Uplynuly dva týdny, během nichž, jak jsem se od něj později dozvěděla, Medvídek navštívil svého praktického lékaře a vysvětlil mu svůj problém. Lékař mu předepsal Tadilecto a vysvětlil mu, jak ho užívat a jak funguje. Před další návštěvou u mě si Medvídek s dostatečným předstihem pilulku vzal, takže si byl jist, že dnes problémy s erekcí mít nebude… A neměl…

Jakmile jsem vešla do salónu, okamžitě jsem ho poznala, přestože pod mým nahým tělem mezitím vzdychaly desítky mužů. Pamatovala jsem si jeho nesmělé, vděčné oči, jeho vlídný úsměv, a hlavně něhu, s jakou se mě naposledy dotýkal. Byl jiný než ostatní – v jeho přítomnosti jsem se necítila jako automat na placenou rozkoš, ale jako žena.

Avšak zároveň jsem od začátku vnímala, že je dneska jiný než poprvé. Jeho pohyby byly jistější, a oči mu planuly touhou a něhou zároveň. Vzrušilo mě to víc, než bych si kdy připustila.

Při obvyklých formalitách, než jsem ho poslala do sprchy, se jasně vyjádřil, jaká je jeho představa o hodině, kterou si objednal. Tentokrát odmítl nabídku na masáž.

„Dneska bych se tě chtěl dotýkat, hladit tě… i ve vlasech a na klitorisu, a nechci, aby ti masážní olej působil potíže. Chci ti způsobit rozkoš, než do tebe vniknu,“ vysvětlil, a v jeho hlase zaznívala naléhavá touha po blízkosti.

Usmála jsem se na něj povzbudivě, přikývla a přijala jeho peníze. Pak jsem ho poslala se svléci a umýt a uložila peníze do skříňky.

Když se vrátil – opět důkladně osušen, všimla jsem si jednoho detailu, který mě zaujal a kterého jsem si minule nevšimla, nebo jsem to jen zapomněla – fascinovalo mě, jak má dokonale zastřižené a čisté nehty. Tehdy jsem se ho nezeptala, to až mnohem později jsem se dozvěděla, že nechodí na žádnou manikúru, ale prostě si je pomocí kleštiček takto pečlivě stříhá sám. Nějak jsem si tu jeho čistotu a pečlivost s tím svázanou s ním navždy v mysli spojila.

Když přišel blíž, začala jsem si před ním pomalu, smyslně svlékat župan. Usmál se na mě.

Jakmile ke mně přistoupil, jeho ruce mě s neskrývanou dychtivostí objaly. Cítila jsem, jak si mne k sobě tiskne, jak mu tělem projíždí žár. Hladil mě po zádech, na bocích, jemně mi čechral mé husté vlasy, jako by byl vděčný za každý kousek mé kůže a za každou vteřinu, kdy se mě mohl dotýkat. Bylo to tak něžné a opravdové, že mě to dojalo.

Nejvíc se věnoval mým citlivým prsům – mým dokonalým, pevným ňadrům, které mě činily tolik žádoucí. Miloval jejich tvrdost, tvar, vášnivě je laskal, sál mé dvorce, bral mé prsy do dlaní a mazlil se s nimi tak, jako by to pro něj bylo něco vzácného, předmět uctívání. V jeho dotecích nebylo nic zbrklého ani vulgárního – jen touha a fascinace. Každý jeho polibek na mých bradavkách ve mně rozechvíval jemné vlny vzrušení.

Nezapomínal ale ani na zbytek mého těla. Jeho dlaně prozkoumávaly má záda, klouzaly přes boky k zadečku, hladil má stehna, lýtka, tvářil se, jako by se mě nikdy nemohl nabažit. Když se dostal k mé vulvě, byl neuvěřitelně něžný – prsty ji hladil jen na povrchu, nenásilně a s úctou, a jemně dráždil můj poštěváček. Z mého klína se šířilo příjemné teplo, které jsem v záchvěvech cítila po celém těle.

Když byl jeho penis tvrdý a připravený, nasadila jsem mu kondom. Při tom jsem si všimla, jak moc se materiál napíná – jeho délka byla jen mírně nad průměrem, zato jeho šířka byla znatelnější než u většiny mužů, které jsem poznala. Dnes to bylo zcela jinak než naposled a já se neodvažovala hádat, proč tomu tak je.

