Paní Helena už od revoluce pracovala v jedné soukromé firmě. Její majitel chytil příležitost za pačesy a podnikání se mu celkem dařilo od začátku, takže si mohl dovolit udržet stavy zaměstnanců a dokonce přes dvacet let zaměstnávat Helenu. V jiných firmách by jí taktně naznačili, že když překročila padesátku, už není dostatečně atraktivní, a pak by ji vyhodili. Ale pan Jedlička byl férový chlap a za ty roky její dobrý kamarád. Helena každé ráno jezdila do práce tou samou tramvají. Většinou si četla noviny, protože aktuální rozhled také patřil k její práci, ale někdy nenápadně okukovala ostatní cestující. A za ty roky si tam všimla spousty známých tváří. Skoro nikdy s nimi nemluvila, ale od vidění je znala. Občas se na sebe dokonce navzájem usmáli.

Asi před třemi lety, někdy na začátku října, si poprvé všimla takového vysokého mladého kluka. Mohlo mu být těsně po dvacítce, určitě chodil na vysokou. Věc, kvůli které ji tak zaujal, bylo to, že skoro z oka vypadnul jejímu manželovi zamlada. Podlouhlý, trochu křivý nos, ostře řezaná brada, huňaté obočí dodávající mu zachmuřený vzhled. Občas ho pozorovala, jen tak, pro radost, a vzpomínala na mládí. Někdy zvedl hlavu, zachytil její pohled, a usmál se na oplátku. Jezdili takhle celý školní rok, on potom měl prázdniny. Ale následující podzim ho Helena potkávala zase. A letos taky. Začali se dokonce zdravit, vždycky jí řekl Dobrý den nebo se zeptal, co to čte zajímavého. Jednou si přisedl k ní a několik stanic si povídali. Helena zjistila, že se s ním povídá úplně skvěle. A potom ji najednou pozval na kafe. A ona souhlasila! Doma si pak říkala, že je asi blázen. Ale manželovi stejně neřekla, s kým jde, nepochopil by to. Ten kluk ji vzal do příjemné kavárny a byl strašně milý a galantní, někdy jí složil lichotku a strašně potom zrozpačitěl. Ona taky. Věděla, že před těmi dvaceti lety by se mu líbila mnohem víc, teď její krása začínala pomalu uvadat. I tak se ale hezky oblékla a působila svěže a spokojeně.

Bylo to celé takové hrozně příjemné, ale zároveň ji to mátlo. Jaktože cítila věci, které už hodně dlouho necítila? Jaktože jí bylo horko a mezi nohama cítila slastný žár a Víťovy oči jí připadaly nekonečně hluboké? Ten den ale k ničemu nedošlo, přestože atmosféra houstla a houstla. Když ji Víťa vyprovázel domů, koupil jí u stánku růži a Helena si připadala jako mladá krásná holčina. Hned si s ní domlouval další setkání. A ona znovu souhlasila, dokonce si i ráda vzpomněla, jak se flirtuje. Na další kafe šli hned dva dny potom. Víťa se jí neptal na její rodinný stav, stejně tak ona nechtěla vědět, jestli nemá třeba náhodou přítelkyni. Takhle to bylo krásné, když o sobě věděli jen málo, odhalovali tajemství. V sobotu večer ji Víťa v tramvaji najednou políbil a Heleně se rozbušilo srdce. Pošeptal jí, že se mu strašně líbí a hrozně by ji chtěl, teda pokud by s tím souhlasila. Že bydlí na privátě a má tam teď úplně volno. Helena hodila všechno za hlavu a jela s ním…

Byt měl skromný, ale bylo vidět, že si tam uklidil. Helena na něm viděla, jak je roztomile nervózní, a lichotilo jí to. Byl totiž nervózní z ní, ona se mu líbila. Ona! I když byla o víc než dvacet let starší než on. Když se to řeklo, znělo to hrozivě, ale ona na to nemyslela. Udělal jí čaj a potom jí ukazoval něco na počítači. A pak najednou, ani nevěděla jak, se líbali a ona ho objímala a on ji zvedl svými silnými pažemi a odnášel si ji na postel. Nebránila se, podlehla mu. Bez rozpaků se nechala svléknout, přestože rozhodně neměla dokonalé tělo. Ale Víťovi se líbila i se svými nedokonalostmi. Něžně se jí dotýkal a líbal ji na bradavky s velkými červenými dvorci, potom pokračoval přes bříško až k jejímu klínu, do kterého jí vnořil prsty. Ona zatím vysvobodila z kalhot jeho ptáka, tak mladého a pružného. A jak stál! Jako nějaký stožár! Vzdychal, když mu Helena svou zkušenou rukou ocas honila.

Helena cítila, jak strašně vlhká mezi nohama je, Víťovy prsty se v ní projížděly úplně hladce a krásně to čvachtalo. Potom se obrátila a klekla si na všechny čtyři. Víťa se svléknul a klacek měl napjatý až k nevydržení. Zmáčkl jí obě půlky zadku a vzápětí Heleně na zadek dopadla pořádná rána, až vyjekla. Víťa ji pevně chytil a už nedokázal krotit svoje vášně, takže ji pleskal přes kulatou zadnici a přitom ji jeho péro tlačilo jako kost. Mačkal jí dudy a ještě prsty protahoval kundu.

Potom do ní najednou napasoval ten svůj kolík, zajel až na dno. Helena zasténala a celým tělem jí projelo slastné zamrazení. Musela zavřít oči. Takový mladý hřebec, takhle ji rozpálil a navíc ho měl tak velkého! A nádherně jí to dělal, zrychloval tempo a znovu ji udeřil přes odhalený zadek. Šukal ji, jako by byla poslušná dobrá kobyla, celým pérem do ní zajížděl a přirazil tak prudce, že musela vždycky usyknout. Zároveň jí nedovolil, aby mu někam ucukávala, protože ji pevně držel a přirážel. Potom mu dech zhrubl a on začal přirážet mnohem kratšími, ale mnohem prudšími pohyby. Heleně připadalo, jako by ji zezadu nabodával nějaký masivní stroj. Víťa jí zarýval prsty do kůže na bocích a chvílemi ji svou silou doslova nadzvedával z matrace. Celá postel vrzala a praskala. Helena se vlnila v bocích v souladu s jeho pohyby a cítila, jak se její vzrušení stupňuje. Konečně přišel orgasmus, po několika dlouhých letech byl úžasně silný a bouřlivý a Helena byla celá v křeči. Víťa nadšeně pokračoval v jejím mrdání a plácal ji přes prdel, až ji měla celou rudou, a potom se za mohutného funění udělal i on a napumpoval svojí mrdkou Heleninu kundu. Pak z její píči s mlasknutím vyklouzl a oba oddechovali a leželi na jeho posteli. Bylo to tak bláznivé, tak sladké, tak vzrušující!