Nešlo to jinak, než si na tuhle starou píseň vzpomenout. Kdysi ji jeden z opilých strejdů, které už neviděla roky, zpíval při táboráku na jakési chatě, chvíli po tom, co děti odešly spát, ještě ale nestačily všechny usnout. Maně si vzpomínala na tehdejší dobu strašlivě neslušný text. „To byl jeden Brandenburák, co měl děsně dlouhý nos a taky měl dlouhý čurák, protože byl Brandenburák.“ Víc si z toho nepamatovala, co ji přivřeným oknem slyšela, uplynulo asi tak patnáct let, ale momentálně připouštěla, že tahle píseň byla pravdivá.  Netušila, jestli její dva dnešní milenci byli z Braniborska, ale jejich mužská výbava by se do téhle sprostonárodní písně určitě hodila. A měli je nejen dlouhé, ale taky docela silné. Když do ní zasunul své megapříro první, měla pocit, že tam musejí být nejspíš oba dva najednou. Nebyli, ale cítila jej někde děsně hluboko v sobě a nohy měla daleko od sebe, jak jí je svým objemem roztahoval. K tomu oba mluvili německy, ale byli někde od Dortmundu, což je snad Porýní Vestfálsko a k Berlínu do Braniborska je to trochu z ruky. Bylo jí líto, že nikdy neviděla operu Braniboři v Čechách a ani moc netušila, o čem by mohla být. Ale tihle Brandenburáci byli svojí výbavou pro dámu opravdu zajímaví. 

To, co s nimi prožívala, bylo velkolepé. Milovala se ráda, i když ne moc často, neboť dáma musí taky trochu dbát o svou pověst a stálého partnera neměla. Ovšem dnes jí bylo panem generálním naznačeno, že by na tyhle německé obchodní partnery nemusela být příliš přísná a možná jim dovolit i něco víc, než jen políbit ruku. A tak po příjemném společném tanečním večeru v baru místního hotelu, když funkcionáři z jejich podniku odešli domů bydlet, přijala ještě pozvání obou Němců na skleničku před spaním na jejich pokoj. 

Plný po okraj byl nejen pokojový bar v malé ledničce, ale za tři dny, kdy tady bydleli bez žen, i varlata obou pánů. A Inge nebyla žádná ošklivka, pravá česká holka krev a mlíko, po kterých západní sousedé jedou, neboť doma takové asi nemají. Pokud se v baru chovala přísněji, tady v soukromí dost polevila a když si jeden z mužů odskočil do koupelny, dovolila tomu druhému, aby jí z pod malých společenských šatů stáhl kalhotky a sáhl jí dovnitř. Na oplátku mu rozepnula poklopec a vytáhla jeho už skoro ztopořený klacek. Málem jí vypadly oči z důlků, neboť takové nadělení nečekala. Chutě se toho macka chopila a začala jej hýčkat v dlani, o malou chvíli později i v puse. Během pár okamžiků toho skoro litovala, neboť začala bojovat o holý život, aby se tím obrem neudávila.

A pak se nějak přidal ten druhý, ani nevěděla, kdy se objevil. Jen měla hrůzu z toho, aby ji nechtěli oba dva zároveň. Jeden zepředu se dal pojmout a způsoboval jí, po úvodním dramatickém zasouvání, obrovské blaho. Ovšem čert ví, jak by dopadla s  druhým, kdyby chtěl zezadu. Jestli by měl šanci se do ní vůbec dostat. Tedy ne že by občas nezkusila anál. Nějak jej nevyhledávala, ale když na něm pán vehementně trval, nechala se. Ovšem normálním přírem a ne takovýmhle kyjem. To by bylo, jako kdyby ji chtěl šoustat tlustším koncem bejzbolky. Leč měla smůlu. Naštěstí ten, co byl zepředu, ho vytáhl a druhý se dozadu začal dobývat, co měl sil. Chvíli to bylo o vzájemném přetlačování, ale nakonec zajel obří žalud dovnitř a po pár útocích byla prdýlka plná. A pak nemenší úsilí dostat se zepředu na původní místo. Když byla naplněna, pochybovala o tom, že má ještě kyčle spojené. Tak mohutně ji to roztahovalo.

