Když jsem si po revoluci otevřela podnik zabývající se poměrně intimními službami, setkala jsem se s různými reakcemi. Jedny z nich byly pozitivní (hlavně od zákazníků, kteří k nám rádi chodili, dobře platili a díky nimž jsem se stala podnikem ve městě, který nejvíc prosperoval) a druhé negativní – hlavně od různých ženských, kamarádek, prudérních lidí, kteří to odsuzovali jako bordel a mě opovržlivě nazývali „ta bordelmamá“. Nic jsem si z toho nedělala, protože nejbližší okruh mých přátel a rodiny mě neodsuzoval. Byla jsem finančně zajištěná nadlouho, protože se říká, že nejstarší řemeslo bude vydělávat vždycky, a mně se podařilo vytvořit si dobré jméno hned na začátku.

Název mého podniku Byl Penzion Amor. Dnes mi to přijde trochu prvoplánové, ale tenkrát to byla trefa do černého. Nabízím od počátku standardní ubytování, restaurační zařízení a vlastně i erotické služby. Ty ale pouze pro pány, kteří si to přejí. Jinak by se klidně o penzionu dalo říct, že je místem setkávání různých lepších podnikatelů nebo jednání firem. Mám světově proslulého šéfkuchaře a luxusní interiér. Ten sex je jen taková třešinka na dortu, i když samozřejmě perfektně vydělává. Když se pánové dostanou do nálady, rádi zapomenou na to, že mají doma manželky, a zatouží po zkušenosti s dívkou profesionálkou.

Nutím své dívky, aby se vzdělávaly, pečovaly o sebe a vždy používaly kondom. Je mi jasné, že některé z nich se za pěkný poplatek nechají ošukat bez ochrany, ale s tím nemůžu nic dělat. Každý měsíc chodí na kontroly a musím říct, že se mi tu zatím jen asi pětkrát vyskytla kapavka nebo nějaká vaginální plíseň, nikdy žádná vážnější pohlavní choroba. Dívky si pečlivě vybírám. Dřív jsem je dokonce tak říkajíc sama testovala, chtěla jsem vědět, jak ustojí milování s postarší ženou. Ty, které uspěly, byly sympatické, sexy i vzdělané, dostaly u mě práci. Nikdy jsem nebrala klasické šlapky, žádné zoufalé feťačky ani holky, které si prostě chtěly vydělat, protože se spoléhaly na to, že si s nimi vždycky někdo zapíchá.

Před několika lety jsem dostala díky našemu dobrému jménu velkou zakázku od jedné americké společnosti točící pornofilmy. Několik dní v měsíci zavřu penzion pro normální návštěvníky a poskytuji celé prostory štábům. Američané si některé herečky vozí sami, ale také se stalo, že moje děvčata souhlasila a stala se hrdinkami erotických filmů. Diváky to táhne, když vidí neokoukané, třeba ještě ne tolik zkušené tváře.

Tato zakázka ze mě vlastně udělala multimilionářku, protože jsem si stanovila velice vysoké provize. Na oplátku jsem Američanům dovolila provozovat různé aktivity od sklepa až po půdu, a mnohé z nich nebyly tak úplně běžné. V našem sklepě docházelo k tvrdým sadomaso hrátkám, kdy se odtamtud ozýval opravdový pláč a prosby mučených žen. Mnohokrát jsem měla dojem, že u nás probíhala i skutečná znásilnění, popřípadě že některé herečky ještě nebyly plnoleté… Ale nikdy jsem se o to nezajímala blíž, protože bych poté asi musela volat policii.

Někdy jsem se na to všechno dívala (nebo jsem si to dokonce tajně natáčela na skrytou kameru) a často mi až přecházely oči z toho, jaké prasárny byly herečky ochotné tolerovat. Pissing i kaviár, bolestivé sešívání, strkání těch největších robertků, desítky mužů najednou, svazování, dušení, prostě VŠECHNO, co vás napadne. Jednou byl celý nás menší bazén naplněn alkoholem a nahé herečky z něj musely pít, dokud nebyly namol. Poté se nechaly ošukat od každého, kdo jen prošel kolem, a následně svorně čůraly a zvracely zpátky do bazénku. Bylo to dost odpudivé. Ale zaslechla jsem, jak se producenti baví o tom, jaký extrémní název by těm videím mohli dát, a že prý to bude slavit ohromný úspěch. Potom jsem jim tedy bleskově navýšila cenu a nepovolila ani o píď.

Chtěla jsem vám napsat o tom, že i provozování bordelu je tvrdý byznys. Jako bordelmamá jsem si nikdy neužila moc divokého sexu, spíš jsem se musela starat o to, aby si ho užili jiní. Přesto nelituji, že jsem vstoupila do těchto vod a držím si zatím jednu z předních příček v naší zemi.