Iveta fňukala a nevěděla, co má dělat. Před půl hodinou nezvládla řízení svého malého autíčka a v dramatickém smyku to napálila do nějakého billboardu na kraji silnice. Promáčkla si kapotu vpředu a připadalo jí, že už auto nebude v životě jezdit. Jí se naštěstí vůbec nic nestalo, neměla na sobě ani škrábnutí. Ale netušila, co se v takových situacích má dělat, a tak zavolala policisty, kteří před chvilkou dorazili a obhlíželi místo nehody.

Když Petr a Michal dorazili na místo, našli tam hystericky plačící mladou ženu a trochu potlučené auto. Několika pohledy zjistili, že té slečně vůbec nic není, autu stačilo kapotu trochu vyklepat, situace prostě byla směšně jednoduchá. Slečna Iveta pořád pobíhala kolem, lomila rukama a mlela pantem, každou chvíli se na něco vyptávala, pravděpodobně nebyla úplně nejchytřejší. Potom dokonce říkala, že když jí nedají moc velkou pokutu, bude hrozně ráda a udělá cokoliv, aby se jim odvděčila.

To Petra i Michala dost zaujalo. Mrkli na sebe a hned měli jasno. Začali se slečnou mluvit dost rozvážně a kárali ji za takové řízení. Smutně přikyvovala a slibovala, že se polepší, každou chvilku k nim ale zvedla lesknoucí se oči a zamrkala dlouhými řasami. Michal řekl: Slečno Slavíčková, určitě víte, jak vážného dopravního přestupku jste se dopustila. Za normálních okolností se taková nepozornost trestá vysokou pokutou, na vás ale vidíme, že svého činu upřímně litujete a jste ochotná se polepšit. Iveta na to: Ano, samozřejmě, pane policisto, budu si příště dávat veliký pozor... Ale kdybyste věděl o nějakém způsobu, jak bych to mohla napravit... Znovu zamrkala a tentokrát si dokonce lehce, špičkou jazyka, olízla rty.

Oba policisté samozřejmě věděli o způsobu nápravy. Michal posadil slečnu Ivetu k sobě do auta, Petr vycouval s jejím nabouraným, kterému ale motor bez problému běžel, a obě auta se vydala směrem k blízkému lesíku po takové neudržované polní cestě. Tenhle kout republiky patřil k minimálně frekventovaným, a tak se šance, že se někdo bude potulovat zrovna na kraji lesíka, rovnala téměř nule.

Už v autě slečna Iveta svou pěstěnou ručkou zajela pohlednému policistovi do klína a začala mu hladit rostoucí bouli v rozkroku. Druhou ručkou si sama rozepínala blůzičku. Obě auta zastavila v dokonalém úkrytu pod stromy. Policisté otevřeli kufr svého auta. Bylo to docela pohodlně vypolstrované místo, a hlavně dost prostorné. Slečnu Ivetu tam naaranžovali a oba si před ní rozepnuli své poklopce. Vrhla se po obou jejich pérech dost hladově, začala je s vervou honit a na střídačku si je zasouvala do pusy. Rychle ji přetočili na všechny čtyři a vyhrnuli jí sukni.

Michal se rozhodl, že nehodnou řidičku potrestá, a tak jí stáhl kalhotky po stehnech dolů a začal jí hřbetem ruky fackovat zadek, až se celý třásl. Údery nebyly nijak něžné, a Iveta při každém z nich vykřikla. Petr se víc zaměřoval na škvíru mezi Ivetinými stehny a vsunul tam dva prsty. V té bylo hezky vlhko a teplo jako v troubě, akorát na to, aby tam strčil nějakého krocana.

Párkrát si rukou přejel po své kládě, aby znovu úplně ztvrdla, nasadil ji k té díře slečny Ivety a pěkně s poctivým přírazem zajel dovnitř. Vzepjala se na rukách, ale rychle začala přírazy oplácet. Michal přiskočil k ní do kufru, a zatímco ji jeho kolega klátil, Michal slečně Ivetce rukama mačkal kozy.

Když byl Petr skoro hotový, vykřikl, aby se kurva otočila a nastavila mu svoji držku. Iveta sebou škubla a bleskově se otočila. Otevřela panty dokořán a nechala si celou pusinku vystříkat hořkým spermatem. Pak se policisté vyměnili, Michal ji šel obdělávat zezadu a Petr se věnoval jejím kůzlatům a tahal ji z a bradavky.

Uspokojil se i Michal, bušil do ní, až celé auto pérovalo. Pak jí postříkal obě půlky, i když protestovala. Ještě si s ní trochu pohráli, až se také konečně i ona začala udýchaně svíjet v orgasmu. Pak ji ujistili, že auto je jen mírně ťuknuté a normálně pojízdné. Poděkovala a další řešení „případu“ bylo zapomenuto.