Na tuhle expedici do Amazonie jsme se pečlivě připravovali několik měsíců. Schválně jsem pro těžké podmínky vybral kolegy, kteří něco vydrží. Kolegyň se mi do finální nominace vešlo jen pár. Většinou ostřílené výzkumačky. Nováčky se mi moc brát nechtělo vůbec. Ale pár výjimek jsem nakonec přece jen udělal. Koneckonců někde zkušenosti nabrat mladí musejí.

Mezi jinými s námi jela doktorka Milerová. Teď jí bude třicet a inkoust na "Dr." jí ještě ani nezaschnul. Musí se ale uznat, že má talent i vůli něco dokázat. A nebýt jejího ocelově chladného zraku, byla by radost na ni pohledět. Jen jedinkrát jsem se jí pokusil zalichotit. Zpražila mě takovým pohledem, že bych se nejraději zahrabal dva metry pod zem. Podobně "úspěšní" gigolové z naší skupiny dokonce začali šířit zaručené zvěsti o její frigiditě či zalíbení v lesbické lásce.

Jak byla tvrdá při jednání s námi, tak byl tvrdá i k sobě.Hned od příjezdu do deštného pralesa jí bylo všude plno a zdálo se, že její vůle je stejně nezdolná jako její trénované tělo.Tiše jsem ji obdivoval.

Jak už to ale při podobných výpravách bývá, vztahy v kolektivu se asi po dvou týdnech usilovné dřiny začaly vyostřovat. Ještě to nebyla klasická ponorková nemoc, ale jisté napětí ve vzduchu bylo cítit zřetelně. Neminulo to ani Milerovou. Podle mého názoru několikrát bezdůvodně vyjela po některém z kolegů, až z toho byla slušná hádka. Jako vedoucí výpravy jsem už musel zakročit, vzal si ji stranou a řekl jí své. A také pěkně od plic. Brada se jí chvěla a oči metaly blesky, když jsem jí dával na vybranou, buď se uklidní nebo si může sbalit své věci a opustit tábor. Vydržet její pohled byl jeden z nejtěžších výkonů, co jsem za dobu, co jezdím na expedice, vykonal. Nakonec opravdu sklopila pohled, zašeptala omluvu a zmizela z mého stanu.

V táboře opět zavládl klid. Ne tak v mojí mysli. Musel jsem stále myslet na její oči a v rozrušení se prudce zvedající hruď. Ten den se mi už vyhýbala a já zjistil, že mi pohled na ni chybí. Napadlo mě s ní po práci promluvit už poněkud smířlivějším tónem.

Byl za námi velmi náročný den. Všichni rychle zapadli do svých stanů a koukali co nejrychleji ulehnout do lůžka pod ochranu moskytiéry. Byl jsem jediný, kdo brousil po táboře, což mi vyhovovalo. Přece jen bych byl nerad viděný, jak zaplouvám do stanu krásné chladné doktorky Milerové, přestože mé úmysly byly čistě pracovní.

Nějak mě v tom večerním tichu nenapadlo, že bych měl na svůj příchod upozornit zaklepáním nebo aspoň zavoláním. Prostě jsem rovnou vstoupil do jejího stanu. V chabě osvětleném prostoru jsem doktorku chvíli marně hledal. Nečekal jsem, že už by mohla spát. Ale ano, ležela na svém lůžku. Bylo tedy záhodno otočit se a zmizet. I přes nejlepší vůli mi v tom něco bránilo. Toužil jsem si ji alespoň prohlédnout. Stál jsem ukrytý v šeru kousek od lehátka. Měla velice neklidně spaní - pokud to ovšem spánek byl. Čím déle jsem tam postával, tím více jsem byl přesvědčený, že není. Vrtěla se, krčila a zase narovnávala nohy, ruce jí nervózně bloudily po těle a měla velice těžký, přerývavý dech. Stále více ze sebe skopávala tenkou přikrývku. Uff, chodila spát nahá. Postupně mi odhalila ňadra s drobnými růžovými bradavkami a dlouhé, pečlivě upravené, nohy. Jen přes klín měla přehozený cíp přikrývky. A právě pod tímto kouskem látky byla zajetá jedna její ručka.

Můj několik týdnů v celibátu žijící ocas se při tom pohledu naplno probral k životu. Hučelo mi v kládě, až mě rozbolely koule. Bez dechu jsem pozoroval doktorčino skvostné tělo, jak si se stále větší intenzitou honí kundičku. Netuším, co se jí v dané chvíli honilo hlavou, určitě však něco velmi příjemného, protože se vzepřela na patách, zvedla klín z postele a přirážela si proti prstíkům. Zíral jsem na ni jako puberťák. Za chviličku jí orgasmus zkroutil tělo do rozkošnicky oddychujícího uzlíku. Prošvihl jsem poslední příležitost odejít neviděný. Otevřela oči a unaveně hleděla mým směrem. Musela mě vidět, přesto to nedala nijak najevo. Naše pohledy se ten již podruhé střetly v tichém zápasu. Nevím, jak dlouho, přesto dost na to, aby se mi krom klacku rozhučelo i ve spáncích. Otočil jsem se a jako v mdlobách odkráčel.

