Ahoj, jmenuji se Jana a je mi 23 let. Sice jsem studovala dvouletý učební obor jako aranžérka květin, ale už 5 let pracuji v jedné továrně jako uklízečka. Od přírody jsem tak trochu boubelka, což při mých 160-ti centimetrech a 63 kilogramech není asi nic neobvyklého. Mám kratší tmavé vlasy, takové mikádo. Taky mám trochu větší zadek, ale i přes to do práce nosím tmavé legíny, protože jsou prostě moc pohodlné. Akorát když uklízím, často se při tom ohýbám a musím si dávat pozor, aby mi nekoukaly kalhotky. Občas mi vykoukne lem, to se mi stává a většinou si toho všimnu až kdo ví za jak dlouho. Vždycky si říkám, jestli mě někdo viděl, ale nejspíš ne, protože jsem taková obyčejná, ne zrovna moc hezká holka, které si nikdo moc nevšímá. Navíc nenosím žádná tanga, která by přitahovala pohledy, ale jen klasické obyčejné bílé kalhotky, kterých si vždycky jednou za čas koupím několik a zase mi nějakou dobu vydrží.

Dneska už mi skončila práce a já šla do šatny. Už jsem přemýšlela nad tím, co budu dělat doma a automaticky jsem otevřela svou skříňku. Na podlahu vypadl bílý papír, který mi zřejmě někdo zastrčil mezi dvířka. "Asi se někomu nechtělo ke koši," pomyslela jsem si, zvedla papír a pro jistotu se ještě podívala na druhou stranu. To, co jsem viděla, mi úplně vyrazilo dech. Byla to fotka, na které byla holka se zavřenýma očima, jak sedí na záchodové míse a rukama v gumových rukavicích si dělá dobře. Nejhorší bylo, že ta holka na fotce jsem byla já. Ano, párkrát jsem měla chuť a udělala si to v práci na záchodě, protože to bylo cizí prostředí a lákalo mě to. A gumové rukavice jsem měla proto, protože jsem už dlouho nikoho neměla a tohle mi přišlo takové víc neosobní, jakoby od někoho jiného. Z přemýšlení mě vytrhly holky z dílny, které zrovna přišly na šatnu, tak jsem rychle schovala fotku, převlékla se a šla domů. Celý večer jsem nad tím přemýšlela a v noci se mi nedařilo usnout. "Kdo by mě takhle mohl vyfotit?" Říkala jsem si, ale nic mě nenapadlo. Nakonec jsem usnula a probudil mě až budík. Další den v práci byl přede mnou a já šla pracovat. Ráno jsem vysypala všechny koše, potom jsem uklidila na toaletách a zbytek směny jsem chodila po hale a uklízela všechno možné. Od pohozených papírků, až po různé zbytky materiálů, co dělníci používali při práci. Celý den jsem ale přemýšlela nad tou fotkou. Nakonec skončila směna a já šla do šatny. Jaké bylo moje překvapení, když jsem za dvířky mé skříňky našla další mou fotku a pod ní nápis "Zapni si v 8 večer Skype i s kamerou." Fotku jsem schovala, rychle se převlékla a šla domů.

