„Poslouchej, Myšáku, nechtěl bys spáchat dobrý skutek? oslovila mě jednoho prázdninového odpoledne moje žena. Protože se jmenuji Michal, občas mi tak říkala, jakoby tím chtěla vyvolat vzpomínky na časy našeho mládí, kdy jsem ji sbalil a začal s ní chodit. Později, když jsme se vzali, říkala mi všelijak a po narození dětí jsem už byl většinou jen táta. Zbystřil jsem pozornost, protože ta něžnůstka sama o sobě mohla znamenat, že ode mne bude něco chtít.

„No, vzhledem k tomu, že každý dobrý skutek bývá zpravidla po zásluze potrestán, tak si to ještě rozmyslím. Tak to vybal, co sis na mne vymyslela?“ odpověděl jsem opatrně.
„Ále, napadlo mě, jestli by sis nechtěl zase trochu zaučit.“
„Nechtěl, miláčku. I když jsem učitel na penzi, dobře víš, že jsem se zařekl, že do školy mě už nikdo nedostane ani párem volů. Zatím ještě s důchodem vycházím a pokud by nám vláda zase z úsporných důvodů chtěla všechno zdražit, jsem ochotný si sednout někam do vrátnice, nebo na parkoviště, ale učit – to nikdy. Jsem šťastný, že jsem ze školství vypadl a to navždy!“

„Tak se hned nerozčiluj, já tě přeci nechci poslat do školy. Jenom jsem potkala ve městě Hanku Poláčkovou a ona shání nějaké doučování pro její Radku. Holka studuje na Vysoké ekonomické a má potíže s matematikou. Tak mě napadlo, že bys ji mohl dát pár hodin nalejvárny. Nebylo by to zadarmo, její manžel je hajnej, tak by nám donesl nějakou zvěřinu a já přece vím, že máš srnčí moc rád.“

„Jo takhle, no to bych možná mohl,“ zabručel jsem uklidněně. Ženuška to se mnou prostě umí a vsadila na moji prožranost. Věděla, že jen za peníze bych se asi zdráhal.

„A co je to za holku, znám ji?“

„Asi ji znáš, ale jen od vidění, protože naposledy tady u nás s Hankou byla na návštěvě asi před 10 lety. Tehdy ji bylo 14, takže už si ji nevybavíš. Dneska je to slečna na vdávání, pracuje jako účetní a studuje dálkově.“
„No dobře, ať tedy přijde. Ale rád bych to věděl dopředu, protože nevisím na hřebíku a občas mám taky svůj program.“

„Neboj se, hned zítra to nebude,“ uklidňovala mě manželka. „Holka sjíždí se svým klukem Lužnici a má se vrátit za týden.“

„To jsem celej rád, že to nebude zítra, chtěl jsem si vyjet na houby, prý rostou jako vzteklý. Tak ať mi zavolá, ale aspoň den dopředu, abych se podle toho zařídil,“ uzavřel jsem tuto debatu a pustil to z hlavy.

O dva dny později se žena sbalila a nechala se ode mne odvést k našim mladým, na celých 14 dnů, aby si užila vnučky. Protože mi jdou malé děti na nervy, ochotně jsem souhlasil, že to doma sám klidně vydržím. Bydlíme v rodinném domku se zahradou a bazénem, takže jsem se částečně vymluvil i na to, že se musím postarat o zvířata a hlídat barák, aby nám jej někdo nevykradl. Ledničku mi starostlivá žena naplnila navařeným jídlem a pro pivo si dojdu se džbánkem, takže nějaké strádání mi nehrozilo. Docela jsem se těšil na ten božský klid, kdy si budu moci dělat co chci, kdy chci a nikdo mě nebude vyrušovat a do všeho mi kecat.

