Čekal mě první ročník na vysoké škole a v úvodním kole mi neuznali ubytování na koleji, kde jsem chtěla být se svou kamarádkou ze střední. Musela jsem proto podávat odvolání a čekat na vyhodnocení, byla jsem z toho skoro na prášky… No nakonec mi přidělili místo na jiné koleji s jinou spolubydlící. No co se dalo dělat, škola začala a já byla ráda, že na poslední chvíli bydlím. To jsem ovšem ještě netušila, že za dva měsíce odtud budu právě kvůli této nové spolubydlící utíkat, až se mi bude prášit za patami.

První věc, kterou mi hned po pozdravu řekla, byla zasněná otázka: Hele, už jsi někdy přemýšlela o tom, jaké by to bylo dělat si to ramínkem? Zůstala jsem naprosto konsternovaně stát na místě a pak znechuceně odpověděla, že ne a že mě to ani nezajímá. Ona se zasmála a řekla, že si dělá jenom srandu. Jenže pak hned první večer jsem z její postele slyšela zvuky, které naprosto jasně vypovídaly o tom, že si dělá dobře. Nešlo ani tak o její hluboké oddechování, to ona uměla sténat tiše a nebo měla hlavu zabořenou do polštáře, ale slyšela jsem takové výmluvné čvachtavé mlaskání. A bylo mi jasné, že takhle může čvachtat jedině její mokrá píča.

V hrůze jsem pak čekala, jak se bude tvářit ráno, ale dělala jakoby nic. No a pak jsem otevřela náhodou její skříň a viděla jsem, že červené ramínko, které tam visí, je celé takové ulepené a pokryté slabou vrstvičkou něčeho zaschlého. Málem se mi zvedl kufr. Ona se pořád tvářila, jako že v pohodě, a dokonce se snažila být moje kamarádka. Pár týdnu proběhlo v pohodě a dokonce jsem si na ty její tichoučké noční vzdechy zvykla. Jenže potom jsem si jednou chtěla z naší kuchyňky vzít pánev a udělat si večeři. Sáhnu na rukojeť a ona byla stejně jako předtím to ramínko… no prostě mi došlo, že si moje úžasná spolubydlící strkala rukojeť naši společné pánve rovnou do kundy a podle toho povlaku si s ní udělala hodně dobře. Málem se mi odplazila hnusem kůže z těla a dlouho jsem si drhla ruku. Zařekla jsem se, že teď budu používat zásadně jenom svoje nádobí a nebudu na nic sahat, pokud nebudu muset.

Ona se ještě divila, proč jsem si nakoupila vlastní hrnce a pánve, tak jsem se vymluvila, že mi je jako dárek koupila babička, a tak to budu využívat. Cítila jsem se v její společnosti stále hůř. Ani nemluvím o tom, že se mě docela často vyptávala na takové dost intimní věci, jako jestli mám ráda, když mě můj přítel ošuká do zadku a já to pak olízám, nebo jestli jsem někdy zkoušela, kolik tužek se mi vejde strčit do pipiny… Samozřejmostí u ní bylo, že jak přišla ze školy, pustila si hned nějaké porno. A bylo jí úplně jedno, že tam jsem, ani si nedala sluchátka. Teprve, když jsem začala vyšilovat, si ztlumila zvuk. Ale stejně koukala na ty největší prasárny a viděla jsem, jak jí pod tričkem stojí bradavky nebo jak si rukou nenápadně tře tepláky v rozkroku.

Ale vrchol všeho nastal teprve nedávno. Odpadla mi jedna přednáška a já byla ráda, že se stihnu osprchovat a pořádně připravit, v podvečer jsem totiž měla domluvené rande s novým objevem. Letěla jsem na kolej, odhodila věci a svlékla jsem se do spodního prádla, protože jsem myslela, že tam jsem sama. Jenže pak, jak jsem otevřela dveře do koupelny, čekal mě ten největší šok. Moje spolubydlící tam byla, byla úplně nahatá a čelem přímo ke mně. Napůl ležela a napůl seděla na zemi, s nohama široce rozcapenýma, a zase si protahovala svoji píču. No ale čím! Měla v ruce můj kartáč na vlasy, teda spíš jen jeho konec, protože tu česací část měla celou narvanou v rozkroku! Jak mě uviděla, tak akorát vydechla: Jsem si půjčila…

To už bylo vážně moc. Práskla jsem dveřmi, úplně se vykašlala na svoje večerní rande a začala jsem si balit věci. Spoustu jsem jich tam nechala, ale bylo mi to jedno. Běžela jsem na ubytovačku a sehrála tam tak šílenou scénu, že mě ještě ten den přestěhovali na jiný pokoj. Oddechla jsem si, od té doby bydlím v pohodě a tu příšernou holku jsem už nikdy neviděla.