Inge byla pro tohle počínání shodou okolností perfektně cvičena od útlého mládí. Kluci ji zajímali od doby, kdy začala chápat rozdíl mezi pohlavími. A protože vyspívala velmi rychle, zajímala i ona kluky. A tak když objevila, kam chodí tajně kouřit své první cigarety a šla se na ně podívat, dostala taky práska, až si málem vykašlala plíce. Příště nezatáhla tak příliš, už to bylo bez kašle, tedy ale nic moc požitek. Leč bylo to silně zakazované a velmi přísně tajné, takže proč by to nezkusila. Jen se jí za pár dní, po první opravdu vykouřené cigaretě, točila hlava a tak když jí ten nejodvážnější sáhl přes tričko na prsa, neměla ani sílu ho odehnat. Pak si chtěl sáhnout druhý, to už dost vyváděla, tak jí jeden držel ruce vzadu a další měl její prsa docela volná. Ostatně vzápětí ucítila, že to vlastně nic moc strašného není. Akorát věděla, že by se to nemělo, protože se to všeobecně říká a slušná děvčata si to nenechají. Ovšem slušná děvčaty taky nekouří ! A ona kouřila. Tedy s určitým sebezapřením, ale bánila jak trafika, ne proto, že by jí to chutnalo, ale protože se to nemělo. Tak když ona může kouřit, můžou si taky kluci sáhnout na prsa. 

Ovšem osahávání trička v místech, kde někde tam pod vším tím oblíkáním obvykle rostou prsa, nemohlo být všechno. Kluci se chtěli podívat, jak vypadá bez oblečení a nejraději úplně nahatá. Nejprve se zase styděla, ale bylo jí jasné, že kluci jsou v přesile a když se do ní dají, určitě dosáhnou svého. Tak jim stanovila velmi přísnou podmínku. Ona se svlíkne, ale jako poslední. Před tím budou úplně nahatí oni. Tak trochu doufala, že na to nepřistoupí, i když ji ta představa, jak se  jim bude předvádět, tak trochu vzrušovala. Ale kampak s takovou maličkostí na nadržené puberťáky. Chvíli se sice dohadovali, ale pak před ní stáli všichni jen tak. A ona musela s oblečením dolů. Měla  radost, že si po příchodu ze školy svlíkla podprsenku, protože to byl kus oblečení, na který si už dost dlouho zvykala, ale pořád to bylo něco extra neobvyklého. Teď jenom stáhla tričko s krátkým rukávem, pak tričko na špagetová ramínka a prsa byla venku. Měla by se červenat studem, ale místo toho cítila v podbřišku takové příjemné šimrání a snad by neprotestovala, kdyby si kluci chtěli sáhnout na holou kůži. 

Jenže za ohybem cesty se ozval zvuk motoru a starý Voráček se objevil na svém smrdícím ďáblovi, tedy na minitraktůrku, kterým jezdíval na své políčko za lesem, do kterého chodili kouřit a nyní už i dělat skoro nevinné nemravnosti. Do kluků jako když střelí a i Inge chytila do náručí svá dvě trička a mizela mezi keři a stromy taky. Jenže dědek měl oči jak ostříž. Hned druhý den Inge potkal a začal nenápadně. „Tak co, slečno. Myslíš, že by měl táta radost, kdybych mu vyprávěl, co jste tady s klukama včera dělali ?“ No to byla bomba, přímo čenichovka. Až se jí roztřásly ruce a začala nesouvisle koktat, aby tátovi nic neříkal. „No ono by to možná potěšilo i mámu,“ pokračoval Voráček. Jenom to ne !!! Děsila se a škemrala, aby rodičům nic neříkal. „Třeba bych pomlčet mohl. Ale co za to ?“ „Koupím vám pivo. Celou basu,“ slibovala, i když netušila, kde by na ni vzala. Ale věděla, že stařík chodí s oblibou na jedno v podvečer do místní hospody. „Neslibuj, co nemůžeš splnit. Ale třeba bychom se mohli nějak dohodnout.“ A v očích mu tak nějak divně zasvítilo. Nebo se jí to jen zdálo ?

