Svoji přítelkyni jsem potkal v parku. To ještě nebyla moje přítelkyně, samozřejmě, to ještě byla naprosto cizí slečna. Já jsem si tam šel zaběhat a ona venčit pejska. Pejsek byl nějaký rozjetý a hravý, takže když jsem běžel kolem, slečně se vytrhnul z ruky a rozhodl se, že poběží se mnou. Chvilku jsem ho nechal pelášit a poskakovat vedle sebe, ale pejsek po mně pak začal skákat a dokonce si hrál s mými tkaničkami, což mě dost iritovalo. Proto jsem směr běhu stočil zpátky ke slečně. Ona byla na psa dost naštvaná a hrozně se mi omlouvala. Byla moc pěkná, takže jsem hned využil příležitosti a řekl, že to celé smažeme, pokud se ode mě nechá pozvat na kafe. Slečna se nejdřív smála a myslela, že si dělám srandu, jenže já to myslel vážně a navíc jsem byl šíleně neodbytný, takže jsem dosáhnul svého a ona se mnou opravdu šla! Stavili jsme se u ní v nedalekém domečku, kde odložila svého psíka.

Po cestě mi prozradila svoje jméno: jmenovala se Johanka. To mi přišlo super a hned jsem udělal narážku „Johanka z parku“. Johanka se kouzelně zasmála a já jsem se málem profackoval, protože jsem cejtil, že se do té holky určitě zamiluju. A můj pocit byl čím dál silnější, protože na tom kafi jsme si úžasně popovídali. Musel jsem být mnohem odvážnější a hodně se vyptávat, ale to bylo proto, že Johanka byla taková trochu nesmělá. Jinak ale byla úžasně sdílná, bezprostřední a vtipná, jen se musela maličko popostrčit. Visel jsem na ní pohledem. Byli jsme v té kavárně až do tmy, takže nás paní přišla omluvně vyhodit, ale mně se teda vůbec nechtělo ji nějak opouštět. Proto jsem zas se srdcem na dlani navrhnul, jestli by se se mnou ještě nešla projít večerním městem nebo případně za město…

Šla ráda. Já jsem pořád měl na sobě věci z běhání, ale naštěstí jsem se předtím nestačil zpotit, takže nehrozilo, že bych jí smrděl. Johanka s padající tmou trochu ožila, byla rozvernější. Dokonce jsme spolu prolezli nějaká dětská hřiště a užili jsme si u toho úžasnou zábavu. Já jsem cítil šílené nutkání ji pořádně popadnout, obejmout a políbit. Na konci jedné skluzavky jsem si na ni počíhal, pomohl jsem jí se zvednout na nohy a už jsem ji držel v náručí. Přitiskla se ke mně nádherně ochotně, koukala mi do očí a jenom počkala, až udělám ten první krok a políbím ji. Bylo to parádní, přeskočila ta jiskra a tak jsme tam stáli a s Johankou z parku jsme se líbali.

Ukázalo se, že i když předtím byla taková nesmělá, teď se z ní stává pořádná divoška. Johanka totiž byla hodně vášnivá, byl to její jazyk, který mi důrazně pronikal hluboko do pusy, to její ruka mi hnětla půlky zadku, její ruka se potom přesouvala dolů po mém břiše, až se nakonec zastavila v rozkroku… Skoro jsem ani nedutal očekáváním. Johanka mě opravdu začala hladit v rozkroku! Pěkně pevně mě tam stiskla. V těch kraťasech na běhání se mi okamžitě začala rýsovat pořádná boule. Johanka mi rukou přejížděla po celé délce ztopořeného péra a občas tak docela vzrušeně vzdychla. Potom mi zajela dokonce dovnitř kraťasů a začala mě hladit přímo na péru a na koulích.

Potom se odpoutala od mých polibků, polkla a se šibalským úsměvem si přede mnou klekla. Byli jsme docela v ústraní, kolem tma, my z dosahu pouličního osvětlení. A opravdu, Johanka se fakt nahnula k mému ocasu a začala mi ho olizovat. Potom ho vzala do pusy, začala ho cumlat a kouřit a já jsem nemohl potlačit zasténání. Prožíval jsem zrovna tu nejlepší chvíli na světě! Holka, se kterou jsem se seznámil před pár hodinami, mě evidentně chtěla a s takovou divokostí mi kouřila péro. A byla hrozně šikovná, dokázala mě sát skvělým podtlakem. Chvílemi to prokládala dalšími hrátkami, kdy mě třeba jen olizovala nebo chvíli dráždila rukou. Já jsem jí pak úplně spontánně položil ruku na hlavu a pobídnul jsem ji, aby pokračovala v plynulém, takovém středním tempu kouření, ale aby si ho zasouvala pořádně hluboko. Už mě lechtalo v koulích, já jsem byl nadržený. Johanka držela ten rytmus, který jsem po ní chtěl, takže už za chvilku mi zacukalo v podbřišku a já jsem stříkal přímo do její pusinky! Čekal bych, že to prostě spolkne a možná bude dokonce znechucená, ale ona to spolkla s chutí a očí jí pěkně zářily. Znova jsem jí k sobě přitisknul a líbal ji jako o život. Bylo tak nějak jasné, že odteď spolu prostě chodíme, což Johanka dokonce řekla. A já jsem rád, jaké jsem měl neuvěřitelné štěstí!