pocit jazyka v její štěrbině jí rozpálil tvář a bála se, že jí praskne žilka. Vydala zoufalý sten, když jejím pohlavím pronikl jeho jazyk a pak jeho rty našly a nasály její klitoris.

„Ooch, ty mě zabíjíš,“ sténala a otáčela hlavou ze strany na stranu.

Přestal a ona v panice zvedla hlavu z postele. „Nee, nepřestávej! Prosím, nepřestávej,“ prosila.

„Vrátíme se k tomu,“ řekl, svíral ptáka v ruce a blížil se s ním, aby ho uhnízdil v jejím otvoru. „Ale teď napřed uděláme tohle.“

Zatlačil a bokem svého ptáka se otřel o její kalhotky, které tím byly odsunuty stranou. Vždycky byl vášnivým a téměř násilným milencem. Ale tentokrát do Kláry vnikal pomalu a díval se jí do očí. Když se v ní uvelebil, řekl: „Miluju tě, Kláro Hausnerová.“

Kláru přemohly emoce a rozplakala se, chytila ho a přitáhla k sobě, ruce mu položila na zadek, pevně ho sevřela a přitáhla k sobě. Vzlykala, ale její počínání jasně naznačovalo, co chce, a on začal její nedočkavou frndu píchat dlouhými, silnými přírazy.

Spolu se zmítali, napínali a tiskli proti sobě, jejich polibky byly povrchní. Kláře se rozmazal a roztekl make-up, ale kdyby to byla schopná vidět, v tu chvíli by jí to bylo jedno. Toužila po uvolnění a když se dostavilo, znovu vzlykala a poddala se pocitu, že je znovu zamilovaná, její kunda třímala a svírala péro muže, kterého milovala. A když zasténal a ona cítila, jak mu to péro nabobtnalo a vystříklo, věděla, že ta horká tekutina, kterou cítila do sebe proudit, je tím, po čem touží.

V tu chvíli se také rozhodla, že nakonec k lékaři nepůjde. Chtěla, aby se semeno tohoto muže v ní zakořenilo a vyrostlo z něj dítě, které by mohli vychovávat. Bylo jí jedno, jestli si ji vezme nebo ne... jestli budou žít spolu nebo ne... prostě chtěla, aby část tohoto muže zůstala s ní navždy.

Když se vyčerpaní svalili na postel a ztěžka oddychovali, zašeptal jí znovu do ucha, jako by sám byl překvapen emocemi ve svém hlase. „Miluju tě.“

Stalo se to tak rychle, že když se Klára podívala na hodinky, uvědomila si, že uběhlo jen deset minut. Řekla mu to. „Máme čas dát se do toho ještě jednou,“ prohlásila zálibně.

Usmál se na ni, ale pak se zamračil. „Musím s tebou o něčem mluvit.“

V jeho hlase bylo něco, co ji donutilo uvnitř se nadechnout a vykřiknout bolestí. Byl to ten bezeslovný projev muže, který říká ženě sbohem, a toužila zakrýt si uši rukama.

„Ty odcházíš,“ vydechla.

Posadil se a na tváři se mu zračilo překvapení. „Kdo ti to řekl?“ zeptal se.

To potvrzení jejího strachu ji zasáhlo jako rezavý meč a rvalo jí srdce. Zase se rozplakala, ale tentokrát ne z radosti.

Tom se k ní přitulil a objal ji. „Ne... neplač... Kláro?... Dostal jsem pracovní nabídku,“ řekl.

Hluboko uvnitř věděla, že jeho další působení v tomhle městě se už počítá na pouhé měsíce. Fiasko na zasedání školní rady to potvrdilo. Ale snažila se to vytěsnit a uchovávala si nepravděpodobnou naději, že se věci nějak vyřeší.

Tom jí vzal bradu do dlaní. „Kláro, není to tak, že bych odjížděl zítra. A nemusí to pro nás znamenat konec.“

„Proč?“ vzlykala. „Kde je ta pracovní nabídka?“

„Zatím jsem pracoval se středoškoláky, teď mě chce univerzita v Olomouci. Jako hlavního trenéra. Ten jejich odchází na konci sezóny do důchodu.“

„To je hrozně daleko,“ fňukala.

„Hodina a půl jízdy autem,“ řekl a položil ruku na jeden z jejích prsů.

„Budeš tam obklopený všemi těmi vysokoškolačkami s pevnými kulatými zadky a nemožně pevnými kozami,“ zasténala. „Nebudeš chtít myslet na starou ženskou, jako jsem já.“

Silně jí stiskl bradavku a Klára vykřikla, posadila se a jeho ruku odstrčila.

„Proč jsi to udělal?“ reptala a třela si bolavou bradavku.

„Snažil jsem se tě přivést k rozumu,“ řekl. „Pokud ti ještě nějaký zbývá.“

„Ale je to tak daleko,“ namítla. „A ty budeš zaneprázdněný trénováním. Vím, kolik času trávíš s kluky ze střední školy. Umím si představit, že s novým týmem to bude ještě delší. Zvlášť až začnou vyhrávat.“

Usmál se. „Jsem rád, že věříš v moje schopnosti. Teď jen najdi způsob, jak věřit v mou lásku k tobě. Něco vymyslíme. Nemůžu s čistým svědomím žádat, abys opustila svou práci a vzala si mě, protože i když je to skvělá práce, plat není nijak závratný. A předpokládám, že Dan a Míša plánují studium na nějaké vysoké škole, takže by nebylo fér vůči nim, abych tě o to žádal. Ale něco vymyslíme. Dobře?“

Klára chtěla věřit, že má pravdu, že všechno dobře dopadne. Pevně ho objala, což vedlo k polibkům, které vedly k osahávání, což vedlo k tomu, že Klára na něj vylezla a začala ho rajtovat, držela se rukama na jeho svalnaté hrudi a donutila ho, aby jí dopřál ještě dva orgasmy, než mu dovolila se do ní znovu udělat. Ten pohled v jeho očích, když ji sledoval, jak si užívá na jeho ptákovi, ji přesvědčil, že ji opravdu miluje.