Večer jsem si dala sprchu, oblékla si noční košili, zapnula notebook, Skype i web kameru a už celá netrpělivá přecházela po pokoji a čekala, co se bude dít. Přesně v 8 hodin mi někdo volal. Celá nervózní jsem přijala hovor. "Ahoj, už se na tebe těším," řekl někdo, ale měl zastřený hlas, takže jsem nepoznala, jestli se jedná o holku nebo chlapa, akorát bych řekla, že je to někdo starší, než jsem já. "Co myslíš, že udělám s těmi fotkami?" Pokračoval ten neznámý. "Taková malá kamerka schovaná na záchodě a vidíš, co se mi podařilo zajímavého ulovit" zachechtal se ten člověk. "Chtěla bys, ať ty fotky někomu ukážu? Ať je vylepím v šatně? Vyvěsím na nástěnku? Ať je pošlu mailem všem v kanceláři?" Zeptal se mě a já jen zakroutila hlavou. To stačilo, protože já jeho sice neviděla, ale on mě ano, přes web kameru. "Dobrá tedy," řekl ten člověk na druhé straně a hned pokračoval: "Nikomu ty fotky neukážu, ale budeš muset udělat všechno, co ti řeknu. Slyšíš? Úplně všechno." Já jen přikývla a potom opět následoval smích. "Tak se mi to líbí," řekl ten někdo a hned zase pokračoval: "Víš, ty tvoje rukavice se mi moc líbí, takže si pro ně zajdi." Udělala jsem jak řekl a přinesla si pracovní gumové rukavice. Sice to nebyly přesně ty z fotky, ale to on nevěděl, navíc byly úplně stejné a zřejmě to bylo jedno. Potom ten člověk pokračoval: "Líbí se mi, že jsi ještě nic neřekla a chci, aby to tak zůstalo. Vždycky, když spolu budeme mluvit, tak nic neříkej, jen poslouchej a udělej přesně to, co chci a fotky nikomu neukážu. Takže," řekl ten neznámý. "Nasaď si ty rukavice, vyhrň si košili, dej nohy na stůl a udělej si to stejně, jako si to děláš v práci. A přitom se pořád dívej do kamery a nezavírej oči." Mě nezbývalo nic jiného, než poslechnout, protože jsem nechtěla, aby ty fotky kdokoli další viděl. Nasadila jsem si rukavice, vyhrnula noční košili, sedla si na židli k notebooku, dala nohy na stůl, můj klín byl jen kousek od kamery, a začala jsem si to dělat. Napřed jsem si levou rukou jen tak hladila poštěváček, po chvíli jsem si zasunula prostředníček pravé ruky v rukavici dovnitř do mojí kundičky. Párkrát jsem ho vsunula dovnitř a ven a poté přidala i ukazováček. Takhle jsem za chvíli hodně zvlhla a začala prsty kroužit po vnitřní stěně mojí pičky. Pořád jsem se přitom dívala do kamery, ale jak se blížilo, že se udělám, moje oči už začínaly sklovatět a bylo vidět, že už jsem trochu mimo. "Počkej," zastavil mě ten člověk. "Vytáhni ty prsty ven, všechno z nich slízej a až pak pokračuj." Udělala jsem všechno, jak řekl a začala slízávat svou šťávu z prsů v rukavici. Už jsem se párkrát ochutnala, ale vždycky jen trošku. Dneska jsem toho musela slízat trochu víc a moje šťáva byla taková trochu kyselá, řekla bych. Jinak se to popsat nedalo. Navíc jsem lízala gumovou rukavici, takže to chutnalo opravdu divně. Potom jsem pokračovala a během chvíle jsem byla hotová. Znovu jsem slízala mou šťávu z rukavice, jak on chtěl a čekala, co bude dál. Netrvalo to dlouho, než ten člověk zase promluvil. "Líbilo se mi to," řekl a pokračoval: "Mám pro tebe plán na zítra. Až budeš v práci, chci aby sis každou hodinu trochu učůrla do kalhotek. Nemusí to být moc, jen trochu, ale chci abys to dělala každou hodinu až do doby, než půjdeš domů. Udělej to přesně, jak jsem ti říkal. V 8 zase zavolám." Řekl nakonec a zavěsil. Orgasmus už pomalu odezněl a já šla spát.

