Další průběh svatebního veselí byl už takříkajíc standardní. Mohutně se popíjelo a veselilo a jak se doba chýlila k půlnoci, začali se hrát i různé tradiční hry, které ovšem moc nemusím. Snad jen dražení nevěstina střevíčku mě zaujalo. Říkal jsem si, kdyby se mi jej podařilo získat do svého vlastnictví, budu mít na tuto svatbu další hezkou vzpomínku. Leč obsah mé peněženky vítězství moc nenasvědčoval a také jsem z aukce odpadnul opravdu jako jeden z prvních. Nakonec střevíček vydražil za skoro dvacet tisíc bratránkův otec, teď už vlastně Irenčin tchán. Dmul se hrdostí a smál nad svým tvrdě zaplaceným vítězstvím. Byla to otázka jeho cti, aby střevíc vydražil právě on. Když jsem ale viděl s jakým nadšením přebírá svou cenu, neubránil jsem se pocitu, že ho vedly k vyplacení tak vysoké sumy i jiné pohnutky.

Všichni dál pokračovali v zábavě, ale já se pořád po očku díval na tchána - Karel se jmenuje, jak jsem si zjistil. Něco mi na něm nehrálo. Pořád v ruce třímal tu bílou páskovou botičku s vysokým podpatkem a vypadal stále nervóznější. Co se to děje? Najednou se naklonil ke své manželce Heleně - mimochodem, ženská jako lusk, sice taková pevnější, ale opravdu šťabajzna - a něco jí pošeptal. Pak se rychle zvednul a šel ven na vzduch. Ještě než jsem vyrazil překontrolovat, jestli se mu neudělalo zle, následovala ho i jeho žena. To mě poněkud zaskočilo. Šel jsem tedy nenápadně za ní. Tak trochu jsem ji sledoval.

Dovedla mě až za dům, kde na kraji parku stály lavečky, jen spoře osvětlené pouličním světlem. Na jedné z nich seděl Karel. Helena k němu rychle přispěchala a sedla si vedle něj. Chovali se jako puberťáci, kteří se snaží utajit své uličnické chování. Ihned se začala Karlovy dobývat do kalhot. Vydolovala z něj mužství opravdu nadstandardních rozměrů. Odhadem tak 25 cm dlouhá hadice tvrdá jako poleno. Honila ho a Karel funěl jako sentinel. To ovšem nebyl důvod, proč si tady dali dostaveníčko. Helena vytrhla z Karlovy ruky nevěstin střevíček, nasadila jej na obnaženou tekoucí kládu a začala jím pohybovat po Karlově napružené tyči. Ten málem omdlel slastí. Kroutil se a chrčel, vůbec se mu nedařilo zvuky vzrušení tlumit. A Heleně to vůbec nevadilo. Naopak. Stále víc svého muže vydražďovala a trápila ho malinkou botkou. Dokonce mu čas od času přimáčkla podpatkem koule, až Karel bolestí přitlumeně zakřičel.

Byla to velice neobvyklá, ovšem maximálně vzrušující podívaná. Až do této chvíle jsem po podobných fetišistických hrátkách nezatoužil. Teď bych ale své nadržené péro vrazil prakticky do čehokoliv. Dění na lavičce se evidentně blížilo ke konci. Ještě pár žhavých zapumpování a Karlova pistole spustila. Opravdu gejzír semene. Helena jím měla ruce celé pokryté, jak asi vypadala ta botička si dovedete představit. Sotva se Karel trošku vzpamatoval, oba se rychle vytratili.

Pořádně mi hučelo v kládě a také jsem se chystal k odchodu, když tu se za mnou ozvalo: "Hezká podívaná, viď?" Sakra, byl jsem přistižený, jak šmíruju. Otočím se a koho nevidím? Irenka. "Ještě mi jedna botička zbyla," usmívala se na mě, "opícháš mi ji?" Zíral jsem na ni jako puk. "No tak, nestyď se. Vím, že to chceš." Nemýlila se. Když mi podávala svůj drobounký střevíček, už jsem lovil svoje péro z trenek. Sice nebylo tak velké jako Karlovo, ale nadržené stejně. Když můj žalud přejel po jemné kůži vystýlky, zažíval jsem něco nového, zvláštně vzrušujícího. Stříkal jsem po pár pohybech pánví proti Irenčiné ručce. "Úúúha, ty seš ale nadrženec - někdy se zastav," ještě na mě Irenka mrkla a rychle zmizela ve tmě, aby její nepřítomnost nikomu nebyla nápadná. Stál jsem na trávníku s kapajícím pérem úplně perplex. Tahle svatba se mi snad jen zdá.