Bydlím v bytovém domě, kterého čeká rekonstrukce výtahu. Ten současný dosluhuje a hlavně nesplňuje stanovené normy. Nezbývá mi, než občas jezdit s tím stávajícím, protože bydlím až v desátém patře. Mám tam malou garsonku, kde žiji sám. Mladý hezký blonďák, třicátník s modrýma očima, ale v současné době bez ženy. V posledních dvou letech se mi buď vyhýbají, nebo zkrátka nemám štěstí.

Dnes je pátek, vracím se docela unavený z práce. Přes rameno mám přehozený notebook a zmáhá mě i naštvanost, protože budu muset pracovat ještě o víkendu. Práce referenta na finančním úřadě není dobře placená a ještě je jí v daňovém období, které právě probíhá, strašně moc. Nastupuji v přízemí do výtahu a těším se do svojí garsonky. Nastupuje se mnou asi stejně stará dívka ze čtvrtého patra. Tam bych klidně chodil i pěšky, pokud by bydlela se mnou. Je to vysoká černovláska s rozpuštěnými vlasy po ramena a krásnýma zelenýma očima. Dnes má na sobě světle modrou riflovou minisukni a bílé tričko. Jen slepec by neviděl, že pod ním nemá nic. Její bradavky trčí a napínají ho jako stan. V ruce drží kabelku s dlouhýma ušima a evidentně spěchá, dovnitř nastupuje na poslední chvíli.

Pozdravím ji a zmáčknu knoflík do čtverky. Výtah se kašlavě rozjede, ale mezi druhým a čtvrtým patrem zastaví. Dívka se na mě znepokojeně podívá. „Co se stalo? Zastavil jste to?“

Zavrtím hlavou. „Ne, vypadá to na závadu. Nestalo se to poprvé.“

„No to je skvělý, to bude pěkný průšvih, jestli se nerozjede.“ Přemýšlím marně nad tím, jaký průšvih má na mysli, ale nic mě nenapadá. Tašku si položila na zem a přešlapuje ze strany na stranu.

„Nevíte, jak dlouho to obvykle trvá?“, ptá se nervózně.

„To je různé, ale posledně se mi stalo, že jsem tady strávil asi dvě hodiny,“ říkám klidně a mačkám zvonek. „Základ je, aby si nás někdo všiml, potom je to slabá hodinka, než dorazí opravář.“

Vyděšeně se na mě dívá. „To nemyslíte vážně, že ne? Tak dlouho to nevydržím.“

„Proč, co se děje?“ Zajímám se.

„Chce se mi strašně malou. Utíkala jsem domů už z obchodu. Dlouho to nevydržím,“ v očích se jí objeví slzy.

Chvíli přemýšlím, ale díky mojí povaze je rychlé rozhodnutí dílem okamžiku. „Tak to je opravdu průšvih, nebojte se, to vyřešíme. Říkáte, že jdete z obchodu, nemáte u sebe nějakou láhev?“

„Jenom malou neperlivou vodu, sedmičku. Proč? Nemůžu přece ještě ke všemu pít!“ utírá si slzy, se zvědavostí pozvedne oči a vytáhne láhev ze svojí velké kabelky.

„Ukažte,“ beru si ji od dívky a celou ji statečně, se snahou o maximální rychlost, vypiji. Pak vytáhnu z brašny na notebook kapesní nůž a upižlám na láhvi její vršek. Podám ji dívce: „Není to ideální, ale lepší než nic, použijte ji.“

Dívka si vezme nedokonalou plastovou nádobu do ruky a okamžitě jde do podřepu, strká si ji pod sukni mezi nohy. Otáčím se, ale podle toho, jak rychle začíná čurat, je jasné, že na sobě nemá kalhotky. Civím do stěny výtahu a poslouchám, jak její moč crčí do láhve. Slyším úlevný výdech. „Můžete se už otočit,“ říká nesměle dívka a já se otáčím. Přestože měla k dispozici provizorní nočník, všude okolo jsou kapky moče, špatně se jí s ním manipulovalo. Dívka ho postaví do roku výtahu, v kterém se rozlehne mírný štiplavý zápach.

