Krásná Lily vždy obdivovala kováře z jejich vesnice. Byl ztělesněním dokonalé síly a mužnosti, jeho bohatá hříva dlouhých vlasů se rozletovala okolo hlavy při každém máchnutí mohutným kladivem, po skráních stékaly stružky potu, ostře řezané rysy byly stažené soustředěním. Široká hruď se dmula při každém nádechu a silné paže svíraly pracovní nástroje a hrubou silou si podmaňovaly kusy surového železa a přetvářely je v krásné a odolné zbraně. Lily byla ve věku, kdy už se jejích rodičů každý ptal, kdy se bude vdávat, jenže ona o žádném vdávání nepřemýšlela, ostatní muži jí byli lhostejní, v hlavě nosila jenom kováře. Ten zas byl známý svou mlčenlivostí a zarputilostí, s každým jednal chladně a o ženy se nestaral vůbec. Nikdo nevěděl, jestli se jich bojí nebo je vlastně považuje za nehodné pozornosti, a každý se ho bál zeptat.

Kovář si samozřejmě všimnul, že Lily se často prochází okolo jeho kovárny nebo sedává v borovém hájku na nedalekém kopci. Myslela si, že odtamtud může jeho při práci nenápadně pozorovat, on ji však viděl stejně dobře jako ona jeho. Vrtalo mu hlavou, co po něm může asi tak chtít, taková mladá holka, po které slintají muži všech věkových kategorií. Kdyby ji otec pozorně nehlídal, už by určitě byl na světě její potomek, a možná by ani nevěděla, kdo je jeho otcem. Jednou kovář zaslechl, jak se po vesnici povídá, že mladou Lily určitě nějak uhranul. Že má oči jenom pro něj a odmítá vážené a majetné nápadníky. Že by s tím měli všichni něco udělat, jinak že to nedobře skončí pro celou vesnici.

Tím se kovářovi vyjasnila příčina Lilyina postávání a zírání – zjevně se jí líbil. Rozhodl se, že se jí na to přímo zeptá. Když ji zase zastihl za svou chýší, vykročil z kovárny a vyštěkl na ni: Co tady zase chceš? Lily leknutím zkameněla na místě, sklopila oči a nic neříkala. Kovář pokračoval: Slyšel jsem nějaký povídačky o tom, že jsem tě prej uhranul! Takový nesmysl! Zírej si na mě, jak chceš, ale já s tím nemám a nebudu mít nic společnýho, o tebe vůbec nestojím!

Lily stála pořád bez hnutí, z očí jí ale kanuly slzy zklamání a ponížení. Kovář hodil vztekle svým kladivem ke zdi kovárny, na stejné místo odhodil i koženou zástěru, a polonahý dlouhými naštvanými kroky kráčel směrem do lesa. Po chvíli rozezleně zjistil, že Lily drobnými krůčky cupe za ním, poslušně jako psík. Chtěl se otočit a vyhnat ji od sebe, ale řekl si, že ji aspoň pořádně prožene po kopcích, že to pak vzdá sama. Jenže ona se nevzdávala, pořád kráčela za ním, ať šli do jakkoli prudkého kopce nebo kovář naopak sbíhal do menšího údolí. Už ho to skutečně pořádně dopalovalo. Byli zrovna na jednom z kopců, kde kolem dokola rostly nízké borovice. Kovář se zastavil prudce na místě a zařval: Co chceš, pro bohy, co pořád chceš? Lily zkřivila tvář pláčem a náhle se k němu vrhla, složila hlavu na jeho širokou hruď a objala ho.

