Uplynul zhruba rok a půl od té doby, kdy jsem přerušila studium a nastoupila do centra „na plný úvazek“.

Nechala jsem si od našeho gynekologa zavést nitroděložní tělísko, díky němuž jsem se k mému štěstí úplně zbavila svého pravidelného měsíčního krvácení a mohla vysadit prášky a na radu Marušky jsem si nechala dát do prsou implantáty, ale žádné megadudy se nekonaly, jen jsem svá malá áčka nahradila po všech stránkách dokonalými béčky. Plastický chirurg, který s Queens spolupracoval, odvedl velmi dobrou práci a po několika týdnech bylo poznat, že má prsa jsou umělá, jen na pohmat, protože byla o poznání tvrdší, než originál a lépe držela tvar. K mé postavě naprosto sedla. Když se mnou náš fotograf po zhojení nafotil nové fotky pro prezentaci na webu, již předtím nemalý zájem o mé služby raketově stoupl.

Změnila jsem se, ale v některých věcech i k lepšímu: Už jsem nebyla naivní slepička, která naletí na líbivá kouzelná slovíčka nějakému krasavečkovi a proti dominantnímu nátlakovému jednání jsem se stala naprosto imunní a po kurzu asertivity jsem dokázala každé přidrzlo odkázat do patřičných mezí – tedy ne, pokud jsem na přání klienta hrála roli upejpavé subinky, to byla zas jiná záležitost, to byla práce a s mým životem mimo ni nijak nesouvisela.

Získala jsem zpátky ztracené sebevědomí a začala sama sebe brát jako profesionálku. Byla jsem hrdá, že dělám dobře svou práci a v okolí patřím k nejlepším v oboru. Ke klasice a orálu s ochranou jsem do své nabídky ještě přidala již zmíněný fingering, dále facesitting a footjob. Hned na začátku jsem si stanovila jasná pravidla, která jsem nehodlala přestoupit: Žádný kontakt sliznic! Takže žádné líbání, žádný sex bez ochrany – ani orální. Chtěla jsem být v bezpečí, a navíc jsem kontakt sliznic považovala za něco natolik intimního, že bych to nikdy nechtěla sdílet s nikým, s kým bych neměla vztah, komu bych se nechtěla dát, zkrátka to nepatřilo k práci, kterou jsem se živila…

Jen jednou jedinkrát se mi nepodařilo tyto zásady dodržet a to, když si jeden drzý klient při sexu zezadu sundal nenápadně kondom, já si toho nevšimla a on mě pak naplno vystříkal – to už jsem poznala. Nevím, co si myslel. Asi, že mu to projde. Okamžitě jsem stiskla tísňové tlačítko, a když se během půl minuty otevřely dveře, žalovala jsem strejdovi Břéťovi, co mi ten hajzl udělal. Strejda Břéťa pak vysvětlil klientovi, několik věcí: Tak zaprvé, že je v tomto podniku naposledy, pro příště má ban, když nedokáže dodržovat stanovená pravidla. Zadruhé ho vyzval, aby se mi za své nepřístojné chování omluvil. Když zkoušel machrovat a drškovat, prý proč by se měl omlouvat nějaký kurvě, dostal profesionální facku, na kterou do smrti nezapomene, ale po které nezůstala jediná stopa kromě na chvíli zrudlé tváře. Strejda Břéťa se ho klidným hlasem zeptal, jestli na celou věc změnil názor, a on se mi omluvil. A zatřetí mu vysvětlil, že se dopustil přečinu poškození cizích práv podle paragrafu sto osmdesát jedna trestního zákoníku, za což může jít až na tři roky do vězení, a pokud nechce, aby celá věc byla předána orgánům činným v trestním řízení, vhodná finanční kompenzace pro slečnu (tedy mě) činí dvacet pět tisíc korun. Pak počkal, až se pán obleče a dovedl ho k bankomatu, kde celou věc dovedli do konce. Pak mi už jen strejda Břéťa přinesl v plné výši onen kompenzační poplatek. Bylo na něj spoleh – byl to takový náš táta. Nikdy si vůči nám nic nedovolil, nikdy za žádnou z nás nepřišel s žádným sexuálním návrhem a vždy nad námi držel ochrannou ruku…

Ale stejně jsem pak následující tři měsíce byla jak na trní, jestli toto extempore nebude mít pro mě nějaké trvalé následky. Naštěstí mi vyšly všechny testy negativní.

