V sobotu jsem usoudil, že by nebylo špatné nafetovat trochu kyslíku, co už mi začínal scházet. Pod nohama mi křupal sníh a já se rozmýšlel, zda se raději nemám vrátit. Začal padat sníh a nepříjemně mě studil za krkem. Zanořil jsem hlavu do límce a rozhodl se jít domů. Zvednul jsem hlavu a přímo přede mnou stála slečna profesorka, jak jsme jí museli říkat. „Dobrý den!“ vykoktal jsem překvapením. „No to je dost! Už jsem myslela, že mě porazíte!“ zasmála se.

„Promiňte, já jsem se zamyslel!“ omlouval jsem se. „A na co jste myslel? Určitě na nějakou dívku!“ znovu se zasmála. „Ano!“ přisvědčil jsem. Ale neřekl jsem, že to je ona, co mi pořád leží v hlavě. „Nechcete zajít na kávu, či dvojku vína?“ rychle jsem se vzpamatoval. Přece takovou příležitost jen tak nezahodím!

„Tak dobře! Ale jenom tu dvojku, nic víc si nepředstavujte!“ souhlasila. „Kdyby tak věděla, co všechno si představuji!“ pomyslel jsem si a nabídl jí rámě. Chytila se mě a namířili jsme si to do kavárny. Ten dotek, i když přes zimní oblečení, ve mně rozbouřil hormony. Byl bych schopný ošukat jí přímo na náměstí.

„Říkala jsem, že si nemáte nic představovat!“ usmála se a ještě více se ke mně přitiskla, když uviděla moje vzedmuté kalhoty.. Ještě, že už jsme vcházeli do kavárny. Pomohl jsem jí z kabátu a sedli jsme si ke stolku. Číšnice nám přinesla víno a my seděli a povídali páté přes deváté. Bylo mi s ní fajn, jako s nějakou dobrou kamarádkou.

„Tak si dáme ještě jednu!“zkoušel jsem jí zlomit, když jsme dopili. „Ne, už ne! Vy jste student a já profesorka!“ s milým úsměvem odmítla. Nezlobil jsem se na ní, protože jsem to chápal. Věděl jsem, že by z toho mohla mít různé nepříjemnosti. Tak jsme se rozloučili a každý šel ke svému domovu.

Byl jsem nadržený, jak stepní kozel, tak jsem si domluvil víkend s holkama, Markétou a Lídou. Byly to zase ne(z)řízené orgie, ale sloužily jenom k tomu, abychom si vzájemně ulevili. Ale stejně jsem si celou dobu představoval, že jsem s Markétou, naší češtinářkou.

Když skončil ten vysilující víkend, holky se na intr vracely krokem starého mořského vlka. Oběma jsem několikrát protáhnul všechny tři otvory, naplnil je až po okraj a vysál jsem z nich každou kapičku toho, co z nich hojně vytékalo.

Několikrát jsme se sešli s naší češtinářkou a zašli na dvojku červeného, co měla tak ráda. Ale vždy zůstalo jenom u toho. Poděkovala mi za příjemně strávené odpoledne a šla domů.

Školní rok se chýlil ke konci, až nastal ten poslední den. I když naše češtinářka byla přísná, měli jsme jí všichni rádi – holky nevyjímaje. Proto poslední den dostala mnoho květin a malé dárky, jako pozornost a poděkování. Bylo vidět, že z toho má slzy na krajíčku. Snad proto neodmítla, když jsme jí pozvali na rozlučkový mejdan do naší oblíbené hospůdky.

Omluvila se třídě, že se trochu zdrží a mě požádala, zda bych jí pomohl odnést všechny dary. Samozřejmě, že jsem souhlasil. Asi z kabinetu přivezla vozík, abychom vůbec byli schopni to všechno přestěhovat do jejího domku. Evidentně nestála o to, aby nám ještě někdo pomáhal.

„Prosím, chvilku počkejte, já se musím převléknout.“ požádala mě, zatímco jsem se snažil vyndat všechno z vozíku, kam se to jenom stěží vešlo a odběhla do koupelny. Když jsem slyšel, jak si ulevuje a potom se sprchuje, měl jsem tisíc chutí vejít za ní a řádně jí uspokojit. Ale potom jsem si řekl, že bych tím mohl všechno zkazit.