A taky že jsem si toho vrchovatě užíval. Jedl jsem, když jsem dostal hlad, u PC jsem si seděl klidně až třeba do půlnoci a ráno vstával v 10. Jednou jsem si zajel i na ryby a i když jsem nic nechytil, byl jsem vrcholně spokojený. Rád se koukám na plynoucí, nebo zurčící vodu a nádherně mě to uklidňuje. Venku burácelo rozmarné léto, které to bralo od extrému k extrému. Vedra k padnutí, při kterých žloutly trávníky, se střídala s bouřkami a přívalovými dešti, které sebou přinášely záplavy. Teď zrovna byla zase vražední vedra a tak jsem se přes den líně povaloval pod slunečníkem u bazénu a navečer si zašel do hospůdky na dvě piva. Prostě jsem si žil životem spokojeného důchodce.

Do této pohody mi najednou zazvonil mobil. Povaloval jsem se u bazénu a četl jsem si koňskou detektivku Dicka Francise. Mrzutě jsem přijal hovor a ohlásil se nic neříkajícím:

„Prosím, poslouchám.“

„Dobrý den, pane profesore. Tady Radka Poláčková. Maminka mi říkala, že vám mám zavolat a domluvit se s vámi...“

„Ano, vím o tom, Radko...“ chvíli jsem zaváhal, zda ji mám tykat. Svým studentům jsem vykal, ale tady, nevím proč, jsem se rozhodl pro tykání.
„Tak kdy by se ti to hodilo nejlíp? Já tenhle týden nic nemám. Manželka je na návštěvě u mladých, tak nás nebude nic a nikdo rušit. Tak si řekni, jak by ti to vyhovovalo?

„Mám dovolenou, takže kdykoliv,“ odpověděla mi Radka.

Domluvili jsme se, že tedy přijde zítra, po obědě, někdy tak okolo 13. hod. Připomněl jsem ji ještě, aby sebou vzala učebnici, nějaký poznámkový blok a hlavně osnovu, abych se mohl zorientovat. Středoškolskou matematiku jsem sice léta učil, ale té holce zřejmě půjde o vysokoškolskou. Takže jsem se pro zbytek dne zahloubal do Škráškovy Vysokoškolské matematiky, abych si trochu osvěžil paměť. Pak jsem si také prohlédl fotky, kterou pořídila manželka před několika lety, při návštěvě její kolegyně Hanky Poláčkové. Byly tam zachycené naše děti dovádějící na zahradě právě s Radkou. Byla podstatně mladší a o něco menší, takže ji moc nebrali jako plnohodnotnou společnici. Dnes už je to dospělá slečna, takže jsem byl zvědav, zda ji zítra vůbec poznám.
Druhý den jsem se probudil do dalšího tropického dne. Honem, dokud se ještě dalo dělat, jsem nahodil sekačku a posekal část zahrady. Potom jsem se posadil pod slunečník u bazénu a začetl se znova do učebnice. Kolem poledne jsem si dopřál lehký oběd a potom si zaplaval v bazénu. Sotva jsem na dece oschnull a začal uvažovat, že se přesunu před paprsky nemilosrdného slunce do lákavého stínu slunečníku, zazvonil mi mobil.

„Dobrý dem, pane profesore, to jsem já, Radka. Můžete mi otevřít vrata? Já přijela autem.“

Sáhl jsem po ovládači a spustil elektrické otvírání. Za chvíli jsem již viděl malý žlutý Matyz, jak jede od vrat směrem k bazénu. To autíčko se mi vždycky líbilo. Nazýval jsem je sice posměšně nákupní taška na kolečkách, ale moc rád bych jej měl. Tak už to bývá, vždycky toužíme po tom, co nemůžeme mít. Poslal jsem ovladačem signál k zavření vrat a vykročil jsem návštěvě v ústrety.

