Potkala jsem ho začátkem března při cestě z brigády. Podařilo se mi se jednou uvolnit dřív a nejspíš právě díky tomu jsem měla to štěstí se s ním střetnout. Bohužel nebylo tohle střetnutí využito lépe, než k několika milým úsměvům z jeho strany. Několikrát se naše pohledy setkaly a v těch chvílích mnou vždy projel elektrizující impuls. A ten proklatej úsměv tomu ještě přidával. Vystoupili jsme na stejné zastávce a dobíhali stejný autobus. Měl plné ruce a neohrabaně se skládal na sedadlo o něco déle, než je zvykem a ve chvíli, kdy jsem se konečně mohla prosmýknout uličkou vedle jeho sedadla mi téměř zašeptal „promiň“. To slovo mě uzemnilo, jako kdyby to bylo pozvání na rande. Zvládla jsem se jen nesměle usmát a zakroutit hlavou na znamení, že to nevadí. Naposledy jsem měla možnost ho vidět ve chvíli, kdy vystupoval. Zvolil dveře u mého sedadla, párkrát po mě bleskl pohledem, ale jen tak, že bych sotva mohla doufat, že o mne jen nezavadil při rozhlížení se po poloprázdném autobusu. Když však vystoupil, ladně se otočil a věnoval mi širokej, zářivej úsměv, kterej mě svou suverénní rozkošností donutil sklopit oči a bezděčně se široce usmát.

Znovu se naše cesty protkly až v červnu, kdy jsem si hledala práci. Chystala jsem se zrovna na jeden z prvních pohovorů a rozhodla jsem se posilnit smoothie. Sotva by mě napadlo, že tam na něj narazím, na klasickou pracovní dobu už bylo trochu pozdě. Hned jak jsem vešla, ucítila jsem na sobě jeho pohled. Spěšně obrátil hlavu a já na jeho profilu viděla jen slabý náznak úsměvu. Pravděpodobně je jedním z těch lidí, kteří vypadají jako by se usmívali pořád. Nervózně jsem si objednala a držela se zuby nehty, abych nestrávila celou dobu čekání na objednávku zíráním na něj. Hustá brunet čupřina mu laškovně trčela na různé strany a v mladistvém obličeji mu pohrával něžný úsměv. Zapomněla bych, jak je vysoký. Zvedl se ze svého místa vteřinku před tím, než mi slečna za barem podala mou objednávku a obtočil se těsně kolem mě ke koši, přičemž na mě žertovně mrkl. Nezmohla jsem se na nic než sklopení hlavy ve snaze neomdlít.

Našla jsem si práci a snažila jsem se i přes to užívat si léta, co to jde. Jednoho dne jsem si zničehonic vzpomněla na krásného neznámého fantoma, a jelikož jsem ten den neměla žádný plán, bez racionálního vysvětlení nebo řádného promyšlení jsem se rozhodla jet z práce takovou cestou, abych měla šanci toho džentlmena potkat. V duchu jsem se unášela sněním o těch jeho rozdivočelých vlasech a laškovném úsměvu.

Čekala jsem v metru, přibližně v místě, kde tenkrát nastupoval, přibližně v čase, kdy jsme spolu toho osudného dne jeli. Stála jsem tam a vyhlížela svůj vytoužený přelud, nechala jsem ujet každé metro, které nestihl. Optimismus mě brzy začal opouštět. Lidé míjeli, metra odjížděla, ale princ nikde.

Najednou se těsně za mě někdo postavil. Lekla jsem se a bojácně se na nezvaného otočila. Jeho pohled mnou projel jako blesk. „Už jsem nedoufal, že se ještě potkáme,“ vyletěl mu jeden koutek nahoru. Polil mne pot, projel mnou mráz a začala jsem se chvět, napůl nervozitou, napůl vzrušením. Normálně bych utekla, nebo toho cizího člověka odstrčila, každopádně by určitě zafungoval pud sebezáchovy. V tomhle případě tomu tak ale nebylo. Nebo možná ano. Možná to bylo tak, že mě pud sebezáchovy hnal do jeho náruče. Jen nepatrně jsem couvla, jen natolik, abych mohla sklopit hlavu. Můj klasickej reflex. Rychle jsem se však vzpamatovala a cosi ve mně, možná moje skrytá šelma, rychle mou hlavu vystřelilo zpět nahoru tak, abych se setkala s jeho uhrančivým pohledem. Hleděl na mě svýma hnědýma očima, napůl to byl pohled laně, napůl pohled dravce, čekajícího na reakci své kořisti.

