„Ahoj! Měl bys zítra čas? Potřebovala bych odvést k babičce!“ zastavila mě dopoledne Marcela. Byl konec července a já se chystal k vodě. Byl jsem tím vedrem tak zničený, že jsem jí to bezmyšlenkovitě odkýval. „Díky!“ dala mi pusu, po níž se mi zatočila hlava a odešla.

Jako ve snách jsem došel na nudi pláž a roztáhnul deku. Padnul jsem na ní a užíval si slunečních paprsků. Asi jsem na chvíli usnul, protože mě vzbudilo hrozné horko. Zvednul jsem hlavu a před sebou jsem uviděl... Nevím, jak to popsat. Vjezd do tunelu?

Mezi roztaženýma nohama krásně vyholená kunda, jež se v tom vedru otevřela, odkrývala pohled snad až do dělohy. A navíc byla ozdobena krásnými šperky. V tu chvíli jsem nevěděl, zda levituji, nebo provádím zemní vrt. Prostě se mi ztopořilo to, co činí rozdíl mezi mužem a ženou.

Rychle jsem se zvednul a v mírném předklonu, aby to nebylo tolik vidět, se přesunul do vody. Chvíli trvalo, než jsem se dostal na hloubku, protože jsem na mělčině jaksi drhnul kýlem.

Zchladil jsem se a vracel se k dece. „Prosím, můžete mě namazat?“ oslovila mě ta žena a podávala mi tubu s krémem. Otočila se na břicho, abych jí mohl namazat záda. Cítil jsem, jak můj zchlazený kus těla znovu doslova žhne, ale uchopil jsem tubu, abych splnil její přání.

Kleknul jsem si vedle ní a vytlačil z tuby pár kapek krému. Začal jsem jí ho roztírat po zádech a cítil jsem, jak mi můj klacek může skoro prasknout.

Abych jí mohl lépe mazat, musel jsem si kleknout nad ní. Znovu jsem vytlačil pár kapek krému a pokračoval v roztírání. Kvůli namazání ramen jsem se musel trochu předklonit.

Žalud se dostal mezi její půlky a ona, jako kdyby to očekávala, přirazila. Asi se na to připravila, protože jsem se náhle ocitnul v jejím kaďáčku. Chtěl jsem ucuknout, ale dala ruce dozadu, aby si mě mohla přidržet.

Abychom nevzbuzovali nevítanou pozornost, zůstal jsem zasunutý a pořád jí mazal záda. Nevydržel jsem dlouho. Po pár pohybech jsem jí naplnil.

„Děkuju!“ řekla, když jsem z ní spadnul. Otočila se na záda a znovu se jí otevřela uslintaná mezinožka. Protože jsem opět cítil pnutí, upaloval jsem do vody, abych se zchladil. Když jsem vylezl, už tam nebyla. V klidu jsem se natáhnul na deku, abych odpočíval. Ale vždy, když jsem si na to vzpomněl, musel jsem do vody.

Ráno se ozval mobil. Byla to Marcela a ptala se, kdy vyjedeme. „Už vyrážím!“ odpověděl jsem a zavřel za sebou dveře. Nasednul jsem do auta a vyjel. Marcela už čekala před domem, tak nasedla a vydali jsme se na cestu.

Ač jsem měl zapnutou klimatizaci, sluníčko, které se do nás opíralo skrz skla, nás rozpalovalo. Marcela si rozepnula horní knoflíček u blůzky a já viděl, že nemá podprsenku. Kalhoty se mi napnuly, až mi to ztěžovalo řízení. Marcela schválně pohupovala kozama, až jsem to nevydržel.

Vzpomněl jsem si na ženu ze včerejška. „Já tě musím omrdat!“ zastavil jsem u lesa. Vystoupil jsem a Marcela také vylezla. Chytil jsem jí a zvednul sukni. Zjistil jsem, že nemá ani kalhotky a tak jsem jí posadil na kapotu, stáhnul si šortky a zasunul ho do té slintalky.

Marcela se mrskala, že jsem jí sotva udržel. „Pusť mě! Vždyť to pálí!“ odstrčila mě a seskočila na zem. Sáhnul jsem si na kapotu a ucuknul jsem. Opravdu to připomínalo rozpálenou pánvičku.

Sáhnul jsem do auta pro deku a rozprostřel jí pod nejbližší stromy. Nemusel jsem nic říkat, Marcela se na ní položila a široce roztáhla nohy. V tu chvíli se mi opět vybavila žena z nudi pláže.

