Šárka kráčela po ulici a teď se cítila docela dobře. Ulice byla prázdná, nikdo nešel kolem, povrch byl rovný. V takovou chvíli by si nikdo ani nevšiml ničeho neobvyklého. Ale to se mělo za chvilku změnit, protože Šárka měla vyjít z postranní uličky a napojit se na mnohem rušnější třídu. Na ni navíc vedlo několik schodů. Když je uviděla, chvilku se dokonce cítila nešťastně, očekávala to utrpení. A první krůček na schody opravdu vyvolával jistou formu utrpení, které však v jistém slova smyslu bylo velice příjemné.

Šárka musela jít s nohama velmi blízko u sebe, jinak to stejně ani nešlo. při každém kroku a nerovnosti terénu se jí hluboko v těle vyvolávalo nesnesitelně slastné tření, které ji nutilo zrychleně dýchat a skousávat si rty. Měla červené tváře a bylo jí hrozné horko. Musela jít, jako by se nic nedělo, protože tohle byl trest od jejího pána. Za to, že neuposlechla jeho příkazy přesně tak, jak chtěl, teď musela prožít tuhle procházku hanby, jak tomu říkal. Musela mít oblečené ty proklaté kalhotky. Byly velmi stahující, takže jí neumožňovaly normální chůzi, ale jen takové cupitání. A na své vnitřní straně ty kalhotky měly dvě dilda… Každé namířené do jedné dírky. To anální bylo docela malé, aby nevyvolávalo bolest, ale to vaginální byla velikánské, protože do kundičky se ve skutečnosti vejdou obrovské věci. A kundička se navíc při vzrušení sama roztahuje a maže, takže větší dildo se výborně hodí.

Šárka si tyhle kalhotky musela obléknout. A obě dilda samozřejmě měla vražená v sobě. Když se pohybovala, obě překážky v jejích dírkách se tak různě třely, dotýkaly se přes kožní přepážku mezi kundičkou a prdelkou a bylo to nádherné a vzrušující. Jenže ona to musela dělat na veřejnosti! Její pán jí stanovil přesnou trasu, kterou musí projít jako trest. Dokonce dostala hodinky, které se v pohodlí doma na monitoru daly sledovat přes GPS. Její pán ji sledoval. Nemohla jít jinou cestou. A naplánoval to pro ni tak, aby procházela přes různé schody a hlavně rušnými ulicemi.

Lidé si jí všímali. Viděli, že její kroky jsou neobvykle malé, viděli její sevřené rty a kapičky potu, a tak na ni zírali. Šárka by se nejradši propadla, její pán moc dobře věděl, jak ji co nejúčinněji potrestat. Pořád si opakovala, že musí jít co nejvíc, jako by se nic nedělo, jenže když to zkusila, to erotické tření v její broskvičce i v zadečku se rychle vystupňovalo. Nechtěla sténat na plné ulici, nechtěla tady snad nedej bože prožít orgasmus, to by byla příšerná ostuda! Bože, ale nedalo se to skoro ovládnout. Chvílemi to měla opravdu na krajíčku. Mohla se zastavit vždycky jenom na chviličku, protože na svoji procházku hanby měla dokonce i vyměřený čas. Kdyby se zastavila třeba na pár minut, musela by to pak dohánět, a rychlá chůze nebo běh by znamenaly vystupňování toho neuvěřitelného dráždění.

Viděla, že už jí zbývá jen dvacet minut času, a to před sebou měla ještě pořádný kus. Přidala do kroku, vzrušení zesílilo. Musela být úplně rudá, protože funěla. A najednou k ní přišel nějaký mladý pár – vypadali ustaraně a zajímali se, jestli se něco neděje. Že prý ji pozorují pořádný kus cesty a vypadá, jako by měla každou chvíli zkolabovat. Že má určitě horečku, že úplně hoří a potí se… Šárka se snažila je odehnat a říkala, že je všechno v pořádku. Ale srdce jí pumpovalo jako splašené. A z toho emocionálního stresu jako by se všechno to vzrušení nakumulovalo, Šárka ucítila, že to vyvrcholení prostě přijde a ona už to nedokáže zastavit. S několika hlasitými steny se předklonila, pak se jí podlomila kolena. Lidé kolem na ni koukali s vytřeštěnýma očima. Šárka se tak strašně styděla, ale orgasmus byl nádherný a silný. Pak od ní odešli, nevěděli, co si myslet. Jí se ulevilo, že se aspoň uvolnilo to napětí. Teď už mohla jít docela normálně, a tak se snažila co nejrychleji odtamtud zmizet. A říkala si, že už nikdy neudělá nic, co by se pánovi nelíbilo, protože jinak pro ni vymyslí ještě mnohem extrémnější trestík.