„Ahoj Bobe!” pozdravila mě krásná žena a zůstala stát proti mně. Koukal jsem na ní a nevěděl, kam jí zařadit. „Já jsem Marce-la!” podala mi ruku. Nevěřil jsem vlastním očím. Z bývalé hubené holky, samá kost a kůže, se vyklubala opravdová samice. Zaoblila se na těch správných místech. Velká, tvrdá prsa byla zakončená mohutnými bradavkami, které se snažily protrhnout tenkou látku poloprůhledné blůzky.

Marně jsem hledal vhodná slova a zmohl jsem se jenom na to, pozvat jí do vinárny. „Jsi to opravdu ty?” nemohl jsem stále uvěřit tomu, co jsem viděl. „Ano, jsem to já osobně!” zasmála se a při lahvi dobrého červeného jsme si dlouho povídali. Dozvěděl jsem se, že se nedávno rozešla s dlouholetým přítelem, který se zalekl toho, že by si jí měl vzít.

Dopili jsme láhev a zvedli se k odchodu. „Pojď, půjdeme ke mně!” rozhodla úplně samozřejmě. Došli jsme k domku, co zdědila po rodičích a vešli dovnitř. Hned za dveřmi odkopla sandálky a za nimi letěla blůzička a sukně, jediné, co - mimo šperků - měla na sobě.

Také jsem se zul a než jsem si jí stačil prohlédnout, rozepnula mi košili a stáhla šortky. To bylo také to jediné, co jsem měl na sobě. Poklekla, ne proto, aby se pomodlila, ale zkušeně mi ho polkla. Vypadalo to, že se mého žaluda snaží dostat až do žaludku. Navíc mi polkla i pytel. Trvalo to tak dlouho, že jsem měl oprávněné obavy, aby se neudusila.

Ale v ten moment ho vyplivla a lapala po dechu. „Víš, já to mám ráda dost tvrdě a ten můj bývalý na to moc nebyl!” oznámila mi a chytila mě za ruku. Zatáhla mě do sklepa. Byl perfektně vybavený, jako mučírna. Než jsem se stačil rozhlédnout, vzala do ruky jakousi krabičku a zmáčkla tlačítko. Se stropu sjelo vahadlo. Stoupnula si pod něj a dala ruce do pout na jeho koncích. „Zmáčkni to druhé tlačítko a pořádně mě napni!” požádala, jako kdybychom to dělali každý den.

Zmáčknul jsem tlačítko, až tancovala na špičkách. „Néééé!!Dóóóóst!” vykřikla. „Chtěla jsi pořádně! Tak toho nech, nebo uvidíš!” zařval jsem na ní a ona ustrašeně zmlkla. „A co mám s tebou dělat dál?” zeptal jsem se.

„Otevři támhletu skříň a uvidíš! Vždy jsi byl takový kutil, tak si určitě poradíš! Když jsme si hrávali na doktora, tak jsi měl tako-vých nápadů, že už tenkrát mi z toho vlhla kunda!” zašeptala ne­směle. Otevřel jsem dveře skříně a byl jak v Jiříkově vidění.

První mi do oka padnul dost velký umělák, ale protože od něj vedly řemínky, usoudil jsem, že má nahrazovat roubík. Když jsem se otočil, Marcela se zachvěla. „Otevři zobák! Pořád mi do toho kdákáš!” poručil jsem a Marcela se vzlyknutím poslechla. „Uglh.. mmhh...!” cosi zakvílela, když jsem jí ho nacpal do pusy a řemín-ky utáhnul za hlavou. Bylo na ní vidět, že to není zrovna to, po čem by toužila. Ale chtěla to, tak to má.

Ještě chvíli cukala hlavou a snažila se lapat po dechu, až se jí podařilo tu obludu v puse nějak usadit. Znovu jsem se podíval do skříně a objevil svorky se šroubem, který sloužil k jejich utažení. Bylo na ní vidět, že moje volba byla správná. Vytřeštila oči a rozechvěla se po celém těle. Nasadil jsem jí je na malé pysky a utáhnul tak, až jí vytryskly slzy z očí. Ale na každé svorce ještě byly gumičky.