Nezdálo. „Nic na světě není zadarmo, ani nemravnosti s klukama ne,“ řekl uvážlivě. „Když mi ukážeš, cos jim ukazovala včera odpoledne, třeba bych mohl před vašima pomlčet. Ale není to správné, rodiče by měli o takovýchhle událostech vědět,“ neopomněl pokračovat v pouštění hrůzy. „Tak zítra v pět u mě, doufám, že víš, kde bydlím.“

Věděla, jen nevěděla, co si oblíct, když si asi bude muset svlíknout halenku. Tričko, to je takové obyčejné. A k halence to chce nějakou minisukýnku. A pod halenku by to chtělo ještě něco, aby nebyla hned prsa venku. Vyřešila to oranžovým krajkovým bolerkem, které mohlo být někdy považováno za podprsenku. Jen bylo trochu průsvitné a dávalo tušit její tmavé prsní dvorce a bradavky. A za pět minut pět už byla u Voráčkova domečku, raději o trochu dřív, aby už to měla za sebou. I když … takové to divné brnění v kundičce a v podbřišku tu bylo a nepůsobilo vůbec nějak protivně.

Halenku si svlíkla sama a bez říkání, s podprsenkou chvíli otálela. Přece jen, dospělý chlap … Ale věděla, že tomu neunikne a tak za chvíli mohl dědula obdivovat její úplně holý a vystavený hrudník. „No pokračuj,“ vyzval ji. „A co ?“ nechápala, protože víc klukům v lesíku neukazovala. Dědula přijel brzo, nebyl čas. „Neříkej, že kluci nechtěli vidět i tvoji pipinu. To bych se divil,“ pokračoval Voráček. Dušovala se, že ani náhodou a že by jim ji určitě neukázala. „No to mi můžeš tvrdit. Ale jak to bylo doopravdy ? Nestrkali do tebe ani prsty ?“ odporovala, co měla sil, ale nešlo o to něčemu uvěřit, leč prohlídnout si tohle kotě úplně nahaté, když už začali. 

„Pokud mám o všem mlčet, musím vědět, že ti tam kluci nesahali a nepoškodili ti blanku. Tak dělej a nezdržuj. Musím ještě dát králíkům.“ To byl zvrat situace. Ale Voráček na ni jen  koukal a nesahal. Tak proč by nemohla ukázat i to podstatné ze svého těla ? Když se jen kouká. „Hele, jestli se opravdu ještě stydíš, nech si sukni a sundej jen kalhotky, ať ji tady nestrkáš holou,“ ubral dědula z nároků. Chytila si kalhotky na bocích a stáhla je ze zadečku a nohou. „Teď si tady sedni na stůl a roztáhni nohy.“ Sukýnka se vyhrnula a na Voráčka vykoukl malý a jemný bobřík. „Teď si ji roztáhni, ať vidím, že tam nikdo nebyl,“ pokračoval. „Máš to málo,“ vrčel a poprvé sáhl na jej tělo, a to hned do těch nejcitlivějších míst. Chtělo se jí sklapnout stehýnka, ale věděla, že by měla vydržet, protože v hrsti měl on ji. Ne ona jeho. A tak vydržela ten jeden prst, který se probíral jejími malými stydkými pysky. „Hmm, vypadá to v pořádku. Jen si to vyfotím, že se ti tam nic nestalo,“ a sáhl po telefonu. Ještě chvíli vydržela s roztaženýma nohama a mohla se obléct, s rozhřešením, že když se tedy kluci jen koukli na její prsa, bude Voráček před rodiči mlčet. Ale musí se mu ještě někdy ukázat, aby věděl, že nepokračují v nemravnostech.

