Slyším jak klaply dveře. Je tady. Mlčí. Podívá se na mě a já sklápím oči k podlaze.

Najednou prolomí ticho: "Jak ses tady měla slečno?"

Přikývnu na znamení, že dobrý. Jeho výraz se mění rychlostí blesku. Jeho rysy tuhnou a hlas těžkne. "Necheš mi náhodou něco říct?"

Zavrtím hlavou.

Chytí mě za levé zápěstí a já vím, že ví. Cítím to z jeho stisku. Táhne mě přes chodbu do kuchyně, stojíme asi metr před kuchyňským stolem. Vím, že mě už nic nezachrání. Cítím, jak rudnu v obličeji.

"Svleč se od pasu dolu, okamžite!"

Sklopím zrak, seberu poslední zbytky odvahy a odseknu: "Ne!", ale okamžitě mi dochází odvaha, takže rukama poslušně rozepínám knoflík a kalhoty mi sjíždějí ke kotníkům. Stydím se.

"Na co ještě čekáš? Já jsem něco řekl a ta tvoje drzost tě příjde draho, ještě budeš litovat."

Radši si s ním už nezahrávám a stahuju i kalhotky. V obličeji zrudnu ještě víc, jestli je to možné.

"No vidíš, že to jde." zavrčí na a mě. "Roztáhni nohy, víc, předkloň se a polož ruce na stůl."

Už neodmlouvám, vím, že příjde nevyhnutelné. Předkláním se. Bez rozmýšlení mi vrazí dva prsty do kundy. Pořádně mě prohmátne. Vytáhne prsty a přejde k mému obličeji a ukáže mi prsty, lesknou se a jsou celé od mých šťáv.

"Tys zapomněla, že máš zákaz?" teď již nemluví příliš tiše. Naopak. Trhnu sebou, jak se leknu.

"Nezapomněla, pane" pípnu. Vedle mé hlavy dopadne na stůl hromádka fotek. "Ty pořídil dnes náš soused, ještě mi budeš lhát? Svleč se celá, a mazej do postele, lehni si roztahni nohy a ruce, hezky do X. a ani se nehni, jen čekej. Příjdu si tě zkontrolovat, děvko."

Teď už se nesmlouvá, okamžitě shazuju zbytek oděvu a udělám, co musím. S nahým zadkem odcupitám do ložnice a zaujmu nařízenou polohu. Ležím tiše a čekám a čekám a čekám...

Otevřou se dveře, nahlídne "Ani se nehni, ať se děje cokoliv."

Nevím, co mě čeká, ale trochu se bojím.

Uplyne pár minut a zaslechnu hlasy, leknu se, hodně. To by mi přece neudělal. Určitě ne, to ještě nikdy neudělal, ale já mu také nikdy ještě nelhala. Dveře se otevřou a v nich stojí on a náš soused, co pořídil dnes ty dosvědčující fotografie. Okamžitě chci dát nohy k sobě a krýt si prsa. Můj pán, ale vykřikne: "Ani hnout", bojím se neposlechnout, takže se ani nehnu.

Soused se nade mnou sklání a prohlíží si mě ze všech úhlů, ale nikde se nedotkne. Pak se oba usadí do malých křesílek, nalejou si sklenici whisky a sledují mě, najednou naprosto klidně řekne: "Máš pět minut, udělej se." nejdřív nevěřícně koukám.

"ubíhá ti čas, na nic nečekej...."

Nechce se mi do toho, ale už neváhám, vím, že i bez toho mě dnes čeká dlouhý večer, nepotřebuju hned vyfasouvat nějaký přídavek navíc....musím to stihnout, hladím a mnu bradavky, honím poštěváka a zajíždím do kundy...stihnu to....uf...

"To bylo na poslední chvíli, máš stěstí...chvilkově se mi uleví ale vím, že je to teprve začátek, což se mi potvrdí, prakticky okamžitě...

"Vstaň, vezmi si tuhle krabičku, jdi se připravit na výprask a dobře si prohléhdni řemen, co mě soused v pase, tím tě čeká padesát ran, které ti vysází soused osobně."