A ještě jednou jsem takhle trnula, to, když klientovi praskla při souloži na misionáře ochrana a on to nechtěně všechno vyklopil do mě, ale tady jsem se neměla na koho zlobit, protože kondom jsem mu nasazovala já osobně a byl to kondom z našich zásob, on neměl ani na chvíli možnost s ním cokoli udělat, takže jsem si byla opravdu jistá, že se jednalo o nehodu.

Jestli jsem něco během těch mnoha měsíců opravdu nehledala, tak to byl vztah s mužem – z toho mě Robert na dlouho vyléčil.

Maruška dokončila zkouškami v předtermínu druhák a chystala se po prázdninách do třeťáku a mně bylo líto, že jsem musela z této vysněné cesty sjet na vedlejší kolej. Ale nezáviděla jsem jí – ne tou ošklivou zlou nenávistí…

A tehdy, na začátku letních prázdnin jsem poznala Medvídka.

Tohle, co teď budu vyprávět jsem se dozvěděla v průběhu času. Jedná se o jednoho pána, jeho skutečné jméno jsem se dozvěděla až mnohem později. Já jsem si ho při našem prvním setkání v duchu pojmenovala „Medvídek“ a u toho už zůstalo.

Medvídek byl zcela jiný než ostatní klienti. Návštěvu centra dostal od manželky k padesátinám. Manželka ho má ráda, ale protože velmi tvrdě pracuje, po čtyřicítce už bývala většinou na sex příliš unavená, takže na něj došlo tak několikrát (třikrát až čtyřikrát) do roka. Kromě toho oba během posledních dvou let dost přibrali – Medvídek už má při svých necelých sto osmdesáti centimetrech přes sto kilogramů a svalů je v tom pomálu – a kvalitní sex se pro ně stal dost komplikovanou, téměř nemožnou záležitostí – zkrátka se občas stalo, že přes veškerou snahu, když už na to došlo, nestálo to ani jednomu z nich za tu námahu a tím spíš je to na nějaký čas odradilo od dalších pokusů. Jí sex zas tolik nechyběl, ale Medvídek už z toho byl frustrovaný. Nebylo to tak, že by na společný sex úplně rezignovali – manželka se snažila pravidelně cvičit, on nejdřív taky, ale tělo ho zradilo…

Medvídek je profesorem na gymnáziu, je naprosto vyhořelý, protože snaha studentů cokoli z jeho náročných předmětů pochopit, je rok od roku tristnější a z kdysi úspěšného a oblíbeného pedagoga se stal tím, kdo studenty prudí něčím tak absolutně nezáživným, jako jsou jeho stále nepopulárnější předměty. Po pěti dětech a životě plném nelehkých zvratů jakož i kvůli jeho frustraci a rezignaci už se necítil na to, aby někde v nějaké jiné práci začal znovu. Už chtěl jen nějak přežít zbytek života a umřít dřív, než se jeho neduhy jako artróza, problémy s páteří, tloušťka a další zdravotní problémy zhorší natolik, že se pro něj život stane naprostým peklem na zemi.

Svoji manželku má velmi rád, nejspíš ji i miluje a stále ho ještě přes své proporce po pěti dětech a životě plným frustrace přitahuje, jinak se mu však jeho vrstevnice nelíbí. Líbí se mu děvčata ve věku jeho studentek kolem maturity či dívky ještě o několik let starší. Ale ke svým studentkám by si kvůli etice a své profesionální cti nikdy nic nepatřičného nedovolil a doby, kdy přitahoval svým charismatem, hezkým obličejem a štíhlou postavou mladá děvčata, jsou dobrých deset let nadobro pryč. Tehdy navíc byl ještě pevně rozhodnut být manželce navždy věrný.