Její klid vydržel týden. Pak ji Voráček povolal zase. Přišla opět v tom lepším, co ji napadlo a tentokrát nebyl doma sám. Chtěla hned odejít, ale nedovolil jí to. Tvrdila, že se před nikým jiným svlíkat nebude. Tak jí ukázal fotku z telefonu a vysvětli jí, že už ne jen žalování, ale rodiče to mohou vidět i s obrazovým doprovodem. Trochu si pobrečela, ale dali jí napít sladkého rybízového vína a její zoufání rychle přešlo. Navíc tady zase bylo takové to příjemné šimrání, když se bude muset před oběma chlapy ukázat jen tak. A tentokrát si oba sáhli tam, kde se jim to líbilo a nebylo to jen takové to letmé šmrncnutí, ale pořádné prohmatání prsou i kundičky, k tomu  ještě jazyk. A příště zas, jenže ten druhý pán byl zase jiný a pak opět.

Voráček měl na ni požadavky ohledně oblékání. Jednou chtěl, aby vypadala jako dospělá ženská, tedy komplet prádlo i s punčochami a podvazky, jindy kalhotky s jahůdkami, bílé podkolenky a vzezření nezletilé školačky. Vzhledem k tomu, že jí od začátku začal přispívat pětikilem za jedno sezení, mohla jeho přání bez problému plnit. Tedy ne že by byl takový pracháč, ale něco taky vybíral od přítomných pánů. A ti si byli vědomi, že slečna už sice není pod zákonem, ale to, co dělají, určitě není tak úplně v pořádku. Nehrozil jim sice kriminál, ale pořádné přes držku od tatínka, kdyby jen něco málo tušil. A tak mlčeli a nechlubili se. Ono asi by to neprošlo tak bez následků ani doma u manželek.

O poctivost přišla Inge kupodivu někde jinde. Na jedné oslavě u spolužákyně se trochu přiopila a jak byla zvyklá, nechala se svlíknout v soukromí nějakého pokojíku jedním starším klukem. Pamatovala si z toho jen něco málo a nebylo to nic ohromujícího, ale stalo se. A tak se s tím pochlubila za nějaký čas Voráčkovi. Ten toho nejdřív litoval, protože poctivá panna, to byl pro starší pány tahák. Ale to, že si mohli probírat kundičku nejmíň dvěma prsty, to bylo taky něco.

Když pak nastoupila do zaměstnání, přestala k Voráčkovi chodit, no holt pro starší pány zestárla a přestala být zajímavá. Ve fabrice na ni začal útočit jeden z nejvyhlášenějších obšourníků, ale dala mu košem a raději držela sexuální půst. Teprve časem padla za oběť jednomu z mladších manažerů, který se jí postaral o lukrativní místo v administrativě a protože byla opravdu šikovná, rychle v kariéře rostla. Až se zarazila v postupu hned pod asistentkou pana generálního. Ale když přijížděli zahraniční návštěvníci, rychle postoupila mezi jejich doprovod, neboť byla docela jazykově vybavená a velmi příjemná mladá dáma.

O partnery z Dortmundu měla firma obrovský zájem a tak pan generální, i když se značnou mírou sebezapření, naznačil Inge, že s nimi může navázat trochu méně formální vztah. Využila své ženské zbraně a pan generální se tetelil blahem, jek jí to Němci zbaštili. Následnou noc už neviděl, i když nevylučoval, že mohlo dojít i k něčemu víc, než jen přátelskému popovídání. Ale ráno při snídani jí oba pánové na uvítanou líbali ruce a i když ji oslovovali křestním jménem, tak jí vykali. 

