Robertově vychloubání, že má kámoše u policie, jsem věřila a nechtěla jsem ho podcenit, takže dřív než domů k rodičům, jsem i s kufrem zamířila do Queens. Naštěstí tam jela ze zastávky nedaleko od Robertova bytu přímá linka MHD a autobus přijel za chvíli. Vyhledala jsem strejdu Břéťu, vybrečela jsem se mu na rameni a vypověděla mu, co se mi stalo i co jsem pak udělala.

Strejda Břéťa za nás děvčata z centra cítil zodpovědnost, vnitřně jsem věděla, že mě nedá. Podal mi kapesník, pak se mě vyptal, kde Robert bydlí a jak se jmenuje příjmením, řekl mi, ať nemám strach, a odešel telefonovat.

Když se vrátil, řekl mi: „Nemusíš mít strach, Robert to pěkně posral, když tě udeřil tak, že máš takovouhle podlitinu, a pak tě znásilnil. My teď půjdeme za naším doktorem, ten tě vyšetří a sepíše lékařskou zprávu včetně nálezu. To, co jsi mu provedla potom, se sice nedá považovat za přiměřenou obranu, ale vzhledem k tomu, co se ti těsně předtím stalo, žádný prokurátor nebude rozporovat tvou nepříčetnost.

Chlapeček se trochu spletl: Jeho kámoši jsou kluci z výjezdovky. Nikdo z nich není důstojník. Ať tomu Robertovi dluží cokoli, proti majorovi a kapitánům nepůjdou, to by taky mohli sami skončit ve vyšetřovací cele. Jel v pěkně nechutnejch kšeftech a jeho ochránci teď od něj rádi dají ruce pryč, aby se nesvezli s ním. Až to tady skončíme, tak si s několika starými kamarády zaskočíme za Robertem a popovídáme si. Pak si s ním budou povídat další.

Předpokládám, že nechceš, aby tvé jméno figurovalo ve vyšetřovacím spise jako jméno oběti znásilnění, takže si na něj posvítíme a půjde bručet za úplně jiné věci, ale věř tomu, že půjde bručet na hodně dlouho. A protože nepůjde sedět za znásilnění, nedají ho na pampelišky, bude sedět na normálním tvrdým baráku. Protože ale pustíme informaci, že znásilnil mladou nevinnou holku, oni si ho ti, co sedí za vraždu, už podaj… Věř mi, děvče, vím, jak to chodí. Myslím, že bude rád, jestli po návratu z krimu bude schopen jíst aspoň kašovitou stravu, dojít si sám na nákup a vyčůrat se vestoje…“

Udělali jsme, jak řekl. Vzhledem k situaci, byl náš gynekolog ochoten i o víkendu zajít do své ordinace a vyšetřit mě, pořídil mobilem fotografii mé zraněné tváře, a pak mi tvář ošetřil. Poté co napsal zprávu, poslal mě ještě na psychologické vyšetření ke svému známému psychologovi. I ten si na mě udělal čas, ale jen odešel od sobotního oběda a vyšetřil mě ve své pracovně doma. Závěr: Posttraumatická stresová porucha v důsledku brutálního znásilnění.

Strejda Břéťa mě pak odvezl i s kufrem před náš dům a odjel dát dohromady své kamarády.

Myslela jsem, že mám konečně to nejhorší za sebou, ale to jsem se spletla.

Zazvonila jsem na zvonek u branky. Ani mi nikdo nešel otevřít. Máma jen vykoukla z okna v prvním patře na ulici a, aniž by mě pustila ke slovu, křičela na celou ulici: „Co tady chceš, ty kurvo?! Ten tvůj nám volal a všechno nám to řekl. Stala se z tebe špinavá děvka, a když zjistil, že se mu kurvíš za prachy s jinejma, vykopl tě z domu. A ty si myslíš, že po takový ostudě se můžeš vrátit pod rodnou střechu?! Pro nás seš mrtvá, ty špíno. Už se nikdy nevracej. Už nemáme dceru!“

