Objednala si mě jedna rozmazlená panička, abych po dobu týdenní nepřítomnosti jejího manžela udělal spoustu prací na vylepšení jejich domu. Sotva jsem přijel a chtěl vylézt z auta, už na mne ječela z okna, abych zajel dozadu a nehyzdil svým autem jejich krásný dům. Když už jsem nastartoval, chtěl jsem beze slova odjet, ale, spolu s Klausem, jsem se přesvědčoval, že peníze nesmrdí. Tak jsem objel dům a zaparkoval vzadu.

„Podívejte se, jak to máte špinavé! To chcete brát dovnitř?” znovu ječela, když jsem vyndal brašnu s nářadím. „Tak pokud mám něco dělat, tak musím mít nářadí!” odsekl jsem jí a vcházel dovnitř. Bylo léto a tak jsem měl jenom triko, šortky a sandály. Ale i na to měla připomínky, že to zrovna nezáří čistotou. „Když se budu celý den válet na gauči, tak se také neumažu!” znovu jsem jí odsekl a schválně zadupal v prachu před vchodem, který asi zapomněla uklidit.

Přitiskla si ostentativně k nosu kapesníček, ale ustoupila ze dveří, abych mohl projít. Začal jsem pracovat, ale měl jsem jí pořád za prdelí a do všeho mi kecala. „Tohle budou těžce vydělané peníze!” pomyslel jsem si, ale zatnul jsem zuby a pokračoval. Ale nervy mám jenom jedny! Když už jsem to nemohl vydržet, beze slova jsem nářadí začal házet do brašny. „Co to děláte?!” začala ječet a skákala kolem mě jak čerstvě postřelená svině. „Za těchto podmínek nebudu dělat! Kdo myslíte, že vás má poslouchat?!” vzal jsem brašnu s nářadím a chtěl odejít.

„Prosím vás, pracujte dál, já si vás už nebudu všímat!” prosila s viditelným přemáháním. Sešel jsem do kotelny, abych zaizoloval potrubí, ale hned jsem jí měl za sebou a znovu začala kdákat. „Ticho!” otočil jsem se a tlesknul jí rukama přímo před obličejem. Bylo to jako rána z pistole a mělo to skoro stejný účinek. Snažila se uskočit dozadu, ale narazila na zeď. Poslední slovo se jí asi nějak vzpříčilo v hrdle, protože jenom lapala po dechu a nebyla schopná žádného pohybu.

„Svléknout!” vybafnul jsem na ní, ještě s rukama před jejím obličejem. Vytřeštila oči a zůstala bez pohybu opřená o zeď, jakoby se do ní chtěla zanořit. „Svlékni se!” naklonil jsem se k ní tak, až jsem měl obličej skoro u jejího ksichtu. Rozklepala se a chvatně se sebe strhávala sukni i halenku. Po krátkém zaváhání sundala i podprsenku, ale kalhotky zůstaly oblečené. „Když říkám svléknout, tak tím myslím všechno!” znovu jsem jí zlověstným hlasem opakoval.„A..a..ale..” začala koktat.

„Já vidím, že máš krámy, ale je tu všude dlažba, tak to potom budeš moci uklidit!” opřel jsem se jí čelem o čelo. Už nevydržela a se vzlyknutím se snažila sundavat kalhotky tak, abych neviděl krvavou vložku. „Ruce dozadu!” chytil jsem jí za jednu ruku, jíž si chtěla zakrýt místa, o kterých si myslela, že bych je neměl vidět a táhnul jí za záda. Než se stačila vzpamatovat, spoutal jsem jí je lepicí páskou, kterou jsem právě připevňoval izolaci na potrubí.

Asi to pro ní musel být pořádný šok, protože se začala bránit teprve tehdy, když měla ruce spolehlivě spoutané za zády. Znovu se rozječela, abych jí okamžitě pustil a podobné píčoviny, ale učinil jsem tomu rázný konec: „Tak ty nepřestaneš?!” znovu jsem přiblížil obličej k jejímu ksichtu. Zachvěla se a snažila se vtisknout do zdi. Stále jsem v ruce držel lepicí pásku, tak jsem kousek utrhnul a zalepil jí zobák. „Konečně ticho!” oddechl jsem si, ale krutě jsem se mýlil. „Huu...uuuu...dup, dup!” hučela s tím zalepeným zobákem a dupala. Tak jsem jí aspoň zul boty na vysokém podpatku a hned bylo lépe. Ale stále nepřestávala.

„Okamžitě přestaň, nebo ti z kundy udělám trhací kalendář!” pohrozil jsem jí, když alespoň pleskala chodidly o zem a narážela do mne. Výsměšně se na mne podívala, jakoby chtěla říct: „to bych chtěla vidět!“ Chytil jsem jí za bradavky, zmáčknul a zakroutil. I přes zalepený zobák zaječela a zkroutila se bolestí. Vzal jsem kus kabelu, který jsem chtěl použít na rozvod elektřiny a přivázal jí ho na spoutané ruce. Druhý konec jsem přehodil přes hlavní trubku topení pod stropem a začal ho napínat. Chtěla vzdorovat, ale musela se podvolit tomu nemilosrdnému tahu, který jí donutil pokorně se sklonit a vystrčit na mne píču.

