V našem bytě už bydlíme nějaký ten rok. Protože nás barák má jen čtyři patra tak se všemi sousedy známe. S některými si tykáme a s některými ne. Nad námi bydlí asi o patnáct let mladší manželé. Paní už je ve vyšším stupni těhotenství tak je už doma ale její manžel pracuje a je neustále pryč na služebních cestách. Jsou ta část s kterou si tykáme. Já pracuji na směny a manželka jenom na ranní.

Jednou byla manželka zase v práci a já jsem se vracel z nějakých pochůzek. Před domem jsem se setkal s naší těhotnou sousedkou jak se vrací z nákupu. „Prosím tě co blázníš, v tvém stavu se tahat s takovým nákupem?“ říkám jí, protože měla na zemi z každé strany jednu plnou tašku a snažila se v jedné z nich najít klíče od domu. Jak se ta přes to svoje břicho snažila předklonit tak na mě vystrkovala svoje hruškovité krásné pozadí. Protože bylo léto tak měla na sobě lehké letní šaty. Jak se více předklonila tak ji šaty přes ten její zadeček vyjeli nad rámec slušnosti a odhalily holé pozadí. Opravdu holé. Byla naostro. Na chvíli mě dala nahlédnout na svůj nejcennější poklad. Jak mi pak sdělila, tak prý tak chodí protože vzhledem k teplotám a tomu, že si připadá tlustá tak se pořád potí. „Netahej se s tím, pomůžu ti“ a už mám obě tašky v rukách. Když jsme vystoupali k nim do patra položím je před dveře a chci odejít. „Nechceš jít dál, stejně tvoje je v práci, teda pokud někam nespěcháš?“ A zve mě dál. Nechám se pozvat do jejich bytu. Položím nákup na kuchyňskou linku. Ona si sedne na židli pohladí si vypouklé břicho se slovy „to není možné, připadám si jak mokrý tank“. „To není pravda, tobě to těhotenství sluší, jsi krásná maminka, závidím tvému muži, jen ty šaty radši nenos“. „A proč, co na mě vidíš?“ „Tak za prvé, ty šaty jsou proti slunci průhledné a tak je vidět skoro všechno, za druhé máš opravdu krásné křivky, a za třetí můžete se s chlapem milovat kdykoliv a kdekoliv bez následků, víc těhotná už být nemůžeš ". " Ten můj se mnou už nic mít nechce, prý aby neublížil dítěti a já na to mám chuť pořád, dokonce mě ani nechce dole oholit“. „Já se mu divím, já na jeho místě…“ Podívá se na mě zamlženýma očima „tak to bys mi mohl pomoct ". Údivem na ní koukám "jak to myslíš?“ „No pro začátek mě můžeš oholit kačenku“ a už přetahují šaty přes hlavu. Otevřel se mi pohled na hustě zarostlý klín, nad ním vypouklé bříško a nakonec nádherná těhotenstvím nalitá prsa s na dva centimetry zvětšenými bradavkami. „Bohyně plodnosti“ ujede mi.

Trochu zčervená a projde okolo mne do koupelny. Nemůžu se vzpamatovat z toho co jsem viděl a tak se nemůžu ani pohnout. Hned je zpět, v ruce taštičku z holením, druhou mě chytne a táhne zkoprnělého do ložnice. Odhodí peřinu na bok, odkudsi vytáhne ručník, položí ho na postel a pak i sebe.