Další den jsem byla opět v práci a přemýšlela jsem nad tím, co mi včera ten člověk řekl, co po mě chtěl, abych udělala a nevěděla jsem, co mám dělat. Nenápadně jsem se koukala kolem sebe, jestli se na mě někdo nedívá, ale ničeho zvláštního jsem si nevšimla. Pro jistotu jsem se ale rozhodla přistoupit na jeho hru a trochu jsem si učůrla. Skoro vůbec jsem to necítila, jen to chvíli trošičku studilo, ale jinak nic. Když jsem byla na místě, kde mě nikdo neviděl, rukou jsem zajela mezi nohy a kontrolovala jsem, jestli je všechno v pořádku. Byl tam jen malý mokrý flíček, který ale nikdo nemohl vidět. Po nějaké době, asi po hodině, jsem si vzpomněla na to, že bych to měla udělat znovu, tak jsem si opět trochu cvrkla. Dopadlo to stejně jako prvně a já na to za chvíli zapomněla. Pak běžel den, já uklízela a vzpomněla jsem si na svůj úkol až po pár hodinách. Jenže jsem byla před chvílí na záchodě, tak to ze začátku nešlo, trochu jsem zatlačila, sice se to povedlo, ale víc, než jsem chtěla a s hrůzou jsem zjistila, že jsem počůraná. Sice jsem byla mokrá jen mezi nohama a nebylo to skoro vůbec vidět, ale i tak si toho mohl někdo všimnout. Na pokračování plnění mého závazku jsem už nemyslela a zbytek směny jsem chodila tak, aby mě nikdo moc neviděl. Pak jsem se převlékla a šla jsem s ostatními domů.

Doma jsem se věnovala svým věcem. Až do večera, kdy opět zavolal ten neznámý člověk. "První věc, co teď uděláš," řekl, když jsem to zvedla, "bude, že si přineseš nějakou čistou odměrnou nádobu." Měla jsem jednu takovou litrovou, do které jsem lila vodu a používala na vaření, nebo když bylo potřeba. Přinesla jsem ji a postavila na stůl před notebook. "Tak, a teď se do ní vyčůrej," řekl. Já si vyhrnula noční košili, dala jednu nohu na stůl a udělala jsem to, co chtěl. Navíc, předtím jsem vypila velký hrnek čaje a už se mi i docela chtělo, takže mi to ani nijak zvlášť nevadilo. Načůrala jsem asi půlku nádoby, takže skoro půl litru. Jak jsem to dokončila a sedla si, ten člověk opět promluvil: "Jestli si dobře vzpomínám, měla jsi něco udělat. Musela jsi něco udělat. A neudělala jsi skoro nic. Ne, nic se mi nesnaž napovídat," řekl, když viděl, že se chystám promluvit a hned zase pokračoval: "Moc dobře to vím, protože sleduji všechno, co děláš a neudělala jsi to, co jsi měla. Proto musí přijít trest," řekl jakoby škodolibě. "To, co jsi načůrala, si teď vypiješ." Až po chvilce mi došlo, co po mě vlastně chce. Nejdřív jsem v duchu nechtěla, ale pak jsem si uvědomila, že mě má vlastně v hrsti, že musím udělat všechno to, co chce. Vzala jsem proto odměrnou nádobu se svým čůráním a trochu se napila. Bylo to ještě teplé, navíc to smrdělo, ale zavřela jsem oči a pila. Asi v polovině už se mi začínalo dělat zle, ale protože mi nic jiného nezbývalo, pila jsem dál. Když už mi zbývalo maximálně deci, myslela jsem si, že se pozvracím. Nakonec jsem se ale překonala a dopila jsem to celé. Ještě jsem měla pár kapek, které mi při pití vytekly, na bradě a ty jsem musela prstem setřít a slíznout. Pak se zdálo, že už je spokojený. "Výborně," řekl jen. "Je vidět, že když něco chceš, tak to dokážeš. Ještě mám pro tebe ale připravené jedno překvapení. Jedna tvoje fotka na tebe čeká přilepená na tvojí skříňce v práci, proto by sis ráno měla pospíšit, pokud nechceš, aby ji někdo viděl." Pak ještě znovu chtěl, abych si to udělala v rukavicích stejně jako včera a když byl spokojený, dal mi úkol na další den: "Zítra chci, aby sis znovu občas učůrla a jak vidím, je to pro tebe po hodině dlouhá doba a zapomínáš na to. Proto chci, abys to udělala každých 15 minut. Aby to ale nebylo tak těžké a abys nebyla hned celá počůraná, můžeš si vzít vložku. Ale musíš ji mít v práci celý den, od začátku až do konce směny. A nezapomeň na tu fotku na tvojí skříňce," řekl mi ještě a potom zavěsil. Já byla úplně vyřízená, tak jsem šla za chvíli spát.