„Ale mami, to je všechno jinak,“ chtěla jsem říct, ale neměla jsem komu. Máma zabouchla a zavřela okno, zatáhla záclonu a víc se tu se mnou nebavila ani klika od dveří. Sedla jsem si na kufr a opět se rozplakala – tohle byl ale hořký pláč. Ztráta iluze o někom, koho jsem vlastně neznala, jen jsem si ho vysnila přes své růžové brýle, nebyla ničím proti ztrátě rodiny, proti ztrátě důvěry v někoho, koho jsem celý život milovala, ke komu jsem vzhlížela a kdo mě po všechny ty roky ujišťoval, že jeho láska je bezpodmínečná a nic ji nemůže zničit.

Když jsem se vybrečela, zvedla jsem se, vzala svůj kufr a loudala se tam, kde jsem doufala, že budu moci dnes v noci přespat, tam, kde jsem doufala najít spřízněnou duši, která namísto souzení pofouká mou zraněnou dušičku.

Asi za hodinu jsem zazvonila dole u vchodových dveří na zvonek bytu Maruščiny babičky. Z okna vykoukla Maruška, a když spatřila modrák na mé tváři a kufr v mé ruce, spráskla ruce, na nic se neptala a běžela mi dolů otevřít.

Už cestou po schodech do druhého patra, kde s babičkou bydlely, jsem jí řekla ve zkratce, co se mi stalo u Roberta a pak u našich.

Představila mě babičce a ta mě pozvala na oběd. Babička vypadala na krásných udržovaných šedesát. Podle koutků jejích úst a vějířků vrásek u očí to byla usměvavá milá žena, ale teď byli její oči plné soucitu.

„To víš, děvenko, že u nás můžeš nějakou dobu zůstat, než si něco najdeš. Podělíte se s Maruškou o její pokojíček. A jez, ať máš sílu a ať ti ta rajská nevystydne,“ řekla, když jsem se oběma vypovídala.

Její slova byl balzám na duši potom, co jsem dneska prožila.

Byla jsem teď v prekérní situaci: Sama, bez vlastního bydlení, naštěstí aspoň pod cizí střechou. Studentka s brigádou, která určitě stačila na pokrytí nákladů na studia, ale určitě ne na nájem a na ostatní životní náklady spojené se samostatným bydlením. Kromě toho, psycholog měl s posttraumatickou stresovou poruchou pravdu – vůbec jsem se nebyla schopna soustředit na učení a škola mě najednou nezajímala – tedy ne, že bych ji chtěla ukončit, zabalit to a věnovat se něčemu jinému, spíš šlo o to, že veškerý drive byl pryč, vůbec se mi nechtělo o nic usilovat, ale doufala jsem, že to časem přejde. Časem? Doufala jsem, že to přejde dřív, než mě ze školy vylejou…

Rozebíraly jsme to s Maruškou, ale na nic kloudného jsme nepřišli. Nemohla jsem v práci trávit víc času, protože bych se nestíhala učit, ale zároveň jsem se nemohla o sebe postarat, pokud nevydělám víc peněz. Byl to začarovaný kruh. Zlomená jsem přišla na jediný nápad, jak skloubit vydělávání peněz na živobytí se školou – stát se tím, za co mě Robert i máma označili, stát se tou, kterou jsem se ještě před pár dny stát odmítala, stát se prostitutkou… Když na svůj profil přidám klasiku a orál s ochranou, zvýším svůj týdenní příjem, bude-li o mě zájem, o nějakých šest tisíc, možná víc. S příjmem pětačtyřicet až padesát tisíc za měsíc jsem mohla vyžít…

Maruška mi do toho nechtěla mluvit, ale bylo vidět, že má o mě strach, že sklouznu někam, odkud se už nevyhrabu, ale pomoci mi jiným způsobem nedokázala – a to byla vlastně jediná, kdo mi pomoci opravdu chtěl.