Domyslel jsem si, k čemu by měly sloužit a znovu se otočil ke skříni. Kožená pouta! To je ono! Nasadil jsem jí je na kotníky a gumičky od svorek na kundích pyskách k nim připojil.„Uu... gg.. hhh...gg!” začala kvílet, když se jí pysky protáhly do neuvěřitelné délky. Klitoris nimi trčel jako nějaký prst. Snažila se nohy pokrčit, ale to zase zvyšovalo tah za ruce.

Všimnul jsem si, že vahadlo je zavěšeno na otočném závěsu. Chytil jsem Marcelu za boky a prudce jí roztočil. „Úúú... úúú..!” kvílela, jak ztratila půdu pod nohama. Našel jsem ještě dlouhý ře­men. Prásknul jsem s ním, aby se jí obtočil kolem těla a trhnul za něj. Znovu jí to roztočilo kolem vlastní osy. Dostal jsem ďábelský nápad.

Řemen byl dost dlouhý a na koncích byly otvory. Uprostřed vahadla byly malé, ale silné háky. Zavěsil jsem jeden konec řeme-nu na zadní hák a protáhnul ho Marcele mezi nohama. „U..úúúú!” zaječela i přes ten rozměrný roubík, když jsem jí ho napnul tak, že se jí bolestivě opřel o svorky a přimáčknul trčící klitoris k tělu.

Musel jsem trochu zabrat, abych řemen mohl zavěsit na přední hák. To jí snížilo tah na ruce a tak jsem mohl vymýšlet, co dál. Znovu jsem se ponořil do skříně. Teleskopická tyčka a úchyty na koncích, další kožená pouta...

Pouta jsem jí nasadil na kotníky a připojil k nim tyčku. Roztáhnul jsem jí nohy, co tyčka dovolovala. Kundí pysky se jí také roztáhly do stran a řemen jí ještě více mačkal klitoris.„Úúúú.....hhúúú ...úúúú!” náhle vytřeštila oči a tělem jí zmítala křeč orgasmu. Kolem řemenu jí cosi vystřikovalo. Sklonil jsem se, abych ochutnal. Ne, nebyla to moč. Byly to ty lahodné šťávičky. Trochu jsem jí podepřel, aby mohly lépe vytékat. Vysával jsem je jako o život.

Náhle zůstala bezvládně viset v poutech. Toho vzrušení na ní asi bylo moc. Využil jsem toho a vložil jí pod řemen mezi nohama kousek plechu.Vzal jsem vrtačku a v tom správném místě řemen provrtal. Vytáhnul jsem plech a vyvrtaným otvorem zvědavě vy­kouknul klitoris. Přisál jsem se k němu, aby co nejvíc koukal.

Marcela se zase začala vrtět, jak jí jenom pouta dovolovala. Ale ještě netušila, co bude hned vzápětí. Vzal jsem žabku, co se používá na věšení záclon, rozevřel její čelisti a nasadil jí na klitoris. Prudce jsem jí pustil a ozubené čelisti se jí zakously do nalitého klitorisu. „Úúúúúúú..... gllhhúúúúúúú!” zavřeštěla i přes roubík a snažila se přetrhat všechna pouta. Ale snažila se marně!

Chvíli jsem pozoroval její marné snažení a když ochabovala, několikrát jsem do žabky cvrnknul. Znovu se začala zmítat, ale síly jí docházely. Koukala na mne očima, plnýma slzí, jako kdyby prosila, abych ukončil její muka. „No tak dobře!” zželelo se mi jí. Dokázal jsem si představit, jaká je to bolest. Sáhnul jsem jí mezi nohy a zmáčknul čelisti žabky.

„Úúúúú...gghhl.....úúúúúú!” znovu zavřískala, jak se jí do zmu­čeného klitorisu znovu hrnula krev. Jeho nervy jakoby ožily, dávaly o sobě vědět. V této citlivé tkáni je to mnohem horší, než když si člověk třeba přeleží ruku. Nechal jsem jí dusit ve vlastní šťávě a znovu se hrabal ve skříni. Objevil jsem tam zajímavé zařízení.

