Pane řidiči, prosím, ukažte mi vaše doklady. Už to bylo tady… Rudolf si uvědomil, že zajel do jednosměrné ulice. Bylo tam teď nově a dočasně, protože o kus dál rekonstruovali jeden jízdní pruh. Policisté si už na něj počíhali. Pěkná policistka mu právě nakoukla do okénka. Rudolf pokrčil rameny a společně s doklady už vytahoval i peněženku, protože z tohohle koukala pěkná pokuta. Mohl si za to sám, byl teď unavený po celonoční šichtě v divadle. Jezdil zautomatizovaně a nedával si dostatečný pozor. Policistka se podívala na jeho doklady a konečně i důkladně na jeho obličej. Zarazila se, zrudla a s vykulenýma očima vykoktala: Ehm, to jste vy? TEN Rudolf Kožíšek?!

Rudolf se taky trochu začervenal a pak přiznal, že je to tak. Policistka najednou vypadala jako holčička, byla dost roztomilá. Začala nadšeně povykovat, že ho jako herce hrozně obdivuje, pravidelně chodí na jeho představení, jestli by jí mohl dát autogram a tak podobně. Rudolf vycítil šanci se vyhnout pokutě a zcela zištně začal s povzdechem vyprávět, že zrovna celou noc pracoval na novém scénáři a byl v divadle, no a že se hrozně omlouvá, ale jak byl zamyšlený, bohužel vjel tady do ulice a nevšiml si jednosměrky… Policistka, která se mu mezitím už stačila představit jako Věrka, velmi chápavě přikyvovala. S velkým obdivem si ho pořád prohlížela. Nakonec po vzájemném dohadování a flirtu z její strany se podařilo domluvit, že mu teď tedy dá místo pokuty jenom výstrahu, ale pod jednou podmínkou – že si s ní zajde někam na kávu nebo na večeři.

Rudolf byl upřímně okouzlený jejím entuziasmem, byl jí vděčný za prominutí toho přestupku a taky mu ješitně dělala dobře jako obdivovatelka. Takže na tu večeři ji pozval. A skončilo to nejlíp, jak mohlo – pro oba, protože po výborné večeři se vydali do Rudolfova bytu. V těsném objetí prožili už cestu výtahem; policistka Věrka byla nesmírně vášnivá a její polibky voněly jako vypité víno. Doma u Rudolfa se konverzací moc nezdržovaly, Rudolf měl obě ruce na jejích překrásných kozách, zatímco ona si svlékala sukni a kalhotky a jemu také rozepínala pásek. Bylo úžasné, jak explicitně dávala najevo, že to chce. Žádné náznaky. Tahle mladá policajtka byla dokonale cílevědomá.

Stejně sebevědomě uchopila jeho péro, zkušenými tahy ho přivedla k maximálně tvrdosti a dráždivě se o něj třela. Pak sama skočila na postel a pohledem zvala Rudolfa k sobě, na sebe, do sebe… Rudolf do ní svoje péro strčil s maximálním požitkem; ona hned spokojeně zamručela, chytila ho za půlky a naznačila mu, jak si přeje, aby přirážel. Rudolf ji probodával pěknými rytmickými tahy, až se pod ním vzrušením celá kroutila. A taky to zvukově dávala nádherně najevo. Byla úplně spontánní. Někdy měla chuť sama vyměnit polohu, takže se to prostřídalo zepředu, zezadu, zboku… Podle reakcí a hlubokého vydechování se jí všechno líbilo stejně. Byla prostě moc pěkně vzrušivá.

Rudolf se pak jednu chvíli převalil na Věrku, zvednul jí nohy za kotníky do vzduchu a znovu vklouznul svým ocasem do její mokré kundičky. Věrka ho opětovně vášnivě políbila a podržela mu hlavy ze stran v dlaních. Oba cítili jakési magické pouto. Věrka v očích měla šelmu, přesně se na tu nekompromisní policistku hodila. Rudolf si užíval, jak mu pták hladce klouže v její jeskyňce a proniká mezi jejími stěnami až na dno. Různě měnili úhel zásunu nebo nadzdvihnutí pánve, Věrka chvílemi přirážela na Rudolfův kolík jakoby zvrchu, přestože lopatkami stále ležela na posteli. Byla to pořádná jízda. Rudolf, který byl o nějaký ten rok starší než ona, skoro žádný věkový rozdíl necítil. Dokázala v něm probudit ty nejhlubší živočišné pudy. Potom, když Rudolf ejakuloval, ho vysála do poslední kapky. Byla potěšená a uspokojená. Hrála si s ním ještě tak dlouho, až ho probudila k nové erekci. I podruhé si s ní Rudolf dokonale poradit, takže sousedi museli mít o zábavu skutečně postaráno.