Lehce jsem si pohrávala s jeho žaludem, pak jsem ho vyzvala, aby se obrátil na záda a s ladným pohybem na něj usedla. Nejdřív jsem mu ho ještě jemně honila, abych se ujistila, že je opravdu připravený, a když jsem cítila, jak mu tělem probíhají vlny napětí, dosedla jsem pomalu, hluboce a nechala jeho žalud, pak i celý penis vklouznout do svého klína.

Cítila jsem, jak se mé tělo přizpůsobuje jeho rozměrům, a vzrušení mě zalilo jako teplá vlna. Začala jsem na něm rajtovat, jemně jsem odsedávala a dosedala zase zpět, těšící se z jeho vnikání.

Byla jsem zvyklá, že většina klientů vyvrcholí během pár minut, ale Medvídek byl jiný. Trpělivě se ve mně pohyboval, přijal můj rytmus, laskal má ňadra a nehodlal nikam spěchat.

Když jsem se zeptala, zda si přeje změnit polohu, požádal mě, abych se mu nastavila zezadu. Vyhověla jsem mu, klekla si na čtyři a vyšpulila na něj svou kundičku. Když si za mě klekl a vnikl do mě zezadu, sevřela jsem víčka slastí. Jeho dlaně mě hladily po bocích a zadečku, občas mi v rychlém tempu zajel k prsům, které mi vášnivě, přesto ohleduplně mačkal.

Jeho pohyby byly harmonické, pevné a zároveň něžné. Neudržela jsem se a začala tiše vzdychat – nejprve zlehka, pak čím dál opravdověji. Nebylo to hrané. On ve mě totiž probouzel něco, co jsem u klientů skoro nikdy necítila – opravdovou rozkoš a pocit, že po mně touží, že mě opravdu chce. Že mě chce ne jako prostředek k dosažení orgasmu, ne jen mé tělo, se kterým se může ukájet, ale že mě chce jako ženu…

Když mě požádal, abych si lehla na záda, aby se se mnou mohl milovat v misionářské poloze, s potěšením jsem udělala, co po mně chtěl. Lehla jsem si, roztáhla stehna, přijala ho znovu do svého těla, tiskla se k němu a objímala ho. Jeho touha po blízkosti byla hmatatelná, a mé vlastní tělo mu odpovídalo objetím, které nebylo z povinnosti, ale z touhy. Samotnou mě překvapilo, jak moc ráda to pro něj dělám.

Bylo to příjemné a dlouhé, pak jsem ale vycítila, jak se mu začínají stahovat svaly a jak těžce dýchá. Nejdřív jsem myslela, že to na něj jde, ale pak jsem vytušila, že něco není v pořádku. Asi ho začalo zrazovat jeho tělo. Opustil mé lůno, jemně mě políbil na čelo a požádal mě, zda bych ho mohla dokončit rukou, bez kondomu, a přitom ho hladit po šourku.

Bez váhání jsem se jala splnit, oč mě požádal. Nejprve jsem mu sundala kondom, pak jsem si nabrala do rukou lubrikant, usedla mu na stehna a začala jeho penis jemně masírovat, zatímco druhou rukou jsem mu hladila varlata. Bylo to krásné, bylo to intimní. Medvídek pod mými doteky postupně ztrácel kontrolu, jeho tělo se napínalo, chvělo, a nakonec se s mohutným, prudkým výstřikem udělal do mých rukou.

Mé ruce byly zbroceny množstvím jeho semene, jak moc toho v sobě měl. Otřela jsem si je ubrouskem a šla si rychle umýt ruce, abych se mohla ihned vrátit zpět k němu. Zbýval ještě čas, tak jsem se ho zeptala, jestli by teď chtěl masáž, ale on to odmítl a zeptal se, jestli by mě mohl jen objímat, tisknout se ke mně, přitulit se a mazlit se se mnou.

Bez rozmýšlení jsem si k němu lehla, položila mu hlavu na rameno, hladila ho po hrudi a vdechovala jeho vůni – směs čistoty a touhy.

Vnímala jsem, že si potřebuje nejen vybít tělesné napětí, ale hlavně naplnit prázdnotu po něze, po lidské blízkosti. A já, místo abych jen profesionálně hrála svou roli, jsem užasle zjisila, že si to naše tiché mazlení taky užívám.

Věřila jsem, že pro něj je to zážitek, na který nezapomene. A bylo to tak výjimečné, že jsem uvěřila, že na to nezapomenu ani já.