Podobalo se tužce Verzatil. Čelisti byly jemně ozubené a svíra-ly se šroubem. Od něj vedl krátký řetízek. Protože tam byly dvě, hned mi bylo jasné, kam to může patřit. Ještě tam byly dvě kola s něčím, jako držadla. „Aha! To patří k sobě!” domyslel jsem si a vytáhnul to na světlo boží. V očích se jí objevilo nefalšované zděšení. To se mi líbilo.

Vzal jsem kruh a nasadil jí ho na prso.Protáhnul jsem ho, aby jí kruh dosedl až na jeho základnu. Nasadil jsem i druhý kruh a kochal se jejím zděšením. Potom jsem vzal jednu z těch čelistí. Nasadil jsem jí na bradavku a začal utahovat šroub. Jemné zoubky čelistí se jí začaly zakusovat do bradavky. S děsem v očích se snažila cukat, aby to hrozné zařízení setřásla.

Zasmál jsem se jejímu marnému snažení a vzal druhé zařízení. Nasadil jsem jí ho na druhou bradavku a také utahoval šroub.Z očí jí tekly potoky slzí. Vzal jsem konec řetízku a natáhnul ho. Bradavka se jí také začala natahovat, až byla tak dlouhá, že jsem to ještě neviděl. Zavěsil jsem řetízek na oblouk a totéž udělal i na druhém prsu. „Tak proto má tak velké bradavky!” pomyslel jsem si.

Už nemohla ani kvílet. Spokojeně jsem si prohlédl svoje dílo. Jenom jsem litoval, že tam není ještě jedno takové zařízení, abych jí ho dal na klitoris. Ta žabka na ní bylo opravdu moc! „Mám ží-zeň! Jdu na pivo!” oznámil jsem jí. „U..u..u..u.!” snažila se dát na-jevo svůj nesouhlas, ale nic tím neovlivnila! Prostě jsem se sebral a odešel.

Nebyl jsem tam dlouho. Jenom jsem si koupil pár lahváčů, aby tam nebyla dlouho sama. Ale stejně! Když jsem přišel, byla úplně šílená strachem. Asi se tam zmítala, v zoufalé snaze dostat se z pout. Teď zůstala bezvládně viset a z očí jí tekly slzy jak hrachy. Pod sebou měla loužičku a určitě to nebyly ty dobré šťávičky.

„Mám tě už sundat?” zeptal jsem se, když jsem viděl ten její zoufalý výraz. Snažila se kývnout, ale moc jí to nešlo. Sundal jsem jí tyčku mezi nohama a odpoutal ruce. Zmáčknul jsem tlačítko a spustil jí níž, aby se mohla postavit na nohy.

Zůstala sedět na řemenu a se slzami v očích se snažila odpojit gumičky od pout na nohách. Ale vadilo jí v tom to, co měla na pr-sou. „Á....ááá...áááá..!” kvílela, když si to pomalu sundavala. Chvíli si třela zmučené bradavky a potom si konečně odpojila gumičky, natahující jí pysky. To také komentovala bolestným kňučením. Teprve potom si vytáhla roubík z úst.

„Hrrlll!” chtěla něco říct, ale dosud toho nebyla schopná. Stále seděla na řemenu a vzlykala. Dal jsem jí napít a teprve potom byla schopná něco říct. „Tys mi dal! Měla jsem hrozný strach, že se už nevrátíš!” stále vzlykala. Pomohl jsem jí slézt z řemenu a odnesl jí na postel. Chvíli si hladila kundu, ale potom vyčerpáním usnula.

Šel jsem do kuchyně, abych udělal něco k jídlu. Budil jsem jí, aby se také najedla, ale spala tak tvrdě, že jsem byl neúspěšný. Tak jsem jí nechal, vykoupal se a zalehnul k ní. Také jsem usnul, ani nevím jak. Ráno mě probudilo její kvílení, jak si,cestou na záchod hladila nateklou, zmučenou kundu a bradavky.

Udělal jsem snídani a znovu jsme si vlezli do postele. Chvíli jsme si povídali a jejích zážitcích, ale když ucítila mého tvrdého čuráka, ochotně roztáhla nohy. Co se dělo potom, by bylo na další povídku...

Bobr

©

2012