Později, když se podívala do zrcadla v koupelně, málem vykřikla. Roztekla se jí řasenka, rtěnka byla rozmazaná a růž hnědá. Její vlasy vypadaly, jako by v nich roky hnízdily krysy. Vydávala takové zvuky, že Tom přišel do koupelny, aby se podíval, co se děje.

„Co se děje?“ křičela. „Vypadám příšerně! To je to, co se děje!“

„O čem to mluvíš? Jsi nádherná,“ řekl. Objal ji a znovu jí sevřel prsa. „Jsi tak nádherná, že to chci zopakovat. Dobře? Hmm? Ještě jednou?“

Jeho chování ji rozesmálo a jeho postoj k jejímu vzhledu, více než cokoli jiného, co řekl nebo udělal, ji přesvědčil, že ji opravdu miluje. Pokud se tak může chovat, když vypadá jako kdyby přežila potopení Titaniku... opravdu ji miluje.

Kvůli času, který jí zabralo opravit si make-up a vlasy, se Klára vrátila do kanceláře až hodinu a půl po tom, co odešla. Jelikož obvykle vůbec neobědvala, pokud to nebylo s klientem, Alena věnovala zvláštní pozornost tomu, jak vypadá. Byly tam drobné náznaky.

Na blůze bylo několik faldů, protože ležela na podlaze, místo aby byla pověšená. Vlasy se jí trochu změnily, jako kdyby je musela důkladné přečesat. Měla jinou barvu rtěnky, než když odcházela. Ale nejviditelnější ze všeho bylo její uvolněné držení těla, sebevědomá chůze a úsměv na tváři. Klára Hausnerová vypadala jako dokonale omrdaná žena.

Alena následovala Kláru do její kanceláře a počkala, až se posadila.

„Ano, Aleno?“ obrátila se k ní Klára, jako by vůbec neopustila svůj stůl.

„Chceš, abych mu poslala květiny?“ zeptala se Alena.

Klára prudce vzhlédla. „Ženy neposílají mužům květiny!“ řekla. Pak si uvědomila, že už léta nechodí na rande a že se věci mohly změnit. „Nebo ano?“ dodala.

Alena se usmála. „Posílají, pokud měly víc než jeden orgasmus.“ Riskovala. Znala Kláru dobře a byly spolu tak zadobře, jak jen šéfka a podřízená mohou být, ale přesto to byl risk.

Klára se začervenala. Byla však dospělá a za své city k Tomovi se nijak nestyděla.

„Tak ať jsou to radši dva tucty,“ řekla Klára. Usmála se na svou sekretářku. Napsala Tomovo jméno na kus papíru a podala ho Aleně. „Ať to naúčtují na můj osobní účet. Banka to tentokrát neplatí.“

Když Alena odcházela, usmívala se od ucha k uchu. Najednou se zastavila a otočila se. „Málem jsem zapomněla. Pan Maxa tě chtěl vidět, až se vrátíš. Nevypadal naštvaně.“

Klára sebou trhla. Lukáš Maxa byl prezidentem banky. I když nikdy neřekl ani neudělal nic nevhodného, pokaždé, když ji viděl, prohlížel si ji od hlavy k patě. V Lukášově přítomnosti se měla vždy na pozoru. Ale byl to šéf, takže vstala a zamířila k jeho kanceláři na druhé straně budovy.

„Ano, pane?“ řekla, když vešla do jeho kanceláře.

Zvedl oči od papírů na stole a, jak bylo jeho zvykem, pohledem přejel od jejího obličeje k prsům, pak dolů, a nakonec se pomalu vrátil k jejímu obličeji. „Posaďte se, Kláro,“ řekl.

Posadila se na židli nejdál od jeho stolu a čekala. Lukáš byl těžko čitelný, ale nevypadal zvlášť šťastně.

„Ty... potíže s trenérem Monhartem... Je to velmi nepříjemné,“ řekl.

Sevřel se jí žaludek, protože si uvědomila, že pan Maxa nevypadá vůbec šťastně.

KAPITOLA OSMÁ

Klára byla připravená mluvit o mnoha záležitostech, které se týkaly její práce v bance. Nikdy ji ale nenapadlo, že by se na přetřes mohl dostat Tom.

„Ano,“ řekla krátce.

„Mám za to, že s trenérem Monhartem chodíte. Je to tak?“ zeptal se.

Klára pocítila, jak jí v hrudi začíná stoupat horkost. „Ano, pane, ale nechápu, proč by vás to mělo zajímat,“ odpověděla. Okamžitě si přála, aby ta horkost v její hrudi nebyla v jejím hlase tak zřejmá.

„Víte, že pan Jaroš je členem představenstva této banky,“ řekl Maxa chladně. „Obává se, že by veřejnost mohla vnímat vaše... spojení s trenérem... jako něco, co by mohlo mít negativní dopad na banku.“ Opřel se a čekal, co Klára udělá.

„To je směšné,“ řekla Klára. „A vy to víte.“

Pan Maxa vyloudil upjatým úsměv. „Pan Jaroš navrhl, že pokud byste byla ochotna identifikovat děti, jejichž chování zničilo šance naší školy na výhru v turnaji, byl by si jistý vaší loajalitou a neměl by žádné výčitky svědomí, že doporučí, abychom vás ponechali ve vaší současné... citlivé pozici.“

Klára chtěla na toho muže zařvat. Ale nadechla se. „Pane Maxo, pracuji v této bance už deset let. Nikdo nikdy neměl žádné stížnosti na mou práci. Vy sám jste mi při každoročních hodnoceních dával nejvyšší známky. Pan Jaroš je prostě naštvaný, protože nedokázal donutit Toma, aby prozradil jména těch dívek. A teď se snaží donutit k tomu vás, pane Maxo. No, mě donutit nedokáže. To vám slibuji.“

„A pokud dojde k rozporu – neříkám, že k tomu dojde, rozumíte – ale pokud ano, co byste se rozhodla udělat?“ zeptal se.

Klára byla trochu zmatená. Bylo to, jako by jí ten muž dával na výběr. Možná to byla jen volba mezi propuštěním a možností podat výpověď, ale proč by mu na tom záleželo?