A tak jsem se následující týden dohodla s Annou, že upraví můj profil na webových stránkách a přidá mi tam obě zmíněné praktiky. Chápala mě a neodsuzovala mě – kdysi si nejspíš prošla něčím podobným. Jen mě varovala, abych věděla, jaké to možná přinese pro můj život důsledky. Pořád budu vedena jako masérka, ale pokud někdy v budoucnu někdo vyhrabe můj současný profil, uvidí, že jsem se vlastně živila prostitucí. Nebylo to moc pravděpodobné, ale vyloučit se to nedalo.

Prvním zákazníkem na klasiku byl stejný muž, kterému jsem provedla svou premiérovou masáž. Nemohl uvěřit, že se jeho sen splnil a že mě bude moci skutečně opíchat. Zaplatil si rovnou celou hodinu a masáž chtěl vynechat.

Když mi zaplatil dohodnutých čtyři tisíce osm set (zarovnal to rovnou na Masaryka), šel se vysprchovat. Opět se vrátil co nejdřív a stále částečně mokrý, tak jsem ho opět, poté, co jsem se vysvlékla z županu, začala utírat osuškou. Naléhal na mě, jestli by si mohl připlatit za fingering, přestože ho nemám v nabídce, a já mu vyhověla.

Položil mě na matraci a začal se mi prsty hrabat v pochvě. Bez jakékoliv předehry to nebylo úplně příjemné, ale brzy jsem zvlhla, a pak už to šlo.

Chtěl, abych mu ho vykouřila bez kondomu, ale to jsem sice mile, avšak kategoricky odmítla. Respektoval to a už to nikdy nezkoušel. Navlékla jsem mu tedy kondom a vzala ho do pusy. Bylo to poprvé, co jsem kouřila jiného čuráka než Robertova, a taky poprvé, co jsem kouřila přes gumu – bez ní to bylo rozhodně lepší, ale nechtěla jsem nic riskovat. Nejdřív jsem při kouření klečela před ním, ale pak jsme na jeho přání zaujali polohu 69, a zatímco jsem ho já dál kouřila, on mi znovu začal prstit kundu. Teď už to bylo příjemné. Netrvalo dlouho a cítila jsem, jak to v jeho dlouhé silné kládě zaškubalo, a vzápětí už v mé puse plnil dnešní první šprcku.

Sundala jsem mu ji a udělala na ní bezpečnostní uzel. Pak jsem ji vyhodila do k tomu určeného koše. Zeptala jsem se ho, jestli si ho chce nejdřív opláchnout, nebo jen ode mě pohonit, a až bude zase plně při síle, nasadit na něj další ochranu.

Byl příliš nadržený, tak si vybral to druhé. Lehce jsem mu ho pohonila, ani jsem se nemusela moc snažit, a už mu stál opět v pozoru. Nasadila jsem mu na penis druhý prezervativ a zeptala se ho, jak to bude chtít. Položil měna záda a napasoval se mezi mé nohy. Prohrábl mé zastřižené rezavé chloupky na mém pahorku, tou samou rukou pak začal štelovat svůj pyj na vchod do mé štěrbinky, zatímco druhou rukou mačkal mé nevelké prsy.

Pak už jen chvilička a jeho úd se vnořil do mě, až se jeho žalud zastavil o můj děložní čípek. Na tento okamžik nikdy v životě nezapomenu – právě jsem překročila hranici a vydala se na cestu, ze které není návratu. Odteď jsem prostitutka…

Nemohl se mě nabažit. Šukal mě jak králík rychlými krátkými tahy. Bylo to poprvé, co mě prcal někdo jiný než Robert, ale bylo to jiné – s Robertem jsem se milovala z lásky k němu, tomuto muži jsem se prodala s nevyřčeným příslibem, že udělám vše proto, aby jeho rozkoš byla co největší. Kdykoli jsem cokoli dělala, vždy jsem se to snažila dělat pořádně, tak teď se budu snažit být co nejlepší prostitutkou, kterou dokážu, a poskytovat ty nejkvalitnější služby, na které budu stačit, aby se ke mně moji zákazníci rádi vraceli. Hned během této první placené soulože jsem si dokázala vytvořit profesionální odstup. To neznamenalo, že by mi to nebylo příjemné, nebo že by mi na zákazníkovi nezáleželo, právě naopak, ale byla to práce, a proč by práce nemohla být zároveň zábavou?