Ale když šla před pár lety jeho manželka po dětech do práce začali se kolem ní rojit chlapi a ona manželovi téměř denně pobaveně vyprávěla, jakým návrhům z jejich strany neustále čelí, Medvídek začal žárlit a děsil se představou, že manželka jejich svodům podlehne.

Ale pak u něho jednoho dne zničehonic došlo k úplnému obratu: Najednou si uvědomil, že manželku nechce vlastnit, že mu nepatří, a to ani ta část, kterou má mezi nohama, že ji poznal jako mladou naprosto nezkušenou devatenáctiletou pannu mladší od něho o osm let, a že má ona právo, bude-li chtít, si s kýmkoli užít, aby mohla srovnávat, že jediné, co by nedal, je, kdyby mu ji někdo cizí zbouchnul nebo nakazil.

Tak si o tom s manželkou jednou promluvil, o tom, co prožil, a jak ho to najednou osvobodilo. A manželka to vzala vážně, i když, aspoň co věděl, toho nikdy nevyužila, prý neměla důvod. Ale stejného břemene zbavila i ona jeho, jen si dala podmínku, že jestli se to stane, nechce o tom, pokud možno, vědět. A přesto mu o několik let později vidouc, jak strádá, koupila takový neobvyklý dárek k jeho kulatinám.

Medvídek si na našich stránkách vybral právě mě, protože jsem nejvíc ze všech našich masérek odpovídala fotkami a popisem tomu, po čem toužil.

Zarazil mě na první pohled. Když jsem vstoupila ve svém županu do salónu, seděl trochu neohrabaně na pohovce a v obličeji měl rozpačitý úsměv. Oproti běžným klientům působil… jinak. Ne dravě, ne povýšeně, ne znuděně, ne nedočkavě. Spíš jako někdo, kdo se ocitl v neznámém cizím světě a neví, co přesně se od něj čeká, jak se má chovat. Bylo mu padesát, měl kulatou postavu (ale já za ten rok a půl už měla všelijaké klienty a naučila jsem se mít ráda všechna mužská těla, pokud byla čistá a voněla), dobrosrdečný výraz a něco v jeho očích, co jsem nedokázala pojmenovat: Laskavost? Smutek?

„Ahoj, já jsem Jenny,“ natáhla jsem k němu svou pravou ruku, abych prolomila ledy a přivítala ho. Mou postavu i mé zrzavé vlasy znal už z fotek na internetu, ale poprvé viděl mou tvář a bylo znát, že se mu líbím.

„Ahoj,“ zamumlal, trochu neobratně vstal a stiskl mou ruku. Jeho stisk byl pevný, ale přesně do té míry, aby odhalil jeho sílu, ale nepůsobil bolest či nepohodlí. Spíš jako by sliboval bezpečí a ochranu.

Chvíli jsme se na sebe jen dívali, pak jsem nasadila svůj osvědčený lehký úsměv, udělala krůček blíž k němu a dotkla se hřbetem pravé ruky jeho levé paže. „Mám ti pomoct se uvolnit?“ zašeptala jsem.

Přikývl. „Ano… rád bych,“ dodal asi po dvou úderech srdce a v jeho hlase bylo něco dětsky nesmělého.

Posadili jsme se spolu na gauč a já ho trochu rozmluvila. Ptala jsem se ho, o co by měl konkrétně zájem.

Odpověděl mi, že chce pro začátek erotickou masáž, a pak se případně uvidí.

Já jen přikývla a vysvětlila mu jemně svá pravidla, tedy žádné líbání a sex (ani orální) pouze s ochranou. Taky jsem mu vysvětlila, přestože si to mohl přečíst v ceníku, kolik která služba stojí

Přikývl a zaplatil si prozatím hodinovou masáž. Omlouval se, že je nervózní. Vysvětloval, že je v podobném zařízení poprvé, že se nedotkl od svatby před dvaceti lety jiné ženy než své manželky a že tuhle návštěvu dostal od manželky k padesátinám.