Přistoupím, převezmu krabici a zrak mi ujede k řemenu, celá se zachvěji. Odcházím do kuchyně, na zápěstí i nohy si připnu kožené popruhy s karabinou, pánovi poté stačí ji jen zacvaknout do oček a jsem okamžitě znehybněna, v krabici najdu i špunty do uší a šátek přes oči. Vložím špunty a přetáhnu si šátek na oči. Přehnu se přes stůl a čekám. Za chvilinku mě někdo chytá za ruce a připoutává je a vzápětí i kotníky.

Začnu zhluboka dýchat, vím, že první rána nepříjde, dokud se neuvolním, pán to požaduje, abych dala najevo, že výprask přijímám a že si ho zasloužím. Po třetím nádechu uvolňuju svaly a přichází první rána. Je vidět, že soused, nemá zkušenosti, těhlech ran padesát vydržím. přijde druhá, třetí...

Ale čtvrtá je pádnější a silnější, to bylo rukou mého Pána. pátá je opět slabší od souseda, ale při šesté už cítím, že se učí rychle..při ráně číslo 27 ucítím na rtech slanou chuť, prokousla jsem si ret, když jsem zatínala zuby, ale zatím stále neřvu, můžu na sebe být hrdá...a jsem....

35 au, už fňukám, brečím a řvu, ale prosit nebudu, to nesmím, to jsem zkusila jen jednou a přídavek 25 rákoskou vážně nemůžu potřebovat.

a už jen pět ran, zadek mi hraje všemi barvami, hoří a fňukám jako malá holka...jenže posledních pět ran, znamená, že do toho vkládá mnohem víc sily a bolí to třikrát tolik, ale co posledních pět už vydržím...au, právě padla rána s číslem padesát...prdel mi hoří a chci ji začít mnout, ale ruce jsou spoutané...

někdo mi stahuje šátek z očí, mžourám do světla a Pán mi vytahuje i špunty, ale něco tady nehraje, proč mě nerozváže?

"tak co ještě mi budeš lhát?"

"Ne pane, to rozhodně nebudu, omlouvám se a děkuju za výprask, Pane."

"Tak to rád slyším, takže tu lež máme srovnanou, tak a ať ti ještě já vysázím 25 rákoskou na holou, že ses udělala přes zákaz a 10 přes kundu za to, jak je nadržená...uvolni se..."

Ani neceknu, ikdyž mám hrůzu v očích....nádech, výdech....a už přistává další, okamžitě řvu, prdel bolí od prvního okamžiku....už bylo moc ran....fňukám, řvu a brečím...ale pán je nekompromisní a dopadají další a další rány...bolí to moc, ale kunda mi teče, je celá mokrá...

při ráně číslo 23 se mi už podlomí kolena a bezvládně ležím na stole....poslední dvě rány už skoro nevnímám....hned po poslední mi někdo povolí nohy a ruce, k ustům přiloží sklenici vody a já vděčně polykám pár doušků....voda je příjemně chladiva a mé tělo se opět probírá k životu...

"Tak doděláme, co musíme, lehni si na záda, zadek můžes mít přes hranu stolu, každou nohu na jednu židli a roztáhni nožky pořádně....cvičně švihne do vzduchu...další rána rána už míří mezi mé nohy....mám tendenci dát kolena k sobě, ale vím, že nesmím, přetrpím jich ještě dalších devět...být jich víc, asi bych to už nevydržela....vše mš bolí, ještě dlouho si nesednu...

po minutce, kdy Pán nechává doznít bolest, mě sundá návleky ze zápěstí a kotníků....vezme mě do náruče a odnese mě do postele...uloží mě..."Prosím, pojď ke mě..."přiléhá si za mě, tulím se mu do náruče, hladí mě po zádech a líbá do vlasů, jsem šťastná.....

Budí mě zvuk telefonu, pán otevírá smsku a začíná se culit, a ukazuje mi displej mobilu: zítra to zopakujeme u nás, ta moje mi dnes také lhala....soused