Udělal se během tří minut.

Opět jsem mu sundala ochranu, tentokrát jsem mu ho nemusela ani pohonit, protože mu dál trčel jak trn z větve akátu, tak jsem mu jen nasadila další kondom a vyhověla jeho přání, abych si na něm zarajtovala. Klekla jsem si obkročmo tak, že jsem měla kolena a lýtka podél jeho boků, a než jsem na něho nasedla, dráždila jsem ho tím, že jsem rukou otírala jeho žalud o svou mušličku. Bylo na něm vidět, jak ho to vzrušuje, ale zároveň se už nemůže dočkat, až se napíchnu na jeho kolík a on mě opět vyplní tou svou rozměrově nadměrnou chloubou.

Konečně jsem na jeho kůl nasedla a začala odsedávat. Nejdřív mě držel za boky či zadek a snažil se mi pomáhat, pak ho však zlákala má ňadra, tak mi je začal oběma rukama třít. Nemusela jsem se bát, že by mě začala bolet stehna, trvalo to sotva sedm minut a už plnil svým spermatem další pláštěnku.

Do třetice jsem se zbavila naplněného prezervativu, pohonila mu ho, a když se mu postavil, chtěl, abych ho před další souloží pokouřila. Nasadila jsem mu na čuráka tedy už čtvrtý kondom a začala mu ho kouřit. Pak už to nemohl vydržet a chtěl mě ošukat zezadu na pejska.

Prudce do mě pronikl, ale já už tekla jak řeka, tak to nevadilo. Opět se ve mně pohyboval lačně a rychle, už však o poznání pomaleji než předtím, tak jsem si mohla soulož i já více vychutnat. Tentokrát vydržel déle, ale po deseti minutách se prohnul jak prut proutkaře, když našel vodu, a už potřetí do mě pumpoval svoje semeno – tedy naštěstí ne do mě, ale do rezervoáru prezervativu.

Teď už měl opravdu dost. Tak jsme se spolu osprchovali a vzájemně se osušili, já si oblékla župan, on oblek s kravatou, ve kterém přišel, a vrátili jsme se spolu do salónu. Bylo načase, aby mi doplatil pětistovku za fingering, na který mě umluvil. Ukázal se jako grand a dal mi rovnou Palackého. Řekl, že byl velmi spokojen, že si to moc užil a že přijde zas.

A ze mě byla kurva – kurva, která si právě začala šetřit na kauci k bytu, který jsem ještě ani nezačala shánět.

Finanční vyhlídky byly dobré a brzy jsem našla i velmi pěkný byt v dobré lokalitě, ale ve škole to fakt nešlo – ke stresové poruše se přidaly i psychické problémy z toho, že mě trápilo vědomí, že se ze mě stalo to, co se ze mě stalo. Takhle jsem si svůj život opravdu nepředstavovala. Zvládala jsem školu čím dál hůř, tak jsem nakonec s vypětím všech sil dokončila zimní semestr se všemi zápočty a zkouškami a přerušila jsem studium. Byla jsem v bakalářském programu, a tak mi na studijním vysvětlili, že přerušení může trvat maximálně tři roky, takže nejpozději za tři roky musím nastoupit do letního semestru, nebo bude mé studium ukončeno.

Začala jsem v centru pracovat šest dní v týdnu, stala se ze mě prostitutka na plný úvazek. Už jsem Jenny neodkládala jako masku, když jsem z centra po práci odcházela domů. Byla jsem Jenny, žila jsem její život a mé sny se stále více rozplývaly v dálce za obzorem.

V březnu mi strejda Břéťa s radostí oznámil, že Roberta odsoudili na deset let, a o podmínečné propuštění může zažádat nejdřív po sedmi letech. Napočítali mu toho hodně, a to v tom ani nefigurovalo mé znásilnění – a jak strejda Břéťa se škodolibým smíchem dodal, tím hůř pro něj. Dobře jsem si pamatovala, co tím myslí a tomu hajzlovi jsem to přála.

Ale v jednom měl Robert pravdu – zvykla jsem si…