Bolestivý tah jí nutil tancovat kolem vlastní osy. Chytil jsem jí za vlasy a natočil si jí tak, aby dobře viděla: „A teď se dívej!” jednou rukou jsem jí stále držel za vlasy, zvedal jí hlavu a druhou si svlékal triko. Když uviděla kroužky v mých bradavkách, vyvalila oči a přestala se bránit. Povolil jsem kabel a zajistil ho.

„Koukej!” začal jsem si hrát na striptéra a pomalu si stahoval šortky, pod kterými jsem už nic neměl. Čurák mi už mohl protrhnout látku a tak jsem šortky stáhnul úplně. Osvobozený čurák se vymrštil kousek před jejím zobákem a pod ním, na pytli, uviděla další kroužek.

„A teď tě omrdám!” povolil jsem kabel ještě víc a ona pokorně zůstala v předklonu. Vrazil jsem svojí nohu mezi její tak, abych je roztáhl, ale ona to učinila ještě dřív, než jsem stačil přisunout druhou. Po stehnech jí tekla úplná krvavá řeka. Ta svině musela být nadržená jak stepní koza! Roztáhnul jsem jí půlky a prudce jí ho vrazil do kundy. Asi jí to moc scházelo, protože přirazila prdelí tak, že mě málem odstrčila. Ještě, že mám výdrž...

I se zalepeným zobákem začala kvílet a zmítat se. Snažila se na mne narazit, snad by chtěla, aby jí žalud vykouknul až z huby. Ale i já už jsem byl na hranici a tak jsem jí ho bez varování vrazil do srací díry. Nejdřív ztvrdla, ale skoro okamžitě znovu začala přirážet. Bylo vidět, že je to pro ní něco nového, co dosud nezkusila. Ale líbilo se jí to! Chytil jsem jí brutálně za vlasy, zvrátil jí hlavu a strhnul pásku ze zobáku. Zalapala po dechu a rozječela se jako ta nejvýkonnější siréna. Ale to už ze mne semeno stříkalo jak z hasičské proudnice a plnilo jí střeva. Rozvázal jsem jí ruce, aby se mohla opřít o stěnu. Funěla, jako by uběhla maraton, ale to nejlepší teprve mělo přijít! Když mi trochu změknul, poslal jsem jí do střev i obsah močového měchýře. „Nééé! Co to děláš?!” křičela, jakoby jí vraždili, ale tisknula se ke mně tak, že neunikla ani kapička. I já jsem jí držel za boky a snažil se odolat stále se zvyšujícímu tlaku v jejích vnitřnostech. Ale ten už byl tak vysoký, že mi vyrazil čuráka a za ním vylétl veškerý obsah, který měla ve střevech. Když jsem se na nás podíval, musel jsem se začít smát. Oba jsme byli hnědočervení, jak se to všechno smísilo.

Překvapeně koukala, čemu se směju, ale to už jsem vzal hadici, stočenou na stěně a otevřel kohoutek. Když viděla, co teče po podlaze, zrudnula jak záře nad Kladnem. „Drž!” vrazil jsem jí koncovku hadice do prdele, abych odtud vypláchl i zbytky.

„Néééé! Dóóóst! Vždyť prasknůůůů!” začala skoro hned křičet. „Ale nepraskneš!” ještě chvilku jsem koncovku hadice přidržel, než jsem jí vytáhl. Asi chtěla někam utíkat, ale nestíhala. Z prdele se jí vyvalil prudký proud, teď už skoro čisté vody. Sedla rychle na bobek, aby to tolik nestříkalo kolem.

„Jdeme!” opláchnul jsem jí, chytil za ruku a táhnul jí nahoru. Hodil jsem jí na kuchyňský stůl a vzal potravinovou folii. „Chytni se za paty!” pomohl jsem jí pokrčit nohy. Vzal jsem folii a začal jí omotávat spoj levých končetin a potom i pravých. Měla omotané celé předloktí, které bylo přitisknuté k holeni. Ležela tam jak rozplácnutá žába a znovu chtěla něco kdákat. „Ticho!” varoval jsem jí, jen co jsem to zaregistroval. Poslušně vyčkávala, co bude dál.

„Lež klidně, nebo spadneš!” ještě jsem jí varoval. Vrátil jsem se dolů, kde jsem v prádelně viděl šňůry. Jednu jsem sundal a vrátil se s ní. Koukala, co budu dělat. Jeden konec šňůry jsem jí uvázal ke spoji pravých končetin a prohodil jí pod stolem. Přidržel jsem jí spoj levých končetin a začal šňůru napínat. Roztáhlo jí to nohy tak, že se jí kunda rozšklebila jak vrata od stodoly a ona začala kňučet. „No jen se neposer!” krotil jsem jí. Vzal jsem to, čemu jsem říkal pohotovostní krabička a otevřel jí. „Teď ti tu kundu zamknu!” vytáhl jsem malý zámeček a jehlu. „Nééé, nééé!” začala křičet. „Ticho, nebo ti ho místo na kundu dám na zobák!” varoval jsem jí. Spolkla protesty, ale jen co jsem jí začal napínat pysk řvala, jako by jí vraždili.