„Jak jsem řekla, pane, znám svou práci a dělám ji dobře. Můj podíl nesplacených úvěrů je dvě procenta, pane Maxo. Vy to víte. Jakákoli slušná banka bude ráda, že mě má.“ Začala vstávat. Byla připravená odejít a nikdy se nevrátit. Bylo to však výsledkem jejího hněvu, ne racionálního uvažování.

„Kláro, prosím... posaďte se,“ řekl Lukáš Maxa.

Klára by nikdy nedokázala nikomu vysvětlit, proč se rozhodla zůstat. Chtěla navíc při odchodu zavrtět zadkem a říct mu tím: „Sbohem, ty čuráku, protože ty mi na něj svýma prackama nikdy nesáhneš, to si piš!“ Ale místo toho se posadila zpátky na židli a čekala.

Pan Maxa se narovnal, jako by šlo o obchodní jednání, a prolistoval nějaké papíry na stole. „Máte samozřejmě naprostou pravdu. Jste jedna z nejlepších úvěrových referentek, jaké jsem v životě viděl. Tady v téhle zapadlé díře marníte čas. Patříte do naší centrály. Víte, kde se nachází, že?“

Klára přesně věděla, kde sídlo je. Bylo v Olomouci... daleko odtud.

Maxa pokračoval: „Volal mi Roman Braun. Jak víte, dohlíží na všechny úvěrové referenty v centrále. Řekl mi, že by se mu hodil nějaký chlápek... nebo žena, která by měla na starosti školení všech úvěrových referentů a naučila je, jak dosahovat míry nesplácených úvěrů pod deset procent. Máte zájem?“

Klára se zadívala na muže, který najednou měl v očích podezřele jiskřivý výraz.

„Samozřejmě byste se musela přestěhovat s rodinou do Olomouce, ale stěhování by bylo hrazeno z vašich benefitů. A váš plat by se zhruba zdvojnásobil. Nechystají se vaše děti nastoupit na nějakou vysokou školu? Na to jsem ani nepomyslel. To by bylo výhodné, že? A myslím, že tam mají dobrý fotbalový tým... pro vašeho syna... samozřejmě.“

Teď se usmíval.

Klára se cítila slabá. Přesto si poposedla a upřeně se na pana Maxu zadívala. „Vy o té pracovní nabídce víte, že?“ řekla.

Usmál se. „Samozřejmě, drahá, právě jsem vám ji dal.“

Klára zavrtěla hlavou. „Myslím tu DRUHOU pracovní nabídku. Vy jste o ní věděl, než jsem sem přišla!“

„Roman je můj starý kamarád,“ svěřil se. „A fotbalový fanatik. Když se doslechl, že univerzita v Olomouci nabídla místo trenéra nějakému mládenci z našeho města, zavolal mi, aby se dozvěděl, jaký je to trenér. Dali jsme se do řeči a... no, zbytek už znáte.“

Klára byla stejně ohromená, jako by spatřila létající talíř. Až do této chvíle byl Lukáš Maxa tím nejchladnějším mužem, jakého kdy potkala. Málokdy se usmíval, nikdy se nezapovídal a zdálo se, že nemá vůbec žádné srdce, natož srdce ze zlata.

„A co pan Jaroš?“ zeptala se.

„Je to kretén,“ řekl prezident banky, jako by tak mluvil každý den. „Nic se nedozví. Řeknu mu, že to je výsledek toho, když se na lidi vyvíjí tlak. Bude mi dlužit velkou laskavost. Mimochodem, chci, abyste vybrala svého nástupce, a chci, abyste ho nebo ji nejdřív zaškolila, než se dostanete na velké jeviště. To je součást dohody, ano?“

Klára vstala. Cítila se roztřesená. Obešla jeho stůl a vytáhla ho za ruce na nohy.

„Potřebuju obejmout, pane Maxo,“ řekla. Jeho oči vypadaly šokovaně. Přitiskla své bujné tělo k jeho a zašeptala mu do ucha: „Pane Maxo... jednou... jenom jednou... bych chtěla, abyste mi stiskl zadek.“

Cítila, jak jeho ruce velmi opatrně klouzají k jejímu kulatému zadku, kde ho pak křečovitě, jemně a krátce stiskly. Odstrčila ho a usmála se. „Děkuji vám, pane... za všechno. Špatně jsem vás odhadla, promiňte. Pokusím se tu chybu už neopakovat“.

Pohlédl na ni s mírně zasněným pohledem. „Mohl bych si vás ještě jednou trochu zmáčknout?“ zašeptal.

„Ne,“ řekla přísně. Ale než odešla, přistoupila blíž a pevně ho políbila na rty.

To, že napřed promluvila se svými dětmi, svědčilo o jejích mateřských citech. Zpočátku se bránily opustit jediné místo, které kdy považovaly za domov. To očekávala, a tak je nechala, ať si vylijí srdce. Pak zmínila, že jelikož chtějí zůstat, aby dokončili školní rok, a jelikož nikdo neví, jak dlouho bude trvat prodej domu, možná by jim mohla důvěřovat, že tam budou bydlet s minimálním dohledem, například s občasnými návštěvami Toma, zatímco ona odjede napřed a najde v Olomouci bydlení.

„Samozřejmě, když vy dva se chystáte odejít na vysokou školu a nechat mě úplně samotnou, možná budu hledat něco jen se dvěma ložnicemi. Vím, že to znamená, že byste museli sdílet pokoj, dokud se Dan neodstěhuje. A pak, až půjdeš na vysokou ty, Míšo, mohla bych si z něj udělat domácí pracovnu nebo tak něco.“ Sledovala, jak jim to dochází do jejich pubertálních mozků.

„To bysme se museli... dělit?“ zeptala se Míša a podívala se na svého bratra.

„Ano, vím, jak vás to musí mrzet,“ řekla Klára. „A protože postele jsou tak drahé, možná koupím jednu velkou místo dvou malých. Ale bude to jen do té doby, než oba odejdete na vysokou školu. A můžu tu práci pořád odmítnout. Jestli pro vás znamená tolik zůstat tady ještě jeden rok...“

Potlačila úsměv, když Míša vykřikla: „NE! Mami... vážně... tohle je pro tebe důležité! Vždyť je to velké povýšení, ne?“

„Dvojnásobný plat,“ řekla Klára.

