Už pár měsíců jsem byla zamilovaná do spolužačky Zuzany. Byla krásná. Její zlaté vlasy spadaly až do půlky štíhlého pasu. Seděla přede mnou a když do třídy zasvítilo slunce a dopadalo na její vlasy v oslnivých odlescích, ona pohodila hřívou a prameny se daly do vzdušného tance, měla jsem chuť se v té záplavě něžně prohrabovat prsty a laskat její drobné ouško. Často jsem byla tak mimo a zaseknutá v představách, že jsem nevnímala dění ve třídě a prošvihla většinu výkladu.

Jednou jsem se Zuzkou jela autobusem ze školy. Nebylo to tak časté, většinou pro ni po škole jezdili rodiče. Moc jsme se spolu nebavily, protože byla hodně stydlivá a neměla moc přátel, tak jsem si nebyla jistá, jestli si k ní můžu přisednout. Jenže jak jsem tak stála a držela se tyče, autobus vjel do prudké zatáčky a zabrzdil kvůli zběsile jedoucímu proti jedoucími autu – všichni, kdo neseděli, včetně mě, jsme se svalili na podlahu autobusu. Byla to otázka vteřiny. Všichni nadávali a začali se sbírat ze země. Byla jsem taky naštvaná, zjistila jsem, že se mi z nárazu o tyč spustila krev z nosu. Zuzka si toho ihned všimla a uvolnila mi vedle sebe místo, zuřivě na mě mávala, ať se k ní jdu posadit. Motala se mi hlava, tak jsem šla. Jakmile jsem se posadila, začala Zuzka vytahovat kapesníčky a otírat mi zakrvácenou pusu. Hned mi došlo, jaké situaci jsem se vystavila.

Zuzka se mě přímo dotýkala, byla obličejem tak blízko, že jsem mohla přesně popsat barvu jejích očí a spočítat pihy na nose. Jak se autobus cestou proháněl přes nerovnou silnici, pěkně to drncalo a já se musela držet, abych po očku nesledovala Zuzčina poskakující ňadra. A jak byla krásná… v duchu jsem ty pevné dvojky obdivovala a představovala si, jak vypadají bez podprsenky a bílého tílka, jenž ta dvě jablíčka zahalovaly. Navíc mě šimraly na rameni pramínky zlatavých vlasů a do nosu, který pomalu přestával krvácet, se mi linula Zuzčina květinová jemná vůně. Asi jsem byla trochu mimo, ale fantazie se mi rozjížděla na plné obrátky a představovala jsem si, co všechno by se mohlo dít, kdybychom byly o samotě. Upřímný zájem o můj zdravotní stav mi dělal dobře. Dokonce jsem za tu svoji nehodu byla ráda. Zuzka si se mnou konečně začala povídat a jelikož cesta měla trvat ještě 5 zastávek, stihly jsme se zapovídat. Zuzka trvala na tom, abych vystoupila s ní a šla k ní domů, protože její otec je doktor a prohlédne mě, jestli se mi nestalo něco vážnějšího. Chvíli jsem naoko váhala a odmítala, ale potom jsem podlehla. Čím delší dobu strávím v její přítomnosti, tím lépe.

Když jsme pěšky pomalu přišly k jejímu domu, řekla Zuzka, že budeme na jejího tátu muset ještě chvilku počkat, než se vrátí z práce. Dala mi studený obklad a sklenici vody. Dovolila mi posadit se na postel v jejím pokoji. Vlhla jsem jako zběsilá, seděla jsem na posteli, kde Zuzka každou noc usínala a na komodě naproti ležela její saténová noční košilka. Představy mě dostávaly do potíží. Už se mi nemotala hlava z pádu, ale ze Zuzky. Musela jsem si lehnout. Celá postel voněla jako ona. Zuzka se nade mě hned naklonila a se starostí v hlase se ptala, jestli náhodou nemá rovnou zavolat záchranku. Neřekla jsem nic, hodlala jsem konat. Stáhla jsem ji na sebe a prudce ji políbila na rty. Zuzka se zmateně snažila vymanit z mého sevření, ale po několika vteřinách zapojila svoje ústa do hry a také mě líbala. Hladila jsem ji po hebkých vlasech a po kůži, která byla úplně bezchybná. Chvěla se rozrušením. Naše hrudníky se o sebe otíraly, cítila jsem, jak jí srdce splašen tluče. Jedno z ňader jsem pomalu uchopila do dlaně a začala ho lascivně masírovat. Přes tenký košíček podprsenky jsem cítila, jak jí tvrdne bradavka. Druhá ruka byla odvážnější. Zuzka se nechala osahávat, když jsem prsty zajela za lem kalhotek, necukla. Nahmatala jsem neholenou kundičku a putovala k poštěváčku. Cítila jsem, že její prcinka je stejně vlhká, jako ta moje. Jedním prstem jsem okusila, jak úzká je vevnitř. Byla…. Šíleně moc. Tolik mě to vzrušilo, že jsem začala protékat skrz kalhotky.

Najednou jsem z dolních pater uslyšela nějaké zvuky. Škubly jsme sebou a Zuzka se ode mě odtrhla a rychle přešla na druhou stranu pokoje, jako bychom dělaly něco hříšného. Urovnala se a dělala, jako by se nic nestalo. Řekla, že to bude nejspíš její otec a že bychom měly jít dolů, aby se na měpodíval. Zklamaně jsem se posadila a začala se také upravovat. Po zbytek dne už jsem svou příležitost Zuzku svést nedostala…. Ale teď už vím, že mám šanci. Dostanu ji na druhý břeh a bude moje! Představa o tom, jak sladce asi chutná její broskvička, mě dohání k šílenství..