Líza se na Bernarda dlouze zadívala. Byla štěstím bez sebe, že se tady ukázal. Aspoň někdo zajímavý na tomhle pitomém večírku, který pro ni uspořádali její rodiče. Byla to oslava jejích osmnáctin a rodiče si mysleli, že největší radost jí udělají tím, že pozvou všechny spolužáky ze školy. Opravdu všechny. Líza se málem propadla, jak to bylo trapné. Matka ji navlíkla do luxusních snobských šatiček, protože to byla přece společenská povinnost, aby Líza ukázala, jaké je postavení jejich rodiny. A celý dům byl plný lidí, které stěží někdy zahlédla na chodbách školy. Byli u vytržení z toho, že jsou v domě takových zbohatlíků. Líza si s nimi neměla co říct. Styděla se, že její rodiče dávají všem na odiv svůj majetek a že k tomu nutí i vlastní dceru.

Bernard zachytil pohled mladé oslavenkyně. Páni, moc jí to slušelo, i když ty šaty, co měla na sobě, určitě stály nechutné peníze. Určitě byly ručně šité speciálně pro ni. Když se s ní dal do řeči, Líza mu to potvrdila. Nadšeně ho objala a hned se mu svěřila s tím, jak je ráda, že je tady aspoň někdo normální. Bernardovi to zalichotilo. Jako starý rodinný přítel měl k téhle malé rozmazlené dračici vždycky trochu zvláštní vztah. Něco ho na ní přitahovalo. A ona s tím evidentně flirtovala. I přes svůj věk si dala šampaňské, tak jí pak zrůžověly tváře a byla ještě koketnější. Bernard na ní zkoušel vyzvídat, jak se baví, jestli tady jsou nějací kluci, se kterými třeba chodila, to by totiž bylo bezvadně pikantní, kdyby je její rodiče pozvali…

Ale Líza ho překvapila  - naprosto otevřeně mu řekla, že tady není nikdo, s kým by chodila, protože ona nechodila nikdy s nikým. Protože rodiče ji drželi doma na řetězu, vždycky ji jen ukazovali načančanou na takovýchhle společenských akcích. Bernardovi spadla čelist. A Líza pokračovala… Prý jí stejně kluci stejného věku připadají jako pitomci, ona prý vždycky snila o chlapovi, který je starší a zralejší, věděl by, co a jak má dělat, a všechno by ji naučil. pečoval by o ni jako o vzácný poklad a ona by se sebou za odměnu dělala všechno, co by chtěl. Bernard povytáhl obočí, co tím myslí, co by jako s tím chlapem dělala… Líza se zasmála: No nemysli si, že jsem zas tak nezkušená, mám přece internet a vůbec, a tak leccos vím! Napadá mě, co by se chlapům mohlo líbit, jenom jsem zatím neměla tu příležitost to vyzkoušet!

To už Bernard polknul. Navrhnul Líze, že by se mohli projít po horním patře domu, trochu stranou od vší téhle vřavy. Líza se do něj oddaně zavěsila a vyšli po schodech nahoru. Tam bylo šero a klid a najednou mnohem intimnější atmosféra. Chtěl bys vidět můj pokoj? zeptala se ho. Bernard přikývnul, přestože její pokoj viděl samozřejmě už mnohokrát. Zavřela za nimi dveře a posadili se na postel. Tam jejich rozhovor pokračoval. Líza něco chtěla, to bylo jasné, a tak to na ni Bernard zkusil: Chtěla bys se mnou dělat všechny ty věci, o kterých jsme mluvili? Líza vydechla, že hrozně moc, a půvabně se u toho začervenala. Bernard byl vzrušený. Pomalu se k ní naklonil a políbil ji. Voněla krásně, mladě a prostě panensky.

To líbání nebylo začátečnické, Líza měla rozhodně talent. Rozvinulo se v pořádně divoké francouzáky, ona ho vášnivě objímala, jezdila mu rukama po hrudi a tiskla se k němu. Bernard se jí taky dotknul jako ženy, byla vláčná a poddajná a měla krásná pevná prsa. Jen na sobě měla ty hloupé drahé šaty smetanové barvy, ale to nevadilo, ty by rozhodně šly vyhrnout… A k tomu za chvilku skutečně došlo. Bernard se podíval pod vyhrnutou sukni a stáhnul Líze kalhotky. Tam čekala její růžová broskvička, a jak se Bernard brzy přesvědčil, opravdu byla uvnitř ještě překrytá panenskou blánou. Chceš, abych tě toho zbavil, maličká? zeptal se zastřeným hlasem, protože byl fakt ohromně nadržený. Bylo na tom něco neskutečně perverzního, když pak Líza žadonila o to, aby ji skutečně odpanil, aby z ní udělal ženu, a aby jí ukázal, o co ji rodiče celou dobu připravují.

Bernard se nemohl nabažit pocitu, když jeho ocas konečně vklouznul na okraj její mušličky. Předtím si ji ještě řádně připravil, naslinil si prsty a hezky ji masíroval okolo poševního vchodu, až se Líza začala vrtět a vzdychat. Teď už tam měla špičku péra a byla připravená na ten okamžik penetrace. Zavřela oči a Bernard přirazil. Líza čekala ohromující bolest. Protržení panenské blanky bolelo, ale rozhodně ne tolik, kolik čekala, bylo to spíš takové silné píchnutí. A bolest potom odezněla. otevřela oči a najednou si uvědomila, že v sobě poprvé v životě má pořádného čuráka. A ten pocit naplnění se jí hned zalíbil. Byla si jistá, že když to bude opakovat znovu a znovu, ten pocit se bude ještě zlepšovat.

Bernardův klacek se v ní začal pomalu pohybovat. Bernard jí to dělal rytmicky a s citem a rozhodně do ní nebušil plnou silou, jak byl třeba zvyklý s jinými svými milenkami. Na to ještě Líza nebyla připravená, ale když to s ní bude dělat pravidelně a pokaždé trochu přidá na té razanci, však ona si zvykne. Byla nádherně horká a úzká uvnitř. Bernard potlačoval svoje sténání, i když se mu chtělo spokojeně ržát jako divokému hřebci. Líbal ji na pootevřené rty a na krk a souložil její skvostnou lasturku tak dlouho, dokud se neudělal a nevystříkal se do ní. Po chvíli ho z té dírky vytáhnul ven. Líza se usmívala, byla evidentně také šťastná a spokojená. Líbilo se jí to. A hlavně dosáhla svého, to se jí asi líbilo nejvíc.

Ukázalo se ale, že její slavnostní šaty se nějak shrnuly pod ně. Byly teď špinavé, proteklo to skrz… Ta skvrna byla víc než výmluvná. Byla to směs panenské krve a čerstvého spermatu. A ty hříšně drahé šaty byly zničené. Ale Líze to nevadilo, právě naopak, svým způsobem ji to tak zvráceně uspokojovalo… Jen ať rodiče vědí, jak oslavila svoje osmnáctiny.