„Za ta léta jsi pro nás tolik obětovala,“ dodala Míša. „Je správné, abysme my obětovali trochu pro tebe. Souhlasíš, Dane?“

Dan se jen usmál, objal svou sestru a vášnivě ji políbil. Pak ji pustil a pevně objal svou matku.

„Díky, mami,“ zašeptal jí do ucha. Zachvěla se, když k ní přitiskl své tvrdé tělo. Impulsivně ho políbila na rty... ne dlouze... ale vřele.

„Není zač, miláčku,“ řekla, když se odtáhla.

„Hej!“ ozvala se Míša. „Ruce pryč! Máš svého vlastního mužského.“ Zachichotala se. „Pokud se tedy nechceš podělit. Možná bych se nechala přesvědčit, abych se dělila o něco navíc.“ Vyzývavě se zasmála a odtáhla Dana od jeho matky. „Pojď,“ zavýskla. „Jdeme plánovat.“

Když zmizeli směrem k ložnicím, Klára si domýšlela, kolik asi bude toho plánování a kolik... něčeho jiného. Rozhodla se, že vyhledá Toma a promluví si s ním.

„Ta moje schůzka dopadla dobře!“ vzdychla si pro sebe Klára, zpocená a nasáklá spermatem v Tomově posteli.

On se při té představě, že budou spolu, dostal až na vrchol vzrušení. Požádal ji o ruku s čurákem zasunutým téměř až do její dělohy a když jí své sperma vylil do nechráněného břicha, ona souhlasila. Řekla mu o rozhovoru s dětmi, smála se a kroutila sebou, když cucal její naběhlé bradavky. A když mu prozradila, jak Míša navrhla půjčování mužů, převalil se na ni a dostala do svého vstřícného lůna ještě jednu dávku dětiček.

Jak tam leželi a odpočívali po tom druhém divokém kole, otočil k ní hlavu. „Nemůžeš mi svěřit dohled nad nimi, když budeš pryč. Kdyby mě Míša sváděla, možná bych nedokázal odolat.“

Klára ležela a zírala na strop. V jejím životě se toho tolik změnilo. Díky těmto změnám to vypadalo, jako by předtím spala a snívala jen o nudném a fádním životě a nyní se konečně probudila do světa plného barev, vášně a lásky. Už nikdy nechce snít. Její vlastní skutečný život je mnohem lepší.

Část těchto obrovských změn souvisela s jejími dětmi. Až do toho osudového víkendu na fotbalovém turnaji nevěděla, kdo ve skutečnosti jsou. A bránila by jim být tím, kým jsou, protože to je nezvyklé a jiné. Přemýšlela o Lukáši Maxovi a o tom, jak se v něm mýlila. Někde po cestě se nějak rozhodla, že to, co její děti sdílejí, je něco vzácného, a i když se to nemůže ocenit veřejně, protože veřejnost by to prostě nepochopila, může to ocenit ona sama.

Podle Kláry je to sdílení založeno stejně tak na touze jako na lásce a oni se s postupem let ještě můžou rozdělit a najít si konvenčnější partnery. Z dlouhodobého hlediska by to asi bylo lepší, ale nemůže jim brát lásku, kterou nyní sdílejí.

A vůbec se nebála, že by kvůli své dceři mohla ztratit svého milence a budoucího manžela. S Tomem se cítila jistější než kdykoli s Michalem, a to ho znala mnohem kratší dobu. Kdyby se mezi nimi něco stalo, byl by to nejspíš jen chtíč.

To ji vedlo k logickému závěru, že pokud by Tom vylezl na Míšu, aby uspokojili svůj chtíč, ona a Dan by pravděpodobně skončili také nahatí a zpocení v posteli.

Probírala tu myšlenku z několika různých úhlů pohledu a snažila se najít nějaký, který by křičel proti tomu. Kdysi v její mysli takový výkřik byl... ale teď ho nemohla najít. Kdyby by se spojila se svým synem, byl by to také pouhý chtíč, i když by se milovali. Ale překvapilo ji, že její mysl už vůbec neprotestovala při představě, že jí její syn leze mezi stehna.

„Kláro?“ pobídl ji Tom. Byla zticha už dlouho.

Otočila hlavu. „Zkus přemýšlet o sobě... s Míšou... a o mně... s Danem.“ Nechala to na něj působit. „Jak se při tom cítíš?“

K jeho cti je třeba říct, že o tom chvíli přemýšlel. „Nevím,“ řekl nakonec.

„Křičí ti něco v hlavě, že se to nesmí stát?“ zeptala se.

„Ne... mám nějaké pochybnosti, ale nic nekřičí. Jsem kvůli tomu úchyl?“ zeptal se.

„Myslím, že ne,“ řekla. „Myslím, že to z tebe dělá člověka. Společnost vytvořila všechna ta pravidla ohledně těchhle věcí, ale předtím jsme byli prostě... lidi.“ Její ruka sklouzla na jeho paži a pohladila ji. „Mně to taky nijak nekřičí,“ řekla.

„Pane jo,“ řekl Tom.

„Jo... pane jo,“ zopakovala Klára.

„Proč prostě nepočkáme, kam se ten míč zakutálí?“ navrhl Tom.

„Myslím, že si na ní najdeš jiné věci na hraní a míč potřebovat nebudete,“ řekla Klára a lehce ho plácla po paži.

Převalil se na ni. „Miluju TEBE,“ řekl. „A jsi to TY, s kým chci být.“ Políbil ji a ona věděla, že to myslí vážně.

„Já ti věřím,“ řekla prostě. „Ještě jednou?“

„Pořádně jste mě vyždímala, dámo,“ řekl s úsměvem. „Myslím, že jsem hotový.“

„Tak to se teprve uvidí,“ řekla Klára. Sedla si a sklonila se k jeho ochablému pohlavnímu údu, vtáhla ho do úst a začala sát.

