Vyznat se v labyrintu chodeb nebyl žádnej med. Konečně jsem našel výtah, zmáčknul jsem tlačítko, kabina přijel odněkud zezdola z podzemní garáže, dveře se otevřely a já jsem vešel.

Vevnitř už byly dvě úřednice a obě jely do pátýho patra. Tam jsem mířil i já, takže už jsem nemusel nic dalšího mačkat. Jenom jsem se na holky hezky uculil, trapnej okamžik, překontroloval jsem si, že mám ve složce všecky papíry, a pak už jsem jenom zíral do země. A chtě nechtě jsem zaslechl kousek rozhovoru těch dvou. "To víš, mladej měl chuť na kus šťavnatýho masíčka," řekla první. Druhá se vilně uchechtla a nadzvedla si faldík na boku, "no... proberem to v kanclíku," řekla. Zvednul jsem hlavu a znova jsem se na děvčata usmál, tentokrát už mi to nepřišlo tak trapný jako prve. Letmo jsem si holky prohlídnul a znova jsem zklopil hlavu.

Menší byla tlustá, dohněda opálená, robustní. Pevné tukové boule kolem pánve, vyboulená stehna, lýtka, silné prsty, dlouhé nehty, drdol, řetízek mezi ňadry. Pěta-třicátnice. Buldozer. Hroch. V jejím pohledu však byla jiskra. V jejím těle byla energie. Hnedka mě napadlo, že to není jedna z těch hroud sádla, co bývaj k vidění za pokladnou v potravinách. Tohle byla moderní kurva, co si vysedává hezky v klidu a v teple svýho kanclíku; holka v postavení, holka někdo.

A vyšší byla mladší, hodnější, alespoň tak působila, milá holka, pěta-dvacátnice, blondýnka s takovým tím romantickým pohledem, jako by furt jenom vzhlížela k moři a na něco čekala. Bílá sukně, štíhlé nohy, téměř upjaté držení těla. Náramky a cingrlátka. Fialové rty, dlouhé řasy. Bylo jasný, že i ona by chtěla bejt holka někdo, děvka moderního světa, že by chtěla zapadnout a omotávat si chlapy kolem prstu, doma si omotat starýho a v práci si omotat šéfa, ale neměla na to, byla to romantická kráva, ačkoliv to zkoušela skrývat. Postavu měla pěknou. Důstojné rysy, gotické prstíky, útlé boky, vkusné poprsí a měla i pěknej hlas. Scházelo však kouzlo. Byla odsouzena k nešťastným vztahům, k pláči, k nepřiměřenýmu pití červenýho vína, k čokoládě, a k výčitkám, k rozchodům a rozvodům, zatím to ale nevěděla. Zkoušela to v městským stylu.

Pátý patro. Vyskládali jsme se na chodbu. Holky zapadly někam do dveří a já jsem se pokoušel zorientovat. Tupě jsem zíral na orientační ceduli, četl jsem všelijaký ty popisky, a pořád jsem cítil vtíravej parfém úřednic z výtahu. Pitralon z dovozu. Značkový sukýnky. Slovíčka ze západních seriálů. Rozšklebenej úsměv myšáka Mikyho. Eh. Klimatizavaná noční můra z Elm Street jeden-a-dvacet, díl sto-deset.

Konečně jsem našel pobočku pojišťovny. Tiše jsem zaklepal a stražil jsem uši. Nic. Nic jsem neslyšel. Nervózně jsem pootevřel dveře a nakouknul jsem škvírou. "No pojďte dál!" ozvalo se z místnosti. Vešel jsem. Ušel jsem pár kroků a nerudnej hlas patřící dámě sedící u stolu znova promluvil: "A zavřete za sebou ty dveře..." S překvapením jsem zjistil, že dveře jsou dokořán, přestože jsem je přece zavíral. Anebo? He?

"Musíte s těma dveřma třísknout," instruoval mě hrubej ženskej hlas. "Netlačte na kliku a prostě s těma dveřma třískněte..." Na třetí pokus se mi podařilo dveře zavřít. Ještě předtím ale průvan shodil dvě anebo tři lejstra ze stolu. Papíry jsem zvednul a položil jsem je zpátky na hromádku. "Tak už se posaďte." Židle byla dobré dva metry od stolu, za nímž seděla úřednice, takže když jsem se konečně usadil, viděl jsem celou její postavu za stolem; a ona viděla mě. Nemohl jsem se zbavit neodbytného pocitu, že všecko bylo pečlivě zinscenováno, rozbitá klika u dveří, průvan, letící lejstra, podivně umístěná židle, že všecky tyto maličkosti měly sloužit k tomu, abych ztratil sebevědomí a nechal se sebou zacházet jako s hadrem. Nu což.

