Jmenuji se Lenka a v únoru jsem měla narozeniny. Protože jsem se narodila 29., slavila jsem (znovu) teprve čtrvrté. Každý, komu to řeknu, se nejprve vyděsí, ale potom se tomu zasměje.

Petr mi blahopřál a jak se ke mně tisknul, tak jsem cítila, že to myslí upřímně. Ještě, že to bylo v parku! Náhle mě od sebe odstrčil a rychle si rozepnul kalhoty. Vystřelilo mu odtud cosi rudého a vystříkl z toho bílý proud.

„Promiň!“ omlouval se. Také jsem cítila, jak mi zvlhly kalhotky, ale nebyla jsem schopna něco říct. „Raději půjdeme domů!“ lehce jsem ho odstrčila, protože jsem se už jenom stěží ovládala. Upravili jsme se a kráčeli každý svou cestou.

Když jsem přišla domů, málem mi to teklo po nohách. Rychle jsem vlezla do koupelny a ty promáčené kalhotky sundala. „Já už mu to musím dovolit!“ pomyslela jsem si, když jsem si vymývala to, co ze mne vytrysklo. Samozřejmě, že jsem si musela zopakovat zážitek, co mi byl tak příjemný.

Sáhla jsem si na hrášek, který se snažil dosáhnout velikosti, kterou jsem viděla u Petra. Znovu jsem se zachvěla a cosi ze mne vystříklo. „Musím si koupit holicí strojek!“ řekla jsem si, oblékla se a vyrazila do obchodu. Ani jsem si neuvědomila, že jsem si nevzala kalhotky. Teprve průvan, co mi províval mezi stehny, mi to připomenul. Ale to už jsem byla venku a nechtělo se mi vracet.

Když jsem se vrátila, svlékla jsem i zbytek oblečení a sedla si na vanu. Ještě chvíli jsem se rozmýšlela, ale potom si namydlila ten prales, co jsem měla mezi nohama a popadla strojek. Hrdině jsem ho zanořila do té houštiny a začala jí likvidovat. „Né...co to dělám...“ táhlo mi hlavou, ale když už jsem začala...

Za chvilku jsem měla kundičku jak mimino. Hladila jsem se po ní a opravovala místa, kde to ještě škrábalo. Natřela jsem se přípravkem po holení a málem vykřikla, jak to pálilo.

„Petříčku, podívej, co jsem si pro tebe připravila!“ namířila jsem kameru na tu lysinku. „Můžu k tobě přijít?“ nějak se mu chvěl hlas. Vrhla jsem pohled na lékárničku, abych se přesvědčila, že jsem nezapomněla vzít prášek. Už delší dobu jsem se přesvědčovala, že mu to konečně musím dovolit, tak jsem si nechala předepsat prášky, aby to bylo bezpečné.

Sotva jsem si oblékla svůdný župánek, rozdrnčel se zvonek. „Ukaž!“ sápal se na mne Petr. „Snad půjdeš nejdřív dovnitř!“ řekla jsem co možná lhostejným hlasem. Vřítil se tam, že mě málem povalil. Nezdržoval se rozvazováním pásku, ale rovnou rozhalil župan.

„To je tak nádherné!“ vykřikl a pokleknul, aby mi tu oholenku mohl líbat. „Počkej, půjdeme do postele!“ odstrčila jsem ho a šla do ložnice. Hodila jsem na postel ručníky a lehnula si na ně. „Ty mi to dneska dovolíš?“ Petr nasucho polknul a než jsem se nadála, stál nade mnou s tím hrozivě trčícím kopím.

Kleknul na postel a ten rozpálený kůl mi dal do ruky. Nesměle jsem ho sevřela a on se natočil tak, aby mě mohl líbat mezi nohama. Náhle jsem ten kůl měla mezi rty, tak jsem pootevřela pusu, aby se mohl dostat dovnitř.

„Nééé...musíš být jemný!“ odstrčila jsem ho, když mi ho chtěl rázem nacpat snad až do žaludku. Znovu jsem ho chytla do dlaně, abych omezila hloubku vniknutí. Jenom jsem se modlila, aby ještě nevysříknul. Cítila jsem, jak ze mne cosi vytéká a Petr to pilně vysával.

„Áááá...“ vykřikla jsem a podbřiškem se mi prohnal uragán. Přitiskla jsem si jeho hlavu ještě víc ke kundičce a Petr si mi do ní lehce zakousnul, snad abych mu neunikla. Pustila jsem to, co jsem měla v puse a náhle odtud vytrysknul gejzír. Nezbylo mi, než rychle polykat, abych to stíhala. Vysála jsem poslední kapky a odtstrčila ho od sebe, abych se mohla pořádně nadechnout.

„To bylo krásné!“ Petr se ke mně přitisknul a vášnivě mě políbil. Cítila jsem, jak se mi jeho, opět tvrdý, kůl snaží dostat mezi nohy. „Prosím, buď něžný!“ spojila jsem své rty s jeho a roztáhla nohy. Přejížděl mi žaludem po poštěváčku a já cítila, jak opět stoupá mé vzrušení.