Obchod byl dohodnut a podpis smluv měl proběhnout v Dortmundu. Jel pan generální s obchodním ředitelem a s Inge. Dorazili až pozdě večer, takže malá večeře a do hotelové postele. Pan generální věnoval jediné dámě v delegaci dostatek pozornosti a konečně si ji měl čas pořádně prohlídnout. Hergot, ta holka vůbec nevypadá špatně. Ale je to pětadvacítka, možná něco víc, on skoro jednou tak starý. Kdo ví, co by jeho snahám řekla, i když panu generálnímu se ve firmě neodporuje. Tohle je ovšem trochu jiná rovina, než mimořádná směna v sobotu. A tak se odebral na pokoj. 

Po dlouhé cestě to chtělo před spaním sprchu a když vycházel nahatý z koupelny, málem ho úlekem trefil šlak. Postel měl rozestlanou a na jedné její straně se pod dekou krčila Inge. Vsadil by se, že na ramenou nebyla vidět žádná látka, asi toho na sobě moc neměla. Zcela vykolejený se důvtipně zeptal. „Co tady děláte ?“ „Vaše paní asistentka říkala, když mi udělovala ponaučení, že máte večer rád zahřátou postel. Tak jen plním, co ona nemůže !“ Vrcholový manažer by se měl bleskově orientovat v každé situaci, což se mu během chvilky povedlo. Sice nechal v rukou viset mokrou osušku, aby mu nebyl vidět pinďour, ale statečně přistoupil k posteli, nadzvedl deku a málem si blahem zachrochtal. Ta holka byla opravdu skvostný kus. A tak k ní statečně přilehl. Usnuli ale brzy, už někdy kolem půlnoci. Přece jen únava z cesty a k tomu takové klidnější pomilování. Probudili se v něžném objetí až ráno.

Obchodní partneři z Dortmundu byli ze smlouvy nadšeni a pan generální s doprovodem rovněž. Nejmíň pět let se firma nemusí obávat, že by nebylo na výplaty. To se samozřejmě muselo večer oslavit a proběhlo to jako u nás, v hotelovém baru s tanečkem a hromadou hodně drahého šampáňa. Inge šla z náruče do náruče obou  německých protějšků a někdy kolem jedné, když se jim ještě stále nechtělo končit, se pan generální přitočil k Inge a řekl jí. „Pamatuj si, že nejsem žárlivý a dělej, co se ti bude líbit. Já už sotva držím oči, tak zmizím a vy se klidně bavte třeba do svítání.“ Jeho slova ocenila hned a v příštích létech ještě několikrát.

Leč tento večer skončili oba obchodní partneři u ní. Byla si vědoma, že by měla držet dekorum, ale vzpomínka na jejich mužskou výbavu byla silnější. A tak zase skoro do rána zažívala barbarské zvyky v podobě narážení na kůl, v tomto případě na dva. Jenže po počátečních vzrušivých bolestech se vše projelo a blaho bylo tak obrovské, že pochybovala, že by bylo možno někdy dosáhnout většího. Jen ten návrat osm set kilometrů v autě pana obchodního druhý den byl utrpením. Celou dobu hledala polohu, ve která by necítila následky pronikání obou Brandenburáků do jejích útrob. Nakonec usnula, což bylo nejlepší řešení. Jen to s ní občas škublo, když se jí ve snu vybavil některý z nočních zážitků. 

A jaký byl závěr ? Jako v romantickém filmu. I pan generální usoudil, že je nejen krasavice, ale že ho její půvaby dovedou přinutit k nebývalým sexuálním výkonům. A aby nemusela ráno vstávat ve vilce pana generálního a spěchat se převlíct na opačný konec města do svého 2+kk, přestěhovala se k němu a krátce na to uzavřeli sňatek. Ovšem když si někdy chtěla užít jinde, bylo to s pochopením manžela. Využívala toho, hlavně když byli Braniboři v Čechách.