Zrovna jsem likvidoval následky po honění, když jsem se definitivně rozhodl. Vzrušovala mě představa, že onanuju před nějakou holkou. Ta představa ale vždy odezněla spolu s orgasmem. Nakonec jsem byl rád, že je po všem, a že mě u toho nikdo neviděl. Tentokrát to ale bylo jiné. Vystříkal jsem se, a pořád jsem si říkal, že bych to měl zkusit.

Podal jsem si inzerát, že hledám dívku, která by mě chtěla pozorovat při masturbaci. Byl jsem zvědavý, jestli se najde nějaká, kterou by to zajímalo. Dočkal jsem se poměrně brzo. Zazvonil telefon - neznámé číslo a příjemný ženský hlas si ověřoval, zda volá zprávně. Když jsem přisvědčil, začala být přímočará a věcná. Vyptala se na věk a vzhled, a pak ji zajímalo, kdy jsem naposledy stříkal.

"Při honění, nebo při sexu?"
"Na tom nezáleží," řekla. "Potřebuju, abys čtrnáct dnů před tím, než ke mě příjdeš neejakuloval. Jinak to pro mě nemá cenu."
Čtrnáct dní je dlouhá doba. Nevím, jestli to vydržím. Zvědavost byla silnější než pochybnosti, a tak jsem souhlasil.
"A nešvindluj," dodala ještě. "Poznám to!"
Ty dva týdny byly krušné. Téměř jsem se nevyspal. Každou noc mě budilo postavené péro. Měl jsem sto chutí si to aspoň jednou udělat. Erekci jsem měl nekolikrát denně a postupně jsem ztrácel schopnost myslet na cokoliv jiného než na sex. Aspoň jsem si to nekomplikoval - žádné porno, žádný internet. Vydržel jsem.

Den, který jsem si tolikrát představoval, konečně přišel. Zazvonil jsem na zvonek u jejího bytu a napjatě čekal, kdo mi příjde otevřít. Dočkal jsem se. Byla mladá, štíhlá, hnědovláska. Hezká. Na sobě měla saténový župan, a kdo ví, jestli bylo něco pod ním. Tak to by bylo. Bál jsem se, aby nebyla moc stará.

Pozvala mě dál a řekla: "Jmenuju se Klára." Také jsem se představil.
"Dodržel jsi podmínku?"
"Dodržel."
"No, uvidíme. Tak se svlíkni."
Ta rychlost mě trochu překvapila. Nerozhodně jsem tam stál a očividně se k ničemu neměl.
"Co je?" zeptala se, "snad se nestydíš? Za chvíli přede mnou budeš onanovat a teď se nechceš svlíct? Tak dělej."
Měla pravdu. Proto jsem přece tady. Začal jsem si sundavat oblečení, u trenýrek jsem se přeci jen trochu zdržel. Všiml jsem si, že se celou situací zřejmě baví. Nakonec jsem je ale taky sundal. Se zájmem si prohlédla co mám mezi nohama, ale nechala to bez komentáře.

"Fajn, teď si dej sprchu a pak přijď za mnou do pokoje."
Poslechl jsem a z koupelny zamířil do pokoje. Jak jsem vzal za kliku, uslyšel jsem její hlas, jak říká:
"Dámy, náš dnešní honič se jmenuje Lukáš!"
Otevřel jsem dveře a nemohl uvěřit vlastním očím. Ocitl jsem se nahý uprostřed dobře rozjeté dámské jízdy. Byl jsem dalším bodem na programu. Na stole byly skleničky a lahve s alkoholem, porno kazety a DVD. Na křeslech a pohovce sedělo a polehávalo asi šest žen. Oblečené byly velmi lehce, ale nahý jsem tam byl jen já.