Usmála jsem se a se začervenáním hlesla: „Jsem ráda, že se to stalo.“ Přikročil ke mně ještě blíž, ačkoliv jsem byla přesvědčená, že cizí lidé by nikdy tak blízko sebe stát nemohli. Položil mi ruku na paži těsně pod rameno a důvěrně se ke mně naklonil, jako se to dělává, šeptá-li milenec něco své milence. „Pojeď se mnou,“ zašeptal a jeho hřejivý dech mne přitom polechtal na uchu. Lehce se odtáhl, ale ruku nesvěsil. Obtočil mi ji kolem ramen a jako svou dlouholetou přítelkyni mě důvěrně vedl do metra, které právě vjelo do stanice, aniž bych to postřehla. „Není ti zima? Celá se chvěješ,“ zeptal se a pobaveně se na mě usmál. Z jeho pohledu zmizel chtíč dravce a díval se na mě už jen něžně a trochu plaše. S hořícími tvářemi jsem prudce zavrtěla hlavou a znovu sklopila pohled dolů, k patě dveří, naproti nimž jsme nyní stáli. „Jsem Viktor,“ zašeptal mi do ucha a něžně přitom zvedl mou ruku ke svým ústům. Dotkl se jí jen letmo, ale mě ten dotek úplně omráčil. Spolucestujícím jsme museli připadat jako zamilovaný milenecký pár, rozhodně by nikoho nenapadlo, že jsem před vteřinou poznala jeho jméno. „Kristýna“ hlesla jsem, když se mi uvolnilo hrdlo. Zářivě se na mě usmál. „Rád Tě poznávám, krásná neznámá,“ a vřele mi stiskl rozklepanou ruku.

Zbytek cesty jsme jeli mlčky, držel mě dál kolem ramen a zlehýnka hladil hřbet mé ruky. Díval se na mě ze své výšky a něžně se usmál, kdykoliv jsem se odvážila otočit k němu své oči. Vystoupili jsme na naší stanici. „Mohu Tě pozvat na večeři?“ zeptal se a vysekl lehkou poklonu. Neudržela jsem se a začala jsem se smát, načež jsem se rychle omluvně kousla do rtu a stydlivě přikývla: „Přijímám.“ K mému velkému údivu kráčel po mém boku znovu na náš autobus. Neuvědomovala jsem si, že by u nás někde byla restaurace, kromě snad jedné, ale ta bývá vždy k prasknutí zaplněna a bez rezervace člověk sotva najde volný stůl.

Vystoupili jsme na jeho zastávce. „Tudy, mylady,“ vedl mě do ulice, kterou jsem předtím nikdy nešla. Zastavil se u domu, vytáhl klíče a mě ztuhla krev v žilách. „To jako.. k Tobě domů?“ vyhrkla jsem vyděšeně, bílá jako stěna. „Bylo by lepší, kdyby tomu předcházela dlouhá romantická procházka, ale tu si schovávám na později..“ zatvářil se omluvně a zůstal stát zasmušile u dveří. Rychle jsem se rozhlédla. Zvážila možnosti. A znovu mě opustil pud sebezáchovy a udělala jsem několik zpočátku nesmělých, nakonec však velmi odhodlaných kroků směrem k němu. Prudce do dveří vrazil a přidržel mi je, když jsem se do nich kolem něj protáhla jako kočka. V tu chvíli už mě zdravý rozum opustil úplně a probudil se lovec ve mně. Vyzývavě jsem se na něj podívala. „Ty vaříš na chodbě?“ uculila jsem se na něj. Vypadalo to, jako by se rozmýšlel, jestli po mě má skočit. Nakonec potřásl hlavou a rozpačitě odvětil, že ne. Chtěl mě pustit před sebe na schody, ale já jsem se toužila vrátit do své poddajné role. Z mého jemného pohledu to nejspíše pochopil, a tak mě chytil za ruku a vedl si mě do patra zády ke směru cesty, s očima upřenýma na mě. Došli jsme takto až ke dveřím jeho bytu. Nervozita konečně dostihla i jeho a rozklepanýma rukama se snažil odemknout. Po chvíli se mu to podařilo.