„Jmenuji se Leona,“ usměje se konečně a podává mi ruku. Trhnu sebou. Pořád se totiž dívám na láhev plnou nažloutlé moči a zasychající kapky na podlaze. Nikdy jsem na pissingu neujížděl, ale tato situace mě začíná vzrušovat. Podám jí taky ruku, ale Leona se ke mně nečekaně přitiskne a obejme mě. „Moc jsi mi pomohl,“ šeptá a jednou rukou mě hladí po vlasech. Podívá se mi do očí a přitiskne se obličejem. Začíná mě líbat a druhou rukou začíná hladit můj poklopec. Není to ani potřeba, mám erekci a pořádnou.

Vjedu svými prsty dívce pod sukni mezi její nohy. Dotknu se jí v rozkroku. Zavzdychá a přitiskne se ke mně ještě víc. Na prstech cítím vlhkost z usychající moče a jejího vzrušení. Ukazováčkem vjíždím dovnitř a hned je v ní, až po kořen. Leona se mírně prohne a přitlačí se na můj prst. Třu ji palcem poštěváček a zároveň jí rozšiřuji otvůrek. Mám ho už úplně tvrdého a chci dovnitř. Sundávám si kalhoty a dívka si zatím kleká na všechny čtyři.

Jdu hned za ni a nohy ji mírně roztahuji od sebe. Penis nasadím na okraj a pomalu projíždím její úzkou kundičku. Stáhne stehna pevně k sobě a úplně mi ho sevře, takže se v ní třu pomalu a silně, až to skoro bolí. Ale jen skoro, protože zároveň je hodně mokrá. Oba sténáme rozkoší. Přirážím zezadu, až se stěny výtahu klepou. Držím oběma rukama pod tričkem její ňadra a svírám je v dlaních. Bradavky má úplně tuhé, občas je poškrábu nehtem a Leona pokaždé vyjekne.

Netrvá to dlouho a začíná sebou nepokojně trhat do všech stran. Zpomalím a nečekaně tvrdě přirazím, penis se mi v ní napne a dívka slabě vykřikne a zachvěje se. Ve stejný moment zadržím dech a stříkám do ní svou nálož semene. Chvíli zůstáváme na zemi a čekám, dokud mi erekce nezačne opadávat. Leona kroutí kundičkou a pořádně mi ho tak vyždímá.

Klečím pořád ještě na čtyřech a najednou ucítím silné nutkání na močení. Vypil jsem celou láhev vody a je to znát. Ona se zatím otáčí, a když se podívá do mých očí, pozná, co se děje. „Jak to uděláš?“ ptá se a já to nevím. Žádnou nádobu už nemáme a ta jedna, co tu máme je plná, a stojí v koutě. Nakonec mě Leona překvapí. Sundá si tričko i sukni a klekne si přede mne úplně nahá. Postavím se.

Nemám žádný jiný nápad, než se jí zeptat, zda mi moji moč nevypije. Rozšíří se jí oči a zavrtí hlavou. Vezme penis do ruky a nasměruje ho na svá ňadra. Stáhne pomalu kůžičku a ze mě teče silný bílý proud, který si dělá cestičku po dívčiných ňadrech, bříšku, podbřišku, část se ho zachytí v mírném ochlupení a pak teprve dopadá na dno kabiny výtahu. Jakmile skončím, oblékáme se, a když si zapínám kalhoty, tak sebou výtah znenadání trhne, přičemž se převrhne provizorní plastová nádoba a rozjíždíme se dolů.

Dveře zdviže se otevřou a objeví se v nich veselý obličej postaršího opraváře, naší domovnice a několika dalších sousedů. Jeden z nich bydlí naproti mému bytu. Když nás dva spatří stát ve velké louži, tak jen vydechne: „No nazdar, tady to tedy vypadá…“