Kovář ji od sebe odstrčil a podržel ji na délku paže od sebe. Koukala na něj svýma pitomýma modrýma očima, ve kterých se leskly slzy. Dlouhou chůzí se oba zahřáli, ale přesto bylo dost chladno. Kovář si najednou všimnul, jak se krásné Lily pod plátěnou halenkou zřetelně rýsují kozičky s trčícími bradavkami. Foukající vítr jí halenu ještě víc přitiskl k tělu. Kovář pocítil najednou nezvladatelnou, dravou chuť na tohle mladé masíčko. Popadl Lily za ramena, na chvíli k němu vzhlédla s naivní nadějí. Ale kovář jí v příští chvíli roztrhnul tenkou halenku a cáry z ní serval na zem. Odhalilo se tam její nádherné tělo, skoro jako by jí samotné bohyně propůjčily svou krásu a dokonalost. Lily ztuhla novým strachem a pochopila, že tady ji nečeká nic dobrého. Chtěla se vyškubnout a utéct, ale kovář ji dohonil dvěma mocnými skoky a popadl ji za vlnité světlé vlasy spletené do cůpků a držené čelenkou, kterou sám vykoval a prodal. Lily začala hlasitě vzlykat a prosit, ať jí neubližuje, ale byli daleko od jejich vesnice, na úplně osamělém kopci, obklopeni jen mlčenlivými borovicemi. Kovář se o ni začal třít a mačkal jí její mladé pevné kozičky. Mezi nohama se mu začínalo vzdouvat jeho mohutné kopí. Před očima měl mlhu, která mu znemožňovala normální uvažování.

Dotáhl Lily k jedné z borovic, jejíž kmen se plazil nízko u země a byl hodně nakloněný. Donutil ji břichem se na ten kmen položit. Prudce jí vyhrnul sukně, které na sobě měla, a odhalil tak i zbytek jejího tělíčka. Krásná malá kulatá prdelka, laní nožky. Přisál se jí rty k jedné půlce, až to mlasklo. Roztáhl jí násilím nohy od sebe a viděl, že se jí mezi nimi rýsuje zlatavé chmýří. Z toho pohledu málem zešílel. Sevřel celou její buchtičku do své obrovské dlaně a promasíroval ji. Lily se stále bránila a plakala, proto ji kovář pořád držel za vlasy a zároveň ji tiskl ke kmeni. Osahával jí její buchtičku a prst se mu skoro sám octnul uvnitř ní. Nořil ho do toho horkého vlhka, které se celé chvělo, stále hlouběji, až najednou prst narazil na nějakou překážku a dál to nešlo. Kovář vítězoslavně zaryčel – Lily byla navzdory své kráse skutečně čistá a nedotčená!

Tlak mezi kovářovýma nohama už se nedal téměř vydržet. Rychle si odvázal koženou zástěru a tyčil se nad nízkou borovicí v celé své obrovské výšce a mohutnosti nahý. Z hustého ochlupení v podbřišku mu vystupoval dlouhý veliký úd, nalitý krví a pulzující touhou. Kovář ho přiložil mezi Lilyiny roztažené nožky, rukama jí roztáhl stydké pysky od sebe, a začal se svým bucharem tlačit dovnitř. Šlo to hodně, hodně ztuha, Lily pištěla bolestí a strachem. Kovářovi se přesto podařilo zajet špičkou údu do její buchtičky, pronikal tam kousíček po kousíčku dál. Ale narazil na tu překážku jako předtím prstem. Když zatlačil, Lilyin pláč se vystupňoval do bolestných výkřiků. Kovář se ale nemohl slitovat, a ani nechtěl. Uchopil ji pevně za boky a trochu nadzdvihnul. Pak mohutným přírazem pronikl dovnitř a její panenskou blánu prorazil. Lilyin výkřik se v mnohonásobné ozvěně odrážel od skal, polekané hejno ptáků se vzneslo a kroužilo nad jejich hlavami.

Kovář ale vítězoslavně cítil, jak mu celý úd těsně obepíná horké úzké lůno jeho kořisti. Začal ho pomalu vytahovat ven, viděl, jak je celý zbarvený její čistou krví. Vzápětí opět rychle prorážel dovnitř, a postupně svoje přírazy zintenzivňoval a zrychloval. Lilyin pláč neustával a mladá prsa si rozdírala o kůru borovice. Kovář jí stále roztahoval půlky svýma obrovskýma rukama a užíval si vítězoslavných pocitů, které se mu rozlévaly tělem. Najednou v podbřišku cítil zaškubání a naplnil Lilyino lůno plnit svým horkým semenem. Potom ochabující úd vytáhl ven z její zmučené buchtičky a otřel si z něj stopy krve a svého semene. Lily se zoufale tiskla ke kmeni borovice a plakala teď už jen tiše. Kovář si oblékl zpět svou zástěru, vzal polonahou Lily do náruče a nesl ji celou cestu až do vesnice. Mezitím si setmělo. Odnesl si ji do kovárny, tam ji horkou vodou umyl, uložil do postele a pečoval o ni jako o drahocennou kořist.