Pak jsem ho nasměrovala do koupelny, aby se svlékl a osprchoval. Dal si načas a vrátil se do sucha utřený, jen snad ještě rozpačitější než předtím.

Svlékla jsem si před ním nacvičeným ladným pohybem župan a odhalila své vnady. Pak jsem ho vzala za ruku a dovedla k velké matraci uprostřed salónu. Uložila jsem ho na břicho a připravila si olej.

Ze začátku vše probíhalo jako obvykle. Pustila jsem se do standardní procedury, rozetřela jsem mu po krku, zádech, zadku i nohou masážní olej, pak jsem se svým nahým tělem přitulila k jeho zádům, klouzala po jeho těle a svými zvětšenými prsy jsem masírovala jeho ramena a šíji. Cítila jsem, jak se pod mými dotyky nejprve napíná a potom uvolňuje, jak se mu vzrušením zrychluje dech.

Otočila jsem ho na záda a masírovala ho svým tělem zepředu. Penis měl v polotuhém stavu. Když jsem s masáží tělo na tělo skončila, začala jsem ho, jako obvykle, honit a jeho pyj celkem ztvrdl. O orál s ochranou neměl zájem, ale požádal mě, jestli bychom mohli přejít k sexu.

Přikývla jsem a nasadila mu kondom. Chtěla jsem ho pohonit a nasednout, ale on náhle rychle ztrácel erekci, cítila jsem, jak mi v ruce měkne.

Pohlédla jsem mu do očí. Místo očekávaného studu či agresivity jsem však v jeho pohledu spatřila opravdové zoufalství a smutek.

„To je v pořádku,“ řekla jsem potichu a v náhlém popudu ho pohladila po tváři.

Zkusila jsem ho vydráždit rukou, ale jediný efekt byl ten, že se z jeho zcela zvadlého penisu svlékla ochrana. Jeho mysl byla zcela určitě upnuta k jeho selhání, příliš přeplněna tíživými pocity a nervozitou.

V posledním vzedmutí naděje se tiše, skoro šeptem, zeptal: „A nešlo by to přeci jen… bez… bez kondomu?“

Tuto otázku jsem slyšela často, ale přestože mi ho bylo líto, zatvrdila jsem se a zůstala neoblomná: „Promiň, Medvídku, ale to nejde,“ řekla jsem s jemností, ale pevně.

Nezkoušel to znovu, zklamaně to přijal, jak to bylo. Místo toho ale udělal něco, co jsem nečekala: Vztáhl ke mně ruce – opatrně, téměř bázlivě, jako by se bál, že ho odmítnu. Když jsem neucukla, přivinul mě k sobě. Ne hrubě, ne dravě, ale jemně, vděčně, s něhou, kterou jsem nepoznala. Ucítila jsem, jak jeho ruce citlivě hladí mé tělo. Začal na zádech, jemně mi přejížděl po páteři, až mi z toho přebíhal příjemný mráz po zádech, hladil mou šíji, ramena…

Nechtěl mě vlastnit, chtěl mě cítit…

Jeho dlaně postupovaly níž, po zádech, přes bedra až k zadečku, který pohladil jako něco posvátného.

Nevtrhl mezi mé půlky, jak to mnozí dělali, ale pohyboval se něžně po křivkách, obkresloval je dlaněmi, hladil a hýčkal každou linii mého těla. Jednou rukou mi dál něžně hnětl zadeček, zatímco se sunul po boku přes bříško nahoru, až se konečně po zdánlivě nekonečné době dostal k mým prsům. Střídavě je bral do dlaní s takovou něhou a respektem, až se mi tajil dech.

Pak má ňadra hnětl oběma rukama, jemně, vůbec ne hrubě, jako mnozí před ním. Palci hladce přejížděl přes mé bradavky, které se pod jeho dotykem tetelily a topořily. Občas je sevřel lehce mezi prsty skoro, jako by si nebyl jistý, jestli smí.