Naštvalo mě to. Chtěl jsem se sice nechat pozoroval, ale nečekal jsem, že publikum bude tak početné.
"To jsme si nedomluvili. Myslel jsem, že tu budeš sama. Jdu pryč."
To jsem si jen myslel. Jak jsem to dořekl, přiskočily ke mě dvě dívky, které jsem až dosud neviděl, protože stály za mnou. Přiléhavé kožené šortky a kožené podprsenky - to bylo vše, co měly na sobě. Pochopil jsem, že tam jsou jako bodyguard, protože jejich zásah byl profesionální. Jedna mi zkroutila ruce za záda a zaklonila směrem na sebe. Druhá mi dvěma kopanci do kotníků roztáhla nohy od sebe a hbitě uskočila, aby dívkám nebránila ve výhledu. Bylo na co se koukat. Stál jsem tam v záklonu s rukama za zády, roztaženýma nohama a ptákem vystrčeným dopředu. Sotva jsem si uvědomil svou tristní situaci, začal jsem cítit, že se mi do přirození začíná hrnout krev. To ne! Takhle se mi nesmí postavit. Ale bylo to nezadržitelné. Zvlášť když jsem slyšel poznámky divaček typu: Už se mu zvedá nebo Za chvíli bude tvrdej! Opravdu jsem ho měl tvrdýho. A nejen to. Snad ještě nikdy mi tak nestál, snad ještě nikdy se mi tolik nechtělo stříkat, jako tehdy.

V tom ke mně přistoupila Klára a chytla mě za koule. Nezmáčkla, jen si tak s nimi hrála a naznačovala, co by mohla, kdyby chtěla.
"Proč všichni musíte dělat takové potíže? Přece jsi chtěl, aby tě někdo viděl při honění, nebo ne? Tak se do toho dej a neblbni."
Pochopil jsem, že jsem prohrál a přestal klást odpor. Hlídačky mě pustily, ale od dveří se pro jistotu nevzdálily. Zbytečně, s našponovaným brkem bez oblečení se nikam nepohrnu.
Jedna z divaček zavolala: "Tak už začni." A vzápětí se ozvalo skandované volání pochechtávajících se dívek: "Onanuj, onanuj..."
Těžko bych mohl tvrdit, že mě to nevzrušovalo. Po dvoutýdenním půstu se konečně vystříkám. Pustil jsem se do toho a překvapilo mě, že povyk brzy ustal a všechny holky mě se zájmem sledovaly. Udělal jsem sotva pár pohybů nahoru a dolů, když si Klára asi všimla, že by brzy bylo po všem, a zavelela: "Stop."

Honit jsem přestal okamžitě, ale přesto mi v penisu ještě párkrát škublo, než jsem se uklidnil.
"Teď levou." Zíral jsem na ní. Jako by věděla, že si to čas od času rád udělám levačkou. Je to pak jiný pocit, orgazmus intenzivnější, výstřik mohutnější. Udělal jsem co chtěla. Levačka kmitala na ocasu sem tam a mě se skoro zatmělo před očima.
Už to konečně bude!
"Stop!" To mi nemůže udělat. V kládě mi cukalo a já jen čekal, jestli se udělám, nebo ne. Už dávno jsem to neměl pod kontrolou.
"Lehni si na zem a pokračuj."
Lehl jsem si na zem a pokračoval. Levačka už mě bolela, ale věděl jsem, že už to nebude dlouho trvat... když mě zase nepřeruší. Teď už bych se ani zastavit nedal.
Ještě párkrát a už je to tu. Konečně stříkám. První salva se mi rozplácla na obličeji, další už jsem uhnul. Zbytek se mi roztekl po těle. Ždímal jsem ze sebe poslední zbytky semene a postupně se probral z transu.
Otevřel jsem oči a viděl divačky sekupené okolo mě.
"Dobrý, honipírko!"

"Ale teď už musíš jít. Na další část večera si vystačíme samy." Na stole se začaly objevovat vibrátory, lubrikanty a další slibné věci. Tušil jsem, že další program by se mi taky líbil, ale nebylo mi dopřáno.
"Příjdeš za dva týdny zase?"
Přemýšlel jsem o tom. Musím přiznat, že takhle dobře jsem se už dlouho neudělal, ale přesto, myslím, že jednou to stačilo.
"Díky, ale asi ne."
"Škoda," řekla Klára. "Tak to si budeme muset vystačit jen s promítáním." Ukázala na jednu z dívek, která na mě vesele zamávala videokamerou. A sakra, zdá se, že má samohana bude zachována pro příští generace, a co hůř, i pro tu generaci současnou.
"A mohly bychom pozvat pár tvých spolužaček."
Zdá se, že mě můj věčně nadržený ocas zase přivedl do pěkných problémů.
"Tak já přijdu."