„Prosím,“ ustoupil stranou. Vešla jsem a rozhlédla se po vstupní hale. Nejistě jsem se zula a došlo mi, do jakého průšvihu jsem se to namočila. Také se zul, odložil s předstíraným klidem pracovní kufřík a pomalu se znovu narovnal. Chvíli jsme mlčky stáli v chodbě a vpíjeli se do sebe očima. V těch jeho jsem viděla nevýslovnou něhu a v těch svých jsem si představovala vzrůstající touhu. Udělala jsem dva rychlé kroky k němu a on vzal mou hlavu do svých dlaní a přitiskl své rty na mé. Šátrala jsem po jeho saku, které jsem se mu snažila stáhnout. On mě na krátko pustil, nechal sako spadnout na zem, povolil si kravatu a chytil mě kolem ramenou a beder a pevně mě k sobě přitiskl. Naše rty se ani jednou nerozdělily. Zajela jsem mu prsty do divokých vlasů a vychutnávala jejich jemnost. Úžasně voněl a jeho polibky byly horké a sladké. Jako kdybychom byli dávnými milenci, v dokonalé souhře jsem zvedla nohy a obtočila je kolem jeho boků, přičemž on mě pevně chytil za stehna tak, abych nespadla. Zuřivě mě nesl přes byt do své ložnice, kde mě s něžnou opatrností položil do postele.

Na chvíli se ode mě odtáhl a prohlížel si mě. „Nevěřím, žes to udělala. Nevěřím, že Tě mám..“ šeptl a hladil mě rozpálenou dlaní po tváři. Chápavě jsem pokývala hlavou a začala pomalu rozepínat knoflíky u jeho košile. Odhalila jsem jeho pevné, vysportované tělo, kterého jsem se nemohla nabažit pohledem ani doteky. Prudce si vytáhl košili z kalhot a jeho svaly se přitom mírně napjaly, což mě připravilo o poslední dech. Zastrčil mi za ucho pramínek vlasů a pohyb ruky zakončil na mém týle, za který mě k sobě přitáhl a znovu se přisál na mé rty. Měla jsem na sobě jen šaty, ale on se přesto posvátně držel stranou mé holé kůže na nohách. Držela jsem si jeho tělo co nejblíže to šlo, a prohnula jsem se v zádech na znamení toho, že po jeho doteku toužím. Znovu se odtáhl, podíval se na mne s nejistotou v očích, ale když viděl můj pevný pohled, začal jednat. Svou horkou dlaň mi položil na vnitřek pravého stehna a chvíli mě tak držel, než začal po milimetrech sunout svou ruku po stehně výš. Držela jsem ho jednou rukou ve vlasech a druhou jsem mu naléhavě hladila tvář. Sklonil hlavu k mému krku a začal mě vášnivě líbat. Ze rtů mi unikl sten, který on počastoval pevným stiskem mého stehna těsně pod tříslem.

Náhle mě přestal líbat a oba nás zvedl z postele. Ačkoliv to byl rozhodný pohyb, najednou se zastavil a čekal na další impuls ode mě. Otočila jsem se k němu zády a s naprostou samozřejmostí mu nastavila zip k rozepnutí. Třesoucí se rukou mi jej pomalu rozepnul a pomohl šatům spadnout na zem. Pomalu jsem se k němu otočila. Stál přede mnou úplně zkoprnělý, neschopný pohybu. Vzala jsem jeho ruku a položila si ji na bok. Přitáhl mě znovu k sobě, tentokrát se svou hrudí nalepil na moje tělo ve spodním prádle. Jemně jsem se odtáhla a uklidnila jeho zmatený pohled polibkem na rty. Přetáhla jsem mu kravatu přes hlavu a něžně jsem mu svlékla košili. Zatáhla jsem za jeho opasek, rozepla jej a pod ním jsem rozepla také knoflík a zip. Zadržel dech, celý se třásl. Pohladila jsem jeho dokonalé tělo, o kterém se mi ani nesnilo, a pomalu stáhla kalhoty od obleku z jeho boků. Spadly mu až ke kotníkům a on z nich obratně vykročil. Popadl mě naléhavě do náruče a položil se se mnou na postel. Leželi jsme bok po boku, obličeji k sobě a nedočkavě jsme se dotýkali všude, kde nám to náhlý stud dovolil. „Jsi krásnější, než jsem si myslel,“ vydechl najednou a políbil mě. „Máš dokonalý tělo,“ oplatila jsem mu. Pomalu se nade mě nasunul a znovu mi položil ruku na stehno. Pálila jako čert a já se nemohla dočkat, až se mě konečně dotkne na nejcitlivějším místě. Pomalu jel rukou výš a výš, zatímco mě druhou rukou láskyplně vinul k sobě a rty laskal můj krk a tváře.

