Jenda a Pavlína měli takový hodně divoký vztah, pravou Itálii. Ne, že by Pavlínu Jenda zrovna mlátil, to v žádném případě, to by se totiž smrtelně urazila, odešla od něj a udělala by takové tornádo, že by jeho pověst byla totálně v háji a už by si v tomhle městě neškrtnul. Byla jako vítr, jako bouřka, při všech hádkách lítaly společně pronajatým bytem věci, práskaly dveře a okna se třásla v rámech hlasitostí toho řevu. Jenda jí nezůstal nic dlužen, sám nebyl žádný podpantoflák, a navíc věděl, že by to Pavlína nesnesla. Musel jí ukázat, jakou má sílu, že je pořádný chlap, a tak jí kolikrát zkroutil ruce za záda nebo ji chytil za vlasy, když se začala vztekat, a obyčejně to vedlo k tomu, že se usmířily při divokém sexu.

V posteli to bylo něco nepopsatelného, jako by se spolu praly dvě divoké šelmy nebo fretky, Jenda s Pavlínou se taky prali, kousali a bojovali o převahu nad tím druhým. Jenda vítězil vždy díky své síle, a Pavlína mu nakonec tělem i duší podlehla.

Jenže před pár dny se pohádali velice bouřlivě. Pavlína si už při hádce vyhodila ze skříně cestovní tašku a začala do ní házet svoje věci. Jenda jí je zase rval z ruky, ale ona ho kousla dost bolestivě, skoro do krve. Sbalila si tašku, křičela jako pominutá, že s ním už nebude, že to nemá zapotřebí, když je to taková svině, ať tohle bere jako DEFINITIVNÍ rozchod. Práskla dveřmi od bytu a odešla, Jenda nevěděl, kam. Ve skutečnosti šla Pavlína spát ke své kamarádce. Oba věděli, že to žádný rozchod není, hrozili si takhle dost často. Prostě bylo potřeba, aby jeden i druhý vychladli.

Zůstávala u své kamarádky akorát pár dní. Jednou večer si byla zacvičit aerobik a zmeškala autobus, který jezdil asi každou půl hodinu. Jak byla ještě taková rozcvičená a rozprouděná, po sprše jí celým tělem krev cirkulovala neuvěřitelnou rychlostí, rozhodla se Pavlína, že to k ní domů bez problému doběhne. Zpočátku běžela a pak přešla do svižné chůze. Bylo docela chladno a na ulicích nebylo moc lidí, začínalo se docela rychle stmívat. Na rohu jedné ulice si Pavla koutkem oka všimla velké šedé dodávky, která se šnečím tempem plazila těsně u chodníku. Podivila se, napadlo ji, že třeba něco hledají. Odbočila a pokračovala rychlou chůzí dál. Jenže po pár stovkách metrů se znovu ohlédla a ta dodávka byla pořád za ní. Pavlína si byla jistá, že je to ta samá, protože se na zpětném zrcátku houpal zavěšený velký plyšový banán.

Trochu ji to vyděsilo, ale říkala si, že je jenom paranoidní. Zrychlila, ke kamarádce do bytu už to byl jenom kousek. A dodávka s ní teď zřetelně držela krok. Pavlína se snažila dělat, že si ničeho nevšímá, a hrdě kráčela dál. Najednou se otevřely dveře u dodávky, vyskočil z nich nějaký chlap, skočil na Pavlínu a ucpal jí rukou pusu. Než se zmohla na nějakou obranu, už jí někdo pusu zalepil lepicí páskou a přes hlavu hodil plátěný pytel. Zatáhli ji do dodávky a dveře se zase zabouchli.