Mimoděk jsem se podíval na Marcelinu kundu, zda jí také není vidět až do dělohy. Ale její kundička byla jako dříve. I když byla také hladce oholená a ozdobená, jak jsem se o to přičinil nedávno, byla krásně těsná. Skočil jsem k ní a zabořil mého utahováka mezi uslintané pysky. Zajel tam jak po másle.

Netrvalo to tak dlouho, než jsme dospěli ke společnému orgasmu. Pot se z nás jenom lil, tak jsme nasedli do auta, abychom kousek popojeli. Věděl jsem tam o malém rybníčku, kde bychom se mohli umýt.

Vylezli jsme z auta a žbluňkli do vody. V těch chladivých vlnkách jsme dováděli jak dva delfíni. Ale čas neúprosně ubíhal. Museli jsme vylézt z vody, abychom uschnuli. Znovu jsme nasedli do auta. To, že jsem věděl, že nemá podprsenku, ani kalhotky, mě stále rozptylovalo, až jsem se divil, že jsme dojeli v pořádku.

„Ahoj Marcelko! To jsem ráda, žes mě navštívila!“ rozplývala se babička. Vešli jsme do chalupy a s díky přijali pozvání na oběd. Bylo tam docela příjemně, tak jsme se nechali přemluvit k tomu, abychom tam zůstali ještě jeden den.

„Marcelko, ukaž kamarádovi pokoj!“ řekla babička, když viděla, že jsme po obědě oba ospalí. Ač to tak babička tak určitě nemyslela, skočili jsme oba do jedné postele a přitiskli se k sobě.

Zašpuntoval jsem ten nevysychající pramen a po chvilce tam přidal i svoji část. Sklouznul jsem dolů, abych nasál co největší množství toho nektaru. Znovu jsem se vrátil k jejím ústům a rozdělil se o tu lahůdku. Přitiskli jsme se k sobě a usnuli jako batolata.

„Buch, buch, buch! Vstávejte! Co budete dělat v noci?“ probudila nás babička. Vyskočili jsme a oblékli to nejnutnější. Když jsme vyšli, babička se jenom usmívala. „Dojděte do lesa pro dřevo, abychom si mohli večer opéct buřty! A když najdete houby, tak je také vezměte!“ Natáhli jsme tepláky, obuli tenisky, Marcela popadla košík a vyrazili jsme.

Sotva jsme zašli za první stromy, musel jsem Marcelu chytit za boky a stáhnout jí tepláky i s kalhotkami. Předklonila se a vystrčila na mne zadeček. Nemeškal jsem a ucpal tu kouzelnou dírku. „Ááá...ááá...“ vzdychala, když jí můj píst projížděl. Vykropil jsem jí ten otvor a Marcela musela přidřepnout, aby vypustila vše, co jsem do ní napumpoval. Uspokojeni jsme sbírali dříví i houby, co se nám dostaly pod ruku.

Pomalu jsme se vraceli k chalupě babičky. Ale když jsme byli na okraji lesa, cosi mi znovu ztěžovalo cestu. Tak jsem chytil Marcelu za boky a stáhnul jí tepláky i s kalhotkami. Ani jsem se nemusel dívat mezi její nohy. Bylo tam mokro...

Než jsem si také stáhnul tepláky, byla Marcela ohnutá a držela se stromu před sebou. Vystrčila na mne tu slintalku a tak jsem jí musel ucpat. Sevřela mi ho tak, jako kdyby se rozhodla uštípnout mi ho.

Stačilo pár pohybů a spermie se začaly šikovat k útoku. Rychle jsem se posunul o dírku vedle a začal jí plnit. Marcela mě opět sevřela tak, jako kdyby mě nechtěla pustit.

Ale po chvilce se její tělo začalo hlásit o svá práva. Musela přidřepnout a vypustit vše, co jsem do ní napumpoval. Utrhnul jsem list lopuchu, aby se mohla otřít. Když se můj Bivoj ocitnul před jejím obličejem, neodolala a musela po něm skočit.

Polknula ho tak, že jsem se mimoděk podíval, zda z ní nevylézá dole. Ta mrška to umí tak, že jsem jí musel odměnit další dávkou. Spolkla to a olízla se.

Oblékli jsme se a pokračovali v cestě. Babička byla ráda, že jsme přitáhli spoustu dřeva a také plný košík hub. Hned se dala do jejich zpracování a Marcela jí musela pomáhat. Tak jsem si mohl zalézt do pokoje a na chvilku si zdřímnout.

Bobr

©

2014