Takže zase se ženu jak šílenec na víkend domů. Posvištím si to pěkně vlakem směrem na východ, sotva to ale bude do „teplejch“ krajin, že. Ten nechutnej maglajz na nádraží mě vždycky odrovná v první minutě. A je to tady znova. Každej tejden to samý. Do hajzlu. Zástup upocenejch lidí, přičemž jeden po druhým se postupně nasírá na zpomalenou pokladní nebo spíš lépe řečeno na kyselou fousatou babiznu, která si snad plete kasu v pátek odpoledne s informacema v neděli dopoledne, nebo co! No sakra! Co to je, tohleto! To se mi snad zdá! Vlak mi jede za pět minut. Nó, tak to už si asi těžko stihnu koupit pivo na cestu, krucinál! Letím na nástup-sviště.

U každejch dveří vlaku je snad třicet lidí v chumlu, jako když hladový vosy oblítnou na zemi rozkydlou zmrzlinu, nó tak to je paráda (!), to už si asi ani nesednu. Ále jo, naštěstí ukořisťuju poslední místo v kupé… bože jak já ale nesnáším všechny pátky odpoledne, tu dobu, kdy stejně pitomej nápad jet ven z města má dalších stopadesátosumtisíc pomatenců…

Teprve teď jsem si všimnul, že naproti mně sedí holka, mimochodem stejně uštvaná jako ti další pomatenci, a cpe si batoh nahoru na nesmyslně vysoký nosič. Stoupá si na špičky, až jí vylejzaj kalhotky zpod letních šatiček. Zírám na ty růžový kalhotky, jak je má pěkně naducaný šťavnatou broskvičkou, ježišmajráá, to je další nečekaný útok na ubohého chlapce! Penis mě zašimral v šortkách. Co mám teď dělat? NE, nesmím na to myslet, snaž se, hochu! Sakra to je prostě mučení todleto, ono nestačí, že se celé odpoledne honím a teď si ani nemůžu pomoct, protože bych sotva prošel chodbičkou na WC, jak je narvaná… a mě se až dělá slabo, jak se mi krev nahrnula do rozkroku, asi že se neměla kam jinam nalejt, jak jsem byl rozpumpovanej během na tramvaj a nervozitou, jestli si stihnu koupit lístek… Tupě čumím na tu holku před sebou, zatracená práce, z čehože to už vlastně dneska dělají ty šaty???

V tom odpoledním ostrým slunku je vidět levou, NE, obě, obě (!) bradavky. Taková šmejdácká látka! Ach jo, a přitom to určitě nebyly laciné šaty! Panebože, zač mě trestáš? Přece nesmilním, nekradu, neslintám, ctím co můžu a co není vysloveně protizákonné, a teď tady koukám na holku oblečenou v parodii na šaty, které by v ortodoxnější krajině už samy o sobě stačily k ukamenování jejich nositelky jakožto necudné (!), a taky peklem na zem propašované (!), a to přes nějakej zatracenej butik pro nadržený puberťačky, snad k ulovení permanentně nadrženejch mladejch bejčků. Ony snad jsou ty šatičky, vlastně… jakýpak šatičky (!), to je spíš jak nějaká „sranda noční košilka“ pche (!)… takže ty jakože šatičky jsou snad propocený nebo co… no ono by na tom v tom hicu ani nebylo nic divnýho, že jsou asi durch. Jsou totiž průhledný jak hedvábnej balicí papír. Kdo se má na to koukat?! Snažím se z hlavy spočítat třetí odmocninu z 542 alespoň tak na dvě platný cifry, ale je to k ničemu, nemůžu se furt zbavit pocitu, že mám v poklopci štangli vysočiny, a že to vidí i průvodčí, která mě sjela pohledem, a teď se na mě překvapeně a trochu přiblble usmívá. No, proč asi. Jestlipak někdo učí personál, co mají říkat v případě, že někomu péro protrhne slipy? Haha! No ten nápad, dát si knížku ležérně do klína, byl patrně nejdebilnější trik vesmíru, protože tady na týhle trati snad vypadaly sem tam nějaký pražce, a vlak sebou díky tomu mrská jak kapr na podlaze v křeči přímo o štědrým dnu, a při každým drncnutí mi ta knížka poskakuje na žaludu, až začínám pomalu ztrácet soudnost… Uáááááá, a to ještě musím být zticha. Představte si to. Teďka zas! Ježišmankote! Tak ta holka se právě pokydala bublinkovou vodou, kterou si podala z batohu na nosiči. Navíc si pro ni musela stoupnout na sedadlo, protože ta voda byla v nějaký podělaný kapse úplně nahoře, a jí se nechtělo ten těžkej bágl rvát dolů a zas nahoru, no, nešlo jí to vyndat, kapku se jí to rozšplouchalo, docela se lekla, jak jí toho půlka vystříkla na břicho, když utrhla prstýnek kolem uzávěru.