„Nebudu to opakovat!” řekl jsem a uprostřed základny jsem jí pysk prudce probodnul. Než na to stačila zareagovat, vytrhnul jsem jehlu a místo ní zavedl očko zámečku. „Ještě ne!” řekl jsem, když se nadechovala k řevu. Jenom stěží polykala zvuky, které by chtěla vydávat. Ale to už měla probodnutý druhý pysk a zavedený zámeček. Konečně se mohla rozječet. „Co já teď řeknu manželovi?” uvědomila si po chvíli, co se stalo. „Co bys říkala? Řekni, že sis to nechala udělat pro něj!” poradil jsem jí. Uklidnila se a přestala střečkovat. Čurák se mi zase začal zvedat a tak jsem se jím opřel o tu vypláchnutou srací díru. Ale byla moc suchá a tak tam nechtěl zajet. „Áááááá!” začala ječet, když jsem si ho chtěl omočit o zamčenou kundu. Ale i ta byla suchá a tak jsem jí začal rajcovat. Po chvilce jí začala slintat, tak jsem si ho omočil a mohl jí ho vrazit do prdele.

Bylo to něco jiného, než když jsem jí mrdal zezadu, ale při každém přírazu vykřikla, jak se jí pohnul čerstvě zavedený zámeček. Nedělal jsem si s tím starosti a hezky pomalu jí dál mrdal. Začalo se jí to líbit tak, až kvílela slastí a nakonec se rozječela v orgasmu. Už jí nevadil ani ten zámeček a tak jsem jí mrdal, co mi čurák stačil. Ječela skoro nepřetržitě, až jsem to nedokázal dál zadržovat a vystříknul jsem. Když mi vypadl, ještě chvíli jsem se díval, jak jí z prdele vytéká moje semeno a teprve potom jsem jí odpoutal. „Ukliď to všude!” pomohl jsem jí dolů se stolu. Málem upadla, protože dlouho upoutané končetiny jí jaksi nechtěly poslouchat.

Chodila s roztaženýma nohama, jak jí tam vadil zámeček a při každém kroku tiše kvílela. „A koukej fofrem udělat něco k obědu! Nadřel jsem se na tobě a už mám hlad!” nenechal jsem jí vzpamatovat .Odšourala se do kuchyně a za chvilku to odtud začalo vonět. Považoval jsem za zbytečné oblékat se a tak jsem zatím opravoval různé maličkosti, než dovařila oběd a mohl jsem se najíst.

Když v kuchyni uklízela, všimnul jsem si, že už jí z kundy neteče krev. „To už ti skončily krámy?” zeptal jsem se zvědavě. Opatrně si sáhla mezi nohy. „Ano, přesně na čas!” řekla, když měla ruku čistou. Sáhnul jsem do pohotovostní krabičky a vytáhl tenký dlouhý řetízek. „Aůůůů, to bolííí!” kvílela, když jsem jí ho připevnil k zámečku v kundě. „Aspoň mě pořád nebudeš zdržovat!” zamknul jsem druhý konec řetízku k radiátoru. „Aůůů!” nabrala k jekotu, když jsem řetízek pustil. Ale když uviděla můj pohled, okamžitě zmlkla.

„Halóóó, halóóó!” uslyšel jsem až v kotelně její zoufalý hlas, když jsem na chvíli vypnul vrtačku. „Co je?” byl jsem nasraný, že mě už zase vyrušuje. „Prosím, odvažte mě, já musím rychle čůrat! Už to nevydržím!” volala. „To je řevu kvůli chcaní!” šel jsem nahoru. Odemknul jsem zámek, který poutal řetěz k radiátoru. „Tak můžeš jít!” držel jsem konec v ruce a čekal, až vyrazí k záchodu. „Prosím, odemkněte mi ho tady!” prosila a stydlivě si ukazovala mezi nohy. „Tobě se nechce chcát, jenom otravuješ!” houknul jsem na ní. „A to mám jít takhle?” začala vzlykat. „Nemusíš, můžeš se tu pochcat!”

Přidržela konec řetízku u kundy a šla na záchod. Schválně jsem nechal řetízek napnutý, aby to měla co nejvíc ztížené. Prosím, pusťte to, ať můžu zavřít!” otravovala, sotva byla vevnitř. „Nekecej a chčij, nebo tě vytáhnu!” lehce jsem škubnul za řetízek. „Nééé! Prosím néééé!” křičela a sedla na mísu. „Tak dělej! Nemám celý týden na to, abych čekal, až se vychčiješ!” hartusil jsem na ní, když s vyvalenýma očima seděla na míse a nic neteklo.

„Prosím, nedívejte se, já takhle nemůžu!” začala nabírat. Pustil jsem řetízek a vešel k ní. Roztáhnul jsem jí nohy a napnul řetízek, až začala kvílet bolestí. „Chčij! Hned teď!” napnul jsem řetízek, sklonil jí hlavu a omotal jí ho kolem krku. Stál jsem mezi jejíma nohama tak, že je nemohla dát k sobě. „Dělej!” hrábnul jsem jí mezi nohy a začal rajcovat frajtra.

„Néé, néé!” pořád kvílela a nic se nedělo. Bez varování jsem jí chytil za bradavky, zmáčknul a zakroutil jimi. „Ááááááá!” zařvala, cukla sebou a znovu zařvala, jak se jí řetízek ještě více napnul a zatahal jí za zámeček. Ale zároveň se jí z kundy vyvalil vodopád chcanek, který bušil do mísy tak, až jsem se začínal obávat, aby jí neprorazil. Už jsem si začínal myslet, že chce způsobit další potopu světa.