Radka právě vystupovala z autíčka a tak jsem si ji pozorně prohlédl. Měla hnědé, krátce střižené vlasy, hezký souměrný obličej, pěkně opálený. Na sobě měla žluté, lehké, letní šatečky na rozpínání vpředu po celé délce, které ji sahaly sotva do půlky hezky tvarovaných, pevných stehen. Prsy měla k nepřehlédnutí, odhadoval jsem tak něco mezi trojkami až čtyřkami. Šatky byly volné a tak jsem sice neviděl, jaké má bříško, ale dalo se odhadnout, že nijak ploché nebude. Na první pohled bylo zřejmé, že ve svých 24 letech má postavu 30ti leté maminy po dvou dětech a že v budoucnu bude mít potíže s nadváhou. Ale to, co jsem teď před sebou viděl, bylo velice přítažlivé a žádoucí, zvlášť pro dědka jako jsem já, který už pomalu stahuje roletu.

Přivítali jsme se, podali si ruce a já pokynul směrem ke slunečníku, kde byl nachystán stolek a dvě pohodlná zahradní plastová křesla. Radka otevřela tašku a vyndala objemná vysokoškolská skripta formátu A4, silně ohmataná. Usadili jsme se pohodlně ve stínu slunečníku a já zahájil věcný rozhovor:
„Tak co tě konkrétně trápí, mladá dámo?“

„Ono je toho víc, pane profesore, že ani nevím, kde bychom měli začít,“ povzdechla si Radka.

„No nejlepší je začít tam, odkud si už nejsi jistá. Nemá cenu abych tě učil něco, co už znáš.“
Pomalu jsem sondoval její znalosti a neznalosti a udělal si přehled, kde asi budeme muset začít, abychom navázali na to, co v hlavě už měla. Brzy jsem zjistil, že rozhodně není na matematiku blbá, jak sebekriticky o sobě prohlašovala. Jenom potřebovala místy výklad poněkud „po lopatě“, na což asi v přednáškových konzultacích nebyl čas. Po krátkém výkladu jsem s ní začal řešit vzorový příklad Taylorova rozvoje a jeho modifikace, Macloránova rozvoje. Příklad zdárně vyřešila a celá zrůžověla radostí. Dali jsme si přestávku a já nabídl nějaké občerstvení. Kávu odmítla, ale s povděkem přijala vychlazenou Coca-Colu. Zašel jsem do kuchyně, vyndal Colu z ledničky, nasypal do vysokých sklenic skoro polovičku ledových kostek a po krátkém zaváhání jsem do obou sklenic ještě nalil rovnou z lahve pořádnou porci vodky a pár kapek citronové šťávy.

Když jsem před ní postavil orosenou sklenici, nedočkavě po ni sáhla a dychtivě se napila.

„Jé, to je lahodné pití, copak jste to namíchal? Řekla bych, že je to maličko něčím vylepšené,“ pochválila mé barmanské umění.

Seděli jsme v pohodičce ve stínu, popíjeli osvěžující nápoj a bavili se o všem možném. Probrali jsme její vodácký výlet s přítelem, i rozmary letošního léta. Při zmínce o vražedných vedrech se lítostivě podívala na prázdnou sklenici a já pochopitelně okamžitě odstartoval pro další dávku. Do té jsem opět nacmrndal pořádnou porci vodky a nešetřil jsem ledem. Když jsem se vrátil s podnosem, zajistil jsem, že si v době mé nepřítomnosti rozepnula horní knoflíčky šatů a uvolněnými okraji se ovívala. Když viděla, že se vracím, začala se chvatně zapínat.

„Prosím tě Radko, neblázni. Pokud je ti horko, klidně se rozepni. Mne to neporazí,“ promluvil jsem k ní konejšivě.
„No jo, ale já pod tím nic nemám,“ pronesla rozpačitě.

„Neříkej, že jsi pod těmi šaty nahá,“ pronesl jsem pochybovačně.

„Samozřejmě, že ne, mám spodní prádlo, ale to se jaksi nehodí, tady před vámi...a co kdyby někdo přišel....“

„Nepřijde nikdo a vidět sem není, tak si klidně udělej pohodlí,“ přemlouval jsem ji a dal bych nevím co za to, aby mě poslechla. O to větší bylo mé nadšení, když po krátkém zaváhání si začala rozepínat všechny knoflíčky svých minišatiček.

