Bylo líné horké letní odpoledne a Helena byla ještě v prodejně, kde už nebylo ani živáčka. Kdo by také v tom vedru šel něco kupovat… všichni jsou snad u vody. Potkal jsem Luboše, který měl dovolenou a po dvou vychlazených pivech a řečí o ženských při opalování nahoře bez a touze si dnes společně zašukat, jsme zašli za manželkou Helenou do prodejny. Seděla vzadu za prodejnou oddělenou závěsem v kanceláři na otáčecí židli a celá horkem umořená sledovala hodiny, kdy konečně zavře prodejnu. Na stole sály dvě prázdné láhve od piva, která si ráno dala do ledničky. Do konce chyběla ještě necelá hodina. Měla na sobě žluté rajcovní tričko s velkým výstřihem a lehce vyhrnutá krátká sukně odhalovala její opálená stehna. Tričko se nadouvalo velkýma kozama s rýsujícími se bradavkami tak, že jsme se oba s Lubošem podívali na sebe a potom upřeli pohled jenom na ně. Oběma se nám napružili čuráci v kraťasech tak, že to bylo docela vidět. „Jak vidím, jste nějak nadržení, hoši, to horko a řeči u piva dělají divy, co?“ s úsměvem řekla Helena, když spatřila naše upřené pohledy a hlavně, když se podívala do našich rozkroků. Poposedla si a ještě víc provokativně vyhrnula sukni, trochu roztáhla nohy od sebe, že byly vidět bílé kalhotky a lehce propocený trojúhelníček…

„Bože to je vedro“, povzdechla si, „já to tu už nevydržím, nejraději bych se vysvlékla a skočila do vody. Piva jsem už vypila a nic jiného k pití nemám“.

„No jasně, i my máme dvě parádně vychlazená piva v sobě, a když vidíme takovou ženskou, co se divíš?“, řekl Luboš.

„Voda tu sice není, pivo už také ne, ale klidně si odlož, já ti pomůžu“, dodal jsem a zezadu jsem zastrčil ruce pod žluté tričko i pod podprsenku a několika hmaty promasíroval manželčiny nejen bradavky ale celé velké přednosti. Luboš jen mlsně, roztouženě přihlížel a Helena se smála, ale nijak mne neodstrkovala.

„Raději tu podprsenku rozepni, jsem fakt celá zpocená. A vůbec jsem tak unavená tím horkem, dělejte si se mnou, co chcete“, docela slibně řekla. Luboš najednou ožil, lehce mne odstrčil a podprsenku Heleně rozepnul sám, já ji jen vytáhl zpod trička a při tom vyhrnul tričko nahoru tak, že se objevily mě důvěrně známé kozy v plné parádě. Ani Lubošovi nebyly neznámé, vždy ho na našich několika dřívějších společných večírcích moc vzrušovaly a párkrát už je měl v rukou.

„No tak hoši, fakt se mi ulevilo, ale nemusíte mne vysvlékat tak nedočkavě, co když přijde nějaký zákazník“, prohodila a rukou zašmátrala mezi naše nohy, kde se kraťasy už delší dobu pořádně nadouvaly. Stáli jsme každý z jedné strany a oba pohotově rychle rozepli zipy a Helena zkušeně vytáhla anebo spíš vysvobodila naše napnuté čuráky z kalhot a začala je pomalu oběma rukama současně honit. Ventilátor hučel na plné obrátky a my si nechali honit čuráky s rizikem, že snad nějaký zákazník přeruší nadějně vyhlížejících příštích několik desítek minut. Přistoupili jsme ještě blíž k Helenině hlavě. Začala střídavě kouřit čuráky a my na oplátku si zase pohrávali a poctivě masírovali každý tu svou kozu. Několikrát se podařilo, že oba čuráci byly v jejích ústech současně, dotýkaly se navzájem a jazykem objížděla naše vzrušením zduřelé žaludy. Trochu si poposedla níž, roztáhla nohy, my se předklonili, aniž bychom narušili zasouvání do jejích úst a rukama začali projíždět její už hodně mokrou kundu. Střídavě jsme zasouvali prsty do rozevřené štěrbiny, až se roztáhla natolik, že obě naše ruce se v ní stále častěji setkávaly a pořádně jí projížděly. To už Helena sténala vzrušením stejně, jako my. Naštěstí hukot ventilátoru naše steny přece jenom trochu přehlušoval.

Najednou se Helena podívala na hodiny.

„Zavírám, jsou už čtyři. Luboši běž přece jen zamknout, budeme ještě chvilku pokračovat, ne?“

Než se Luboš vrátil, vystřídali jsme se na židli. Helena na mne nasedla, já ji držel za kozy, lehce se nadzvedávala ukotvená mým čurákem a v pomalém šukání jsme čekali na Luboše.

„Pěkně jsme ti tvoji kundu rukama rozdráždili a roztáhli. Co když zkusíme sendvič oba dva do ní. Cítíš se na to?“, zeptal jsem se a dočkal se kladné odpovědi.

“No tak to zkusíme, ale jestli to bude bolet, končíme“, řekla Helena tichým hlasem, přivřela oči a usmála se.

Luboš se bleskově vrátil, a když viděl, že už mrdáme, přistoupil k Heleně, zasunul jí do úst čuráka a začali jsme jí oba mrdat. Střídali jsme se v masírování a mazlení se s jejími kozami…

„Střídáme, pánové a jdeme na to“, zastřeným hlasem prohodila Helena a stoupla si a rukou přitáhla za čuráka Luboše na křeslo. Ten si jej podržel, naslinil, trochu rukou pohonil a Helena opět nasedla zády na jeho klacka, o poznání silnějšího nežli můj.

„Luboši, o čem jsme si povídali v hospodě u piva, můžeme zrealizovat. Máme svolení“, zasmál jsem se a Helena také. „Ale, ale, to jste už plánovali dopředu? Že budu tak svolná?“ ještě stačila říct a aniž jsme odpověděli, šli jsme na věc.

„Ale jemně, s citem, ne jako v nějakém pornu, na které oba inspirativně čumíte, jo? “ .

Zaklonila se dozadu na Luboše a já rukou obkroužil Lubošova čuráka a sondoval roztažení Heleniny kundy. Zdálo se mi to dobré a pomalu začal zasouvat čuráka podél Lubošova do Heleniny kundy. Cítil jsem velký neobyčejně příjemný a vzrušující tlak a pomalu zasouval čuráka podle Lubošova do Heleniny kundy. Šlo to docela dobře. Ta už křičela zcela nezakrytě a hlasitě a my pomalými pohyby ji mrdali. Luboš se jen trochu nadzvedával, já ho zasouval hlouběji a o poznání rychleji. Kunda byla roztažená, velká a neuvěřitelně tekla a tím nám oběma umožňovala nádherné pronikání. Mrdali jsme tak docela pomalu a dlouho. Helena se několikrát udělala, ale my to stále zadržovali až do okamžiku, kdy už to fakt nešlo a oba se téměř současně do ní vystříkali. Kolem pulzujících čuráků vytékalo spousta semena na Heleniny stehna, křeslo i na zem. Snad dvě či tři minuty po vystříkání jsme se nepohnuli a jen prožívali zbytky úžasného mrdání do jedné kundy.

„Byla to paráda, kluci. Super. Končíme, zavírám a jdeme si ještě na jedno. Volala mi totiž asi před hodinou tvoje žena Luboši, máme se pro ni zastavit. Možná budete mít ještě další kolo. A to bych chtěla vidět….“, smála se Helena a utírala semeno ze sebe i z křesla..

yama