„Vztyk!” zavelel jsem, když konečně dochcala. „Aúúúú!” vy-křikla, když jsem neurvale zatáhnul za řetízek, ještě než se stačila otřít. Musela odtud doslova vystartovat v předklonu, protože řetízek, omotaný kolem krku, jí nedovoloval narovnat se. Jenom se stačila chytit za kundu, aby se jí nevytrhnul zámeček. Klusala za mnou zpátky do kuchyně, kde jsem jí řetízek odmotal z krku a zamknul jí zpátky k radiátoru. „A bude tu ticho!” šel jsem opět pra-covat.

Práce mi bez toho vyrušování šla tak od ruky, že jsem udělal víc, než jsem si myslel. Ale nějak mi z toho vyhládlo a tak jsem šel do kuchyně. „Mám hlad!” odemknul jsem řetízek od radiátoru a zamknul jí ho kolem krku. Lehce jí natahoval kundu a tak šla v mírném předklonu. „Narovnej se a ať to sviští!” praštil jsem jí přes prdel, až mě zabolela ruka. Vykřikla a pádila k ledničce, aby mi připravila něco k jídlu. „A kde je pivo?” vyjel jsem na ní, když jsem dojedl. „Nemáme!” dovolila si říct. „Tak se seber a padej pro něj! Kdo to s tebou má vydržet ve střízlivém stavu!” začínal jsem být nasraný.

„Copak můžu jít takhle?!” začala kvílet. Povolil jsem jí řetízek tak, aby se mohla narovnat, i když jí trochu škrtil. „Tak si vezmi nějaké šaty! Venku je teplo, tak se nemusíš moc oblékat!” musel jsem jí poradit. „Ale s tím řetězem...” začala znovu píčovat. „Neser mě a ať už jsi zpátky!” zařval jsem na ní. „A nezapomeň, že piju jenom kvalitní dvanáctku!” vystrčil jsem jí ze dveří, jen co si stačila nazout pantoflíčky.

„To jsi vzala jenom čtyři?!” obořil jsem se na ní, když se za nekonečně dlouhou dobu vrátila. „Já víc...” chtěla něco říct, ale chytil jsem jí pod krkem a tak raději nedořekla. „Tak padej ještě jednou! A nebudeš se tam tak dlouho flákat! Za deset minut budeš zpátky, nebo tě potrestám!” ještě jsem jí varoval, než jsem jí vystrčil ze dveří. Samozřejmě, že nijak nespěchala a vrátila se asi za dvacet minut.

„Řekl jsem, že tu budeš za deset minut! A dej to do ledničky!” zařval jsem na ní, sotva vlezla do dveří. „Když...” nestačila doříct, protože jsem jí chytil pod krkem. Rychle pádila do kuchyně, aby splnila můj rozkaz. Šel jsem za ní a strhnul z ní lehké šaty, jediné, co měla na sobě. Odpojil jsem jí řetízek od kundy i se zámkem: „Ruce dozadu a chyť se za lokty!” poručil jsem a vzal roličku potravinové folie. Omotával jsem jí hrudník tak, že než se stačila vzpamatovat, vyrobil jsem z ní úhledný kokon.

„A teď tě potrestám!” přitáhnul jsem řetízek, který se jí houpal na krku tak, že její huba byla jenom pár milimetrů od radiátoru a připojil ho k němu. Prohrábnul jsem šuplata linky a našel pěknou vařečku. „Néééé, prosím néééé!” začala poskakovat a řvát, když jí uviděla. „Buď zticha, nebo to bude ještě horší!” naklonil jsem se přímo k jejímu uchu, aby mě snad nepřeslechla.

„Rozkroč se! Dostaneš deset ran, budeš si je počítat a za každou poděkuješ! A ani se nepohneš! Jinak jich bude víc!” musel jsem rychle odstoupit, protože při styku s jejím teplým tělem mi čurák začal nebezpečně stoupat.

„Tak začneme!” vařečka se mihla vzduchem a s mocným plesknutím dopadla na její prdel.

„Áááá.... áááá!” zařvala a poskočila tak, že se na řetízku málem uškrtila. „Řekl jsem, že budeš zticha! Jenom poděkuješ za každou ránu!” opakoval jsem. „Tak si to zkusíme znova!” rozpřáhl jsem se a vařečka opět dopadla. „Ááááá! Jednááá! Děkujíííí!” znovu poskakovala a řvala. „Řekl jsem, že budeš zticha a stát klidně! Tak znovu, dokud se to nenaučíš!” opět jsem zvedl vařečku a okamžik počkal, než zaujme polohu, ve které snad zůstane nepohnutě stát.

Rozpřáhl jsem se a vařečka znovu pleskla o vystrčenou prdel. „Á jednáá! Děkujíí!” zakvílela a snažila se neposkakovat, i když jí to stálo nezměrné přemáhání. Nechal jsem jí vychutnat si tu bolest, kterou nemohla spoutanýma rukama nijak ovlivnit. Rozmáchl jsem se a vařečka znovu dopadla na prdel, která už začala mít barvu jako proletářská vlajka. „Dvááá! Děkujííí!” jenom stěží potlačovala bolestný řev. Nenechal jsem jí vzpamatovat a hned vzápětí dopadla další rána.

Nejprve zalapala po dechu a teprve potom byla schopná vykřiknout: „Tříí! Děkujíí!” Další dvě rány dopadly tak rychle, že ani nestačila nic říct. Teprve po delším prudkém dýchání a viditelně stěží potlačovaném řevu a poskakování byla schopna ze sebe vychrlit: „Čtyřííí, pěééét! Děkujííí!” celá zadýchaná vykřikla. Dalších pět ran dostala s malýmí přestávkami, aby si každou z nich naplno vychutnala.