Když se mě konečně dotkl přes kalhotky, zasténala jsem a zděšeně jsem si zakryla rukou ústa. Vítězoslavně se usmál, ruku neodtáhl a jemně mě masíroval. Dál mě líbal na krku a horkých tvářích a já se blížila k cíli strašně rychle. Prohnula jsem se v jeho náruči, a když křeč pominula, šíleně jsem se zastyděla. Nebylo kam jinam schovat obličej a tak jsem se přitiskla k jeho štíhlému krku s jemnou kůží, zhluboka jsem nasála jeho kořeněnou vůni a rozklepala se v jeho objetí. Laskavě mě líbal do vlasů a na ramena, ruku měl položenou na mém prudce se zvedajícím a klesajícím břiše. Přitáhla jsem se k němu ještě blíž, nastavila jsem nohu tak, abych stehnem zavadila o jeho mužství. Prudce vydechl. Potměšile jsem se zaculila a stud mě opustil. Vytáhla jsem se na něj a prudkým pohybem ho zároveň položila na záda. Oněměle na mě hleděl se zbožnou láskou v očích a s rukama nesměle položenýma na mých bocích. Párkrát jsem se otřela o jeho pevný penis v trenkách svým pahorkem. On se odvážil rozepnout mi podprsenku a opatrně mi ji stáhl z ramen. Pak jsem se rychle zvedla, shodila jediným prudkým pohybem kalhotky na zem a posadila jsem se zpátky na něj. Jeho trenky už sotva držely pod náporem vzrušení a tak jsem je začala opatrně sunout po jeho stehnech dolů k jeho kolenům a kotníkům. Jeho chlouba byla pevná, horká a nateklá, instantně se mi zatmělo vzrušením před očima. Olízla jsem si rty, vzala špičku do úst a zvedla k němu oči. Zachvěl se, vzdychl a rukama mi zajel do vlasů. Podíval se dolů na mě a ruka, kterou mě ve vlasech držel, se mu začala třást.

Nevydržel to dlouho, vytáhl mě opatrně za týl k sobě nahoru. Přitiskl se mi na rty a volnou rukou laskal střídavě můj zadeček, moje bříško a má prsa. Nasunula jsem se nad něj, vzala ho připraveného do ruky a opatrně jsem si ho nasadila na vchod. Párkrát jsem jej s ním obkroužila a pak jsem se začala pomalu spouštět po celé jeho délce. Jemně mě roztahoval a celým tělem mi přitom projížděl elektrický proud jako po zásahu bleskem. Prudce vydechl, když jsem sjela až ke kořeni. Vzal mě za zadek a podržel si mě u sebe. Jemně jsem se mu vymanila a začala přirážet, jak nejlépe jsem dovedla. Všechen stud mě opustil a já se mu láskyplně dívala do očí, ve kterých jsem se chtěla ztratit. Nevěděla jsem, jestli mě víc vzrušuje naše počínání, naše souznění, nebo jeho krása. Držel mě něžně za půlky a pomáhal mi přirážet. Během chviličky mnou projel orgasmus ještě silnější než ten první a já se zhroutila na jeho pevné tělo. Přitiskl mě k sobě, chytil mě kolem beder a za rameno a přetočil se nade mě. Něžně mě položil do měkké matrace a opatrně odtáhl své boky dozadu. Pak je neskutečně pomalu přisunul zpátky ke mně. Vášnivě jsem zaryla své prsty do jeho vlasů a nespouštěla oči z jeho tváře.

Opatrně přírazy zintenzivňoval, až jsme v divoké změti našich těl oba prudce oddechovali a hlasitě sténali. Napínala jsem se proti jeho bokům a držela se pevně rukama kolem jeho ramen, zatímco on bořil své rty do mého krku. Takhle to šlo hodnou chvíli, než se ke mně přitáhl ještě pevněji a oba jsme vybuchli v úžasném sehraném vyvrcholení. Dlouho jsme zůstali ležet v objetí, pevně jsme se drželi a prudce oddychovali, častovali přitom svoje krky navzájem naléhavými polibky. Nakonec však přece jen křeč ustoupila, Viktor povolil stisk, ve kterém mě držel, a já se pod ním propadla ještě o něco hlouběji do matrace. S neskonalou opatrností ze mě vyklouzl a posunul svoje boky stranou tak, aby ležel vedle mě, čelem ke mně. Opřel se svým čelem o moje a jemně mi oddychoval do tváře. V břiše jsem měla naprosto poblázněné motýlky a tiskla se svým obličejem k jeho čelu, jak nejvíce to šlo.