To jsem už dlouho neviděl. Klekl jsem si mezi její pokrčené a rozkročené nohy a přede mnou se tyčily čtyři kopce. Ano čtyři. Když to budu počítat od spodu tak první byl ještě „zalesněný“ dva centimetry mimo okolí vystouplé pohlaví, pak opravdu kopec jejího břicha a nad ním dva kopce prsou. Pomalu jsem zapomněl dýchat. „Opravdu to chceš?“ „Ano jinak bych se před tebou tak nevystavovala“. Vzal jsem napřed nůžky a opatrně začal zkracovat chloupky. Oba jsme se napřed trochu styděli ale pak to z nás spadlo. Když byly chloupky zkrácené na minimum tak jsem vzal do ruky pěnu na holení a nastříkal ji na čím dál více vystupující pohlaví. U mě bylo už „vystouplé“ na maximum. Opatrně jsem pěnu rozstřel do všech míst a vzal do ruky tríbřitý dámský holicí strojek. Šíleně se mi třásly ruce. „Neboj se to zvládneš, už to musíš dodělat do hladka“. Tak jsem se do toho pustil. Opatrně jsem ji oholil úplně na „holčičku“. Jak byla bez chloupků tak její klín vystoupal do závratných výšin. Vzal jsem ještě nachystaný dětský olejíček a začal ten krásný kopeček mazat. Při tom ji začal růst poštěváček a vystupovat malé stydké pysky. Ona začala vzdychat a dala si ruku do úst aby se neprojevovala nahlas. Když jsem končil s mazáním tak na „kopečku“ stál 2cm vysoký komín poštěváčku nad údolím které lemovaly stejně dlouhé malé stydké pysky. To už ona nezvládala a doslova zařvala „vyliž mě tu piču nebo se zblázním“. Co mě zbývalo, Leh jsem si na břicho a jazyk zabořil do té už tekoucí buchtičky. Lízal jsem ji od prdelky až k tomu trčícímu poštěváčku.

Neopomínal jsem prstíčky dráždit kakaovou růžičku. Dokonce se mi podařily dva prsty ji zasunout do análku a dráždit střevní stěny. V tu chvíli se její nohy roztřásly a jazyk i prsty mě sevřela jak do kleští. Obličej mě slila obrovským množstvím sekretů. Málem mě udusila ale po nějaké chvíli sevření povolilo. " Omlouvám se ale já to nemohla vydržet". Zvednul jsem se a ona mě kouká mezi nohy. Samozřejmě že mě stál, dokonce si ukápnul a udělal flíček na kraťasech. „Sundej si to, uděláš mě ještě jednou.“ Ihned jsem poslechl. Poprosila mě ať si lehnu na záda, že ona sama. Trčel mě do výše a tak pro ni nebyl problém nasednout. „Předek je pro manžela a zadek pro návštěvu“ a s těmito slovy se začala nasouvat tím svým hnědým otvůrkem na mě. Moc jí to nešlo ale když se chce všechno jde. Půlkama dosedla na moje nohy a tím svým vypouklým klínem na můj. Chvíli se nehýbala jak si zvykala na nový pocit a pak se rozjela. Nahoru dolů, nahoru dolů a pořád dokola. Na mě to už šlo a na ní očividně také. Jak jsem začal stříkat do jejich vnitřností tak se s vzlyky udělala. Mokrý orgasmus už měla za sebou a protože jsem ji přes střeva tlačil na dítětem utiskovaný močový měchýř tak se pomočila.

Z toho jejího jak malý balónek vypouklého pohlaví se ta žlutá teplá tekutina rozlila na mé břicho. „Promiň, promiň já za to nemohu to to moje břicho“ omlouvala se. „To nic zlatíčko to nic, pro mne je to nádherný zážitek a je to lidské. Ostatně mě se taky chce na malou " odpověděl jsem. "Tak když já tak i ty, pusť to“ povídá zrůžovělá studem. Chvíli mě to trvalo ale za chvíli jsem povolil stavidla a vyprázdnil se do ní. „Jé to je horké, to je zvláštní pocit být takto naplněná“. Chvíli počkala až mě přecejen trochu změkne a pak. Je zvedla, chytla za zadeček a odcupitala do koupelny. Tam se dala do pořádku a já potom trochu taky.

Doprovodila mě ke dveřím a se slovy "děkuji, nikomu to nemusíme vykládat a snad si to zopakujeme než stihnu porodit mě propustila domů.