Myslela, že tím je vše odbyto a může si ulevit alespoň tím, že padne na kolena. „Stůj a ani se nehni, nebo budeme pokračovat!” houknul jsem na ní. Se zalíbením jsem si prohlížel tu krásně zpracovanou prdel, kde se začínaly vyrýsovávat obrysy dopadů vařečky. Po mých slovech jí naskočila husí kůže a snažila se ani nepohnout. „Rozkročit! Víc!” poručil jsem, když jsem se dost vynadíval. Poslušně dala nohy tak daleko od sebe, jak dokázala. Zřejmě

obava z dalšího výprasku byla silnější, než její touha po čemkoli jiném. Z otvorů v kundě jí pomalu odkapávala krev.

Můj čurák už slintal, jak se nemohl dočkat, až zaleze do krásně vystrčené kundy. Tak jsem ho tam bez jakéhokoli varování vrazil tak prudce, až narazila hlavou o zeď. Snad měla v úmyslu se bránit, ale chytil jsem jí za vemena a tvrdě zmáčknul: „V klidu počkáš, dokud neskončím!” zasyčel jsem jí přímo do ucha. Rozklepala se a snažila se splnit můj rozkaz, i když jsem jí každým přírazem znovu a znovu narážel hlavou na zeď nad radiátorem.

„Ta z toho bude mít otřes toho, čemu říká mozek!” pomyslel jsem si a prudce jí ho vrazil do kaďáku. Čurák byl z její píči krásně promazaný a tak tam zajel jak po másle, ale ona zařvala, jako by jí vraždili. Nahmatal jsem jejího frajtra, silně zmáčknul a natáhnul: „Budeš zticha, nebo ti ho urvu!” varoval jsem jí. Chytil jsem jí za boky a při každém pohybu jí narážel na čuráka tak, až jsem jí málem roztrhal prdel. To bylo to, co jsem potřeboval. Semeno se ze mne vyřítilo jako děti ze školy a plnilo jí útroby.

„Ááááá!” vydechl jsem a ona to snad považovala za konec. Drž!” roztáhnul jsem jí víc půlky, abych se do ní dostal co nejhlouběji, pevně jí k sobě přitisknul a povolil svěrač. Za semenem se do ní řítil i obsah mého močového měchýře. „Co to děláš?!” začala křičet. Plácnul jsem jí přes prdel, až mě zabrněla ruka. „Já jsem se tě na nic neptal!” upozornil jsem jí a čekal, až ze mne vyteče i ta poslední kapička chcanek. „A teď to drž, ať to z tebe nevyteče! A budeš mi říkat Pane! Už ti to víckrát nebudu opakovat!” prudce jsem ho z ní vytrhnul. Snažila se, ale nebylo to nic platné. Vytrysknul z ní gejzír přes celou kuchyň. „Ty prase! Tak si v tom buď!” zavřel jsem za sebou dveře a šel pokračovat v práci.

Při tom úsilí mi vyhládlo a tak jsem šel do kuchyně. „Ty prase! Jak v tom smradu můžeš být?!” houknul jsem na ní, když mě při otevření dveří praštil do nosu. „Ale...” chtěla něco říct. Překročil jsem ten posraný pruh a praštil jí přes prdel. „A kdo ti dovolil kleknout si?!” ještě jednou jsem jí dal přes prdel, až mě pálila ruka. Jelita od vařečky jí dosud nesplaskla a tak zařvala bolestí a trhnula sebou. „Drž hubu a koukej to uklidit a vyvětrej tu!”

odemknul jsem řetízek od radiátoru a opět jí ho zamknul ke kundě.

Už nic neříkala, otevřela okno a v předklonu, jak jí řetízek držel, mazala pro kýbl, aby mohla uklidit. Alespoň ten úklid že jí šel tak rychle! „Mazej do koupelny! Smrdíš jak psí kšíry!” houknul jsem na ní, když bylo uklizeno. Otočila se a běžela do sprchy. Byl jsem z pracovního úsilí celý zpocený a tak jsem vlezl k ní.

„Auu!” vykřikla, když jsem jí trochu zavadil o napnutý řetízek. „Aby ses neposrala! A narovnej se, ať ti tu kundu můžu odemknout!” řekl jsem jí, když se tam tak kroutila. „Tak se předkloň! A pořádně!” znovu jsem jí řekl, když jsem viděl, že se prostě nemůže narovnat tak, abych jí mohl zámeček odemknout.

Přepnul jsem sprchu na ostrý proud a namířil na kundu. Vykřikla a chtěla se narovnat. „Ani se nehni!” znovu jsem namířil ostrý proud tak, aby jí vyplachoval kundu. Kvílela, ale už se neodvažovala pohnout. „Otevři hubu!” přitáhl jsem si jí za řetízek, když jsem usoudil, že má kundu dostatečně vypláchnutou. Poslušně jí otevřela a tak jsem jí vrazil čuráka až do krku.

Chtěla ucuknout, ale řetízek jí držel. Povytáhnul jsem ho jenom natolik, aby se nedávila a začal do ní přemisťovat obsah močového měchýře. „Koukej to všechno spolykat!” cuknul jsem řetízkem a vrazil jí ho znovu až do krku, když se snažila pouštět moje vzácné chcanky na podlahu. Zakuckala se, ale nezbývalo jí, než začít rychle polykat. Evidentně jí to nechutnalo, ale kdo by se o takové maličkosti staral...

