Povídalo se, že někde v tom skalním systému v docela známé turistické destinaci se nachází složitý jeskynní systém. Na tom by nebylo nic divného, kdyby v pověstech o jeskyních nefigurovaly také dost tajemné aspekty. Pamětníci většinou s děsem odvraceli hlavy, jen málokdo z nich byl ochoten mluvit – prý tam dokonce šlo o čáry, démony a jakési vysávače duše i těla.

Štěpánka Matulová, vystudovaná psycholožka a v současné době doktorandka sociální antropologie, opravdu toužila po tom ze starousedlíků dostat co nejvíc podivných historek. Budou se dobře vyjímat v její závěrečné práci. Hlavně však chtěla najít někoho, kdo se ve skalách dobře vyznal, a kdo by ji dokázal zavést přímo do samého srdce toho jeskynního systému. Proč ji to tak zajímalo? Ve svých výzkumech objevila zprávy o nějaké sektě, vyznavačích silného pohanského kultu plodnosti, kteří měli působit právě na území přilehlých vesniček před mnoha desítkami let.

Nakonec, po dlouhých týdnech opatrného podlézání a neustálého vyptávání shromáždila dostatek povídaček na to, aby jí její hypotéza a podivných praktikách toho kultu připadala ještě pravděpodobnější. Říkalo se, že jeskynní systém je jako pavučina a že se postupně sbíhá do středu. Jeskyně jsou prý pomalované sexuálními a pekelnými a vulgárními symboly, které prý vzbuzují strach. Také se tam prý dají najít různé kusy provizorního nábytku hrubě vytesaného do skalních útvarů, nebo různé reliéfní značky v kamenných stěnách. Tohle Štěpánku samozřejmě přímo fascinovalo, zvlášť když místní tvrdili, že to celé nahání strach a že je tam posedají jakési divné pocity.

A dokonce se našel i blázen, který slíbil, že ji tam dovede, když mu zaplatí. Štěpánka počítala s tím, že bude muset platit, a tak to udělala. Ten muž byl docela mladý, ale zřejmě se vyznal dost dobře, protože ji táhnul několik kilometrů mezi skalami a pořád věděl, kde jsou. Štěpánka s sebou táhla kameru, rekordér, zápisníky a fotoaparát, aby měla všechno zdokumentované. Ten mladík ji dovedl na jedno místo, které vypadalo jako takové skalní náměstí, ukázal na černající se vchod do jedné z jeskyň a řekl, že když se bude řídit značkami, brzy dojde na místo, které hledá. A potom ji normálně nechal samotnou a chvátal pryč. Štěpánka si odplivla na kuráž a snažila se nemyslet na to, jak se jí zrychlil tep. Vešla do jeskyně a svítila si velkou příruční svítilnou. Brzy uviděla značky – vždy prostřední ukazovala směr. Na stěnách opravdu byly nějaké malby, většinou rozevláté a pokřivené postavy nebo nějaká divná zvířata. Všechno poctivě fotila, zmocňovalo se jí pracovní vytržení.

Brzy se zapletla do jeskynních chodeb tak hluboko, že cítila starodávný zatuchlý vzduch a jediných zdrojem světla byla její svítilna. Pomocí ní odhalovala stále nové malby. Ty se změnily v doslova pornografické výjevy. Nešlo o žádné pravěké umění, ale o docela nápaditě a barvitě znázorněné velké kozy, velké penisy, soulož; vždy uprostřed kruhů dalších pozorovatelů. Teprve po delší době si Štěpánka uvědomila, že se jí ježí vlasy a má kůži po celém těle. Aby taky ne, byla sama na místě, kde na ni mohl za každým rohem někdo zaútočit, měla strach. Ale nebyl to pouze strach, najednou jí připadalo, jako když cítí krev proudit ve svém těle, jako když cítí elektrické impulzy vybíhat z mozku, každičký nerv měla napjatý k prasknutí. Všechna ta energie se postupně slévala do jediného místa – do jejího rozkroku, a tak naléhavě pulzovala. Nebylo pochyb o tom, že tu skutečně něco je.