Začal mě přitom líbat – ne na rty, respektoval, že si to nepřeju, ale líbal mě na paže, na ramena, na klíční kost, líbal má ňadra, cucal a sál mé dvorce a bradavky…

Přitom mě nepřestával hladit. Každé jeho pohlazení bylo hladové a něžné zároveň, jako by se mě chtěl nasytit všemi svými smysly, a přitom se bál, že se mu rozplynu pod rukama.

Když jsem ucítila, jak mi polibky hladí kůži na krku, na spáncích, na prsou, když se přisál k mému boltci, moje tělo samo reagovalo – cítila jsem jemné chvění mezi stehny. Cítil mě a já cítila jeho…

Jako by to vycítil, jeho ruka sklouzla pomalu po mém bříšku níž – tak jemně, tak trpělivě. Když dospěl k mému klínu, mazlil se s mými chloupky, pohladil mě zvenčí po (díky oleji) kluzké kůži mezi mými stehny, dlaní jemně zkoumal tvar mých závojíčků. Pomalými, téměř uctivými pohyby laskal mou vulvu – dotýkal se jí jen zlehka, jako kdyby se jednalo o motýlí křídla a on z nich nechtěl setřít jejich pel. Vůbec se nesnažil vniknout prsty dovnitř, ani k mému uzlíčku rozkoše. Věděl nebo snad cítil, že by masážní olej na jeho prstech mohl uvnitř ublížit. Zůstal jen na povrchu, ani se nesnažil rozevřít mou štěrbinku, jen prsty obkresloval její kontury. Přestože se ani nedotkl mého poštěváčku, velmi mě vzrušil.

Měla jsem co dělat, abych nevypadla ze své role. Tohle nebylo něco, nad co jsem se mohla jen tak povznést, něco, co bych si mohla představovat, že se to děje nějaké jiné dívce a já to jen zvenku sleduju.

Jeho jemnost, jeho opravdová touha nesměřovaly k jeho vlastnímu vyvrcholení. Směřovaly k blízkosti, k intimitě, jakou jsem dosud nikdy nepoznala. V hlavě mi běželo: „Co to sakra je? To se mi snad ještě nestalo…“

Byla jsem zvyklá, že klienti přicházejí uspokojit svůj chtíč, že jejich doteky jsou dychtivé, spěšné, sobecké. Ale tohle? Takhle se mě ještě nedotýkal nikdo. Ani Robert, ani žádný z těch, co si připláceli za ‚extra něhu‘. Tohle bylo… opravdové.

Na chvíli jsem zpanikařila – jsem přeci Jenny, která je placená za to, aby rozkoš rozdávala, ne aby ji dostávala, Ale pak jsem jen zavřela oči a na chvíli se nechala unášet tím, co mi ten cizí muž v tu chvíli dával, tím teplem, bezpečím, pocitem, že jsem pro něj víc než jen tělo.

Když se blížil konec zaplaceného času, Medvídek se ke mně ještě víc přivinul a zašeptal: „Víš, naposledy jsem byl s tak nádhernou dívkou před patnácti lety.“

Podívala jsem se na něj a v duchu se ušklíbla – myslela jsem si, že mi lže. Vždyť říkal, že je dvacet let ženatý a za tu dobu s jinou nebyl.

On, jako by poznal, co se mi ho ní hlavou, se smutně usmál a dodal: „Myslel jsem tím svou ženu. Předtím, než přestala být dívkou.“

Nevím proč, ale ta věta mě hluboce zasáhla bylo v ní tolik něhy a lásky, přestože jsem věděla, že ani jedno nepatří mně…

Poslala jsem ho do koupelny a vyrovnávala se se zmatkem, který mi vířil hlavou.

Oblékla jsem si župan.

Když se vrátil již oblečený, naposledy mě k sobě přivinul a políbil na krk a přivoněl si k mým hustým zrzavým vlasům.

Odešel a já věděla, že pokud se vrátí, dovolím mu to – dovolím mu, aby se mnou zacházel jak s princeznou, jako s někým, kým jsem kdysi byla a už nejsem, ne jako s prostitutkou Jenny…