„Co čumíš? Utři se!” hodil jsem jí ručník, když jsme se osprchovali a já jsem se sám osušil. Rychle se utřela a klusala za mnou jak poslušný pejsek. „Mám hlad, tak sebou koukej hodit!” houknul jsem na ní. Chvíli šramotila v kuchyni a za chvíli přinesla dva talíře a úplně samozřejmě se posadila ke stolu. „Říkal jsem, že JÁ mám hlad!” zdůraznil jsem. Chytil jsem jí za řetízek a opět jí zamknul kundou k radiátoru. Spoutal jsem jí ruce za zády: „Počkáš, až se najím a potom si to s tebou vyřídím!” sedl jsem ke stolu a začal se krmit. Ale ona pořád něco kdákala a mne to už přestalo bavit. „Tak ty nepřestaneš?!”,vzal jsem pohotovostní krabičku a chytil jí kleštěmi za bradavku. Vytáhl jsem silnou jehlu a zašermoval jí s ní před očima. „Ve vlastním zájmu se ani nehni!” natáhnul jsem jí bradavku a s rozmachem do ní vrazil jehlu. Zařvala, jako by jí vraždili a začaly se pod ní podlamovat nohy. „Zkus omdlít a roztrhneš si píču!” varoval jsem jí. Jenom s velkým úsilím se vzpamatovala a po celém těle jí tekly potůčky potu. Vytáhl jsem jehlu a zavedl kroužek. Propíchnul jsem jí i druhou bradavku a také zavedl kroužek. Pořád nehodlala ten zobák zavřít a mně už došla trpělivost.

„Otevři hubu!” poručil jsem, ale to bylo jako povel, aby ten zobák rychle pevně zavřela. „Co máš udělat?!“ cuknul jsem za čerstvě zavedený kroužek. Zařvala bolestí a na to jsem čekal. Chytil jsem jí kleštěmi za jazyk a natahoval ho tak, až si myslela, že jí ho chci urvat. Neodvažovala se pohnout a jenom tiše skučela. Znovu se mihla jehla a pronikla jazykem. Komentovala to dalším řevem. Pustil jsem jehlu a kochal se tím, jak se snažila vtáhnout jazyk dovnitř, ale jehla byla dostatečně dlouhá. Opřela se jí o rty a nepustila jazyk dovnitř.

„Vyplázni ho pořádně!” připravil jsem si další kroužek. „Uuuuu!” snažila se něco říct. „Dělej! Nebo tě to bude ještě víc bolet!” zvednul jsem ruku a ona raději jazyk rychle vyplázla. Vytáhnul jsem jehlu a místo ní zavedl další kroužek. „Abys věděla, že máš být zticha!” protáhl jsem jí kroužkem v jazyku řetízek, napnul a jeho druhé konce připojil ke kroužkům v bradavkách. Teď byla nucena pokorně sklonit hlavu a držet jí tak, aby si nezpůsobovala další bolest. „Uuuááá!” skučela a z očí jí tekl proud slz. Také z vystrčeného jazyka a napínaných bradavek pomalu kapala krev.

„Narovnej se!” houknul jsem na ní, když jsem dokončil započatou práci. Trhla sebou a tiše zakvílela, jak si napnula řetízky, držící jí jazyk k bradavkám. Zvedl jsem ruku a zase sebou trhla, v očekávání, co jí ještě udělám. Odpojil jsem jí řetízek od jazyku: „Jediné slovo a nasadím ti ho zase!” Kývla a snažila se nateklý jazyk dostat do pusy, aby jí mohla zavřít. Odpojil jsem jí řetízek i od bradavek, také ten, co jí poutal k radiátoru a hnal jí nahoru.

„Sedni!” odemknul jsem jí řetízek od kundy, aby si mohla sednout. Spoutané ruce jsem jí připoutal k opěradlu židle a odcházel. S hrůzou v očích sledovala, co budu dělat. Vracel jsem se s nádobkou a peánem a ona se už předem začala třást a potit strachem. „Vystrč kozy!” sáhl jsem peánem do nádobky a vytáhl mokrý smotek vaty. Třásla se jako drahý pes, ale když viděla, že jí jenom chci ošetřit bradavky, uklidnila se. Ale když se jí hojivý roztok dostal do rány, jenom stěží zadržela výkřik. „Nastav píču!” rozkázal jsem, abych jí také mohl ošetřit.

Roztáhla nohy, abych se jí dostal k píče a hojivý roztok se mohl dostat do rány. Odpoutal jsem jí a poslal do ledničky pro pivo. Vystartovala jako blesk a hned mi podávala otevřenou láhev. „A ještě něco dobrého!” poručil jsem si. Znovu vystartovala, zarachotila čímsi v ledničce a přinesla mi chuťovku. „Přines si také něco k pití!” další rozkaz, který jí zahnal do ledničky, odkud si přinesla lahev minerálky. „Můžeš se napít!” dovolil jsem, když tam vyčkávavě stála.

Přiložila hrdlo lahve k puse, ale nateklý jazyk jí vadil v pití. Přesto dokázala trochu tekutiny do sebe dostat. „Jdeme se vykoupat!” vstal jsem a ona utíkala ke koupelně. Pustila sprchu a nastavila příjemný proud vody. Umyla mě i sebe a pečlivě mě utírala osuškou. „Tak už pojď!”, počkal jsem, až se otře a vedl jí k posteli. Nasadil jsem jí pouta na ruce a připevnil je k čelu postele. Přikryl jsem jí a také vlezl do postele.