A tak se snažím udržet čelisti u sebe a necvakat zubama jako epileptik, když jsem viděl, jak tu flašku s vodu rvala z kapsy, a měla propocený a průhledný i kalhotky. Snažil jsem se zadržet rostoucí erekci a stisknout svěrač, třeba to zastaví krev, co se tam pumpuje ze zbytku mýho těla… už mi lehknou nohy i ruce, protože jsou na suchu, myslím jako odkrvený… No no, ale svět kolem mě jenom trochu potemněl, jak mě ten tlak svěrače zhoupl jednoznačným směrem k ejakulaci. Bylo to horší, než kdybych si zběsile rejdil po žaludu nagelovanou dlaní! Oh! Nejhorší ale bylo dělat, že se jen tak přituple mimoděk usmívám v rozpáleným kupé, a při tom se ani nehnout a akorát čekat na samovolnej výron semene. Tak, teď už bych neprošel bez úhony ani ty tři metry skrz kupé na chodbičku (!), protože kdybych se jen malinko pohnul, vystříkám všechno do slip a ten flek by bylo vidět tak na dvě stě metrů i za šera, a ta holka naproti by z toho měla amok, že si sedla v pátek odpoledne do kupé k úchylkovi, a krmila by tím na víkendu celé příbuzenstvo a pak ještě i na přesrok všechny svoje kámošky. Už si to úplně živě představuju. A přitom já jsem úplně normální… žádnej úchyl (!), no prostě sakra funguju, a díky tomu se teďka a tady řítím zprudka skluzavkou, ze který se zcela určitě nevrátím bez ejakulace, a říkám si, tak OK, tak to bude a co hold naděláš, chlapče? Už úplně cítím ten úžasnej pocit tepla a úlevy, a taky dojem, že pět minut v kuse stříkám šlehačku z pekelně natlakovanýho spreje! A ty jo (!) teď všichni ucítěj tu syrovou vůni, to bude teda soda v tom hicu! A co budu sakra s těma mokrejma kraťasama jako dělat? A ty vado (!) teď jsem si vzpomněl, že je tady tunel, a že snad teď nefungujou světla, oni teda na dráze nejsou žádní extra bystří týpci, že jo, a klidně topí i v červnu a svítí v poledne, ale dneska mám kliku a je zhasnuto, snad si stačím rychlým hmatem strčit pod kraťasy kapesník, třeba to nějak vsákne nebo tak něco…

Představuju si ty hmaty, jak budu postupovat a jak musím chca nechca ošetřit sám sebe, nebo dojde ke katastrofě. Musím to prostě zvládnout jak James Bond tak za šest, maximálně osm desetin sekundy (!), akorát s tím rozdílem, že nemám luxusní hotelovej pokoj na trénink právě tohohle chvatu. Ale musí to klapnout, jinak to uvidí úplně všichni a vyvedou mě z vlaku jako úchyla a nastřelí do mě čip, že mám zakázanou přepravu v heterosexuálních hromadnejch prostředcích. A to už prostě pumpa jede a tlakuje sperma do superkritickýho stavu, a pak že je kapalina nestlačitelná, asi puknu jak kaštan v troubě, je to strašné, panebože (!), ať to vydržím ještě aspoň za tuhle jednu minizatáčku, tam už snad je ten zatracenej tunel, už mi tuhne žalud a vypadá asi jako helma a napnutej je jak prak, TEĎ! TEĎ je tma! TEĎ je ten zlomek sekundy, kdy oko nestíhá náhlou tmu… Týýýýjova to je nářez, nářez, nářez, nářez (!), šest, deset pulsů, kapesník je v v tu ránu durch jak prostřelený rajče, cejtím horko v dlani a říkám si, tak teď mě to může fláknout, dokud jsem šťastnej!

A z tunelu jsme venku a já už se můžu tlemit. Napadá mě: bylo by to s tou holkou alespoň zpolovic tak dobrý?