Petr, 36: K oblibě BDSM praktik a celé mučírny mě přivedl vlastně docela traumatický zážitek. Vždycky jsem věděl, že jsem dominantní a hrozně mě vzrušovaly různé praktiky na hranici vkusu nebo bezpečnosti. Jenže moje manželka to nesdílela a nechápala. Začalo to samozřejmě odmítáním, pak byla i vyloženě protivná a nenechala na sebe většinou vůbec sáhnout, potom mě dokonce obvinila ze znásilnění a perverzních choutek, takže u soudu se to táhlo dost nepříjemně a já byl neskutečně vytočený a ponížený. Nějakou dobu trvalo, než jsem zase získal sebevědomí, ale pak se to nějak podařilo. I díky kamarádce, která mě přesvědčila, že se přece nemusím stydět nebo cítit špatně, akorát si musím najít někoho, kdo to bude uznávat. Byla to dlouhá cesta, od rozvodu až do dneška asi čtyři roky, ale konečně mám to, co chci a potřebuju. Nemusím se bát uvolnit a klidně se do toho pořádně opřu, klidně si svoji otrokyňku chytnu pod krkem, nasadím jí obojek a roubík, pak ji přivážu a spoutám. A pak to začne – kolíčky na bradavky, páska přes oči, několik ran rákoskou přes různá místa na těle. Nejzajímavější je, že mě nejvíc vzrušuje dávat lehounké rány do podkolením jamek. To totiž vždycky moje otrokyňka zasténá tak opravdově, že mi z toho čurák skoro praskne vzrušením. Docela rád mám taky to, když ji můžu přivázat do takového složitého mechanického zařízení. Ona je tam upevněná a nemůže se hýbat, ale já si ji můžu naklápět a nastavovat do různých úhlů, dokonce i hlavou dolů. Ale to moc nedělám, z toho pak moc nemám. lepší je v poloze šikmo nebo ležmo, kdy se můžu postavit za ni a pěkně mezi roztažené nohy ji ošoustat. Aby  jí to nebylo líto, že ji píchám jenom do vagínky, tak do zadku ještě dostane nějaký kolík nebo malý vibrátor. Ne vždycky se jí chce, někdy z toho není moc šťastná. Jenže má smůlu. A když je moc neposlušná, tak ji pak do toho análu dokonce taky vystříkám.

Kleris, 39: Přiznávám rovnou, že moje záliba není pro každého. Jsem totiž domina, madam nebo jak tomu chcete říkat, a nejvíc ze všeho zbožňuju mladé hřebečky. Zas taková zásoba jich není, protože málokterý si troufne se opravdu oddat takové dominantní ženě. Takže si v mučírně užívám spíš výjimečně, ale o to je to sladší a lepší. nejradši mám, když je ten hřebeček celý vyholený, opravdu do posledního chloupku (tím myslím rozkrok, podpaží, břicho, hruď, na nohách si chlupy samozřejmě nechat může). A musí se mi vzpouzet. Tíms e můžu opravdu dostat do varu a někdy tu roli ani nemusím hrát, někdy taková opravdu jsem do posledního nervu. Když zlobí, nechce mě poslechnout, tak ze mě začnou lítat blesky. pořádně ho popadnu za koule a tahám ho tak dlouho, dokud neslíbí, že už svoji Madam Kleris bude poslouchat. Do posledního slova. Mám vymyšlený vlastní důmyslný systém trestů, takovou stupnici od nejlehčích až po ty nejtěžší. Každý trest padne za určitý prohřešek, třeba když se mi hřebeček drze dívá do očí. To je ještě docela mírné. Nebo když mě sice líže, ale nepovede se mu moji lasturu obšťastnit až k orgasmu dostatečně rychle. To pak následují tresty mnohem tvrdší. Ty samotné tresty mě tolik nerajcují, mě vzrušuje hlavně to jejich vymáhání, trochu si zahrát na generálku. Tady to ze sebe můžu všechno vypustit. A potom se vrátím domů ke svým malým synkům a dávám jim všechnu lásku, co ve mně je.

Markus, 40: Asi vám to bude divné, ale já chodím do mučírny někdy jako objekt mučení, někdy naopak jako trýznitel. Hrozně rád si zkouším nové role. Dokonce ani nemám úplně vyhraněné, jestli mě víc vzrušuje pohrávat si s dívkami, s ženami nebo i s kluky. Rozhodně nejsem gay, ani jsem nikdy neměl styk s chlapem, ale někdy na něj rád sahám a způsobuju mu tu bolest. Ale možná jsou přeci jen lepší holky. Chodí sem několik, které jsou úžasně hubené. Vypadají fakt na míň než osmnáct, i když jedné je dvacet dva a jedné dokonce pětadvacet. Mají tak malé kozičky a jsou tak hubené, že se jim vždycky zvedá hrudníček a rýsují se jim žebra. Jedna se nechala přemluvit a nechala si do těch malých prsíček napíchat několik jehel. To byl opravdu extrém a u toho jsem byl jenom svědkem. Ale obdivuju práci toho zkušeného Mistra Mučitele, protože u toho nevytekla ani kapka krve. Všechno měl čisté, sterilní, precizní, a my všichni, co jsme na něj koukali, jsme ani nedutali. Ta holčina pevně zavírala oči a byla v obličeji hrozně bledá, jenom na tvářích jí plály rudé skvrny. Křečovitě svírala pěsti i chodidla, ale měla od Mistra zakázáno vydat jedinou hlásku. Celou dobu to vydržela. Pak před ni ale postavili zrcadlo, ona viděla, jak jí z prsou trčí ty jehly, a to už začala naříkat a sténat, asi bolestí a strachem. Čekal jsem, že ji Mistr rychle osvobodí, ale on ne, dodělal svoji práci, pak jí jehly vytahal, přehnul ji přes koleno, šíleným způsobem jí nařezal na zadek a pak ji ještě opíchal do prdelky. A kupodivu se holka nádherně udělala, pak ležela na podlaze a líbala mu nohy. Mám se ještě hodně co učit!