Chvíli to trvalo, ale nakonec svou třetí píčoplnou dávku dostala.

Pokud si Klára myslela, že děti budou překvapené a ohromené tím, že ji Tom požádal o ruku, nebo že ona souhlasila, mýlila se. Byly nadšené.

Sešli se jako rodina, včetně Toma, který při tom plánování měl rovnocenný hlas. Ne že by se opravdu hádali o to, co se má udělat. Míša s Tomem neslušně flirtovala a Dan i matka ji za to opakovaně napomínali.

Tom se k tomu nevyjadřoval, ale její flirtování neopětoval. Zdálo se, že se její dráždivé poznámky odrážejí od pevné cihlové zdi.

Klára naopak byla Danovi mnohem blíž než v minulosti. Když se dostal do puberty, přestala ho objímat a líbat na tvář, protože si myslela, že teď, když už je „muž“, o takovou pozornost od své matky nestojí.

Ale zjistila, že když se ho dotýká, její srdce se rozehřeje, a tak to v poslední době dělala často. Nešlo o sexuální doteky. Držela ho za předloktí, když s ním mluvila, nebo mu masírovala ramena, když seděl a učil se, opírala se o něj, rameno na rameno, když spolu myli nádobí... malé doteky. A dávala jemu i Míše pusu na rty, když odcházeli z domu nebo se vraceli. Hádek ubylo, pravidla Kláry jako matky se neměnila, s výjimkou toho, že nevěnovala přílišnou pozornost tomu, jestli Míša a Dan spí ve svých pokojích.

Získala však pro Míšu předpis na antikoncepční pilulky. Míša neměla menstruaci od té doby, co Klára zjistila, že s Danem mají nechráněný sex, ale měla ji dostat až za týden, takže do té doby si nemohli být jisti. Mohlo být příliš pozdě na to, aby se ta konkrétní vrata dala zavřít. Na druhou stranu, pokud ještě nebylo příliš pozdě, nemělo smysl riskovat.

Míšino pošťuchování vyvrcholilo v noci předtím, než měla Klára odjet do Olomouce, aby nastoupila do nové práce. Poprvé měla být pryč jen týden, protože se blížily svátky, a bude mít čas buď se vrátit domů nebo si najít nové bydlení. Jak se rozhodne, bude na ní.

Byli právě po večeři a měli půjčený nějaký film. Tom seděl na gauči, zatímco Dan připravoval přehrávač. Klára a Míša končily s nádobím, Míša myla a Klára utírala. Právě proto Míša skončila jako první, utřela si ruce a šla si rovnou sednout na klín svému budoucímu nevlastnímu otci. Když se posadila, zasmála se.

„Nepamatuju si, že jsem seděla na klíně svého táty. Je to docela příjemné,“ chichotala se a vrtěla se na něm.

Tom už toho měl dost. Zvedl pravou ruku, přes tričko ji položil na její prsa bez podprsenky a stiskl jí bradavku.

„Vsadím se, že se nepamatuješ ani na to, že by ti někdy dělal tohle,“ řekl vážně.

Klára vešla dovnitř a uviděla Míšu šokovanou z toho, jak ji osahává. Rozhodla se nechat je, ať si to nějak vyřeší, a šla k Danovi. Objala ho kolem pasu a položila ruce na jeho tvrdé břicho. Byl příliš vysoký, aby mohla položit bradu na jeho rameno, tak se opřela o jeho paži a přitiskla svá prsa k jeho zádům.

„Na co se díváme?“ zeptala se.

„Léto roku 1941,“ odpověděl a naklonil se k ní. „Nebo na mou sestru, jak se snaží svést tvého snoubence,“ dodal.

Oba se otočili a uviděli Toma, který stále laskal Míšina prsa, tentokrát však už s rukou pod jejím tričkem, zatímco ona ho líbala.

„Měli by to dělat?“ zeptal se Dan s nádechem žárlivosti v hlase.

„Měli bysme to dělat my?“ zeptala se Klára a přiblížila své rty k synovým.

Danova reakce byla téměř zvířecí. Hladově ji políbil, jazyk mu vyletěl z úst a ruce mu sklouzly na stejný zadek, který ona jen před pár týdny nechala mačkat Lukáše Maxu. Přitáhl ji k sobě, k svému zjevně tvrdému pyji.

Pak se od ní odtrhl a odklonil se dozadu, jak jen to šlo, zatímco ho matka pevně držela.

„Nezačínej něco, co nedokážeš dokončit, mami,“ varoval ji.

Míša vykřikla, když ji Tom stáhl dolů a převalil se na ni na gauči. Její tričko se nějak ocitlo v hromádce na podlaze. Nechala ho usadit se mezi jejíma nohama. I když měla na sobě džíny a on byl úplně oblečený, vypadalo to, co dělali, bezpochyby sexuálně. Tomova ústa hledala bradavky roztleskávačky a ona při tom kňučela ještě o trochu silněji.

„Oni si zabrali gauč. Tak nám zbývá jenom postel,“ řekla Klára svým hlubokým hlasem plným citu.

Dan ji zvedl a nesl jako by byla malá holčička. Ona se opírala o jeho hruď, dokud ji jemně ji nepoložil na postel v jejím pokoji. Nevěděla, jestli to byl jeho záměr, vzít si ji do její vlastní postele, nebo jestli jenom něco hluboko v něm nechtělo použít postel, na které prcá svou sestru. A v tu chvíli jí to bylo jedno. Cítila uvolnění, stud, vzrušení a strach najednou, když si její syn začal svlékat šaty. Když se objevil jeho pohlavní úd, dlouhý a rovný, bylo to, jako by ho nikdy předtím neviděla.

Stál nehybně, zatímco Klára si pomalu rozepínala blůzu a odhalovala krajkovou podprsenku.

„O tomhle jsi snil?“ zeptala se. Prsty sáhla k přednímu zapínání a rozepnula ho, ale podprsenku rozevřela jen o pár centimetrů.

„Udělej to ty,“ zašeptala.

Zvedl ruce, a tak jemně, že to poznala jen podle chladného vzduchu na bradavkách, nadzvedl látku a odsunul ji stranou.