V noci mě probudilo chcaní a když jsem vylezl z postele, něco jsem uslyšel. Jazyk jí už trochu splasknul a tak jí bylo skoro rozumět. Jenom kroužek v jazyku jí ještě vadil. Nechal jsem jí také vychcat, napít a opět jsem jí ruce připoutal k čelu postele. Zbytek noci už proběhl v klidu.

„Máš tady hovno, tak jdeme nakoupit! Vezmi si na sebe jenom šaty a boty! Nic víc!” poručil jsem a ona se snad chtěla něco říct, ale v poslední chvíli se zarazila. „A samozřejmě tu zlatou kreditku!” ještě jsem jí připomněl, aby snad náhodou nezapomněla. Nakoupili jsme dost jídla a hlavně piva, abych ty dva dny, než přijede její manžel, nestrádal. Čas, který jsem ušetřil pilnou prací, jsem věnoval jejímu výcviku. Od rána až do pozdního večera jsem jí učil absolutní poslušnosti a, myslím, že se mi to vcelku dařilo. Neodvažovala se otevřít zobák, jenom když jsem se na něco ptal, tak okamžitě odpověděla. A poslední den ráno se ozval její mobil. Poručil jsem jí přepnout ho na hlasitý poslech.

„Miláčku, přijedu večer, tak se na tebe těším! A udělal ten řemeslník všechno, nebo jsi ho zase vyhnala?” zajímal se. Podívala se na mne a já jsem kývnul. „Ano, dodělává poslední věci!” poslušně opakovala, co jsem jí napovídal. „Tak ty jsi Hanička?” posměšně jsem se jí zeptal po ukončení rozhovoru. „A jdeme nakoupit, aby ses manželovi líbila!” vyhnal jsem jí.

„Nejdřív prádlo!” poručil jsem a ona se zachvěla, ale neodvažovala se cokoli namítat. Vešli jsme do obchodu a prodavačka se jí ptala, co bude chtít. Podívala se na mne, jako by čekala, že za ní odpovím. „Podprsenku a kalhotky!” spíš zašeptala, než řekla. Stále jí ještě dělal potíže kroužek v jazyku. „Tak jí je snad ukážeš!” rozepnul a rozhalil jsem jí šaty, když prodavačka chtěla znát velikost.

Když se zaleskly kroužky na bradavkách, prodavačka vytřeštila oči, ale potom jenom profesionálně polkla nasucho a předložila jí několik kusů k výběru. „Tahle je vhodná!” vybral jsem podprsenku, která jenom zespodu podpírala prsa. Prodavačka uklidila ostatní a předložila jí kalhotky. Vybral jsem jí takové, co sotva zakrývaly píču. Obojí bylo rudé jako záře nad Kladnem. Zaplatila a potom jsme šli do sexshopu.

Vybral jsem jí zdobená kožená pouta na ruce i nohy a kožené prádlo, kterému chyběla látka na těch správných místech. To bylo také zdobené různými kovovými ozdobami a řetízky. Potom jsem vybral ještě nafukovací kolík s dálkovým ovládáním vibrací a upevňovacími řemínky a také dvoje Venušiny kuličky.

„Oblékni si je!” podal jsem jí ty kožené kalhotky s otvorem mezi nohama, když zaplatila. „Ale to nemůžete!” začala vykřikovat prodavačka. „Ale můžeme! Vždyť už je to zaplacené!” poučil jsem jí a než se stačila vzpamatovat, Hana už měla kalhotky oblečené. „Ještě ten kolík!” poručil jsem a prodavačka, když uviděla můj pohled, se raději zdržela všech komentářů.

„Nečum a vraž si ho do kundy! A dělej!” houknul jsem na ní, když váhala. Pokrčila a roztáhla nohy a po malé chvilce zápolení jí kolík zajel do kundy. Když si zapnula řemínky, prodavačka s vytřeštěnýma očima zírala, jak Haně kolík nafukuji tak, až začíná kvílet.

„Jdeme!” poručil jsem jí a opustili jsme obchod. Šla s roztaženýma nohama, jak jí nafouknutý kolík vadil v chůzi. „Jdi pořádně!” zapnul jsem dálkové ovládání a kolík v kundě se jí rozvibroval tak, až překvapením poskočila. „Něco jsem ti poručil!” řekl jsem jí, když se vlivem vibrací, které jí tak vzrušovaly, začala kroutit. „Poslechni a neser mě!” plácnul jsem jí přes prdel. Rozepnul jsem jí šaty a na každý kroužek v bradavce pověsil jedny Venušiny kuličky.

„Ty se snad nenaučíš přesně plnit mé rozkazy! Tak tohle ti to bude připomínat!” nechal jsem jí, aby si zapnula šaty. Netvářila se na to zrovna nadšeně, ale jiného jí nezbývalo. Při každém kroku jí kuličky lehce zarachotily a já jsem si řekl, že jí budu muset omrdat. Ze všech sil se snažila splnit můj rozkaz a když jsme přicházeli k domu, byla už zpocená tak, až jí kapky potu odkapávaly z celého obličeje. Jen jsme vstoupili dovnitř, už se neovládla, sesula se na podlahu a začala křičet v orgasmu, který se celou tu dobu snažila ovládnout.