"Tak co byste rád?" pohlédla mi do očí. Přestala hledět do počítače a dívala se na mě. Oči měla hnědé a vševidoucí. Byla to pichlavá psí očka; očka loveckýho čokla.

"Přišel jsem nahlásit pojistnou událost," řekl jsem dutě. Mluvil jsem cizím hlasem, neboť se mi z jakéhosi důvodu stáhlo hrdlo. Mluvil jsem zastřeně, utlumeně, schlíple. Zvuk ve mě jenom tak prázdně zaduněl. Shrbeně jsem vstal, naklonil se a podal jí obálku se zprávou od obvoďáka a s dalšíma dokumentama. Její hnědá ruka se mě dotkla. Znovu jsem se posadil. Její bystrá všetečná očka jezdila po papíru. Přestala si mě všímat. Konečně jsem si ji mohl prohlídnout.

Byla to moderní slečna s tetováním na hrudi, opálená do bronzova, krátkovlasá černovláska, černovlasá krátkovláska, eh, ženská v modrých šatičkách, pružné paže, zaoblené nohy, nohu přes nohu, stehno přes stehno, moderní ženská s pohledem vraha. Ostré lícní kosti. Rozkošné křivky. Ženská, co půlku léta proleží na pláži někde v tropech a druhou půlku léta prosouloží v pokoji drahýho hotelu. A na lejtku jsem ještě zahlídnul růžek dalšího tetování, noha se ale pohnula, svezla se dolů a úřednice na malou chvilku seděla v pozici poslušnýho školáka, to jest: obě nohy vedle sebe a ve vzorným úhlu, ruce na stole a hlava na krku.

A pak nohy pomalu roztáhla od sebe, protáhla je pod stolem a rozkošnicky zakroužila chodidlama kolem dokola. Ruka se jí svezla dolů a rozevřená dlaň objela vnitřní stranu stehna. Vytřeštěně jsem na to zíral. Periferním viděním jsem zahlídnul, že mě úřednice upřeně pozoruje, ale stejně jsem dál hleděl na její nohy, nic dalšího už pro mě neexistovalo, nic dalšího nebylo jenom její nohy pod stolem.

Úřednice si nadzvedla sukni a já jsem spatřil bledě-modré spodní prádlo. Poodrhnula si prádlo a já jsem spatřil světle-růžovou píču. Promnula si pysky, všelijak se v nich nořila a za pár okamžiků ruku zas vytáhla zpod stolu a začala něco vyťukávat do počítače. Sklonila se nad stůl, zadkem zajela hloubš do židle a její kunda zmizela ve stínu mezi opálenými stehny.

Anebo se mi to jenom zdálo? Eh?

Pták mě tlačil do kalhot. Měl jsem erekci. Potáhnul jsem si nohavice a zkoušel jsem najít lepší polohu. Všelijak jsem se na židli kroutil. "Udělejte si pohodlí, chvilku to potrvá, než to zadám do systému," řekla úřednice. "Vytáhněte si ho ven z kalhot. Uvidíte, jak se vám krásně uleví," řekla, pronikavě mi pohlédla do očí a přátelsky se usmála. Její úsměv zapůsobil doslova blahodárně. Když se na mě tak nečekaně usmála, spadnul ze mě veškerý ostych. Ztratil jsem rozum. Byl jsem jako ve snu. Jako bych se ocitnul ve snu věčně nadrženýho puberťáka. Rozepnul jsem se a vytáhnul jsem ho na světlo. Trčel mi ven. Ztopořenej pták. Klacek. Pinďa.

Úřednice mhouřila oči. Ostřila zrak na mýho ptáka. Jistým pohybem vzala telefon, vytočila číslo a řekla: "Nerada vás znova obtěžuju, holky, ale potřebovala bych tu pomoct s jednou maličkostí. Bude to jenom chvilka..."

Znova se pak na židli vysunula a roztáhla nohy. Oběma rukama si přejížděla kolem pysků a mačkala si stehna. A ve mě to cukalo a horká krev se mi hnala nejkratší možnou cestou do pinďoura.

"Takže úraz hlavy, jó?" zeptala se přidrzle. "Jenom jesli to nejni nějaká ta habaďůra, milej zlatej."

Do kanceláře vešly další dvě úřednice. No a pochopitelně to byly úřednice, se kterýma jsem se o pár minut dřív svezl výtahem. Taková dost podezřelá náhoda.

"Panáček nám sem přišel se zprávou od doktora," informovala úřednice za stolem.

Obtloustlá pěta-třicátnice nahlédla do papíru a tiše zamručela. "Rozbitá hlava... hm..."

Vysoká pěta-dvacítka se ke mě sklonila a bezostyšně mi hleděla do rozkroku. "Ale zdá se, že čůráček mu funguje normálně," ušklíbla se. Nezmohl jsem se na slovo. Na žádnou reakci. Zmrznul jsem v čase. Může se taková situace doopravdy stát? Anebo jsem zešílel?

