Konečně padla. S úlevou jsem vypadnul z práce a hrnul se na autobus. Ten byl na zastávce, kde nastupuju, ještě relativně prázdný, ale stejně jsem zůstal stát. Sedím celý den v práci, potřeboval jsem si trochu protáhnout nohy. Při jízdě jsem pozoroval ubíhající ulice, při zastávce zase nastupující davy. Samozřejmě mě z toho davu zajímaly hlavně ženy a dívky. Některá menší, jiná vyšší, tamta má krásný kozičky, tamhleta neskutečný zadeček, no prostě i na narvaném autobusu se dá najít něco pozitivního.

Tentokrát mi nejvíc padla do oka asi 20letá, dlouho a černovlasá slečinka ve vysokých kozačkách, kraťounké sukýnce, s jakýmsi šibalským výrazem v obličeji. Musel jsem se smát, když jsem viděl, jak se prodírá uličkou, velikou kabelkou mlátí hlava nehlava všechny okolosedící a jejich protesty hasí sladkým "promiňte, prosím." Dav ji dotlačil až ke mně, což mi udělalo radost, aspoň jsem měl možnost prohlédnout si ji hezky z blízka. Jak se tak hrnula ke mně, hned jsem na ni spustil, že doufám, že mě taky nepřetáhne tím jejím batohem, jako všechny ty bezbranné nebožáky cestou.

Tvář se jí zkroutila do roztomilého úšklebku a odsekla něco ve smyslu, že to původně v plánu neměla, ale jestli budu rýpat, tak mi mileráda pár ran uštědří. To jsem si nemohl nechat líbit. Hned jsem si opět rýpnul. "Kdybyste měla normální podpatky, tak jste nemusela padat na všechny strany." Zdálo se, že se jí tohle dotklo. Vzdorovitě se ke mně otočila zády. Vlastně zády ne, zadečkem. A ten byl neskutečně luxusní. Nemám ve zvyku osahávat "bezbranné" ženy v MHD, ale tomuhle se vážně odolat nedalo. Ostatně si bude jistě myslet, že se na ni jen někdo nechtěně tlačí.

Položil jsem tedy jen tak zlehka dlaň na jednu polokouli a malinko sevřel. Úha, to je teda krásně pružný materiálek, říkám si v duchu. Chvíli jsem si tu hebkost mlčky užíval. Pak se najednou to voňavé stvoření otočilo a uhodilo na mě: "Tak už víte, proč nosím ty vysoký podpatky?" "Jojo, hezky vám to tvaruje prdýlku," nezaváhal jsem s odpovědí ani na vteřinu. "Správně," zase se otočila zadečkem ke mně a nechala si ho sevřít, tentokrát už pevně a oběma rukama. Neucukla ani když jsem rukama zabrousil pod sukýnku. Už jsem se chystal poodhalit i tajemství hebkých zařezávaček, to už ale bohužel autobus zastavil na její zastávce a ona se hrnula ke dveřím. Když mě míjela, tak špitla "děkuji za namasírování," pak už vyskočila a hopkala domů.

No mě snad uskočí péro, říkám si, ale snad pojede i zítra. Druhý den po práci jsem ji na zastávce netrpělivě vyhlížel. Radostí mi poskočilo srdíčko i klacek, když jsem ji našel. Hned od dveří si to zamířila ke mně. To už jsem si nebyl jistý, jestli tak nahlas hučí motor autobusu nebo moje kláda. Prohodili jsme pár fráziček na uvítanou a pak už mi nastavila zadničku. Lačně jsem po ní sáhnul a přitáhl si ji blíž. Autobus se zatím zcela zaplnil lidmi a já mohl neviděn zpracovávat ty nádherné půlky. Pod sukýnkou mě přivítal horký samet kůže. A nikde ani stopy po kousíčku látky. Byla bez kalhotek. No páni, hned jsem prstem sjel mezi půlky a pošimral kundičku. Malinko se zavrtěla, trošičku porozevřela nožky a já měl hned ze spodu lepší přístup. Jakmile jsem nahmátl poštěváčka, ručka té černovlasé kočičky přistála na bouli v mém rozkroku. Čím snaživěji jsem jí laskal mazlavý poštěváček, tím intenzivněji mi mačkala a hnětla péro přes kalhoty.

Prsty na ruce jsem měl už slušně mokré. Stejně jako v mých trenkách bylo mokro. Jestli nepřestane, tak se snad udělám, Ne snad, určitě se udělám. Chci se totiž udělat! Byl jsem neskutečně vzrušený. V momentě, kdy horké sperma začalo vystřikovat do mých trenek, vzal jsem její dlaň a úlevně si ji pevně přitisknul do rozkroku. Musela cítit, jak mi rozkrok vlhne pod přívalem mohutné dávky semene. Zároveň jsem ale nezapomínal honit její hlaďounce vyholenou pičku, což jsem udělal moc dobře, protože jinak bych nebyl poctěn jejím orgasmem. Stiskla mi dlaň mezi nohy a opřela se o mě zády. Těžce oddechovala a znatelně se chvěla po těle. Celou tu dobu mi hnětla koule. Tak tohle bylo něco.

"Můžu vás pozvat na kávu? Zítra ve čtyři?"
"Dobře, zítra ve čtyři," a už hopkala z autobusu. To už je ale jiný příběh.