Druhý den ráno jsem si musela přivstat, abych byla v práci v šatně dřív, než ostatní a fotku nikdo neviděl. Na odchodu jsem si ještě stihla vzít vložku, always s křidélky a vyrazila. Už když jsem byla na parkovišti, viděla jsem, že holky míří k šatnám a mají přede mnou pěkný náskok, tak jsem přidala, abych je dohonila. Podařilo se mi to až na chodbě, když vcházely do šatny. Proběhla jsem mezi nimi s výrazem "holky, fakt musím," strhla fotku ze skříňky a zmizela na záchodě. Tam jsem si dala vložku do kalhotek, křidélka pěkně ohnula ven, oblékla se a zkusila si trochu cvrknout. Všechno bylo v pohodě, nic jsem necítila, vložka všechno nasála, tak jsem šla pracovat. Aby to nebylo divné, že pořád sleduji mobil nebo hodiny, ale hlavně, abych udělala všechno správně, protože vlastní čůrání už se mi znovu pít nechtělo, nastavila jsem si v telefonu upozornění, aby mi každých 15 minut zavibroval a vždycky, když se to stalo, udělala jsem, co bylo potřeba. Prvních pár hodin bylo všechno v pohodě, ale jak se blížilo poledne, cítila jsem v rozkroku takový studený pocit. Vložka už byla dost nasáklá a začala pomalu protékat. Pak se šlo na oběd a já seděla v tom vlhku, vše se pomalu propíjelo přes kalhotky i přes legíny a já doufala, že jak vstanu, nikdo si mě nebude moc všímat. Jenže po obědě mě šéfová poslala umýt pár parapetů vevnitř dílny a to jsem si musela vzít schůdky, takové ty se třemi stupačkami, protože ze země bych tam nedosáhla. Když jsem stála na schůdkách, bylo mi jasné, že to na mě musí být vidět a když jsem umývala předposlední parapet, slyšela jsem, jak se dva starší chlápci spolu baví a jeden říká takovým pološeptem tomu druhému: "Ty vole, podívej se, ona se normálně pochcala" a začali se oba pochechtávat. Byla jsem červená až za ušima, rychle jsem umyla i poslední parapet, do jedné ruky popadla schůdky, do druhé kýbl a rychle jsem odešla všechno uklidit. Naštěstí už byl konec směny, já se převlékla, už do legín na cestu, mokrou vložku jsem vyhodila, počůrané legíny a kalhotky dala do batohu a šla domů. Bohužel jen v legínách, bez kalhotek, protože náhradní jsem s sebou neměla. Doma jsem si dala sprchu, pořádně se umyla a čekala na večer.

V 8 hodin večer mi ten člověk opět zavolal. "Dneska bylo všechno správně a líbilo se mi to," pochválil mě a já přemýšlela, kdo se na mě dneska díval. Potom jsem si to musela opět udělat, stejně jako oba dva dny předtím a jemu se to opět líbilo. "A zítra," začal, ale víc už říct nestačil, protože jsem ho přerušila: "Zítra bych TO měla dostat," řekla jsem. "Dobře," odpověděl on a po chvíli zavěsil. Od té doby uplynulo několik týdnů, ale už se nikdy neozval. Dodnes nevím, kdo to byl, ani jestli to byla žena nebo muž.