Pomalu se zvedl a odešel z ložnice. Náhle mě polil stud a strach. Proboha, co jsem to udělala. Jsem blázen. Zavrtala jsem se do postele a snažila se zahnat svou paniku. Uslyšela jsem odněkud šramot a rachocení nádobí. Nesměle jsem se začala zvedat z postele, zvědavě jsem vykoukla z ložnice, ale do kuchyně vidět nebylo. Roztřesenými kroky jsem začala po bytě bloudit a hledat svého prince. Konečně jsem ho našla. Stál u plotny s vařečkou v ruce a kuchařskou čepicí na hlavě a široce se na mě usmíval. „Mohu doporučit specialitu šéfkuchaře, slečno?“ zeptal se jako číšník z lepší restaurace. Došel si pro mě ke dveřím. „Houbová polévka ze sáčku,“ dal mi s předstíranou vážností nahlédnout do hrnce a rukou vanul její vůni ke mně. Rozesmáli jsme se. „Můj hlad jídlo neutiší,“ řekla jsem horoucně a znovu se na něj vrhla.

Probudily mě jeho jemné dotyky. Hladil mě po tvářích, ramenou, bocích. Když jsem rozlepila oči, zasněně se na mě díval a rukou si vychutnával mou kůži. Protáhla jsem se jako kočka, a přitiskla se k němu. „Je hrozně pozdě, nestihli jsme procházku,“ zavrněl mi do ucha. Sjel rty na můj krk a pokračoval: „Měl bych Tě alespoň odvést domů. Nechci, aby mi Tě někdo vzal.“ Hladil mě po celém těle a pusinkoval můj krk a tvář. „Mě se ale nikam nechce,“ špitla jsem vzdorovitě a nastavovala mu rty k dalším polibkům. „Co jsem tak pochopil, oba musíme zítra do práce,“ konstatoval smutně, ale líbal mě dál. „A Tobě se chce dnes v noci spát samotnému?“ zeptala jsem se naoko ublíženě a nevinně na něj upírala oči. Široce se usmál a zavrtěl hlavou. „Už nikdy nechci spát sám,“ řekl najednou naléhavě. „Tak si sbal a odveď mě domů,“ navrhla jsem vyzývavě. Vstal, rychle se oblékl a popadl kufřík, který měl připravený u postele. „Přesně v to jsem doufal,“ okomentoval fakt, že měl dávno sbaleno. Pomohl mi do spodního prádla a do šatů, v chodbě mě obutou zabalil do svého saka, protože venku už se ochladilo a zamkl za námi byt. Ze schodů jsme téměř seběhli. Z domu už jsme se vyřítili jako tornádo. Držel mě za ruku, občas si ji přitiskl ke rtům a druhou rukou mě hladil po vlasech a po zádech. Když jsme došli na hlavní silnici, nechal se mnou vést a pořád kolem mě kroužil, otáčel se na mě nebo mě naopak zase vedl za ramena. Žoviálně mi u toho vyprávěl, jak na mě myslel od toho dne, kdy jsme se poprvé potkali v metru a že ten den, kdy mě potkal ráno před prací, byl jeho nejlepší den za dlouhou dobu. Koketně jsme po sobě mrkali a usmívali se na sebe.

Došli jsme takhle až před dveře mého bytu. Otevřela jsem a vpadli jsme oba dovnitř. Svlékl mi sako a já mu nabídla čaj. Místo něj si však poručil vodu, a když jsem mu ji v koupelně natáčela do sklenice, zaslechla jsem šustot oblečení. Zezadu ke mně nahý přistoupil. „Jsi pozadu,“ šeptl mi do ucha a jal se mi rozepnout šaty, svléknout podprsenku a jemně stáhnout kalhotky. Otočil mě k sobě a naše pohledy společně zalétly ke sprše. Omývali jsme se navzájem horkou vodou a laskali svá těla doteky i polibky. Vzrušení nás znovu pohltilo a v páře jsme se ještě jednou pomilovali.

Nakonec jsme se vzájemně osušili a přesunuli se do postele. Dlouho jsme vedle sebe leželi a povídali si. Byli jsme k sobě přitisknutí boky, Viktor si hrál s mou rukou a s mými vlasy. Zamilování nás vytáhlo až na vrcholky hor a obdivovali jsme se jeden druhému za každé slovíčko, které jsme si o sobě prozradili.

Druhý den byl v práci dlouhý a bezútěšný. Naštěstí jsem věděla, že tentokrát budou mé naděje vyslyšeny a krásný neznámý pojede stejným metrem, kterým pojedu já. Pojede se mnou do stejného bytu a bude mě milovat, dokud nepadneme únavou..