A jedním jsem si byla jistá, totiž, že se Medvídek ke mně vrátí. A já? Já se na to, ke svému překvapení, těšila…

Jak za ním zaklaply dveře koupelny, zůstala jsem ležet na matraci, zabalená do hebkého přehozu, tělo ještě rozehřáté našimi společnými dotyky. Na chvíli jsem zavřela oči a nechala v sobě doznívat všechno, co jsem právě prožila.

Nebyla to obyčejná schůzka. Nebylo to jen o fyzickém kontaktu, o mechanickém uspokojení potřeb. Bylo to jiné… Medvídek se mě dotýkal tak, jako by v mém těle hledal něco, co sám zoufale potřeboval – teplo, něhu, opravdovost.

A já? Přistihla jsem se, že jsem mu to dávala ráda, že nešlo jen o roli. Na chvíli jsem se vedle něj cítila krásná, důležitá.

Nechápala jsem, jak se mi mohl dostat tak rychle pod kůži. Obvykle jsem si dokázala udržet odstup – profesionální hranice pevné jako skála. Musela jsem, bylo to nutné pro přežití v téhle práci.

Ale s ním? Když mě držel v náručí, necítila jsem se jako zboží. Cítila jsem se jako žena, jako někdo, koho si váží, koho chce znát nejen kvůli tělu, ale i kvůli tomu, co v sobě nese.

Jeho oči plné vděčnosti a touhy, mě zasáhly, jeho polibky, jeho hlazení – to všechno ve mně zanechalo stopy, které by neměly zůstat. Ale ony zůstaly. Všechno ve mně bylo tiché, jemné a přitom rozechvělé, jako struna, která stále ještě vibruje po posledním dotyku smyčce.

Vzdychla jsem.

Věděla jsem, že si nesmím dovolit víc, že si nesmím začít něco malovat.

Ale stejně… Bylo to hezké. Bylo krásné cítit, že můžu být aspoň na chvíli pro někoho důležitá.

Až příliš krásné… Až příliš nebezpečné…

Z koupelny se přestalo ozývat šumění vody. Bylo na čase, abych se zvedla a oblékla si župan.

Po chvíli dveře koupelny tiše klaply. Medvídek se vrátil – vymydlený a oblečený.

Když mě spatřil, jak tam sedím na gauči, zabalená ve svém županu, usmál se. Ten úsměv nebyl lačný, nebyl chtivý. Byl vděčný, opravdový a vyzařoval spokojenost. Taky jsem se na něj usmála – jemně, povzbudivě – a natáhla k němu ruku. Ne jako žena, která nabízí své tělo, ale jako někdo, kdo nabízí blízkost, pohlazení na duši.

Přisedl si ke mně bez váhání. Vzal mě jemně za ruku a políbil ji do dlaně – tak něžně, že se mi na okamžik sevřelo srdce. Ještě zbýval čas, tak jsme tam chvíli spolu tiše seděli, dýchali stejný vzduch, vnímali teplo toho druhého.

Pak se natáhl a objal mě. Tiskl mě k sobě pevně, skoro jako by se bál, že je to naposled.

A já, přestože bych si měla udržet odstup, jsem mu to objetí vracela. Ovinula jsem kolem něj paže, položila si tvář na jeho rameno a jen tak si vychutnávala tu příjemnou chvíli.

Po chvíli si Medvídek tiše povzdechl. Ne smutně – spíš jako někdo, kdo konečně našel něco, co dlouho postrádal.

„Děkuju ti,“ zašeptal. Tak prostá slova, a přesto měla váhu.

Pohladila jsem ho po tváři a řekla něco, co jsem žádnému zákazníkovi ještě neřekla, tedy pokud se nejednalo o zpropitné: „Já děkuju tobě.“ A myslela jsem to vážně.

Nakonec, když čas neúprosně pokročil, se Medvídek neochotně zvedl, ještě se ohlédl, jako by si mě chtěl takhle zapamatovat.

„Opatruj se,“ zašeptala jsem, aniž bych to plánovala.

„Ty taky,“ hlesl Medvídek a dveře se za ním tiše zavřely.

Když odešel, smutně jsem se usmála. Byl čas dát se do pucu, nasadit na tvář zpátky profesionální úsměv Jenny a připravit se na dalšího zákazníka – ale uvnitř jsem věděla, že dneska to bude těžší než obvykle…