Spal jsem velice špatně a druhý den dřel jako blázen, abych přehlušil řev svého nadrženého libida. Moc se mi to nedařilo. Krásné bílé tělo kroutící se v orgastické křeči mi stále nešlo z hlavy. Za to doktorka Milerová byla jako mílius. Byla krásnější než kdy jindy. Dokonce si mě začal dobírat, že jsem jakýsi nervózní a nevrlý. Nedalo mi, abych neopáčil, že jsem neměl tak příjemné usínání jako ona. Následovala několikavteřinová přestřelka významných pohledů a slov, ve které mi bylo nepřímo porazeno, abych udělal to, co ona. Na moji připomínku oznamující, že dávám v takových případech přednost večerům ve dvou, reagovala mlčením.

Tím na několik hodin náš rozhovor skončil. Až teprve odpoledne se mezi řečí optala, zda budu večer opět kontrolovat klid v táboře. Po mé záporné odpovědi se naoko zaškaredila, načež prohlásila, že dnes tedy bude hlídat ona. A opět mi zmizela z dohledu, plnit své povinnosti.

Přišla další noc plná tajemných zvuků džungle. Byl jsem unavený. Unavený a nadržený. To druhé přímo nesnesitelně. Už při mytí mi jakýkoliv kontakt s nalitým pérem působil příjemné brnění v těle. Vážně jsem se chystal si ho vyhonit, i když to není mým zvykem. Jen s ručníkem kolem pasu jsem kráčel k lůžku, když v tom jsem ve stínu u vchodu do stanu spatřil siluetu stojící postavy. „Myslel jsem, že hlídáte klid v táboře, doktorko Milerová.“ Vystoupila ze stínu. „To ano, ale neklid panuje jedině v tomto stanu, tak jsem na něho přišla dohlédnout.“ Cílevědomost jejího chování ji dovedla až ke mně. Zběžně mi pohladila hruď a lehkými polibky klesal středem mého břicha až k pasu. Sundala mi ručník, párkrát přejela rukama po slabinách, načež se chladivou dlaní začala věnovat mému horkému kopí.

Honila vskutku luxusně. Překypovala elegancí a charismatem. „Neměl byste to tak dlouho zadržovat“ jen tak tiše šeptla. Vzápětí mi zacukalo v břichu a z péra mi vytryskl doslova gejzír semene. Stříkal jsem snad dva metry daleko za bedlivého dohledu mladé kolegyně. Ještě párkrát jej nahonila a pak ho nechala volně trčet a stříkat do prostoru. Tiskla se mi na stehno, ale ani na okamžik nespouštěla mé péro z očí. Zasáhla opět, až když se malinko uklidnil, mírně povadnul a táhla se z něj dlouhá stužka semene. Tu si namotala na jazyk, načež očistila zbytky mrdky i z žaludu. V mžiku mi opět stál.

Stoupla si a znovu zkoušela sílu mého pohledu. Líbal jsem ji a svlékal. Bylo úžasné cítit, jak pod mými doteky jihne a rozpaluje se. Pomalu jsem ji uložil na lůžko. Sotva dolehla, roztažením svých nádherných nožek mě pozvala dál.

Až mě na citlivém péru zapálilo, jak byla žhavá. Našli jsme společný rytmus a v něm vydrželi dlouhé minuty. Naše údy a jazyky se neustále proplétaly. Do ticha noci se linulo jemné vzdychání. Chvíli jsem byl nahoře já, chvíli ona. Bylo nádherné sledovat, jak se nade mnou se zavřenýma očima vypíná a spěje zvolna k orgasmu. Nechal jsem ji vychutnat si ho, načež jsme pokračovali v milování. Moje chvilka přišla nedlouho poté. Stočil jsem ji pod sebe, zeširoka rozevřel a začal zrychlovat vyšukávání její nádherně mlaskavé kundičky. Kousala se do rtu, zatínala do mě prsty a vychutnávala si moje stále tvrdší zacházení. Poslední asi půl minuty jí prsa poskakovala opravdu zběsile. Možná, že víc než samotné šukání, mě k výstřiku dovedl pohled na ni. Při výstřiku si přitáhla mou hlavu a zaplavila mi ústa vlhkými polibky. Cítil jsem, jak v nich vybíjí touhu vykřičet se ze svého dalšího orgasmu.

Tak jako doktorka Milerová pracuje na 100 %, tak si počíná i při milování. Měl jsem tu čest, pocítit horko jejího klína ještě několikrát. Nebylo to moc často, ale když se v nás po určité době nastřádala nervozita a napětí nad únosnou míru, vždy jsem skončili propleteni ve vášnivém obětí popouštějíce uzdu svým emocím.