„To je snad víla!“ pomyslel jsem si, když vešla do pokoje. Pod poloprůhlednou blůzkou evidentně nebyla podprsenka a ani nebyla potřeba. Její krásná, pevná prsa se snažila udělat otvory do látky, co jí je halila. Zda má pod sukní kalhotky, jsem si raději nepředstavoval. „Děkuji, že jste mi pomohl!“ řekla a trochu zčervenala. „A teď už raději půjdeme!“ pravila, když uviděla tu bouli na mých kalhotách.

Toporně jsem za ní vykročil, protože jsem měl tvrdá snad i kolena. Zavěsila se do mne a vykročili jsme k osvěžovně. Když jsme vešli, hluk, způsobený tolika lidmi ustal a snad by bylo slyšet i špendlík, spadlý na zem. Ale hned vzápětí se ozval obdivný řev.

Profesorka mávla rukou a opět nastalo hrobové ticho. „Děkuji všem za to, jak perfektně jste se celý rok chovali. A doufám, že se tak budete chovat i zbytek života!“ pozvedla číši, aby nám připila.

„Slečno profesorko i já vám chci jménem celé třídy poděkovat! Vždyť jste nám šla příkladem!“ také jsem pozvedl číši a lehce si s ní přiťuknul. Zábava se rozproudila a než jsme se nadáli, byl večer.

Přišel číšník a každému dal pivo. „Taková třída se jen tak nevidí!“ zdůvodnil ten dar. Pomalu jsme se loučili a potom každý vyrazil k domovu. „Doprovodíš mě?“ náhle mi začala tykat. „Samozřejmě!“ odpověděl jsem a nabídnul jí rámě. Nevěděl jsem, zda jí mám také tykat, ale vyřešila to sama. „Už nejsi student a já profesorka!“ zastavila se a objala mě.

Cítil jsem její jazyk snad až v krku a tak jsem také dělal inventuru její ústní dutiny. Hladil jsem jí přitom ty nádherné kozičky a cítil, jak na to bradavky reagují.

„Pojď!“ náhle se mi vytrhla, chytila mě za ruku a rozeběhla se.

Na nic jsem se neptal a běžel s ní. Krev se mi rozproudila a alkohol se dal na rychlý ústup. Vylovila z kabelky klíče a odemkla branku. Než jsem jí za námi stačil zabouchnout, už stála u dveří domku a odemykala.

„Pojď, pojď!“ vtáhla mě dovnitř. Zavřel jsem za námi dveře a už mi visela na krku. Zuřivě mě líbala a přitom se sebe horečně strhávala to málo, co na sobě měla. Aniž bych se odtrhnul od jejích rtů, také jsem se snažil rychle se zbavit oblečení.

„Pojď!“ zatáhla mě do koupelny. Hladil jsem jí po té krásně hladké kundičce a vůbes si neuvědomil, že se mi splnilo to, o čem jsem stále snil. Náhle jsem si připadal, jako kdybych se dostal do chapadel chobotnice.

Nejprve si sáhla mezi nohy a zalovila tam. V tu chvíli bylo prozrazeno tajemství jejího neustálého spokojeného úsměvu. Vytáhla ze sebe Venušiny kuličky a pohodila je do umyvadla. S mlasknutím z ní vyjely a za nimi vyšplouchly sekrety, co v sobě měla.

Znovu mě obejmula a narazila se na mne tak, že ho musela mít snad až v děloze. Zmítala se na mně tak, že jsem měl co dělat, abych udržel balanc. Opřel jsem se o stěnu a tím nám poskytnul lepší oporu.

„Ááááááá...“ vykřikla a sevřela mého bojovníka tak, až jsem měl obavy, že mi ho rozmačká. Ten smrtelný stisk povolil, zato se z ní vyřítila vařicí tekutina, která mi málem propálila díru do špuntu, co jsem měl v ní.