Kundička se mi nedočkavě rozevřela a Petr mi projížděl mezi zmáčenými pysky. Pomalu ho zasouval hlouběji a hlouběji, až narazil na tu překážku. Sevřela jsem se strachem, ale po chvilce jsem se znovu uvolnila. V tu chvíli ho Petr prudce zarazil dovnitř. „Néééé...aúúú....“ vykřikla jsem a cítila ten žhavý kůl až kdesi uprostřed břicha.

Petr se ke mně tisknul a bolest pomalu polevovala. Ještě chvíli jsme leželi v objetí, ale potom se Petr začal opatrně pohybovat. Nejprve to bolelo, ale stále méně, až jsem cítila, jak je to krásné. Objala jsem ho rukama i nohama, abych si ten pocit vychutnala.

Uvolnila jsem stisk, aby mohl pokračovat v těch krásných pohybech. Sotva se několikrát pohnul, cítila jsem, jak do mne tryská žhavá láva, až jsem se lekla, že mě uvnitř spálí. Chtěla jsem se od něj odtrhnout, ale držel mě pevně. Uvědomila jsem si, že beru prášky a také ho pevně obejmula.

Chvíli jsme leželi bez pohnutí, abychom si to vychutnali, ale cítila jsem, jak jeho kůl ve mně znovu narůstá, až mi připadalo, že mě celou propíchne. A znovu z něj vytryskla ta žhavá láva. „Už dost!“ odstrčila jsem ho, když jsem toho byla plná.

Vytáhnul ho na světlo boží a přetočil se tak, že jsem tu zkrvavenou kládu měla přímo před očima. Mimoděk jsem otevřela ústa, abych ho ochutnala.

Petr se přisál k tomu zdevastovanému otvoru a vysával z něj, co mohl. Když se otočil, vykřikla jsem, protože mi připadal jako upír. Obličej celý od krve, kterou ze mne vysával. Zarazil se a ptal se, co se stalo. Sáhla jsem na stolek a podala mu zrcátko. „Tak se podívej, ty upíre!“ Také se zasmál, já ho objala a vše mu slíbávala.

Znovu ho do mne zabořil a já ho objala i nohama, jako kdybych chtěla spáchat sebevraždu. Leželi jsme v tom pevném objetí a odpočívali. Cítila jsem, jak mu v něm tepe krev a i mně kundičkou probíhají jakési stahy. Vtom z něj znovu vystříkla ta žhavá láva a už se do mne nevešla. Vytlačila ten tvrdý kůl a vytékala ze mne.

„Musíme se jít umýt!“ shodila jsem ho se sebe a ztěžka vstala z postele. Cítila jsem, jak se ze mne vyřítilo množství toho, co do mne nastříkal. „Doufám, že ty prášky jsou dost účinné!“ pomyslela jsem si, když jsem viděla, co je na ručnících.

Skoro jsem nemohla jít, tak mě Petr pomohl, abychom došli do koupelny. Rozkročila jsem se, abych si ten otvůrek mohla vypláchnout. Petrovi se opět zvednul ten hrozný kůl a chtěl mi ho zase vrazit do zmučeného otvůrku.

„Ne, musíš mě nechat odpočinout!“ lehce jsem ho odstrčila. Tak mi ho alespoň dal do ruky. Opatrně jsem ho zmáčkla a vtom mu v něm zase zacukalo. Chytil mě za hlavu a dal mi ho k puse.

Sotva jsem jí otevřela, vyřítil se z něj ten žhavý proud a Petr mi ho zarazil až do krku. I když jsem se dusila a dávila, v té extázi to nevnímal. Konečně se mi ho podařilo odstrčit a já se chrčivě nadechla. Rozkašlala jsem se a lapala po dechu. „Promiň!“ hladil mě Petr.

Vzal sprchu a začal mě opatrně umývat na všech místech těla, až jsem znovu ucítila to krásné mravenčení. „Tak alespoň takhle!“ zasunul mi ho mezi nohy a proudící voda zajišťovala mazání. Lehce mi zatlačil na záda, abych se předklonila. Jak mi projížděl mezi nohama, zároveň mi masíroval můj hrášek a já se ocitla na pokraji dalšího výstupu do nebes.

Cítila jsem, jak ho opřel o zadní otvůrek. Než jsem stačila něco říct, zajel dovnitř. Vykřikla jsem bolestí, ale Petr mě k sobě přitisknul a počkal, až si na to zvyknu. „Pšššt, to bude dobré!“ uklidňoval mě. Stále předkloněná jsem se chytila držáku na ručníky a hrdinně odolávala jeho nájezdům.

„Tak i tady jsem jsem tě připravil o panenství!“ zašeptal mi do ucha, když mi naplnil i tenhle otvůrek. Ten hrozný kůl mu změknul a vypadnul mi ze zadečku. Oddechla jsem si a vytlačila to, co ve mně zanechal.

Osprchovali jsme se a já sotva došla k posteli. Ještě, že mi Petr pomohl. Shodila jsem potřísněné ručníky a padla na postel. Ani nevím, co bylo dál...

Podle vyprávění Lenky zpracoval

Bobr

©

2016