Pavlína začala bojovat o svoji svobodu, i když vzdáleně tušila, že má asi smůlu. Silné ruce ji držely okolo zápěstí, kolem kotníků jí byly uvázány provazy a ruce svázány za zády. Někde poblíž její hlavy se ozvalo cvakání nůžek a Pavlína okamžitě ztuhla, aby náhodou nepřišla ke zranění. Jednala instinktivně, ale přesto se ozvalo několik hřmotných hlasů, které se rozchechtaly, a jeden dokonce vykřikl: No ta je už nějaká zkušená! Nůžky jí začaly s chladnou pečlivostí rozstřihávat všechno oblečení, které měla na sobě. Pavlína celou dobu pofňukávala. Ale rozstříhali jí úplně všechno a nechali ji nahou válet se na určitě špinavé podlaze dodávky. Doslova cítila, jak jí po těle jezdí jejich nenechavé pohledy, a litovala toho, že se po cvičení osprchovala. Kdyby zůstala zpocená a smradlavá, třeba by ji nechali být. Začala litovat svého pitomého trucování, přála si, aby u ní byl zase Jenda a ochraňoval ji.

Nevěděla, kolik těch chlapů je, ale připadalo jí, že nejmíň čtyři nebo pět. Začali jí pazourama jezdit po těle, štípali ji do bradavek a plácali přes zadek i přes prsa. Potom jí postupně strkali prsty mezi nohy a buď jí rejdili po poštěváčku nebo drsně hrabali v kundičce. Vždycky ji nejmíň dva drželi, aby ostatní mohli dělat prasečinky podle libosti. A za okamžik už to tu bylo, naštelovali Pavlínu do kleku na všechny čtyři jako fenu a jeden z těch vyvrhelů jí zezadu strčil do pičky své dost dlouhé péro. Pavlínu to zabolelo, protože byla skoro úplně suchá. Něco jí začali dělat s pytlem na hlavě, shrnuli ho tak, aby jí mohli strhnout lepicí pásku z úst. To zabolelo taky a Pavlína vyjekla a začala prosit, ať ji nechají, že nic neudělala. Okamžitě ji ale umlčelo jiné péro, násilím vstrčené do její pusy.

Musela kouřit jako o život, protože jinak schytávala facky do obou tváří, a zároveň se poddávala tempu, které jí bylo vnucováno zezadu. Chlapi celou dobu mleli a komentovali její tělo a její výkon, navzájem se hecovali a povzbuzovali. Také se několikrát vyměnili a Pavlína poznala, že vždycky ten, který byl uhnízděný v její kundičce, se jí přesunul do její pusinky. Poznala taky, že všechna čtyři péra jsou jiná, takže v odhadu počtu svých trýznitelů měla pravdu. Rozkrok ji celý bolel od prudkých nárazů a bradavky zase od různých štípanců.

A pak do pusy dostala posledního, pátého kokota. Jeho majitel jí svůj klenot bez okolků zasunul až do krku, měla pusu otevřenou úplně nadoraz a stejně se jí tam málem nevešel. Jazykem se snažila udělat co nejvíc místa, aby se neudusila, a přitom náhodou zajela do výrazné prohlubně na žaludu. V tom okamžiku jí bylo všechno jasné! Takovou jizvu měl na špičce penisu její Jenda, byla to památka na nějaké zranění. Poznala by ji kdykoliv, protože ji znala jako své boty. V okamžiku prozření ji zaplavil vztek nad tou neuvěřitelnou drzostí, ale zároveň se uklidnila. Jenda si jako trest najal nějaké čtyři kamarádíčky, aby ji opíchali, ale byl tady, nehrozilo jí žádné nebezpečí.

Jenda taky poznal, že už je jí všechno jasné, a sundal jí pytel z hlavy. Usmíval se a na tváři mu bylo vidět veliké zadostiučinění. Věděl, že patří k sobě, že by mu nikdy neutekla, ale musel jí za takové výhružky dát pořádné ponaučení. Celá situace v kamarádově dodávce skončila tak, že Pavlína všem vykouřila až do konce a všechno spolykala, a pak se ostatní dívali, jak to na Jendovi dokázala rozjet na koníčka. Odvezli je potom domů a Jenda se k ní dlouhou dobu choval láskyplně a udělal všechno, co jí na očích viděl.