„Jsi tak krásná,“ zašeptal.

„Kdysi jsi z nich sál,“ řekla Klára a pocítila bodnutí v podbřišku, když si představila, jak ho znovu kojí.

Sklonil se a olízl jednu bradavku jen špičkou jazyka, pak sklonil tvář k jejím plným prsům a sál je, vydávaje tiché zvuky, podobně jako když byl miminko.

Klára si stahovala kalhotky a on přitom sál střídavě oba její prsy, takže kalhotky dokázala sesunout jen po zadek, aniž by ho vyrušila.

„Ještě kalhotky,“ vydechla, v rozkroku už byla mokrá.

Neochotně opouštěl její prsy, olízl je, pak znovu sál, a nakonec znovu olízl bradavku, než vstal. Její ochlupení bylo odhalené a způsob, jakým se na něj díval, ji nutil, aby se zakryla. Místo toho však zvedla jednu nohu, aby jí mohl sundat nohavičku kalhotek. Sundal obě najednou a ona ležela tiše, nohy u sebe, ruce podél těla.

„Nech mě podívat,“ řekl.

„Nemůžu,“ zasténala. „Chci, ale nemůžu.“

Jeho ruce se přesunuly k jejím kolenům a pod jeho tlakem dovolila kolenům začít se roztahovat. Kolena se jí přirozeně nadzvedla z postele a přiblížila její paty k hýždím, připravila mu tak sedlo, na kterém ji bude moct jezdit.

„Krásné,“ zašeptal.

Pak, skoro moc rychle, než aby na to mohla zareagovat, vylezl na postel a mezi její stehna, lehl si na její měkké tělo a políbil ji na ústa. Jeho jazyk se opět zapletl s jejím, zatímco klínem se třel o její vulvu. Zdálo se, že ji chce líbat donekonečna, ale teď, když se rozhodla to udělat, chtěla ho cítit v sobě. Sáhla mezi ně, zaťala pěst, aby měl nepohodlí a musel se nadzvednout, a když to udělal, našla jeho ptáka a nasměrovala ho do své mokré píči. Stále ji líbal, okamžitě ho do ní vrazil a pak se zastavil, zabořený hluboko a sténající do jejích úst.

Tiskla ho svaly, které už zase měla ve vrcholné kondici z toho, jak je používá na Toma, a on se proti ní vzepjal a drtil její poštěváček.

Přerušil svůj polibek a zasténal.

„Mami, nemůžu to ovládat. Ach, mami,“ vzdychl a ona ucítila, jak se mu čurák napíná a stříká. Nebyl tak velký jako Tom, ale byl delší, takže cítila, jak se zabořuje do jejího děložního hrdla a pořád do ní znovu a znovu vystřikuje svoje semeno.

„To je v pořádku, zlato,“ řekla uklidňujícím hlasem. „Maminka chce ty tvoje čiperky.“ Nedokázala vysvětlit, proč s ním mluví jako s malým klukem. On se rozhodně necítil jako malý kluk a tekutina, kterou jí plnil břicho, souvisela s malým klukem jen tím, že z ní mohl v jejím lůně malý kluk vzniknout. „Maminka miluje tvou horkou dobrotu ve svém břiše,“ zasténala.

Dan zavrčel a jeho přírazy se zkrátily, ale pak se zase prodloužily, když si uvědomil, že je stále tvrdý. Teď konečně dělal to, o čem snil od chvíle, kdy jeho koule začaly produkovat tu tekutinu, kterou právě promáčel matčinu kundu. Poté, co uspokojil své vlastní potřeby, začal věnovat pozornost pohybům a zvukům, které vydávala jeho matka. Zjistil, že jsou jiné než ty, které vydává Míša, ale zároveň podobné, a on byl schopen číst ten mírně odlišný jazyk.

Přišel na to, že jeho matka má ráda strmý úhel náběhu a že se jí líbí, když do ní vniká tak silně, až se jí prsy otřásají. Myslel si, že na ni jde rýma nebo tak něco, protože najednou začala jakoby posmrkávat a zvedala hlavu z postele a zase ji pokládala. Pak si uvědomil, že má orgasmus, ale snaží se ho prožít potichu, dýchá nosem a pevně svírá rty.

Z obývacího pokoje se ozval vzdálený výkřik a bylo zřejmé, že orgasmus právě prožívá také dorostenka.

„Uvolni se, mami,“ zašeptal a naklonil se, aby jí olízl bradavku.

Klára otevřela oči a ústa. Zvuk, který vydávala, připomínal zpěváka, který se na konci písně snaží udržet tón co nejdéle, i když se tón měnil, začínal nízko a stoupal výš a výš, až se stal vysokým kvílením rozkoše. To její kunda možná vydávala ten hlas, soudě podle jejího vlnění, připomínajícího ruku kytaristy na pražcích kytary.

Jak do ní Dan bušil stále silněji, ten dlouhý kvílivý zvuk se měnil v rychlé nádechy, následované výbušnými výdechy, které poháněly její hlasivky jakýmsi cizokrajným způsobem. Hlava se jí zmítala sem tam a vlasy lítaly na všechny strany. Její ruce s bílými klouby střídavě svíraly povlečení, a pak ho chytaly za pas a přitahovaly k sobě.

Dan byl zvyklý na dospívající dívky, které věděly, co to orgasmus je, a které si ho nesmírně užívaly, ale neměl k dispozici žádný referenční rámec, který by mu takový orgasmus pomohl umocnit. Jeho matka, která vstoupila do tohoto tabuizovaného vztahu, vložila do jejich páření veškerou svou vášeň a vydávala ji ze sebe jako kulometčík, který ví, že jeho munice je nevyčerpatelná.

Dan byl šokován tou syrovou sexualitou, kterou jeho matka projevovala, když si užívala jeho ptáka.

Bylo ještě příliš brzy, aby se znovu udělal, a skvěle se bavil tím, že do své matky píchal a šťouchal, prostě s ní jen tak pokračoval.