„Svlékni se!” chytil jsem jí za vlasy a snažil se jí zvednout. Jenom nerada se poddala tomu bolestivému tahu. Rozepnul jsem jí šaty a vytrhnul z kundy kolík. Zůstal jí viset na řemíncích, ale tím jsem se nezdržoval. Ohnul jsem jí a vrazil jí ho do kundy až po koule. Přitiskla se ke mně a snažila se napíchnout se na něj co nejvíc. Cítil jsem, jak se semeno dere ven a tak jsem jí ho vrazil do kaďáku a plnil jí střeva. Ale byl jsem tak nadržený, že ocas nechtěl změknout a tak jsem do ní bušil dál, dokud jsem nevystříknul podruhé. Teprve potom jsem se uklidnil.

Cítil jsem, jak se semeno dere ven. „Jdeme se vykoupat!” stále napíchnutou na mém čuráku jsem jí vedl do koupelny. Šaty, kožené prádlo i kuličky spadly kdesi cestou a tak jsem jí rozepnul řemínky kolíku a odhodil ho. Jen, co jsme vlezli do sprchy, obsah střev mi vyrazil čuráka a všechno z ní vylétlo. Spláchnul jsem to a oba jsme se řádně umyli. „Mazej udělat oběd! Mám hlad jako vlk! A sobě můžeš udělat také!” milostivě jsem jí povolil.

Zatímco jsem popíjel pivo, z kuchyně se začala linout krásná vůně. Šel jsem se podívat, co to je, ale to už nandavala jídlo na talíře. Dovolil jsem jí, aby si sedla se mnou ke stolu a oba jsme poobědvali. „Perfektně tady ukliď, já jdu ještě něco udělat!” poručil jsem jí a šel do nově vybudované pracovny. Vyvrtal jsem do zdi díry a zasunul do nich hmoždinky. Zašrouboval jsem do nich oka a šel nahoru. „Jdi se pořádně vykoupat a připravit na příchod manžela!” řekl jsem, když jsem zkontroloval splnění mého rozkazu. Zalezla do koupelny a byla tam až neskutečně dlouho. Ale když vylezla, byla to zase Dáma.

„Oblékni si to!” podal jsem jí kožené prádlo a pouta. Už už se nadechovala, že něco řekne, ale v posledním okamžiku si to rozmyslela. „Dělej! Tvůj manžel tu bude každou chvíli!” popoháněl jsem jí. Když jsme byli oba oblečeni, šli jsme do pracovny. „Zády ke zdi!” poručil jsem a pouta na rukách jsem připevnil k okům ve zdi. „Rozkroč se!” chytil jsem jí za pouto na noze a také ho připevnil k dalšímu oku. A zbývalo jenom to poslední. Byla bezmocně připoutaná ke zdi, s široce roztaženýma rukama a nohama.

Vzal jsem připravený zámek a zavěsil jí ho na kundu. Snažila se být zticha, ale přesto neovládla bolestivé syknutí, když jsem jí ho zaváděl do, ještě zcela nezhojených, pysků. Na stůl jsem připravil to rajcovně rudé prádlo, i nafukovací kolík a Venušiny kuličky. „Spolu jsme určitě ještě neskončili! Tak si to na poslední chvíli nepokaž!” varoval jsem jí a šel nahoru, abych vyčkal příchodu jejího manžela. Netrvalo dlouho a zarachotily klíče v zámku.

„Kde je manželka?” otázal se s obavami v hlasu, když jsem ho přivítal sám. „Čeká na vás ve vaší nové pracovně!” informoval jsem ho a v rychlosti mu vylíčil vše potřebné. Sešli jsme dolů. „Ale...” zarazil se, když uviděl svojí ženu jak visí na zdi, s pouty zařezávajícími se do rukou i nohou. Z otvorů v kožené podprsence jí vykukovaly bradavky s kroužky. Ty byly zavěšeny k řetízku, který jsem jí přehodil přes krk a táhly jí je bolestivě až skoro pod bradu. Jeho pohled sklouzl níž, kde z otvoru v kožených kalhotkách vykukovala kunda se zavěšeným zámečkem.

„Prosím, počkejte na mne nahoře!” požádal mě. Čekal jsem více než hodinu a snažil se nevšímat si křiku, co se ozýval z pracovny..

Konečně jsem uslyšel, jak přicházejí. Nejprve Hana, s bradavkami ještě zavěšenými na řetízku, ale bez zámku v kundě. Zato jí odtud vytékalo semeno. Jak jsem po chvilce zjistil, teklo jí i z prdele. „Umej se a udělej nám večeři!” poručil jí manžel. Snad chtěla odporovat, ale když si všimla mého pohledu, raději rychle zmizela v kuchyni.

„Skoč nám pro pivo!” hodil jí Vašek, jak se jmenoval manžel Hany, šaty. Nešťastně se na nás podívala: „No dobře, můžeš si vzít i boty! Ale nejdřív zámek na kundu” přibrzdil jsem jí. Zatvářila se nešťastně, ale když jsem se na ní podíval, okamžitě se pro něj rozeběhla. „Zavěs jí ho sám!” podal jsem ho Vaškovi. Ten na nic nečekal, položil Hanu na stůl a zámek jí - dost nešetrně - pověsil na kundu. Hana, se slzami v očích, na sebe hodila šaty a vystartovala.

„Za tohle bys zasloužil Nobelovku!” řekl mi Vašek, když Hana zmizela. „Asi tě zaměstnám jako jejího cvičitele!” ještě se smál.

A tak se i stalo...

Bobr

©

2007