„Asi se před vámi budu trochu stydět,“ pronesla potichu.

„Na to ti nezbude čas, protože budeme pokračovat v řešení dalšího příkladu,“ uklidnil jsem ji a začal diktovat nové zadání.

„Teď budeš počítat samostatně a já tě budu sledovat. Pokud uděláš chybu, tak tě na ni upozorním.“
Zabrala se do počítání a já, podle slibu, ji pozorně sledoval. Ale ani ne tak její počínání, jako spíš rajcovní postavu, kterou jsem teď měl, díky rozepnutým a rozevřeným šatům mnohem líp přístupnou mým mlsným pohledům. Když jsem zjistil, že sklenici dopila, mlčky jsem se zvedl a beze slova jsem donesl další plnou a pro sebe samozřejmě taky. V době moji nepřítomnosti si sundala šaty úplně a seděla na křesílku jen ve spodním prádle.

„Udělala jsem si pohodlí. Doufám, že vám to nevadí. Měla bych šaty zcela propocené.“

Přešel jsem to mlčením a přisunul ji sklenici chladného nápoje. Dychtivě se napila a pokračovala v řešení příkladu. Sledoval jsem její postup, ale zároveň jsem se popásal pohledy po jejím těle. Podprsenka byla bohatě vyplněná a bříško rajcovně klenuté. Přesně tak, jak to mám rád. Dopočítala příklad a pohlédla tázavě na mne. Zkontroloval jsem výsledek, pochválil a pak jsem nabídl, že bychom se mohli vykoupat v bazénu. Rozpačitě pronesla, že sebou nemá plavky. Okamžitě jsem ji nabídl, že ji půjčím manželčiny a hned jsem pro ně zašel.

Poodešla za Buksusový keřík, aby se tam převlékla. Za chvíli se vrátila. Napresovala se sice do manželčiných plavkových kalhotek, ale horní díl držela rozpačitě v ruce. Ukázalo se, že manželčiny kozy nedosahují zdaleka jejích proporcí. Tak řešila dilema, zda se má koupat ve své podprsence a domů jet bez ni a nebo se vzdát koupání docela.

„Budu muset to plavání oželet. Bez podprdy být nemohu, protože ty šaty jsou tak volné, že kdybych se předklonila, tak mi prsa vypadnou,“ řekla smutně.

„A co kdybys to zkusila nahoře bez?“ navrhl jsem jakoby lhostejně a byl zvědav, jak bude reagovat. Nezklamala mě.

„Ale to přece nejde. Přece se před vámi nebudu producírovat nahá.“

„Tak především, milá Radko – nebudeš nahá, budeš jen nahoře bez. A to je dneska téměř normální. Když jsem byl naposledy na koupališti na Džbáně, napočítal jsem tam skoro 30 ženských, které tam tak byly a nikdo se nijak zvlášť nad tím nepozastavoval. A u některých to už bylo na hranici soudnosti. Ty se nemáš za co stydět, tvoje balonky jsou vskutku moc pěkné. Navíc, já jsem starý chlap a ujišťuji tě, že už jsem jednou ženská prsa viděl. A možná jsi někde četla, co je to vynechávání erekce, pokud tedy víš, o čem mluvím.“

„Nezkušené jehně a panna už nejsem, jestli máte na mysli tohle,“ zachichotala se nervozně.

„No dělej jak chceš, já si jdu zaplavat.“

S těmito slovy jsem zamířil k bazénu a nechal ji tam stát. Sestupoval jsem po schůdcích, a najednou vidím, jak se obratným pohybem zbavila podprsenky a zamířila za mnou.

„Nedívejte se,“ zaprosila a chvatně se ponořila, že ji koukala jen hlava. Teď jsem sice nic neviděl, ale těch pár kroků, které ušla k bazénu mi stačilo, abych zhodnotil její prověšené, pohupující se poprsí a vyhodnotil je jako vynikající.