V obývacím pokoji Tomovy polibky a osahávání vedly k tomu, že Míšu položil na gauč stále oblečenou v kalhotách. Zaútočil na její citlivá dospívající prsa s citlivými dospívajícími bradavkami a využil zkušenosti, které Dan ještě neměl čas získat. Tom věděl, jak silně je kousat a jak silně je sát, aniž by kousal nebo sál příliš silně. Věděl, jak silně je mačkat a jak moc je může odtahovat od její hrudi, aniž by jí způsobil nepříjemnou bolest. A věděl, jak ji hladit, i přes džíny, způsobem, který ji přiváděl k šílenství.

Když se svíjela pod jeho doteky, prohýbala záda a vystrkovala boky, vstal a během několika vteřin se svlékl. Jeho tlustý prut na ni mířil jako hlaveň brokovnice.

„To je to, co chceš, holčičko?“ zeptal se výhružně. „Chceš, abych tě naplnil, jako naplňuju tvou matku?“

Míša byla bez sebe. Viděla už sice toho ptáka v akci u své matky, ale to byla od ní vzdálená asi dva metry. Zblízka jí připadal jako baseballová pálka. Takže měla strach, že ji roztrhne. Ale na druhou stranu... viděla toho ptáka v akci u své matky... která si to velmi užívala. Takže v ní byla i dychtivá touha pocítit ten cizí klacek ve své pičce.

To vše se promítlo do „Ano, prosím... prosím... Ano, prosím.“

Tom se naklonil, rozepnul jí džíny a stáhnul je z ní tak prudce, že zip při rozepínání zazpíval. Sotva stihla nadzvednout boky, aby mu umožnila stáhnout je spolu s kalhotkami až dolů. Na rozdíl od její matky něco v ní chtělo, aby se tomuto muži vystavila, a tak jakmile mohla, přehodila jednu nohu přes opěradlo pohovky a druhou položila na podlahu, roztáhla se a co nejvíc rozevřela svou bezbrannou číču, aby ji mohl vyplundrovat.

Tom ji nejprve plundroval svým jazykem.

Na to Míša nebyla připravená. S Danem si povídali o orálním sexu, ale strach, že to možná nebude tak skvělé, jak se říká, je odradil od toho, aby zkoušeli něco, co by se jim nemuselo líbit, něco, o co oba vlastně nikdy nestáli. Takže i když občas Míša přemýšlela o tom, jaké by to asi mohlo být, neměla žádnou představu o tom, co by mohla zažít, kdyby jí někdo sál kundí pysky a bral si její klitoris do pusy a... žužlal ho... jinak to pro sebe neuměla ani popsat.

Když zabořil hlavu mezi její stehna, kde ve chvilce našel její kouzelný výstupek a zkušeně ho vtáhl do úst, její boky se křečovitě zaškubaly a ona téměř vyděšeně zaúpěla. Věděl přesně, jak silně jí ho má má okusovat a sát, a Míšu vmžiku zaplavila přílivová vlna pocitů stejných s těmi, které si přivolávala při svých „nouzových orgasmech“. Vzpírala se, skučela a přirážela až do bodu, v němž bylo zřejmé, že její vášeň už vrcholí.

V tu chvíli se Tom rozhodl, že nastal čas trochu jí roztáhnout jeskyňku. Zaútočil jako had, zatímco ona byla ještě v sedmém nebi. Popadl svého ptáka, zastrčil ho mezi její vlhké stydké pysky a rozhodným, avšak pečlivě kontrolovaným tlakem ho začal zasouvat do její sladké hlubiny.

Míšin orgasmus se proměnil v něco, co bylo z poloviny bolestí z toho téměř surového roztažení a z poloviny elektrickým šokem z toho, že v sobě má bodák, který se dere podél jejího poštěváčku, jako by se ho snažil setřít z jejího těla. Možná by křičela, částečně z bolesti a částečně jen proto, aby uvolnila napětí, ale na to, aby mohla křičet, neměla vzduch.

A než stačila nadechnout své mladé plíce, Tom z ní vytáhl svůj meč lásky a začal ji probodávat znovu. A než se rozhodla, jaké zvuky bude vydávat s tím vzduchem, který teď měla v plicích, už nastavil rytmus a mrdal ji přírazy, kterými se z ní pomalu vytahoval ven a pak do ní zas prudce vrážel s takovou silou, že její pevné náctileté kozičky jednou skočily dolů a pak zase nahoru.

Zvuk, který její mysl plánovala vydat, když vyrazil z jejích náhle suchých rtů, se najednou změnil na „Uch, kurva“.

„Tohle je to, co jsi chtěla?“ šeptal jí do ucha a jeho tělo se vznášelo nad ní, takže jediným kontaktem mezi nimi byl jeho čurák v její škvírce.

„Uuuch kurva,“ bylo všechno, co dokázala odpovědět.

Najednou se do ní Tom naplno zapíchnul a zůstal uvnitř, přitom začal kroutit boky v malých kruzích, jako by se pokoušel její klitoris stlačit stlačit do roviny nebo ho z jejího těla odšroubovat nebo tak něco.

„Udělej se pro mě, Míšo,“ poručil jí. „Zmáčej mi ptáka ať ho mám úplně mokrého.“

Míša tou divokou stimulací poštěváčku znovu přestala dýchat, takže když se pro něj a kolem něj udělala, nemohla mu říct, že právě splnila, co od ní chtěl. To ale nevadilo, protože její dívčí píča to řekla za ni, tím, že se napnula, uvolnila a hned pak stáhla jako když rotvajler sevře v zubech vetřelce.

„Jo, to je ono, zlato,“ vzdychnul. „Udělej se po mém celém čuráku. A chceš od něj malý dárek, Míšo? Chceš cítit, jak do tebe stříkám?“

Míša zuřivě přikývla a konečně chytila dech. Využila ho k neartikulovanému výkřiku, který nahoře slyšela i její matka a bratr, a její boky se při tom probudily natolik, že k tomu muži nad nimi začaly pořádně přirážet. Její snažení ho téměř vyvedlo z rovnováhy, ale zkušeně na ni hned přenesl svou váhu, takže ji svým čurákem přišpendlil k pohovce a hrudí jí téměř zploštil prsa.

