Když jsem si kupoval tenhle malý domek, nejdřív jsem hrozně nadával. Manželka po něm toužila, protože prý za minulého režimu patřil někomu z jejich rodiny, a byla navíc celá natěšená do rekonstrukce. Já jsem si říkal, že se zbláznila… Dřív to byla nějaká ves, ale teď sem už zasahovaly ty okrajové čtvrti z města, takže se tu hromadily odpadky, jezdila spousta aut, nebyly tu žádné krámy. Fakt jsem z toho byl otrávený, ale podlehnul jsem jí. Teď, po patnácti letech, jsem však nesmírně šťastný, že tady bydlíme, a za nic na světě bych to nevyměnil.

Nedaleká střední průmyslovka totiž rozšiřovala kapacitu a vybudovala tu nový dívčí internát. Nejdřív mě zase otravovaly ty stavební práce, které byly přímo vedle našeho pozemku, ale pak už se tu rozléhal dívčí smích. Rád jsem se koukal na ty mladé holky, vždycky se mi líbily mladé, i manželka je o deset let mladší, i když to není tolik. Tyhlety patnáctileté šťabajzničky chodily v těch svých hloupých hadříkách a ukazovaly kozičky celému světu, tak nevkusně vulgární byly, ale já jsem pohled na ně úplně zbožňoval. Dlouhé holé noh, nemožně velké výstřihy, na hlavách divoké účesy. Pořád se jenom hihňaly, některé mě zdravily přes plot, chodily s cigaretou, navzájem zavěšené do sebe, a žvanily o spolužácích.

Jednoho dne, když bylo potřeba opravit na baráku několik šindelů, jsem vylezl na žebřík a dal se do oprav. Sluníčko svítilo, bylo mi vedro, a tak jsem si na střeše oddechnul s lahví pivka. Najednou koukám, že jsem oknem zahlédnul vykachlíčkovanou místnost s několika sprchami, umyvadla… Měl jsem výhled přímo do sprch dívčího internátu! Když se setmělo, ještě jsem tam na chvilku vylezl, abych si to ověřil, a skutečně jsem pár holek viděl. Rychle jsem zase slezl, aby mě nikdo neviděl a nebyl z toho průser.

Hned druhý den jsem ale dostal báječný nápad. Schválně jsem se s manželkou pohádal kvůli maličkosti a pak jsem uraženě odešel ven, do dílny a na zahradu. Vytahal jsem trámy a prkna, prořezal korunu stromu a rozhodl se, že si přímo tam postavím svoje „soukromé místo“, prostě takový bytelný bunkr na stromě. Vycházelo to, že bude přibližně ve výši střechy, takže bych odtamtud také měl mít výhled do toho báječného okna. Práce šla docela rychle, udělal jsem si takovou ptačí budku, pro jistotu s otvorem ve střeše. Jsem tesař, a tak mi to šlo fakt od ruky. Každou chvíli jsem si uvědomil, proč to vlastně dělám, a tělem se mi rozléval příjemný pocit očekávání. Také můj klacek se hlásil k životu, musela jsem si ho tajně vyhonit, abych si od toho tlaku trošku odpomohl.

Za týden jsem tam měl nádherný bunkr, který vypadal úplně nevinně. Večer jsem tam začal chodit, údajně relaxovat, ale při tom jsem pozoroval ta nádherná divadla ve sprchách. Pořídil jsem si i dalekohled, abych viděl i ty nejmenší detaily. Někdy tam přišla třeba jenom jedna samotná holka a normálně se umyla a usušila. Někdy jich přišlo víc a dělaly různé blbosti, hrozně u toho výskaly, to se mi líbilo nejvíc. Držel jsem v ruce ptáka tvrdého jako kámen a pomalu si honil, u toho jsem pozoroval jejich mladé pevné kozy, velké zadky, u některých trochu oplácanějších také třesoucí se špíčky. Pokaždé se tam vystavovaly jako na výstavách, dlouho se hřály pod vodou, pak se utíraly, prohlížely v zrcadle.

Taky se mi líbilo, když se ti holky holily. Podpaží, u toho se jim pokaždé hezky natřásala prsa, nebo nohy, to na mě doslova vystavovaly svoje prdelky, ale nejvíc svoje kundičky. Do hladka, do proužku, každá jinak. Taky jsem samozřejmě viděl nespočet masturbací a zatím asi pětkrát dokonce kluka tajně propašovaného na intr a do sprchy, byla z toho pěkná mladistvá píchačka. Můj ocas zažíval druhou mízu, najednou jsem se nemohl nabažit všeho toho onanování. Trávil jsem tam ve svém bunkru spousty hodin. A dokonce se něco stalo i s naším manželským sexuálním životem – jak jsem byl stále při chuti, tak od té doby na to s manželkou každou chvilku vlítnem, což se dřív už moc nestávalo. Ona je celkově spokojenější, já rozhodně taky, míň se hádáme, máme se hezky. A žena pořád opakuje, že od té doby, co jsem si postavil ten bunkr na stromě a relaxuju v něm, je život se mnou mnohem krásnější.