Bylo mi jasné, že vodka namíchaná do Coly vykonala v tom horku své a poněkud otupila její zábrany. Zároveň ale hrozilo, že osvěžení ve vodě by mohlo její euforii zase odbourat a že by tedy bylo víc než užitečné, abych promile v jejím oběhu ještě trochu přikrmil. Po dlouhé minuty jsme spolu blbli ve vodě a několikrát se mi podařilo ji chytit a letmo se dotknout těch jejích hebkých a pružných zázraků. Nijak zvlášť se neohrazovala, ba dokonce jsem viděl náznaky toho, že se jí to líbí.

Když jsme si dosyta užili blbnutí a rajcování ve vodě, natáhli jsme se na deku a opékali jsme se na prudkém slunci. Teď už bez ostychu ležela na zádech a její balonky obdivuhodně trčely k nebi. Ještě několikrát jsem zašel pro osvěžující koktejl a modlil jsem se, aby si neuvědomila, že zpátky má jet autem. Zatím si na to ani nevzpomněla s konzumovala příděl, který se začal projevovat. Bez problému jsem ji hladil, objímal a líbal ty božské airbagy. Pak jsem ji zkusmo přes plavky lehce přejel po Venušině pahorku a s konstatováním, že je potřeba plavečky nechat uschnou na slunci, jsem je z ní pomalu, ale rozhodně stáhl. Pomohla mi lehkým nadzdvihnutím boků a já poprvé viděl to, co jediné z ní zatím zůstávalo skryto mým očím, totiž krásně zarostlou kundičku. Vypadala tak lákavě, že jsem neodolal a musel jsem ji políbit. Zatím co jsem jazykem rozhrnoval její ochlupení, volnou rukou jsem se zbavoval plavek.

„Ale pane profesore, co to děláte? Tohle bychom asi neměli...“ zmohla se na chabý protest. Nedbal jsem a pokračoval, sám zvědavý, kam až mě pustí, než řekne své konečné NE! Byl jsem na ně připraven a rozhodnutý je respektovat

Teď jsem klečel zleva, kolmo k jejímu tělu a snaživě laskal její chlácholinku. Chopil jsem se její ruky a s mírnými rozpaky jsem ji zavedl na svého namlouváka, který zdaleka nebyl v tom stavu, že bych se s ním mohl chlubit. S erekcí jsem měl potíže už delší dobu a tak jsem se jenom modlil, aby se stal zázrak a neuřízl si dnes ostudu. Naštěstí jsem se tak zabral do obdělávání její zahrádky, že jsem přestal myslet na své potíže. Navíc mě vyrajcovala představa, že možná budu po dlouhé době mrdat mladou, šťavnatou kundu. Buď jak buď, moje chlípné myšlenky, spolu s jemnou a trpělivou prácí jejích obratných prstíků, nakonec přinesly potřebný výsledek. Najednou jsem si uvědomil, že mi pták trčí jak za mlada a je připraven k zásunu.

Beze spěchu jsem se přesunul mezi její roztažené nohy, stále ještě připraven na definitivní odmítnutí. Pak jsem ale najednou cítil, jak její ruka uchopila natěšeného pyjonýra a sama jej zavádí do rajské zahrádky.

„Měl byste si vzít ochranu, pane profesore,“ zašeptala při tom.

„Radečko, miláčku, necháme oficialit. Už je tam, budeme si tykat,“ parafrázoval jsem starý vtípek.