A pak jí uštědřil několik králičích přírazů, které ho přivedly na samý vrchol a on do její kundičky vystříkal svoje sperma ve stakátu krátkých výtrysků, pokrývajících její děložní hrdlo, jež se v tu samou chvíli při jejím orgasmu otevřelo a vcucávalo nabídnuté spermie do její mladé dělohy. Hejna se jich hnala do jejího centra, kde ovšem, pokud už bere ty nové antikoncepční pilulky dost dlouho, by na ně nemělo čekat žádné vajíčko.

Nahoře v ložnici Klára právě dokončila svůj čtvrtý orgasmus od té doby, co roztáhla nohy pro svého syna. On do ní stále šťastně přirážel, s úsměvem na tváři, jeho mladé paže stále dost silné, aby ho udržely, takže jeho matka mohla nadechnout vzduch do plic, aby zůstala při vědomí pro další orgasmus.

Nakonec ho od sebe odstrčila.

„Můžeš se znovu udělat, zlato?“ zeptala se bez dechu.

„Myslím, že ne,“ odpověděl klidně. „Je to opravdu příjemné, ale nemám ten... pocit.“

„Tak to bys měl raději přestat, nebo se nebudu moct zvednout z postele,“ řekla poněkud smutně.

Začal se vytahovat a ona ho zastavila, když mu plácla rukama na zadek.

„Bylo to úžasné, miláčku, ale víš, že to nemůžeme dělat často... že ano?“

Znovu do ní vnikl a políbil ji na bradu. „Já vím,“ řekl. „Jsem šťastný, že jsem to mohl zažít aspoň jednou.“

„Není to tak, že bych to nemilovala,“ řekla, a ještě jednou stiskla jeho penis svaly své vagíny. „Neberu žádné antikoncepční prostředky a myslím, že Tom a já se budeme snažit, abych otěhotněla hned po svatbě. Takže nechceme, abys mi udělal bratříčka nebo sestřičku... že ne?“

Dana oči se zamlžily a znovu do své matky vnikl.

„Dneska jsem se do tebe udělal,“ řekl zbytečně.

„Já vím, zlato. Chtěla jsem to. Jenom tentokrát,“ zašeptala mu.

„Chceš vědět něco legračního?“ zeptal se a jeho přírazy se náhle staly tvrdšími.

„Co, miláčku?“ zeptala se jeho matka.

„Myslím, že bych se mohl udělat znovu.“ Podíval se na ni a jeho oči se rozzářily.

„Dobře, zlato,“ povzdechla si a přitáhla ho k sobě, aby ho políbila.

Během toho polibku poslal posily k první várce spermií, které aktivně hledaly vajíčko, jež měly najít a oplodnit. Pokud by selhaly, jeho záložní plavci byli odhodláni uspět.

V obývacím pokoji se Tom svalil z pohovky na podlahu a strhl s sebou Míšu, takže ležela přes něj jako koberec z masa, s rukama a nohama bezvládně visícíma a uchem otočeným k jeho hrudi. Slyšela jeho srdce, jak mu buší v hrudi.

„Už tě nikdy nebudu dráždit,“ povzdechla si. „Nedá se to vydržet, když tě rozdráždím.“

„Vedla sis dobře, princezno,“ řekl její budoucí nevlastní otec.

„Ale nemyslím si, že bys mě měla dál provokovat. To se na dámu nehodí. A řekl bych, že Dana to trápí.“

„Miluju Dana,“ řekla.

„To vím. A milovat ho znamená disciplínu.“

„Je nahoře a šuká s mamkou,“ namítla.

„A jak se ti to líbí?“ zeptal se.

„Jeho sperma patří mně,“ řekla pevně.

„Tak vidíš. A představuju si, že pro něj myšlenky na moje sperma, které zalévá tvou sladkou kundičku, taky nejsou nijak příjemné.“

„Ale líbilo se mi to s tebou,“ fňukala.

„Můžeme to udělat jednou za čas, když budou na sebe nadržení, jako dneska večer. Ale po zbytek času se budeme chovat slušně. Dohodnuto?“

„Dohodnuto,“ povzdechla si.

DOSLOV

Díky podstatnému zvýšení platu, které Klára dostala, si mohla dovolit nový dům mnohem luxusnější, než na jaký byla zvyklá. Měl čtyři ložnice a tři koupelny, společenskou jídelnu a obrovskou kuchyň.

Tom, mnohem mladší než předchozí trenér, dokázal s novými hráči navázat vztah, který přinášel úspěchy.

Trenérova novomanželka byla již dva měsíce těhotná, když kráčela uličkou, aby mu nasadila prsten na prst. On byl pyšný, jak jen mohl být, a ona se usmívala tak široce, až ji bolela tvář. Když se to dítě narodilo, podezřele připomínalo fotky jejího syna z dětství. Ale pak se také strašně podobalo fotkám Toma z dětství. Všechny je vystavila v jedné řadě rámečků na krbové římse.

Míšiny nové pilulky fungovaly lépe, než si zasloužila. Ona a Dan si zařídili domácnost v jedné ze čtyř ložnic a ona brala pilulky tak dlouho, dokud nedokončila třetí ročník na vysoké škole. Přestala je brát jako dárek k promoci pro svého bratra.

Když to zjistil, byl tak nenasytný, že jakmile využil svůj inženýrský titul k získání práce u dodavatele pro obranný průmysl, Míša v podstatě přestala na několik let mít menstruaci. Když byly obě volné ložnice zaplněné dětmi, konečně se začali rozhlížet po vlastním bydlení. Realitní makléř jim našel dům jen o tři domy vzdálený od Kláry.

Nyní mezi oběma domy pobíhá horda čtyř-, pěti- a šestiletých dětí, bratranců a sestřenic, kteří si spolu neustále hrají. „Strýček“ Tom chodí Míšu občas navštívit a strýček Dan se zastaví, aby opravil, co je třeba, obvykle v Klářině ložnici.

Celkově jsou šťastná rodina a útrapy, které kdysi prožívali, jsou nyní daleko v minulosti. To je pro útrapy dobré místo.

KONEC