„Promiň, to se mi stává, když jsem hodně vzrušená!“ schovala si hlavu na mé rameno, ale nepustila se mne. Její svaly vibrovaly tak, že jsem už nevydržel a také ze mne vytrysklo sperma, co jí naplnilo. „Pusť to do mne také!“ zašeptala mi do ucha, jako kdyby se obávala, že nás někdo uslyší.

Povolil jsem stavidla a vypouštěl do ní obsah měchýře. „Áááá... áááá....“zaječela, až mi zalehlo v uších a přitiskla se ke mně, jako kdyby chtěla, abychom splynuli v jedno tělo.

Náhle ochabla a já měl co dělat, abych jí udržel. Opatrně jsem jí položil na podlahu a se zájmem sledoval, jak pulzující kundička vystřikuje vše, co jsem do ní napumpoval. Když to ustalo, zasunul jsem do ní prst, abych zjistil, zda je už prázdná. „Nééé....“ zakňučela a stočila se do klubíčka.

Pustil jsem sprchu a pečlivě nás umyl. Utřel jsem se, Markétu zabalil do osušky a odnesl jí do postele. Uložil jsem jí a chtěl odejít. Ale stále mě držela kolem krku, tak jsem si lehnul vedle ní a přikryl nás. Než jsem si stačil něco pomyslet, ocitl jsem se v Morfeově říši.

Probudilo mě, jak si někdo hraje s mým nástrojem. Sluníčko už svítilo a ptáčci za otevřeným oknem zpívali, jako kdyby za za to byli placení. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, kde jsem. Otevřel jsem oči a viděl mezi nohama hlavu Markéty, která zevrubně zkoumala můj pyj.

Zaujaly jí kroužky v žaludu i pytli a opatrně si s nimi hrála. „To je krásné...“ vydechla, když zjistila, že jsem se probudil. „Já také něco mám!“ otočila se, aby mi mohla ukázat svoji kundičku. Už včera, když jsem jí myl, všiml jsem si že tam něco má, ale nebyl čas si to prohlížet.

Ještě více jsem jí roztáhnul nohy, abych si to mohl řádně prohlédnout. Ve hrotech malých pysků měla zavedené kroužky, na jejich kuličkách, co je uzavíraly, byly zajímavé přívěsky. Byly to další kuličky, volně spojené a o zmenšujícím se průměru A stejný kroužek měla i v kápi klitorisu.

Neodolal jsem a vystrčil jazyk. Lehce jsem si s jejími šperky pohrával, až se zavrtěla, aby mohla polknout mého macka. Chvíli jsme se takhle dráždili, až si náhle moji hlavu s křikem přitiskla do klína a já sotva stačil polykat to, co z ní vystříklo.

Sama polkla tak, že jsem v ní byl až po kořen. Lehce se mi do nněj zakousla, jako kdyby se obávala, že z ní vyklouzne. To polykání se nedalo vydržet! Také ze mne vystříklo sperma a řítilo se jí přímo do žaludku. Zatnula mi prsty do zadku a vší silou mě k sobě tlačila. Připadalo mi, jako kdyby mě chtěla polknout celého. Přitom sála ze všech sil, tak ve mně nezůstala ani kapka.

Když zjistila, že z něj už nic nepoteče, vyplivla ho a už jenom olizovala. Divil jsem se, že se neudusila, když ho měla tak dlouho v krku. „To jsem se naučila!“ řekla s hrdostí v hlase a znovu jsem si připadal, že je to její nejoblíbenější lízátko.

„Áááá....“ krátce zakvílela, když jsem se snažil co nejvíc nasát její klitoris. Zazmítala se a opět zaječela. „Už dóóst! Vraž mi ho tááám!“ odtrhla mi hlavu a přetočila mě na záda. Nasedla na toho tvrdolína a rozjela rodeo. Kdybych nebyl tak vystříkaný, asi bych to tak dlouho nevydržel.

Náhle se jí kundička sevřela a Markéta na mne padla, až mi málem probodla hrudník tvrdými bradavkami. I já jsem se ještě několikrát vzepjal a naplnil jí.

Bobr

©

2016