"No nebudem to prodlužovat," houkla tlouštice a rázně ke mě přešla. Klapání podpatků. Závan silnýho parfému. Houpání ňader. Obkročmo si nade mě stoupla a vyhrnula sukni. Byla nečekaně ohebná. Rozkrokem se mi začala otírat o ptáka, objala ho do faldů, zmáčkla ho mezi bachor a obrovský stehno.

Sedící úřednice si položila ty svoje dokonalý haksny na desku stolu, nohy do praku, jednu ruku v klídně, druhou rukou si mačkala prso, olízla si palec a mazlila si bradavku.

A ta vysoká? Kde je ta třetí? Stála za mnou a v momentě, kdy jsem se chtěl osvobodit, sundat ze sebe holku a odejít pryč, mě drapla za ruce a držela mi je za zády.

Hrošice mi honila ptáka špekem. A za chvilku se přetočila, stáhla si kalhotky, předklonila se přede mnou a předvedla mi svou masivní prdel. Pak si na mě přisedla a zadkem se o mě otírala. Z ptáka už mi odkapávala mazlavá šťáva; nadechl jsem se, že hlasitě vzdychnu, ale holka za zády mi zacpala hubu dlaní. Nos jsem měl plnej jejího parfému. "Už se mu to líbí," zašeptala u mýho ucha. Ale nemluvila se mnou. Mluvila se svýma kolegyněma.

Od stolu už se ozývaly tlumený vzdechy a rytmický pomlaskávání, jak se prsty nořily dovnitř a ven.

"Už by chtěl šoustat," špitla hrošice, vstala a do klína mi hodila šprcku. Byla to nějaká speciální extra-super-drobná velikost. Prezervativ pro trpaslíka. "Nasaď si to!" houkla mi do ksichtu.

Holka za zády mi uvolnila ruce a já jsem toho využil a znova jsem se zkusil zvednout. Tlouštice mě přidržela pazourou a pak mi začala surově kroutit ruku. "Navlíkni si gumu!" sykla mi zblízka do ucha. "Bude se šoustat!"

Bojoval jsem s miniaturním prezervativem a holkám škodolibě cukaly koutky. Konečně se mi ho povedlo nasoukat do kondomu.

"No sláva!" řekla hrošice. "Panička si zajezdí." Plnou vahou dosedla a její kunda mě objala jak mokrej hadr. Stáhla vnitřní svaly, silně mi ho zmáčkla, pažema si mě držela kolem ramen, čelem se o mě tvrdě otírala. Nadskakovala prdelí nahoru a dolů. Vzdychala mi do obličeje, její tvář brunátněla, nachověla, oči se jí bláznivě leskly, rytmicky mě šoustala, dováděla na mě jak důlní vozík naloženej uhlím, dováděla jak městská kurva, dováděla jak tank. Její šťáva tekla ven a stékala mi po kalhotách. A za stolem to mlaskalo víc a víc. A za mnou postávala vysoká pěta-dvacítka, zakrývala mi hubu a zuřivě mě osahávala.

V péru mi pulzovalo. Hroší kunda mi padla jak ulitá. Ze všech stran jsem cítil tlak pevnýho špeku a živočišnej smrad smíchanej s voňavkou z dovozu. Prdel vyletovala do výšky a vší vahou se mi pak rozpleskávala o klín. Mlaskání. Voňavka z dovozu. "Čuráček ti pracuje, tak jakápak pojistná událost!" Mlaskání za stolem. Mlaskání za mýma zádama. Mokro. Pot. Smrad.

Tlouštice si sundala šaty a rozepnula podprsenku. Šoutala a kozy jí lítaly vždycky v protisměru. Vrazila mi vystouplou bradavku do huby. Cosi jsem lízal, bradavku anebo prsty holky, která byla za mnou, nevím, za stolem to mlaskalo a všichni jsme se přiblbe šklebili a cenili jsme zuby, smrděli jsme šťávou, seděl jsem v záplavě spocenejch špeků, prohnul jsem se v zádech, ještě chvilku... přestala píchat. Z ničeho nic. Kroutila se. Udělala se doznívajícími stahy svalů. Po jedné slabé kontrakci ze mě sesedla. Navlékla si šatky, upravila se a spolu se svou vysokou kolegyní odešla.

Úřednice za stolem už zas seděla v pozici školáka. "Pojistná událost zamítnuta," řekla. "Nashledanou!"

Upravil jsem se a odešel pryč.

Nasednul jsem na vlak domů. Rozbolela mě hlava.

"Tak co?" ptala se stará. "Jak's dopad's?"

Já na to: "Nic. Vymrdali se mnou."