Petra udělala v životě pár pořádných chyb, ale ve skutečnosti to nebyla žádná podlá svině. Její chybou bylo, že byla spíš introvertní, taková nevýrazná a celkem submisivní, takže vždycky měla pocit, že se potřebuje nějak zviditelnit. Přichytávala se tedy těch silnějších, což od dětského věku znamenalo různé partičky, grázlíky, potom experimenty s alkoholem a také s drogami. Bylo jedno, že ona na drogách nejela, nikdy si nic nepíchla – jenom několikrát zkusila travku, aby udělala dojem na ostatní členy party. Ale v posledním ročníku střední školy se to s ní pořádně svezlo. Byla mladá, pitomá a nedokázala říct ne – a tak souhlasila, že bude drogy na jedné diskotéce prodávat. prý to mělo být úplně bezpečné a ona vypadala tak nevinně, takže o ni policejní kontroly ani nezavadí pohledem.

No, nestalo se tak, na všechno se přišlo, sebrali ji, dostala se k soudu… Začalo vycházet najevo, do čeho všeho byla ta jejich partička namočená, a tak Petru odsoudili na čtyři roky jako jednu ze členů drogového a podvodnického gangu. Pořád tomu nemohla uvěřit, vždyť přece jenom chtěla kamarády… Jejím štěstím bylo, že se nedostala do vězení s tou nejtvrdší ostrahou, tady byl relativně volnější režim. Říkala si, že to prostě nějak přežije, bude se chovat slušně, a po čtyřech letech začne úplně nový život úplně někde jinde.

Ale taková hezká, dvacetiletá holka, co navíc moc nemluvila a spíš se zavírala do sebe, okamžitě přilákala pozornost jak dozorkyň, tak ostatních spoluvězeňkyň. Protože se Petra nedokázala moc bránit slovním útokům, tak si na ni každý postupně dovoloval víc a víc. A dozorkyně různé ty drobné šarvátky tolerovaly, protože jim Petřina krása taky pila krev. Někdy byla Petra prostě jen trochu pomlácená, jak se tam s ní ostatní ženské pošťuchovaly. Ale pak se na ni zaměřila Sylva, pořádná rázná ženská s dobrými osmdesáti kily. Začala za ní chodit a říkala: Mně se ten tvůj ksichtík vůbec nelíbí, ty nanynko… Koleduješ si… měla by sis dobře rozmyslet, jaký vztahy se mnou budeš mít. Jestli dobrý, tak se ti nic nestane, ale jestli špatný, tak ti tady uděláme ze života peklo, žejo, holky?

Petra se ze všech sil snažila, aby Sylvu nijak nenaštvala, ale kdo chce psa bít, hůl si najde. Jednou, když měla Petra službu v prádelně, za ní Sylva přišla a řekla, že chce vidět její kozy. Petra se bránila a nakonec se musela bránit i pěstmi. To Sylvu úplně rozlítilo, a tak jí prostě roztrhla mundúr a fackami ji přivedla k poslušnosti. Pak jí rozervala i kalhotky a prohlídla si Petru nahatou pořádně. Pak na ni plivla a řekla, že tu svou neposlušnost si Petra pěkně vypije. A stalo se tak brzy, to už si na ni počíhala skupina čtyř nejvěrnějších kamarádek Sylvy. Chytily Petru do svých železných pěstí a servaly z ní všechno oblečení. Sylva to celé s uspokojením dirigovala a pak přikázala, ať tu malou čubku svážou.

Ženy svázaly Petře zápěstí a pověsily ji za ruce nahoru za trubky. Potom si s ní mohly dělat, co chtěly. Sylva ji začala drsně osahávat: No podívejte se na ten kvíteček. To mi tady, holky, nemáme, žejo? Úplně mě z toho popadá chu´t na sex, hahaha! Ostatní ženy se taky hlučně zasmály a ironickým hlasem vykřikovaly, že něco tak rajcovního dlouho neviděly. Sylva zas: Teď budeš hodná, ty mrško, a necháš si od všech udělat všechno, co budou chtít. Budeš držet a budeš nám děkovat. Tak se do ní pusťte!

Nejdřív ji začaly pleskat přes zadek a přes prsa. Petru to bolelo, ale byla vděčná, že to bude jen výprask. Ale potom, když už měla půlky a kozičky v jednom ohni, jí Sylva strčila dva prsty do kundy a začala ji hrozně drsně prstit. Smála se u toho jako šílená. Petra sténala bolestí a strachem, za to dostala další facky. Druhá z žen jí strčila dva prsty do prdelky, kterou předtím nechutně pomazala slinami. Takhle ji tam obě prstily a zacházely s ní jako s kusem masa. Petra se ze všech sil bránila, ale nakonec byla takhle násilím přinucena k orgasmu. Obě jí daly prsty k olízání, respektivě jí je nacpaly do pusy, až jí skoro natrhly koutky. Sylva jí zmáčkla bradavky a syčela, že je to taková jejich malá fena na hraní.

Potom další z žen přinesla prodlužovací šňůru a několikrát ji přeložila. Několik dlouhých desítek minut se všechny mučitelky bavily tím, že Petru šlehaly po těle (naštěstí ne vší silou, byly si dobře vědomy toho, že by jí tím mohly způsobit krutá zranění) tou smotanou prodlužovačkou. Petra brečela, prosila je, čímž sklidila jen posměch. Pak už jen bezvládně držela a musela čekat, až to všechno skončí. Ještě několikrát se jí všechny prohrabaly v píče i v análu. Pak ji ještě znásilnily kusem nějaké trubky a všechny u toho uspokojeně řičely. Když ji odvázaly, dokázala jen ležet a plakat. Pak se probudila na ošetřovně, ale nikdo se neptal, co se vlastně stalo.