Ve městě se začalo povídat, že tady už po staletí funguje jakýsi tajemný spolek čarodějek. Ne, tato povídka se neodehrává ve středověku, ale v současné vyspělé době. Ale někteří lidé byli pořád ochotní uvěřit pověrám, navíc když na vlastní oči viděli věci, které se daly považovat za opravdu podivné. Navíc se našly nějaké staré záznamy z ženských rituálů, při nichž se pronášely různé magické formule. Také muži z města přísahali, že mají za ženy a tchyně čarodějnice, a to nejen v tom posměšném slova smyslu, ale že je určitě otrávily nějakými lektvary, že v noci chodí tajně z domu a dělají divné věci, umějí mluvit se zvířaty a další takové věci.

Ženy, které byly členkami spolku skutečně už s dlouhou tradicí existujícího, se takovým povídačkám jenom smály a samozřejmě je všemožně podporovaly. Posláním jejich společenství bylo něco docela jiného než nějaké okázalé čáry… Věnovaly se totiž sexuálním praktikám, které očišťovaly tělo i mysl, propůjčovaly jim jistý rituální charakter a své členky samozřejmě přísně a dlouho vybíraly. Celkem jich vždy bylo třináct a panovala zde striktní hierarchie. Členka, která ve společenství pobývala nejdéle a měla nejvíce zkušeností, byla vždy Matkou, Velitelkou, Vůdkyní, a měla jistá privilegia ohledně výběru charakteru sexuálních rozkoší. A ta současná Matka rozhodla, že jejich společenství si vyvolí mladého panice, kterého všechny společně rituálně odpaní.

Nápad to byl smělý a lákavý! O sehnání vhodného mladíka se postarala tajemnice společenství, která znala jednu paní, a ta zase znala jednu paní, a ta čirou náhodou měla neposkvrněného sedmnáctiletého syna, o kterém se vědělo, že se mu mnohem víc líbí ženy v pokročilejším věku než jeho vrstevnice. Právě proto Šimon ještě neztratil panictví, dokonce ani neokusil chuť dívčí broskvičky, ani si nenechal proprat svůj ocásek v ženské pusince. Stačilo pár velice diskrétních rozhovorů, pár fotek a velmi smyslných proseb (ve smyslnosti všechny členky vynikaly, byly k ní zrozené) a Šimon sám, dobrovolně souhlasil, že se nechá o svoji nevinnost připravit při tom jejich rituálu.

Byl roztomile nervózní, když vcházel do velkého sálu vybudovaného už před mnoha lety ve skalním podloží. Všude hořely svíce a členky byly navlečené do nádherných krajkových úborů, které se skládaly z kalhotek, podprsenek a podvazků. Všem bylo už přes třicet, ale žádné přes padesát; všechny měly velmi ženské křivky, a i ty oblejší byly prostě k nakousnutí. Tvářily se víc než dychtivě, víc než nedočkavě, byly také hrozně nadržené. Šimon si opatrně prohlížel ty ženy ve spodním prádle a nejistě mířil doprostřed kruhu, kde pro něj byla připravená jakási židle. Měl chuť odejít, ale pak si vzpomněl, co všechno ho tady dnes mělo čekat, a zůstal.

Hlavní členka měla krátký uvítací proslov, nastínila program dnešní noci a pak vyzvala ženy, aby se daly do. Tiše se spustila hudba plná pulzujících vlnivých bubnů a tepajícího, živočišného rytmu. Ženy se začaly vlnit v bocích a ty vlny přecházely do celého těla. Vypadaly u toho hrozně žhavě a Šimon cítil, jak se jeho chuť na všechny možné prasárničky zvyšuje. Ženy se u tance nebály pořádně rozparádit, chvílemi předváděly doslova gymnastické výkony, a tak bylo vidět, že jejich kalhotky nejsou obyčejné, nýbrž že uprostřed, v rozkroku, mají štěrbinu a tou probleskují jejich oholená pohlaví… Šimonovi vyschlo v krku a nemohl z nich spustit oči. Občas se letmo dotkly jedna druhé, poprsí se jim zatřásla, vjely si rukou mezi nohy, kruh se pomalu otáčel a také se zužoval a ženy se k Šimonovi blížily.

Potom k němu přistoupila ta hlavní a začala hladit přímo jeho. Její doteky jakoby Šimonovi elektrizovaly na kůži, za chvíli byl úplně ponořený do té atmosféry a jakoby omámený. Matka-vůdkyně poklekla před jeho židlí, svlékla ho a pak se mu rty přisála na mladý tvrdý pyj a začala ho svůdně kouřit. Šimon se křečovitě chytil židle, protože to bylo to nejúžasnější, co zatím zažil, a musel napnout veškerou vůli, aby ještě vydržel. Vrchní „čarodějka“ ho ústy dráždila téměř až do momentu, kdy to už opravdu skoro nemohl vydržet, vycítila ten okamžik a přestala. Dále se pokračovalo v tanci a Šimon trošičku vychladnul. Potom přistoupila další žena a začala mu ptáka taky nádherně olizovat, a zase přestala přesně v tu správnou chvilku. Takhle se na jeho ocasu vystřídaly v kouření všechny členky společenství; každá se jeho nástroje zmocňovala stejně hltavě a dychtivě, každá měla maličko jinou techniku, ale Šimonovi se z té nádhery točila hlava a byl opravdu zázrak, že ještě nestříkal.

A pak přišel ten samotný rituál odpanění, kdy se ho jako první znovu ujala Matka. Když Šimon proniknul svým pyjem do její horké mokré vagíny, tak musel hlasitě zasténat a ona taky, kroužila pánví a nakonec dosáhla po chviličce vyvrcholení. Šimon na to jeho zíral, že vůbec nepřirážela, a on byl sice vzrušený, ale dokázal to ustát. Byla prostě úžasně zkušená! Stejně tak ty další, nebyly nijak prudké, ale spíš vláčné a tak vyrajcované, že stačila vždycky jen chvíle na to, aby se na něm uspokojily. Šimon tak zvládnul osouložit všechny z nich a klacek mu stále stál vztyčený jako svíčka. A to už tu opět byla ta hlavní a znovu poklekla, pevně ho chytla u kořene a tentokrát začala kouřit a zároveň honit tak, že už po pár vteřinách se jí dostalo zasloužené odměny v podobě několika prudkých proudů mladého spermatu. Tvářila se, jako by to byla ta největší lahůdka, a se všemi ostatními členkami si vyměnila dlouhý francouzský polibek. Bylo to tak zvrácené a Šimon se vyčerpaně opřel do židle. Může si snad jakýkoliv panic přát lepší zbavení nevinnosti?