Štěpánčino vzrušení jako by se stupňovalo každým okamžikem.  Kundičku měla nateklou a skoro bolavě citlivou, vnímala, jak se jí o ni třou spodní kalhotky a jak se jí rozkrok od kalhot na turistiku občas zařízne mezi stydké pysky. Vlasy se jí lepily ke zpocenému čelu a bylo jí strašné horko. Došla do nějaké veliké jeskyně, kde kužel světla z její baterky sotva dosáhl na protější stěnu. Připadalo jí, že se o ni něco otřelo, a ztuhly jí bradavky. Světlo z baterky dopadlo na nějaký velký předmět uprostřed jeskyně – vypadalo to jako nějaký kamenný trůn. Na první pohled nebyl z pískovce, takže sem byl určitě dovezený. Jeho povrch byl hladký, světlý a podobal se útvarům, které vznikly ve vápencových jeskyních. Štěpánka fotila a silný blesk ji pokaždé na okamžik oslepil. Mrkala a připadalo jí, že uvnitř ní se rozdmýchává nějaký oheň, který pálil skoro nesnesitelně. A pak to uviděla.

Křeslo nebo spíš trůn uprostřed jeskyně byl vytesaný z jednoho kusu kamene, o tom nebylo pochyb. Přímo ze sedadla ale trčela dokonalá replika obrovského mužského údu. Štěpánka polkla a okamžitě věděla, že to chce mít v sobě. Vrhla se na kolena a sevřela okolo toho kamenného pyje ruku. Zaplavilo ji nejsilnější vzrušení, jaké kdy zažila, a zařvala jako zvíře chycené do klece. Kus kamene nebyl vůbec lhostejně chladný, ale tepal a pod její rukou ožíval jako živý organismus. Štěpánka se nad něj naklonila a začala ho olizovat. Na jazyku se jí objevovaly různé dávné chutě, převažovala slaná, ale měla pocit, že rozeznává i stopy různých ženských milostných šťáv nebo mírnou hořkost stékajícího spermatu. Zbytkem těla se tiskla ke kamennému trůnu a celá se vlnila. Všechny své věci odhodila někam stranou, jen kužel světla z baterky zůstal namířený přímo na ni.

Servala ze sebe oblečení a praskání švů jí znělo jako silné elektrické výboje při bouřce. Připadalo jí, jako že dělá všechno pomalu, jako by snila. Jeskyně se jakoby naplnila mihotavým světlem, kouřovým oparem a nespočetnými hlasy. Tu a tam se v záblescích světla zjevovaly stínové postavy a všechny nahou Štěpánku povzbuzovaly, aby se konečně nabodla na ten vztyčený kamenný kolík. Štěpánka poslechla, usadila se na trůn, a ten kus kamene do ní pronikl celou svou délkou a ona znovu vykřikla vzrušením. Nejdřív jen seděla, záda měla opřená o vysoké opěradlo, ruce na postranicích křesla, a přes ten kamenní úd uvnitř ní žhnul a proudila skrz něj jakási zvířecí nespoutaná síla. Pak Štěpánka začala přirážet a divoce se zmítat. Nahá záda si po chvíli o opěrku trůnu odřela a objevily se drobné kapičky krve. Prudce dosedala a celou svou mušličku měla vyplněnou k prasknutí. Rychle dospěla k orgasmu a několik dlouhých sekund byly všechny její svaly sevřené v křeči. Okolo kamenného penisu se na trůně vytvořila loužička její šťávy. Před očima se jí míhaly obrazy kopulujících dvojic, bujných ženských tvarů, celých rituálů...

Pokračovala v přirážení stále dál, protože byla tak vydrážděná, že se snad nemohla nikdy ukojit. Bradavky jí pevně trčely daleko dopředu a velká prsa jí prudkostí těch nárazů vyskakovala téměř až k bradě. Každou chvilku dostala další orgasmus, uvolněné vlasy jí létaly kolem hlavy a prožívala jakési delirium. Při jednom velmi silném vyvrcholení ji už neudržely vyčerpané svaly a svezla se z trůnu dolů. Vtom jakoby zmizely všechny její přeludy. Těžce oddechovala a uvědomovala si, že je v jeskyni úplně sama a že tohle všechno možná byly jen její představy. Vzrušení v líných vlnách odeznívalo, její studánka ji bolela a byla hrozně citlivá. Štěpánka se vydýchala, posbírala si své věci a vyčerpaně, nejistým vrávoravým krokem se vydala zpět k východu. Teprve po několika minutách zjistila, že kamera byla celou dobu zapnutá...