Stačilo trochu přitlačit a můj dobyvatel se zvolna zasouval, aby zaparkoval ve sladkém vězení. Uvědomil jsem si další, velice příjemnou skutečnost. Obvykle jsem po nasazení a zatlačení vklouzl do nastavené pičky jako do maminky. Její sladká dírka však byla neobvykle těsná a naráz se tam prostě vlítnout nedalo. S každým zásunem jsem se však dostával hlouběji a teprve tak na 20. přiraz jsem v ní byl až na doraz. Ten pocit sevření byl tak rajcovní, že jsem musel zpomalit kopulační pohyby, protože jinak bych stříkal velmi brzy a to jsem nechtěl. Když už mi osud dopřál takovou nenadálou, božskou mrdačku, chtěl jsem si to pořádně vychutnat. K mému vzrušení přispívalo i to, že jsem viděl na jejím obličeji, jak si milování prožívá. Snaživě jsem ji napichoval, reguloval jsem si stupeň svoji rozkoše a s uspokojením jsem vnímal, že děvenka je multiorgastická. Odbyla si již několikáté vyvrcholení, při kterém se vždy vzepjala, vykřikla a pak na chvíli odpadla. V tu chvíli jsem na okamžik znehybněl, abych nechal opadnout své stoupající vzrušení a po chvíli jsem ji začal mrdat znova. Vyklepával jsem ji matraci dlouhé minuty, ale pak jsem na chvíli zapomněl na kontrolu a přehoupl se přes bod zlomu. Nebylo už cesty zpátky a tak jsem ji s pocitem nevýslovné rozkoše vykropil kapli a pustil do ni celý zásobník.

Zemdleně jsem se rozvalil na jejím bříšku a hlavu položil mezi božské polštářky. Vybavil jsem si, jak se s mými přírazy rozvlnily jako příboj a blaženě jsem se usmál.

Po chvíli jsem se nadlehčil na loktech, abych ji moc neválcoval a zahleděl jsem se na její obličej. Přicházela z extáze pomalu zpátky do reality. Najednou se pohoda kamsi vytratila:

„Proboha, pane profesore, vy jste to do mě všechno nastříkal! To se nemělo stát, Karel si vždycky bere ochranu. Co já si počnu, jestli....? bědovala zmateně.

„Počkej Radko, nezmatkuj. A nevykej mi, zvlášť ne teď, když spolu budeme mít děťátko,“ usmál jsem se spokojeně.

Nepřestala na mne zděšeně zírat a tak jsem se rozhodl, že už ji dál trápit nebudu.

„Tedy abych tě uklidnil, to že tě chlap vykropí, ještě nutně neznamená, že tě taky zbouchne. Jsou tak zvané plodné a neplodné dny, takže záleží na tom, jak se strefí.“

„No to vím taky. Ale jak poznám, které ty dny vlastně mám?“ ptala se stále znepokojená Radka.
„Tak to je dost složité počítání, spojené s denním měřením bazální teploty. Ale já si celý život vystačil s jedinou metodou a nikdy mě nezradila.“

Radka na mně visela očima a potom se mně pochopitelně zeptala, na čem je ta moje metoda založená.

„Kdy ti skončila poslední menstruace?“ zeptal jsem se místo konkrétní odpovědi.

„Včera ráno. Přišlo to na mě, když jsme byli na vodě a Karel byl strašně naštvanej, že nemůžeme šukat.“

„Tak můžeš být klidná. Máš neplodné 4 dny po ukončení. Tvoje vajíčko je zrovna teď na cestě vejcovody do dělohy, takže v samotné děloze žádné vajíčko ještě není. Takže i kdybych měl sebevzteklejší spermáky, tak prostě nemají co oplodnit.“

„Hmm.... zajímavé. A to se každé ženské ptáš, kdy ji skončila menstruace? A že mě ses nezeptal...“ pronesla potom ironicky.

„Neměl jsem nejmenší tušení, že mezi námi k něčemu dojde a když se to rozjelo, tak jsem prostě z rajcu zblbnul,“ odpověděl jsem po pravdě. „Ale neboj se, ve štychu tě nenechám.“

„To jako, že mi zaplatíš potrat, kdyby něco...“ konstatovala jedovatě.

 S potěšením jsem vzal na vědomí, že mi tyká a rozhodl jsem se, že rozeženu její obavy.

„Sice bys to mohla hodit na Karla, ale nebudeme riskovat nějaké dohady mezi vámi a uděláme to jinak.“

„To jsem tedy zvědavá jak? Na Karla to hodit nemohu, on je strašně opatrný a vždycky používá gumu. Bez ní jsem to měla vlastně dneska poprvé.“

„Ona i guma může prasknout, nebo může sklouznout při vytahování. Ale to jsem nemyslel. Pojistíme to jinak. Než ode mne odejdeš, dám ti tabletu Postinoru a dohlídnu, abys ji spolkla a pořádně zapila. A pak to můžeš pustit z hlavy.“

„Postinor...Postinor..., to je...?

„Ano, to je antikoncepční „tableta po styku“ a já ji mám v autě, v lékarničce, pro případ nejvyšší nouze.“

Zřetelně se jí ulevilo. Byl jsem rád, že se mráček rozplynul. V tu chvíli mě totiž napadlo, že ten náš nádherný šoust by mohl mít ještě dnes pokračování. Přesedl jsem k ní, objal ji kolem ramen a začal agitovat.

„Poslyš, miláčku, teď mi tak napadá, nemohla bys domů zavolat, že nepřijdeš na noc? Já jsem v celém baráku tak zoufale sám, že se tady až bojím.“

Napjatě jsem na ni koukal a hrozně jsem si přál, aby mi to odkývala. Poněkud rozpačitě pokrčila rameny a bylo vidět, že váhá. Pak se začala přehrabovat v kabelce, až našla mobil. Aniž by mi odpověděla na moji otázku, začala vymačkávat číslo.

„Ahoj mami, jj, všechno je v pořádku. Byla jsem na doučce u pana profesora a na zpáteční cestě jsem se zastavila u Marcely. Teď tady sedíme, kecáme a drbeme, však to znáš. Taková malá dámská jízda ve dvou. Neboj, žádná pařba a orgie, jsme tady samy dvě. Akorát pro pořádek volám a hlásím, že dneska nepřijedu domů, protože jsme si tady něco popili a jsem tak trochu pod vlivem...Jasně, nechci riskovat řidičák, tak se u Marcelky vyspím a dopoledne jsem doma jako na koni. Karel se zastaví, až půjde z práce, ale to už budu dávno doma. Tak fajn, mami, měj se hezky a čauky.“

Sklapla telefon a pohlédla na mne.

„Tak co? Spokojenej...?Jaká je Radunka?

„Miliónová,“ zmohl jsem se jen na stručnou odpověď. „Akorát mne napadá, zda nebude mamka volat té Marcele na mobil, aby si ověřila, že tam skutečně jsi. Neměla bys ji zavolat a požádat, aby tě kryla?“

„Tohle nebezpečí nehrozí. Jednak to máma nedělá a hlavně, ona nezná číslo na Marcelin mobil. Takže klídek.“

Měl jsem pocit, jako bych vyhrál hlavní cenu a k ní ještě jackpot. Nemohl jsem uvěřit tomu, že s touto nádhernou samičkou strávím nerušeně celou noc. Nechtěl jsem však dávat svoje pocity příliš najevo a tak jsem ji profesorsky pokynul ke stolku, kde bylo rozloženo její učení.

„Využijeme času a ještě spočítáš nějaké příklady. Tak šup, mladá dámo, je čas práce a čas odpočinku. Relax skončil, takže teď budeme zase chvíli dělat. Kvůli tomu jsi přece hlavně přišla, ne? A já si musím zasloužit svůj honorář.“

Myslel jsem to sice v žertu, ale faktem je, že další hodinu jsme zase tvrdě zápasili se záludnostmi matematiky. Slunce se stáčelo k západu a citelně se ochladilo. Nejdřív jsem ji přinesl manželčin froté župan a zálibně jsem se díval, jaký je to rozdíl, když je v něm mladá kůstky, místo moji sedmé svátosti. Pak začal foukat nepříjemný vítr a raději jsme se odklidili do baráčku. Když jsem si Radku vedl majetnicky do ložnice, s rukou kolem pasu a vychutnával jsem si v dlani její příjemně oblý bok, napadlo mě, že dneska jsem zažil mimořádně vydařený den. Den, kdy se Bohové na mne usmívali.